Novela účetních předpisů účinná od 1. ledna 2016

Za nejdůležitější změnu, na kterou navazují další dílčí úpravy, lze považovat rozdělení účetních jednotek do kategorií - mikro, malá, střední a velká účetní jednotka. Členění do těchto kategorií je závislé na třech kritériích (stejných jako jsou kritéria pro povinný audit účetních závěrek) - hodnota aktiv, čistý obrat a průměrný počet zaměstnanců. Ke kategorizaci účetních jednotek došlo v souvislosti se snahou Evropské unie „chránit“ mikro účetní jednotky, případné malé účetní jednotky před přílišnou administrativní zátěží především v oblasti vykazování v účetních závěrkách a jejich zveřejňování. Naopak nároky na střední a velké účetní jednotky jsou zvýšeny. Následující tabulka zobrazuje hraniční hodnoty pro zařazení účetních jednotek do jednotlivých kategorií.

  Tabulka 1 - Kategorizace účetních jednotek I-----------------I-------------------I---------------------I----------------I I Účetní jednotka I  Aktiva celkem    I     Roční úhrn      I Průměrný počet I I                 I                   I   čistého obratu    I  zaměstnanců   I I-----------------I-------------------I---------------------I----------------I I Mikro           I     do 9 mil.     I     do 18 mil.      I     do 10      I I-----------------I-------------------I---------------------I----------------I I Malá            I   do 100 mil.     I    do 200 mil.      I     do 50      I I-----------------I-------------------I---------------------I----------------I I Střední         I   do 500 mil.     I      do 1 mld.      I    do 250      I I-----------------I-------------------I---------------------I----------------I I Velká           I  nad 500 mil.     I     nad 1 mld.      I   nad 250      I I-----------------I-------------------I---------------------I----------------I 

V případě mikro, malých a středních účetní jednotek spadá podnik do příslušné kategorie, pokud nepřekročí dvě ze tří uvedených hraničních hodnot. Velkou účetní jednotkou je podnik, který překročí alespoň dvě kritéria pro kategorii vymezující střední účetní jednotku. První zařazení do příslušné kategorie provede účetní jednotka k 1.1.2016 (pro kalendářní rok) dle stavu k 31.12.2015. Pokud má účetní jednotka hospodářský rok provede zařazení do příslušné kategorie v účetním období, které započne v roce 2016, a to podle stavu k rozvahovému dni bezprostředně předcházejícího účetního období.

Pro správné zařazení účetní jednotky je důležité vědět, jaké konkrétní hodnoty představují aktiva celkem, roční úhrn čistého obratu a průměrný počet zaměstnanců (§ 1d zákona o účetnictví).

Aktivy celkem se rozumí úhrn aktiv zjištěný z rozvahy. Nově se pod touto položkou chápou aktiva netto, nikoliv aktiva brutto (nesnížená o opravné položky a odpisy), jak se dosud používají pro vymezení povinného auditu účetní závěrky. Ročním úhrnem čistého obratu se rozumí výše výnosů snížená o prodejní slevy dělená počtem započatých měsíců, po které trvalo účetní období, a vynásobená dvanácti. Průměrným počtem zaměstnanců se rozumí průměrný přepočtený evidenční počet zaměstnanců podle metodiky Českého statistického úřadu.

Aby nedocházelo v hraničních situacích k neustálé změně kategorie a s tím související změně požadavků na danou účetní jednotku (například aby v jednom roce nesestavovala účetní jednotka účetní závěrku ve zkráceném rozsahu, v druhém v plném rozsahu a ve třetím opět ve zjednodušeném), stanovuje novela povinnost setrvat v dané kategorii alespoň po dvě po sobě následující účetní období. Respektive změnu kategorie připouští novela až po dvou po sobě následujících rozvahových dnech řádných účetních závěrek, a to pouze v případě, že v obou rozvahových dnech překročí nebo přestane překračovat dvě uvedené hraniční hodnoty. Teprve pak změní od počátku následujícího účetního období příslušnou kategorii (§ 1e odst. 2 zákona o účetnictví). Pokud účetní jednotka vznikne v roce 2016 a později, bude postupovat dle právní úpravy pro takovou kategorii účetní jednotky, u níž lze důvodně předpokládat, že splní její podmínky k rozvahovému dni prvního účetního období.

 I-----------------I------------I--------------I-------------I----------------I I Účetní jednotka I   Aktiva   I Roční úhrn   I  Průměrný   I Rozvahový      I I                 I   celkem   I čistého      I    počet    I den            I I                 I            I obratu       I zaměstnanců I                I I-----------------I------------I--------------I-------------I----------------I I Alfa            I   80 mil.  I   210 mil.   I       9     I 31. 12. 2015   I I-----------------I------------I--------------I-------------I----------------I I Beta            I  480 mil.  I   1,1 mld.   I     260     I 31. 03. 2016   I I-----------------I------------I--------------I-------------I----------------I I Gama            I    8 mil.  I    15 mld.   I      12     I 30. 11. 2016   I I-----------------I------------I--------------I-------------I----------------I 

Kromě kategorizace účetních jednotek dle hodnotových kritérií dochází v novele ZoÚ k přesunu definice subjektů veřejného zájmu ze zákona o auditorech a k jejímu zúžení oproti současnému vymezení těchto subjektů. Za subjekt veřejného zájmu (§ 1a ZoÚ) se považuje účetní jednotka se sídlem v České republice, která je

Z hlediska kategorizace účetních jednotek se subjekty veřejného zájmu považují vždy za velkou účetní jednotku²⁾. Z jejich vymezení vyplývá, že se jedná z ekonomického hlediska o velmi důležité účetní jednotky a uživatelé jejich účetních závěrek by měli získat co nejvíce relevantních informací pro jejich ekonomické hodnocení. Z definice subjektů veřejného zájmu také vypadl například centrální depozitář, dále investiční společnosti a také obchodní (případně konsolidující účetní jednotka), pokud její průměrný přepočtený stav zaměstnanců za bezprostředně předcházející účetní období převýšil 4 000 zaměstnanců.

V souvislosti s kategorizací účetních jednotek došlo k úpravě podmínek pro povinný (statutární) audit účetní závěrky. Hodnotová kritéria pro statutární audit zůstala nezměněna - aktiva celkem 40 mil., roční úhrn čistého obratu 80 mil. a průměrný počet zaměstnanců 50. Stejně jako pro kategorizaci účetních jednotek platí i pro statutární audit definice pojmů uvedené § 1d ZoÚ. S tím souvisí skutečnost, že s největší pravděpodobností dojde ke snížení počtu účetních jednotek, které podléhají statutárnímu auditu, protože pro stanovení hodnotového kritéria se použijí aktiva celkem, tj. aktiva netto (oproti dřívějším aktivům brutto)3.

Novela nicméně zdůrazňuje samotnou kategorizaci účetních jednotek a stanovuje, že statutárnímu auditu podléhají vždy velké (včetně subjektů veřejného zájmu) a střední účetní jednotky. Skupina malých účetních jednotek je poté kritérii pro statutární audit rozdělena na auditované malé účetní jednotky a neauditované malé účetní jednotky. Pro malé účetní jednotky, které jsou akciovými společnostmi a svěřenskými fondy, stále platí, že musí překročit nebo alespoň dosáhnout za běžné a bezprostředně předcházející účetní období jedno z uvedených kritérií. Ostatní male účetní jednotky musí překročit nebo alespoň dosáhnout dvou kritérií. Ze své definice nemohou být nikdy povinně auditovány mikro účetní jednotky, pokud nejsou subjektem veřejného zájmu (poté by byly považovány za velkou účetní jednotku).

Se statutárním auditem souvisí povinnost sestavení a zveřejnění výroční zprávy. Pouze povinně auditované účetní jednotky mají povinnost sestavení a zveřejnění výroční zprávy. Ve výroční zprávě se zveřejňují jak finanční, tak nefinanční informace (§ 21 odst. 2 ZoÚ). Novela ovšem osvobozuje střední, malé i mikro účetní jednotky od povinnosti uvádět ve výroční zprávě nefinanční informace. Je stanovena povinnost, aby výroční zpráva obsahovala i účetní závěrku a zprávu auditora, případně další dokumenty a údaje podle zvláštního právního předpisu. Pro organizační složky státu, které se zapisují do veřejného rejstříku, je nově stanovena povinnost, kdy je součástí výroční zprávy nebo obdobného dokumentu i přehled o majetku a závazcích.

Za velmi důležitou novinku lze považovat doplnění účelu účetní závěrky. Účetní jednotky musí vést účetnictví tak, aby účetní závěrka byla sestavena na jeho základě srozumitelně a podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky tak, aby na jejím základě mohla osoba, která tyto informace využívá, činit ekonomická rozhodnutí. Zákon tak poprvé akceptuje skutečnost, že účetnictví slouží uživatelům účetních závěrek k jejich ekonomickému rozhodování tak, jak to uvádí koncepční rámec mezinárodních účetních standardů (IFRS).

Novela ZoÚ vrací do českého účetního systému soustavu jednoduchého účetnictví, které bylo s účinností od roku 2004 ze zákona odstraněno a nahrazeno daňovou evidencí upravenou zákonem o daních z příjmů. Přesto však některé účetní jednotky mohly, v souladu s přechodnými ustanoveními, i nadále účtovat v této účetní soustavě, takže pro ně došlo pouze k narovnání tohoto způsobu účtování původně zamýšleného jako přechodné. Podnikatelů-fyzických osob se znovuzavedení jednoduchého účetnictví netýká, pokud nejsou účetní jednotkou, stále vedou daňovou evidenci.

Jednoduché účetnictví mohou vést pouze právnické osoby se sídlem v České republice, případně zahraniční právnické osoby, pokud jsou zároveň splněna následující kritéria:

Celkovými příjmy se pro účely jednoduchého účetnictví rozumí úhrn příjmů zjištěný z přehledu o příjmech a výdajích za účetní období. Do úhrnu příjmů se nezahrnují průběžné položky, příjmy z prodeje dlouhodobého majetku a příjmy nahodilé a mimořádné. Hodnotou majetku se pro účely jednoduchého účetnictví rozumí úhrn majetku zjištěný z přehledu o majetku a závazcích sestaveného k rozvahovému dni. Do úhrnu majetku se nezahrnují pohledávky z prodeje dlouhodobého majetku a jejich úhrady, pohledávky nahodilé a mimořádné a jejich úhrady.

Novela zavádí pro jednoduché účetnictví tyto účetní knihy - peněžní deník, knihu pohledávek a knihu závazků a pomocné knihy o ostatních položkách majetku. Peněžní deník musí obsahovat alespoň informace:

Účetní jednotky mají dále povinnost sestavit přehled o majetku a závazcích a přehled o příjmech a výdajích nejpozději do 6 měsíců po skončení účetního období. Účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví nemohou uplatňovat hospodářský rok a nepoužívají zákonem přesně vymezené účetní postupy, aniž by to pro ně znamenalo porušení věrného a poctivého obrazu účetnictví.

Při vzniku společnosti v roce 2016 nebo později může účetní jednotka vést jednoduché účetnictví, pokud lze důvodně předpokládat, že na konci účetního období splní výše uvedené podmínky. Postup přechodu z jednoduchého účetnictví na vedení účetnictví v plném rozsahu, nebo zjednodušeném rozsahu a obráceně a další zákonem neupravené náležitosti upraví prováděcí vyhláška. Zákonem je ale stanoveno, že návrat na vedení jednoduchého účetnictví bude možný až po uplynutí 5 po sobě následujících účetních obdobích.

Z důvodu znovuzavedení jednoduchého účetnictví bylo nutné upravit předmět účetnictví. Došlo ke zpřesnění definice, kdy podvojnými zápisy účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření účetní jednotky, které vedou účetnictví v plném nebo ve zjednodušeném rozsahu. Nově je definován předmět jednoduchého účetnictví, kterým jsou výdaje a příjmy, majetek a závazky.

Kromě zavedení jednoduchého účetnictví upravuje novela také oblast zjednodušeného rozsahu vedení účetnictví. Účetnictví ve zjednodušeném rozsahu mohou vést příspěvkové organizace, pokud tak rozhodne jejich zřizovatel, nebo malá a mikro účetní jednotka, která nemá povinnost mít ověřenou účetní závěrku auditorem a zároveň se jedná o právnickou osobu se sídlem v České republice, nebo o zahraniční právnickou osobu, která je:

Následující tabulka shrnuje způsoby, kterým mohou účetní jednotky vést účetnictví.

  Tabulka 2 - Způsoby vedení účetnictví I----------------------------------------------------------------------------I I Rozsah vedení         Ustanovení v      Typy účetních jednotek             I I účetnictví               zákoně                                            I I----------------------------------------------------------------------------I I Plný                § 9 odst. 1 ZoÚ     Povinně všechny účetní jednotky    I I----------------------------------------------------------------------------I I Zjednodušený        § 9 odst. 3 a 4     Volitelně - příspěvkové organizace I I                           ZoÚ           z rozhodnutí zřizovatele a zákonem I I                                         stanovené malé a mikro účetní      I I                                         jednotky                           I I----------------------------------------------------------------------------I I Jednoduché              § 1f ZoÚ        Volitelně - zákonem stanovené      I I účetnictví                              právnické osoby se sídlem v ČR     I I                                         a zahraniční právnické osoby       I I----------------------------------------------------------------------------I 

Účetní závěrku tvoří nedílný celek zahrnující rozvahu (bilanci), výkaz zisku a ztráty a přílohu. Nově se stanovuje povinnost pro obchodní společnosti sestavit a zveřejnit jako součást účetní závěrky i přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu. Ovšem od povinnosti sestavit přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu jsou osvobozeny male a mikro účetní jednotky.

Kromě této významné změny došlo k úpravě a zpřesnění informací, které musí účetní závěrka obsahovat. Nově musí účetní závěrka obsahovat informaci o tom, že účetní jednotka je v likvidaci a v souladu se zákonem upravujícím veřejné rejstříky právnických a fyzických osob informaci o zápisu do veřejného rejstříku uváděnou na obchodních listinách.

Novela nahradila pojem „zjednodušený rozsah účetní závěrky“ spojením „zkrácený rozsah účetní závěrky.“ Ve zkráceném rozsahu mohou účetní závěrku sestavit ty účetní jednotky, které nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem. Prováděcí právní předpis (vyhláška) stanoví pro jednotlivé skupiny účetních jednotek podle kategorií účetních jednotek rozsah a způsob sestavení účetní závěrky v plném rozsahu a ve zkráceném rozsahu. Dále prováděcí právní předpis (vyhláška) stanoví pro jednotlivé skupiny účetních jednotek podle kategorií účetních jednotek vysvětlující a doplňující informace, které jsou účetní jednotky povinny uvádět v příloze v účetní závěrce.

Novela zpřesňuje a doplňuje požadavky na zveřejnění informací o událostech po rozvahovém dni. Událost po rozvahovém dni upravující účetní výkazy je definována jako událost, která nastala ještě před rozvahovým dnem a účetní jednotka se o ní dověděla až mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky. V tomto případě musí být o dopad těchto událostí upraveny účetní výkazy. Událost po rozvahovém dni neupravující výkazy je pak definována jako událost, která nastala mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky. Důsledky této události musí být popsány a její ekonomické dopady kvantifikovány v příloze v účetní závěrce s ohledem na významnost. Nová právní úprava zvyšuje také v tomto případě srovnatelnost účetních závěrek podle českých účetních standardů a podle IFRS.

S výše uvedenými změnami souvisí dílčí změny v povinnostech zveřejňování účetních závěrek, výročních zpráv a přehledu o majetku a závazcích. Účetní jednotky zveřejňují účetní závěrku v rozsahu, v jakém jimi byla sestavena a v případě účetních jednotek, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, v rozsahu a znění, ve kterém byla ověřena auditorem. Obecná lhůta pro zveřejnění účetní závěrky činí dvanáct měsíců od rozvahového dne bez ohledu na to, zda byla předepsaným způsobem schválena. Účetní jednotky podléhající povinnému auditu musí zveřejnit účetní závěrku a výroční zprávu do 30 dnů po jejím ověření a schválení příslušným orgánem společnosti. Pokud tak neučiní, musí zveřejnit dle obecné lhůty, tj. do 12 měsíců od rozvahového dne. Všechna ustanovení o zveřejňování (§ 21a ZoÚ) platí i pro konsolidovanou účetní závěrku a pro zprávu o platbách vládám (individuální i konsolidovanou).

V rámci snížení zátěže pro male a mikro účetní jednotky je důležitou novinkou informace, že tyto jednotky nemusí zveřejňovat výkaz zisku a ztráty, pokud to po nich nevyžaduje zvláštní zákon.

Účetní jednotka může také prezentovat pouze vybrané údaje z účetní závěrky. Poté musí uvést, že se jedná o vybrané údaje a informaci o tom, kde je účetní závěrka uložena. V tomto případě nepřikládá zprávu auditora o ověření účetní závěrky a místo toho se uvede druh výroku z auditorské zprávy a odkaz na jakékoliv záležitosti, na něž zvláštním způsobem upozornil.

Novela zavádí zcela nový institut tzv. zprávu o platbách orgánům správy členského státu Evropské unie a třetí země („zpráva o platbách“). Tuto zprávu povinně sestavují k rozvahovému dni velká účetní jednotka, včetně subjektu veřejného zájmu, s výjimkou vybrané účetní jednotky, činná v těžebním průmyslu, která vykonává jakoukoli činnost související s průzkumem, vyhledáváním, objevováním, rozvojem a těžbou ložisek nerostů, ropy, zásob zemního plynu či jiných látek v souladu s příslušným nařízením Evropské unie, a velká účetní jednotka, včetně subjektu veřejného zájmu, s výjimkou vybrané účetní jednotky, činná v odvětví těžby dřeva v původních lesích, která vyvíjí činnosti uvedené v příslušném nařízení Evropské unie. Zpráva se sestavuje v českém jazyce a české měně. Zprávu nemusí sestavovat účetní jednotka, která je konsolidovanou účetní jednotkou, pokud jsou splněny následující podmínky:

Předtím než bude uveden obsah zprávy o platbách, je nezbytné definovat, co se rozumí termínem „platba“ (druh platby). Platbou se rozumí částka, která byla uhrazena, ať už formou peněžitého či nepeněžitého plnění, za výše uvedené činnosti, přičemž se jedná o následující:

Obsahem zprávy o platbách jsou následující informace týkající se výše uvedených činností za příslušné účetní období:

Ve zprávě o platbách se ovšem neuvádí platba, ať již byla provedena jednorázově nebo jako řada souvisejících plateb, jejíž výše za účetní období nepřesahuje částku 2 600 000 Kč.

Pokud sestavuje účetní jednotka konsolidovanou zprávu o platbách, je její obsah totožný s obsahem individuální zprávy o platbách. Velmi důležitá je skutečnost, že konsolidující účetní jednotka se rovněž považuje za činnou v těžebním průmyslu nebo v odvětví těžby dřeva v původních lesích, je-li v těžebním průmyslu nebo v odvětví těžby dřeva v původních lesích činná některá z jejích konsolidovaných účetních jednotek. Stejně jako individuální zpráva o platbách i konsolidovaná zpráva o platbách zahrnuje pouze platby vyplývající z činností v těžebním průmyslu nebo v odvětví těžby dřeva v původních lesích. Zákon stanovuje také výjimky ze sestavování konsolidované zprávy o platbách a to pro:

Zpráva o platbách obsahuje rovněž prohlášení statutárního orgánu nebo jiné odpovědné osoby o tom, že zpráva byla podle jejich nejlepšího vědomí a schopností sestavena a zveřejněna v souladu s požadavky tohoto zákona.

Stejně jako v oblasti klasifikace účetních jednotek došlo i ke změně klasifikace pro skupiny účetních jednotek a oproti současnému stavu došlo ke snížení hodnotových kritérií.

  Tabulka 3 - Klasifikace skupin účetních jednotek I------------------------I---------------I------------------I----------------I I Skupina účetních       I Aktiva celkem I    Roční úhrn    I Průměrný počet I I jednotek               I               I  čistého obratu  I  zaměstnanců   I I------------------------I---------------I------------------I----------------I I Malá                   I  do 100 mil.  I   do 200 mil.    I      do 50     I I------------------------I---------------I------------------I----------------I I Střední                I  do 500 mil.  I     do 1 mld.    I     do 250     I I------------------------I---------------I------------------I----------------I I Velká                  I nad 500 mil.  I    nad 1 mld.    I    nad 250     I I------------------------I---------------I------------------I----------------I 

V případě malé a střední skupiny účetních jednotek spadá skupina do takové kategorie, kde nepřekročí hraniční hodnotu pro dvě ze tří kritérií. Velkou skupinou účetních jednotek je poté taková skupina, která překročí alespoň dvě kritéria pro kategorii vymezující střední skupinu účetních jednotek. Výše uvedená kritéria se testují na konsolidovaném základě, tzn. až po vyloučení vzájemných vazeb⁵⁾.

Stejně jako v současnosti bude i podle novely nutné rozlišovat mezi skupinou účetních jednotek a konsolidačním celkem. Skupina účetních jednotek jsou všechny majetkově propojené jednotky, na které se aplikují výše uvedená kritéria. Konsolidačním celkem už jsou pouze ty účetní jednotky, které podléhají konsolidaci v rámci skupiny.

Konsolidovanou účetní závěrkou se bude dále rozumět účetní závěrka sestavená a upravená metodami . Konsolidovaná účetní závěrka bude dále ověřována auditorem. Povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku bude mít účetní jednotka, která je obchodní společností a je ovládající osobou. A povinnost podrobit se sestavení konsolidované účetní závěrky má osoba bez ohledu na její sídlo, pokud je

Pouze malá skupina účetních jednotek nemá povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku s výjimkou případů, kdy je některá účetní jednotka ve skupině subjektem veřejného zájmu. Novela dále přináší upřesnění situací, kdy nemusí být účetní jednotka zahrnuta do konsolidačního celku. K tomu musí být splněna alespoň jedna z následujících podmínek:

Novela také upravuje osvobození konsolidující účetní jednotky od povinnosti sestavit konsolidovanou účetní závěrku, částečně došlo k převzetí těchto situací ze současného znění vyhlášky č. 500/2002 Sb. Jedná se o situace, kdy:

Druhý bod osvobození je dále omezen na současné splnění těchto podmínek:

Metody (plná , poměrná , ekvivalencí) i nároky na individuální účetní závěrky konsolidovaných účetních jednotek zůstávají beze změny.

Novela upravuje, jaké náklady vstupují do oceňování zásob vytvořených vlastní činností a do oceňování majetku vytvořeného vlastní činností. Vlastními náklady u zásob vytvořených vlastní činností jsou přímé náklady vynaložené na výrobu (nebo jinou činnost), popřípadě přiřaditelne nepříme náklady, ktere se vztahují k výrobě (nebo k jiné činnosti). Do přímých nákladů se zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných výkonů a další náklady, které vzniknou v přímé souvislosti s danou výrobou nebo jinou činností. Vlastními náklady u hmotného majetku kromě zásob a u nehmotného majetku kromě pohledávek vytvořeného vlastní činností jsou přímé náklady vynaložené na výrobu (nebo jinou činnost), popřípadě i přiřaditelne nepříme náklady, ktere se vztahují k výrobě (nebo jiné činnosti) vymezené v souladu s účetními metodami. Do přímých nákladů se zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných výkonů a další náklady, které vzniknou v přímé souvislosti s danou výrobou nebo jinou činností. Novela oproti současnému stavu zdůrazňuje, že se musí jednat o přiřaditelne nepříme náklady. Z toho vyplývá, že by se neměly alokovat do hodnoty zásob a majetku prodejní ani správní nepřímé náklady.

Dochází ke změně definice rezerv, která více akcentuje skutečnost, že pro vykázání rezervy musí k rozvahovému dni existovat vysoká pravděpodobnost či jistota, že nastane plnění, které má rezerva krýt. Rezervy jsou určeny k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku. K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k jejich vypořádání. Rezervy nesmějí být použity k úpravám hodnot aktiv. Tato definice se blíží definici rezervy uvedená v mezinárodních účetních standardech IFRS, kde ovšem navazuje na obecnou definici závazku.

V rámci oceňování reálnou hodnotou přichází novela se dvěma změnami. První představuje změnu v oblasti použití reálné hodnoty. Nově se reálná hodnota použije pro ocenění investic podle zákona upravujícího pojišťovnictví s vymezením situací, kdy se ocenění reálnou hodnotou nepoužije, technických rezerv, jejichž výše se vypočítává s použitím speciálních metod a těch částí majetku a závazků, které jsou zajištěny deriváty a v rámci systému zajištění v reálných hodnotách se považují za zajištěnou položku.

Druhou změnu představuje úprava definice reálné hodnoty. Reálná hodnota je nově definována jako:

Novinku představuje odvozená tržní hodnota a možnost použít pro stanovení reálné hodnoty obecně uznávané oceňovací modely a techniky. V rámci snížení zátěže mikro podniků jsou tyto podniky osvobozeny od povinnosti používat ocenění reálnou hodnotou, pokud ovšem nejsou obchodníky s cennými papíry, platební institucí, institucí elektronických peněz, investiční společností a fondem podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech a fondem podle zákona upravujícího důchodové spoření nebo doplňkové penzijní spoření.

Novela zákona o účetnictví přináší i jedno omezení, které svým charakterem spadá do obchodního práva (zákona o obchodních korporacích), neboť svým zněním omezuje výplatu podílů na zisku6. ZoÚ stanovuje, jestliže jsou náklady na vývoj vykazovány v aktivech rozvahy, je jakékoli vyplácení podílů na zisku zakázáno, ledaže disponibilní zdroje, z nichž lze jinak vyplácet podíly na zisku a nerozdělený zisk minulých období, jsou nejméně rovny neodepsané části nákladů na vývoj. Jedná se o situaci, kdy se účetní jednotka zabývá výzkumnou a vývojovou činností a následně náklady na vývoj aktivuje. V tom případě se jedná o dlouhodobý nehmotný majetek, který se odpisuje.

Se všemi výše uvedenými změnami souvisí samozřejmě také změny v oblasti správních deliktů. Musí přibýt nové sankce za nové správní delikty, kterých se může účetní jednotka dopustit, např. nevedení jednoduchého účetnictví, nesestavení zprávy o platbách, aj. Pokuty za porušení správních deliktů zůstávají jak procentní z hodnoty aktiv celkem (zde dochází ke snížení základu pro vyměření pokuty, protože se bude nově vycházet z hodnoty aktiv netto), tak pokuty stanovené pevnou částkou.

Změny ve vyhlášce č. 500/2002 Sb. jsou stejně obsáhlé jako změny v samotném zákoně, a proto by jejich podrobné představení vydalo na samostatný článek. V tomto bodě budou uvedeny pouze nejdůležitější změny, kterým ve vyhlášce č. 500/2002 Sb. dojde. Stejně jako v ZoÚ se jedná jednak o změny technického charakteru, tj. především změny terminologické v souvislost s rekodifikací soukromého práva, jednak jde o změny věcného charakteru.

Pro uživatele účetních výkazů je nejdůležitější změnou úprava struktury účetních výkazů, především se jedná o výkaz zisku a ztráty. V uspořádání rozvahy dojde pouze k dílčím změnám v uspořádání položek jednotlivých aktiv a pasiv, konkrétní změny v rozvaze poté souvisí s úpravami přímo v jednotlivých jejích položkách. Ve výkazu zisku a ztráty dojde ke sloučení odpisů a opravných položek do nové položky „Úpravy hodnot v provozní oblasti“ a s tím související změna v položce „Rezervy v provozní oblasti a komplexní náklady příštích období“, ze které byly vyňaty právě opravné položky v provozní oblasti. Další změny ve výkazu zisku a ztráty souvisí s konkrétními změnami v jednotlivých položkách výkazu. Vlivem změny struktury účetních výkazů, bude nutné v rámci první účetní závěrky podle novelizovaných pravidel upravit i hodnoty minulého období do formátu nových účetních výkazů.

V rozvaze účetních jednotek dojde k několika významným změnám. Došlo k úplnému zrušení zřizovacích výdajů jako aktivní položky vykazované v dlouhodobém nehmotném majetku. Zřizovací výdaje se nově zahrnou rovnou do nákladů účetní jednotky po jejím vzniku, případně se mohou časově rozlišit. Další změna se týká oblasti goodwillu. budou moci účetní jednotky nově odepisovat déle než dosud, tj. po dobu delší než 60 měsíců. Doba odpisování goodwillu je nově stanovena na maximálně 120 měsíců.

Ve výkazu zisku a ztráty došlo k nejvýznamnějším změnám. První z nich je zrušení mimořádných výnosů a nákladů. Novela se tímto krokem přiblížila mezinárodním standardům účetního výkaznictví (IFRS), které tyto položky také nemají. V příloze účetní závěrky musí účetní jednotka uvést výši a povahu výnosů a nákladů, které jsou svým objemem nebo původem mimořádné, nicméně ve výkazu zisku a ztráty budou součástí běžného výsledku hospodaření. S tím souvisí zrušení části mimořádného výsledku hospodaření. Druhou významnou změnou, která souvisí se způsobem účtování, je účtování změny stavu zásob a aktivace (dlouhodobého majetku nebo zásob) jako úpravy nákladů (+/-). Dosud se tyto skutečnosti účtovaly prostřednictvím výnosových účtů, což zvyšovalo obrat a zkreslovalo například ukazatele finanční analýzy. V obou případech se jedná o převedení nákladů na vytvoření těchto aktiv do majetku (aktivace nákladů).

Příloha v účetní závěrce doznala poměrně významných změn, jejichž podrobný výčet by vydal na další článek. Změny souvisí jednak se zavedením nových povinností v ZoÚ, jednak se snížením administrativní zátěže malých a mikro účetních jednotek. Informace v příloze se uvádějí ve stejném pořadí, jako jsou vykazovány v účetních výkazech. Hlavní změnou je způsob, jakým jsou povinnosti, které musí účetní jednotka uvést, definovány v zákoně. V podstatě se na sebe vrství. To znamená, že nejprve jsou uvedeny základní požadavky, poté požadavky na mikro a malé účetní jednotky, k tomu se přidají požadavky na střední účetní jednotky a vše zakončuje rozšíření požadavků na velké účetní jednotky - viz. tabulka.

Tabulka 4 – Rozsah přílohy k účetní závěrce dle jednotlivých kategorií účetních jednotek