Shrnutí realizovaných a připravovaných změn v oblasti evidence tržeb

Vydáno: 34 minut čtení

Zákon č. 112/2016 Sb. , o evidenci tržeb, vstoupil v platnost 13. 4. 2016 s účinností dělenou k 1. 9. a 1. 12. 2016. K 1. 7. 2017 byl zákon o evidenci tržeb novelizován zákonem č. 183/2017 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích. V souvislosti s reformou přestupkového práva došlo k úpravě příslušné materie tak, aby terminologicky i obsahově odpovídala nové právní úpravě přestupků. Věcně však k žádným významným změnám nedošlo.

Shrnutí realizovaných a připravovaných změn v oblasti evidence tržeb
Mgr.
Markéta
Patzenhauer
Ing.
Martin
Šabo
Zásadní věcné změny však vnesl do oblasti evidence tržeb nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 26/16, publikovaný pod č. 8/2018 Sb., který ruší některá ustanovení zákona o evidenci tržeb (dále jen „Nález Pl. ÚS 26/16“)1). Část těchto změn se v textu zákona o evidenci tržeb projevila k 1. 3. 2018, zbývající část změn bude účinná k 1. 1. 2019.
Na Nález Pl. ÚS 26/16 reaguje:
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. a nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č.8/2018 Sb., a zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, předložený Ministerstvem financí ČR do vnějšího připomínkového řízení (dále jen „Novela Ministerstva financí“), a
poslanecký návrh Petra Gazdíka, Zbyňka Stanjury, Ivana Bartoše, Heleny Langšádlové, Radima Fialy a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., sněmovní tisk č. 41, který byl v prvním čtení projednán v Poslanecké sněmovně na začátku března 2018 (dále jen „Poslanecká novela“).
Další návrhy momentálně v legislativním procesu nejsou. V březnu 2018 byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky v prvním čtení zamítnut senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., sněmovní tisk č. 31, kterým by bylo do § 12 zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb (dále jen „zákon o evidenci tržeb“) doplněno vynětí tržeb poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb.
Cílem tohoto článku je sumarizovat úpravu, která pro oblast evidence tržeb vyplynula nebo vyplyne z Nálezu Pl. ÚS 26/16, a dále změny, které mj. i s ohledem na Nález Pl. ÚS 26/16 navrhují uvedené novely. Je však nutné uvést, že tyto dvě novely nejsou vzájemně kompatibilní, každá jde v rámci navržené úpravy jiným směrem.
Nález Pl. ÚS 26/16
Nález Pl. ÚS 26/16 reaguje na návrh skupiny 41 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 1. 6. 2016. Návrhem se skupina poslanců domáhala zrušení zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, jímž byl do právního řádu zaveden institut evidence tržeb. K odůvodnění svého návrhu uvedla, že v důsledku procesních pochybení při přijímání zákona o evidenci tržeb je celý zákon neústavní s tím, že v případě ustanovení § 3, § 4, § 6, § 10 odst. 2, § 12 odst. 4 a § 37 odst. 3 zákona o evidenci tržeb dále existuje věcný rozpor s ústavním pořádkem České republiky.
Ústavní soud neshledal, že jsou zde důvody pro zrušení zákona o evidenci tržeb jako celku, a to i přesto, že k ukončení rozpravy ve třetím čtení došlo v rozporu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny. Ústavní soud v tomto ohledu konstatoval, že pro derogaci zákona o evidenci tržeb nedosáhla procesní vada dostatečné intenzity2).
Co se týče využití evidence tržeb jako nástroje pro správu daní, pak Ústavní soud v rámci Nálezu Pl. ÚS 26/16 dospívá mj. k následujícím závěrům:
„(…) zavedení elektronické evidence tržeb podstatu a smysl (čl. 4 odst. 4 Listiny) práva podnikat neporušuje, zavedení nové formy evidenční povinnosti je třeba subsumovat pod čl. 26 odst. 2 Listiny
(Nález Pl. ÚS 26/16, bod 72., poslední věta);
„zavedení nové evidence žádné z obou základních práv bod 68.) neporušuje (pozn. autorů – rozuměj právo na ochranu soukromí ani právo podnikat) (...). Ostatně vládě lze dát zapravdu v tom, že vedlejším efektem bude narovnání podnikatelského prostředí, což je v dané souvislosti nepochybně pozitivní motiv“
(Nález Pl. ÚS 26/16, bod 75., první a druhá věta);
„při posouzení, zda hodnocení právní úprava sleduje legitimní cíl, Ústavní soud přisvědčuje argumentu zařazenému do vyjádření vlády, že evidence tržeb doplňuje stávající systém o plošně zacílené hlášení údajů o platbách vyznačujících se nízkou nebo nejasnou mírou dohledatelnosti vůči správci daně. Cílem evidence tržeb je také narovnání podnikatelského prostředí a efektivnější správa daně ve všech segmentech trhu bez ohledu na velikost daňového subjektu, tudíž cílem právní úpravy evidence tržeb je účinný výběr daní, jako jednoho ze zdrojů prostředků, které stát využívá k zajištění svého fungování, respektive jím plněných funkcí.“
(Nález Pl. ÚS 26/16, bod 78, první a druhá věta);
„rozhodl-li se tedy zákonodárce pro on-line řešení, zvolil cestu jdoucí s trendem dnešní doby ocitající se na prahu IV. průmyslové revoluce“ (Nález Pl. ÚS, bod 79, předposlední věta).
Ústavní soud dále rozhodl, že výslovně napadená ustanovení § 3, § 4 a § 6 zákona o evidenci tržeb nejsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, přistoupil však v zákoně o evidenci tržeb ke zrušení některých ustanovení:
uplynutím dne 28. 2. 2018:
ustanovení § 5 písm. b), upravující povinnost evidovat platby kartou,
části ustanovení § 18 odst. 2 spočívající v označení písm. „a)“, čárky za slovem „tržby“ a slova „nebo b) vydání příkazu k jejímu provedení, pokud byl tento příkaz vydán dříve“, které se bezprostředně váže ke zrušení povinnosti evidovat platby kartou, neboť určovalo okamžik nejzazší evidence těchto plateb,
ustanovení § 20 odst. 1 písm. b) a odst. 2, které poplatníkovi přijímajícímu evidované tržby zakládaly povinnost uvádět na účtence své daňové identifikační číslo, popř. daňové identifikační číslo poplatníka, který jej pověřil evidováním tržby ve smyslu § 9 zákona o evidenci tržeb,
ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) ve slovech „do konce patnáctého kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“ a písm. c), čímž zrušil náběh evidenční povinnosti pro podnikatele, kteří evidované tržby realizují v rámci činností zařazených do 3. a 4. vlny evidence tržeb,
uplynutím dne 31. 12. 2018:
ustanovení § 10 odst. 2, zakládající oprávnění vlády stanovit nařízením, které tržby mohou být evidovány ve zjednodušeném režimu,
ustanovení § 12 odst. 4, zakládající oprávnění vlády stanovit nařízením, které tržby jsou z evidence tržeb vyloučeny,
ustanovení § 37 odst. 3, zakládající oprávnění vlády stanovit nařízením pozdější okamžik vzniku evidenční povinnosti vůči tržbám z vybraných činností,
nařízení vlády č. 376/2017 Sb., o vyloučení některých tržeb z evidence tržeb.
 
Změny účinné od 1. března 2018
 
Zrušení evidenční povinnosti u plateb kartou
V návaznosti na zrušení § 5 písm. b) zákona o evidenci tržeb od 1. 3. 2018 nejsou povinně evidovanou tržbou platby uskutečněné bezhotovostním převodem peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník, který má tržbu evidovat. Zjednodušeně řečeno již není povinností obchodníků evidovat platby platební kartou, bez ohledu na to, zda jsou realizovány na platebním terminále u obchodníka nebo na internetu. Poplatníci, kteří doposud tyto platby evidovali, mají v současnosti možnost volby – buď přistoupí k úpravě softwaru a tyto platby nadále nebudou odesílat do systému evidence tržeb, nebo své pokladny ponechají ve stávající podobě a platby kartou budou nadále evidovat na dobrovolné bázi. Dobrovolné evidování tržeb může být benefitem v případě, že poplatník přijímá i další formy plateb, které evidenci tržeb podléhají. V takovém případě totiž bude mít na Daňovém portálu k dispozici ucelený obraz svých tržeb. Pro některé poplatníky a jejich zaměstnance může být také pohodlnější evidovat všechny platby, než v běžném provozu rozlišovat, kterou platbu evidovat a kterou nikoliv. Evidování plateb kartou může být též určitou konkurenční výhodou, neboť možnost získat účtenku, kterou lze přihlásit do účtenkové loterie i při platbě kartou (nejen při platbě v hotovosti) může být pro část zákazníků motivem k nákupu u poplatníka, který tyto platby eviduje. V neposlední řadě mohou být podstatným důvodem pro setrvání u evidování plateb kartou též potenciální náklady na úpravu pokladních zařízení. Ať už je motivace poplatníků jakákoliv, většina z nich dle dostupných informací ke změně nepřistoupila a nadále platby kartou eviduje.
K vynětí plateb platební kartou přistoupil Ústavní soud s ohledem na možnost získat informace o tržbách realizovaných prostřednictvím platebních karet jiným způsobem, a to zejména využitím § 57 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád), tedy dotazem na poskytovatele platebních služeb. Jak ústavní soud konstatuje, existuje v těchto případech digitální stopa, kterou může Finanční správa při využití zákonných nástrojů dohledat.
A contrario
lze z Nálezu Pl. ÚS 26/16 dovodit povinnost nadále evidovat bezhotovostní platby realizované prostřednictvím subjektů, vůči kterým není dotaz dle § 57 odst. 3 daňového řádu efektivní. Evidenci tržeb by tedy měly nadále podléhat takové formy bezhotovostních plateb, které nejsou realizovány prostřednictvím poskytovatelů platebních služeb a jsou tak s ohledem na technologickou nebo jinou eventualitu skutečně a prakticky nedohledatelné. Formální náležitosti pro evidovanou tržbu by tedy nadále měly naplnit např. platby kartou vydanou subjektem, který není poskytovatelem platebních služeb (např. přednabité karty s kreditem do fitcentra apod.). Otázkou zůstává, zda lze tuto povinnost přímo dovodit z textu zákona o evidenci tržeb ve znění Nálezu Pl. ÚS 26/16.
V souvislosti s vynětím plateb kartou z evidence tržeb zrušil Ústavní soud též ustanovení upravující nejzazší okamžik evidenční povinnosti vůči tržbám realizovaným tímto způsobem. V důsledku vypuštění § 18 odst. 2 písm. b) zákona o evidence tržeb podléhají evidenci tržeb všechny platby, které poplatníkovi zakládají rozhodný příjem, v okamžiku přijetí evidované tržby. Vždy je však třeba mít na zřeteli též právní úpravu obsaženou v § 4 odst. 2 zákona o evidenci tržeb, která u plateb určených k následnému čerpání či zúčtování či plateb, které jsou následným čerpáním či zúčtováním, vznik evidenční povinnosti včetně jejího okamžiku modifikuje.
 
Zrušení povinnosti uvádět na účtence daňové identifikační číslo
Nálezem Pl. ÚS 26/16 Ústavní soud zrušil povinnost uvádět na účtence daňové identifikační číslo poplatníka [§ 20 odst. 1 písm. b) zákona o evidenci tržeb], případně daňové identifikační číslo poplatníka, který pověřil evidování této tržby poplatníka, který tržbu eviduje (§ 20 odst. 2 zákona o evidenci tržeb). K tomuto kroku Ústavní soud přikročil za účelem ochrany rodného čísla jakožto osobního údaje, který je ve spojení s prefixem CZ u fyzických osob zpravidla využíván při tvorbě daňového identifikačního čísla. Ústavní soud v odůvodnění Nálezu Pl. ÚS 26/16 dospěl k závěru, že systém evidence tržeb pracuje s jinými bezvýznamovými identifikátory, které dostatečně identifikují poplatníka a jeho tržbu a neexistuje tak legitimní důvod, proč by měl poplatník vystavován riziku, že jeho rodné číslo vytištěné na každé účtence může být zneužito. S ohledem na ústavněprávní limity, které Ústavnímu soudu umožňují závadné ustanovení pouze zrušit a nikoliv změnit, přistoupil Ústavní soud ke zrušení dotčených ustanovení v celém rozsahu, a to i přesto, že vůči části poplatníků, resp. jejich daňovým identifikačním číslům toto ustanovení závadné není, neboť se tvoří jako bezvýznamový identifikátor.
Ačkoliv lze očekávat, že se povinnost uvádět daňové identifikační číslo v pozměněné podobě do zákona o evidenci tržeb vrátí (čemuž odpovídá i text Novely Ministerstva financí ČR), nemají do doby zakotvení takovéto normy poplatníci povinnost uvádět své daňové identifikační číslo na účtence vystavené podle zákona o evidenci tržeb. Stejně jako v případě plateb kartou však mohou podnikatelé uvádět tento údaj na účtence dobrovolně, z vlastního rozhodnutí.
V souvislosti s daňovým identifikačním číslem a ochranou osobních údajů považujeme za nezbytné upozornit na omezený dosah účinků Nálezu Pl. ÚS 26/16 pouze vůči zákonu o evidenci tržeb. Ukládáli jiný právní předpis povinnost uvádět daňové identifikační číslo (bez ohledu na to, jak je tvořeno), zůstává tato povinnost zachována. Vystavoval-li tedy poplatník doposud účtenky tak, aby naplňovaly též požadavky jiných právních předpisů (např. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) a bude-li chtít těmto požadavkům i nadále dostát, nezbývá mu jiná možnost než daňové identifikační číslo, přestože je tvořeno jeho rodným číslem, na účtence uvádět. Řešením může být vystavení účtenky bez daňového identifikačního čísla s tím, že jej (případně i další náležitosti) poplatník na účtenku doplní, vyžádá-li si zákazník doklad dle jiného právního předpisu, který povinnost uvést tento údaj ukládá.
Většina poplatníků dle dostupných informací setrvává u stávající praxe a (i kvůli výše uvedeným konsekvencím) nadále své daňové identifikační číslo na účtence uvádí.
 
Odklad 3. a 4. fáze evidence tržeb
Ačkoliv lze vést polemiku o oprávněnosti takového postupu, zrušil Nález Pl. ÚS 26/16 dnem 28. 2. 2018 část ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) zákona o evidenci tržeb ve slovech „do konce patného kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“. Tímto krokem fakticky došlo ke zrušení 3. a 4. vlny evidence tržeb. Nic na tom nemění ani skutečnost, že Ústavní soud v odůvodnění Nálezu Pl. ÚS 26/16 hovoří spíše než o zrušení o odsunutí (okamžiku vzniku evidenční povinnosti vůči tržbám z činností zařazených do 3. a 4. vlny).
Ústavní soud ukládá v bodě 117. Nálezu Pl. ÚS 26/16 zákonodárci povinnost důkladně a důsledně analyzovat dopady na poplatníky podnikající v dotčených oblastech činností, zrevidovat rozsah dotčené skupiny poplatníků a určit nový okamžik vzniku evidenční povinnosti pro tržby z těchto činností. V rámci odůvodnění v bodě 119 pak Ústavní soud (i ve vazbě na přijaté a i připravované výjimky z evidence tržeb) konstatuje, že jeho rozhodnutí:
„(…) neznamená vyslovení závěru o neústavnosti zvoleného řešení, nýbrž jen odstranění důsledků porušení pravidel právní jistoty a předvídatelnosti práva pro poslední dvě skupiny poplatníků zahrnuté do posledních fází zavádění elektronické evidence tržeb.“
 
Změny účinné od 1. ledna 2019
Dnem 31. prosince 2018 se ruší veškerá ustanovení zákona o evidenci tržeb upravující zmocnění vlády vydání nařízení vlády ve věci evidence tržeb. Nařízení vlády mělo sloužit jako mechanismus rychlé reakce umožňující pružně reagovat na existenci obchodního modelu, kterému by evidence tržeb (běžným způsobem) bránila nebo zásadním způsobem omezovala podnikatelskou činnost.
Nálezem Pl. ÚS 26/16 je zrušeno ustanovení § 10 odst. 2 zákona o evidenci tržeb, které za předpokladu naplnění zákonem předvídaných podmínek umožňovalo stanovit pro některé tržby zjednodušený režim namísto běžného, dále ustanovení § 12 odst. 4 zákona o evidenci tržeb, které umožňovalo v případě zásadního ztížení nebo úplného znemožnění činnosti vyjmout dotčenou tržbu z evidence tržeb (za předpokladu, že překážku v podnikatelské činnosti neodstraní zjednodušený režim) a ustanovení § 37 odst. 3 zákona o evidenci tržeb, které umožňovalo některé tržby vyjmout dočasně. Se stejnou účinností bylo zrušeno také jediné vydané nařízení vlády č. 376/2017 Sb., o vyloučení některých tržeb z evidence tržeb. Bude-li tedy v budoucnu existovat na straně vlády, resp. zákonodárce vůle vyjmout některé subjekty z evidence tržeb nebo pro ně stanovit zjednodušený režim, bude tak muset pro její realizaci být využito přímo změny zákona.
S ohledem na výše uvedené změny vyplývající z Nálezu Pl. ÚS 26/16 vydalo Generální finanční ředitelství také aktualizovanou verzi Metodického pokynu k aplikaci zákona o evidenci tržeb. Metodický pokyn k aplikaci zákona o evidenci tržeb, verze 4.0, čj. 14322/18/710-10114-205170 je stejně jako předchozí verze k dispozici mj. i na oficiálním webu Ministerstva financí ČR a Generálního finančního ředitelství k evidenci tržeb www.etrzby.cz.
 
Poslanecký návrh
Poslanecký návrh změny zákona o evidenci tržeb byl předložen k projednání dne 27. 12. 2017 jako bezprostřední reakce skupiny poslanců na Nález Pl. ÚS 26/16 (dále jen „Poslanecký návrh“). K Poslaneckému návrhu proběhlo dne 7. 3. 2018 první čtení, v němž byl projednán a předán k projednání výborům. Rozpočtový výbor přerušil projednávání Poslaneckého návrhu a stanovil termín pro podávání pozměňovacích návrhů k tomuto návrhu do 12. 4. 2018.
Poslanecký návrh obsahuje změnu osobní působnosti zákona o evidenci tržeb tak, aby se napříště vztahoval pouze na registrovaného plátce daně z přidané hodnoty, který je současně poplatníkem daně z příjmů fyzických osob nebo daně z příjmů právnických osob.
Dle obecné části důvodové zprávy k Poslaneckému návrhu jsou revize realizované Nálezem Pl. ÚS 26/16 provedené v textu zákona o evidenci tržeb nedostatečné a navrhovatelé se ztotožňují s odlišným stanoviskem pěti ústavních soudců3), Vojtěcha Šimíčka, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Šimáčkové a Davida Uhlíře, proti výroku IV. Nálezu Pl. ÚS 26/16 („Ve zbývající části se návrh zamítá.“). Toto odlišné stanovisko mj. uvádí, že:
„u malých podnikatelů nejde jen o bezprostřední finanční náklady, nýbrž o zatížení podnikající fyzické osoby další starostí, kterých však má již nyní „nad hlavu“. Nelze přehlédnout ani to, že jsou zákonem jako třída likvidováni zejména starší menší podnikatelé bez počítačových znalostí a online připojení“
. V návaznosti na uvedené proto skupina poslanců navrhuje výše uvedené zúžení okruhu poplatníků podléhajících evidenci tržeb pouze na plátce daně z přidané hodnoty.
Ministerstvo financí ČR s tímto návrhem zákona vyslovilo nesouhlas. Vedle legislativně-technických vad Poslaneckému návrhu vytýká, že je příliš zužující. Pokud by měla být tato změna přijata, podléhalo by evidenci tržeb méně než 40 % všech poplatníků, kteří přijímají evidované tržby. Takové zúžení okruhu povinných subjektů nemůže zajistit předpokládanou efektivitu evidence tržeb ani naplnění jejího základního cíle – narovnání tržního prostředí. Dle stanoviska Ministerstva financí ČR je s návrhem navíc spojeno riziko optimalizace příjmů na straně povinných poplatníků za účelem vyhnout se evidenci tržeb.
 
Novela Ministerstva financí ČR
Novela Ministerstva financí ČR byla dne 20. 3. 2018 předložena do meziresortního připomínkového řízení. Připomínkovat Novelu Ministerstva financí ČR lze do 19. 4. 2018.
Změny navrhované Návrhem Ministerstva financí ČR lze rozdělit do dvou kategorií, jednak na změny navrhované v souvislosti s Nálezem Pl. ÚS 26/16, kterým se revidují ustanovení zákona Nálezem Pl. ÚS 26/16 dotčená, jednak změny, které vyplynuly z praktických zkušeností z více než prvního roku fungování evidence tržeb. Jak je uvedeno výše, probíhalo k Návrhu Ministerstva financí vnější připomínkové řízení, je tedy ještě v poměrně časném stádiu legislativního procesu a lze důvodně očekávat, že v návaznosti na připomínky odborné veřejnosti, jakož i v návaznosti na projednávání v Parlamentu České republiky, dojde ke změnám v jeho znění.
Změny provedené v návaznosti na Nález Pl. ÚS 26/16
Ministerstvo financí ČR navrhuje do zákona o evidenci tržeb navrátit ustanovení § 5 písm. b). Ustanovení má modifikovanou podobu, která respektuje Nález Pl. ÚS 26/16, a která zvyšuje právní jistotu poplatníků, neboť do zákona doplňuje bezhotovostní typy plateb, které evidenci tržeb nadále podléhají. Dle tohoto návrhu by měly evidenci tržeb podléhat platby kartou (která slouží jako nosič např. přednabitého kreditu), která není vystavena poskytovatelem platebních služeb, popř. jiným subjektem, u něhož lze dohledat digitální stopu o platbě. Dle materiálu předloženého do vnějšího připomínkového řízení mají evidenci tržeb podléhat platby
„prostřednictvím prostředků, které jsou určeny pouze k zaplacení zboží nebo služeb v prostorách využívaných vydavatelem prostředku nebo zboží nebo služeb úzce vymezenému okruhu dodavatelů anebo k zaplacení úzce vymezeného okruhu zboží nebo služeb.“
V návaznosti na vrácení modifikovaného ustanovení § 5 písm. b) do zákona o evidenci tržeb navrhuje Ministerstvo financí ČR vrátit do textu též ustanovení § 18 odst. 2 písm. b) zákona o evidenci tržeb ve znění účinném do 28. 2. 2018, tedy povinnost evidovat platby realizované podle § 5 písm. b) zákona o evidenci tržeb nebo jiným obdobným způsobem ve smyslu § 5 písm. e) zákona o evidenci tržeb v okamžiku vydání příkazu k provedení platby, pokud byl tento příkaz vydán dříve. V případě těchto plateb totiž k faktickému přijetí platby (finančních prostředků) může docházet až po uplynutím časově předem neurčeného období, ve kterém dochází k odepsání finančních prostředků z účtu zákazníka a jeho připsání na účet poplatníka, který zboží nebo službu poskytuje.
Jak je uvedeno již výše, lze ze současného znění zákona ve znění Nálezu Pl. ÚS 26/16 povinnost evidovat tyto platby dovozovat pouze nepřímo. Navrhovaná úprava tak má zajistit právní jistotu všech dotčených osob.
 
Vrácení povinnosti uvádět na účtence daňové identifikační číslo
Novela Ministerstva financí navrhuje opětovně zavést v § 20 zákona o evidenci tržeb povinnost uvádět daňové identifikační číslo. Respektuje přitom Nález Pl. ÚS 26/16, neboť konstatuje, že tato povinnost je vázána toliko na takové daňové identifikační číslo, které není tvořeno rodným číslem. Dle aktuálních principů tvorby daňového identifikačního čísla budou tento údaj na účtence povinně uvádět převážně pouze právnické osoby a zahraniční fyzické osoby.
Lze očekávat, že v budoucnu dojde k úpravě tvorby daňového identifikačního čísla tak, aby namísto rodného čísla fyzických osob využívalo jiný, bezvýznamový identifikátor. V takovém případě již nebude nezbytné toto ustanovení novelizovat, neboť příslušná část ustanovení bude ve slovech
„pokud není jeho kmenová část tvořena obecným identifikátorem, kterým je rodné číslo“
obsoletní
vzhledem k nulové množině takovýchto daňových identifikačních čísel.
Daňové identifikační číslo je jediným údajem z účtenky, na jehož základě je možné přímo identifikovat poplatníka, který ji vystavil. Ústavní soud sice ve svém odůvodnění odkazuje na další identifikátory, např. bezpečnostní kód poplatníka (BKP) nebo podpisový kód poplatníka (PKP), tyto kódy však poplatníka identifikují pouze nepřímo. V případě, že účtenka neobsahuje též náležitosti dokladu podle jiného právního předpisu, není zákazník vůbec schopen identifikovat, kdo mu ji vystavil. Daňové identifikační číslo dále slouží jako podstatný kontrolní a bezpečnostní prvek při tvorbě uvedených kódů BKP a PKP.
Vtělení výjimek obsažených v nařízení vlády č. 376/2017 Sb., o vyloučení některých tržeb z evidence tržeb do textu zákona
Nález Pl. ÚS 26/16 v přímé souvislosti se zrušením ustanovení § 10 odst. 2, § 12 odst. 4 a § 37 odst. 3 zákona o evidenci tržeb ruší uplynutím dne 31. 12. 2018 také nařízení vlády č. 376/2017 Sb., o vyloučení některých tržeb z evidence tržeb. S ohledem na to, že důvody, které vedly Ministerstvo financí ČR k vynětí tržeb nevidomých osob (tj. znemožnění nebo zásadními ztížení podnikatelské činnosti plněním evidence tržeb) nadále trvají, vtělilo Ministerstvo financí ČR výjimky pro jimi realizované tržby přímo do § 12 odst. 4 zákona o evidenci tržeb. Formulace ustanovení upravujících tuto výjimku byla převzata z textu nařízení vlády č. 376/2017 Sb., o vyloučení některých tržeb z evidence tržeb. Na jejím rozsahu se tedy nic nemění. Výjimka týkající se tržeb z prodeje sladkovodních ryb („výjimka pro předvánoční prodej kaprů“) v návrhu Ministerstva financí ČR obsažena není.
Ministerstvo financí ČR na sklonku roku (bezprostředně před vydáním Nálezu Pl. ÚS 26/16) připravovalo také změnu nařízení vlády č. 376/2017 Sb., o vyloučení některých tržeb z evidence tržeb, kterým měly být doplněny další tržby vyňaté na základě § 12 odst. 4 zákona o evidenci tržeb. Navrhované výjimky byly vtěleny do Novely Ministerstva financí ČR (viz dále).
 
Určení okamžiku vzniku evidenční povinnosti pro poplatníky s evidovanými tržbami z činností zařazených do původní 3. a 4. fáze
Ministerstvo financí ČR v souladu s požadavkem Nálezu Pl. ÚS 26/16 vyhodnotilo dopady na nejmenší podnikatele z 3. a 4. vlny a navrhlo pro ně zvláštní režim evidence tržeb (podrobněji viz dále). Ministerstvo financí ČR tak zvolilo odlišný přístup od řešení obsaženého v Poslaneckém návrhu a je přesvědčeno, že tímto zvláštním režimem eliminuje negativní dopady evidence tržeb na tyto podnikatele, aniž by muselo být ustoupeno z požadovaných cílů evidence tržeb. Novela Ministerstva financí ČR proto opětovně zakládá povinnost evidovat tržby z činností zařazených do 3. a 4. fáze evidence tržeb. Náběh již není fázován, okamžik vzniku evidenční povinnosti vůči veškerým zbývajícím evidovaným tržbám z činností, které doposud evidenci tržeb nepodléhaly, bude stejný, původní 3. a 4. fáze budou tedy sloučeny do jedné fáze. Náběhu evidence tržeb vůči všem podnikatelům přijímajícím evidované tržby bude dosaženo zrušením § 37 zákona o evidenci tržeb. Obecná účinnost zákona je (a i musí být s ohledem např. na zrušení nařízení vlády č. 376/2017 Sb. k 31. 12. 2018) předpokládána na 1. 1. 2019, k plošné evidenci tržeb (zrušení § 37 zákona o evidenci tržeb) by tak dle současného znění návrhu došlo k 1. 3. 2019.
Je otázkou, zda není odhad účinnosti příliš optimistický a zda před předložením návrhu zákona vládě nedojde ve vztahu k navrhované účinnosti (a případně i k navrhované délce legisvakanční doby) ke změně. Pokud by se návrh novely v Parlamentu České republiky projednával stejně dlouho jako návrh zákona o evidenci tržeb v roce 2015, tj. 9 měsíců, pak je již dnes termín 1. 1. 2019 nereálný.
 
Zavedení tzv. zvláštního režimu pro nejmenší poplatníky
S požadavkem Ústavního soudu přezkoumat nezbytnost vzniku evidenční povinnosti u nejmenších poplatníků se Ministerstvo financí ČR vypořádává formou zavedení zvláštního režimu evidence tržeb, tzv. papírové evidence tržeb. Cílem zvláštního režimu evidence tržeb je minimalizovat náklady na evidenci tržeb na straně nejmenších poplatníků při zachování rovnosti poplatníků přijímajících evidované tržby. Nejde tedy o vynětí tržeb těchto poplatníků z evidence tržeb, nýbrž o založení jiného, tzv. zvláštního režimu, který reflektuje specifika této skupiny poplatníků.
Základní principy zvláštního režimu dle návrhu zákona:
dotčení poplatníci by neměli povinnost žádat o autentizační údaje ani si pořizovat speciální certifikát (elektronický podpis) pro evidenci tržeb,
poplatníci by neevidovali prostřednictvím pokladních zařízení a neměli by povinnost odesílat údaje o evidované tržbě on-line správci daně (poplatníkům by tedy nevznikl náklad na pořízení pokladny a internetového připojení),
namísto toho by vystavovali nejpozději v okamžiku uskutečnění evidované tržby účtenky z bloků, které jim budou vydány (bezplatně) správcem daně,
přehled realizovaných tržeb v rámci daného dne by jednou denně uvedli do evidence denních tržeb nebo přímo do přehledu (tiskopisu),
po skončení měsíce by tento přehled s údaji o výši tržeb a počtu vydaných a případně stornovaných účtenek zaslali místně příslušnému správci daně (na daném tiskopisu, v tiskovém výstupu shodném s tiskopisem nebo elektronicky, tzn. jednou ze standardních forem podání podle daňového řádu).
Pro koho je zvláštní režim koncipován:
pro nejmenší poplatníky daně z příjmů fyzických osob bez zaměstnanců nebo maximálně jedním zaměstnancem (případně zaměstnancem, který tohoto zaměstnance zastupuje po dobu čerpání mateřské či rodičovské dovolené nebo pracovní neschopnosti),
kteří nejsou plátci DPH a
kteří požádali správce daně o vydání povolení pro evidování tržeb ve zvláštním režimu, řádně oznámili správci daně své provozovny a splňují podmínky, pro povolení stanovené takto:
hotovostní obrat žádajícího v posledních 12 měsících nepřesáhl 200 000 Kč, a
počet evidovaných tržeb za posledních 12 měsíců nepřekročil 1 000.
I s ohledem na stanovené limity je tento režim určen spíše pro osoby s menším počtem hotovostních tržeb (např. osoby mající podnikatelskou činnost spíše jako přivýdělek – důchodce, ženy na mateřské, apod.)
Zvláštní režim dle Novely Ministerstva financí ČR nebudou moci využít poplatníci, kteří uskutečňují tržby svým jménem na účet jiného (v rámci nepřímého zastoupení dle § 8 zákona o evidenci tržeb) a poplatníci, kteří tržbu evidují na základě pověření (dle § 9 zákona o evidenci tržeb).
Zde je opět nezbytné zdůraznit, že se jedná o parametry, u kterých lze v legislativním procesu očekávat změnu (např. navýšení limitů), a které budou nepochybně předmětem pozměňovacích návrhů.
 
Změny provedené s ohledem na zkušenosti z praxe
 
Zpřesnění teritoriální působnosti zákona o evidenci tržeb
Podle zákona o evidenci tržeb ve znění Nálezu Pl. ÚS 26/16 je poplatník povinen evidovat veškeré platby, které splňují formální náležitosti pro evidovanou platbu a zakládají rozhodný příjem. Ve vztahu k daňovým rezidentům je tím založena povinnost evidovat podle zákona o evidenci tržeb nejen evidované tržby realizované na území České republiky, ale též kdekoliv jinde, pokud podléhají dani v České republice. V Novele Ministerstva financí se zpřesňuje ust. § 3 odst. 3 zákona o evidenci tržeb v tom smyslu, že se jedná pouze o tržby uskutečněné na území České republiky. Tržby uskutečněné mimo toto území již nebudou evidovanými tržbami, ani daňoví rezidenti nebudou mít povinnost je evidovat.
 
Zpřesnění úpravy nepřímého zastoupení
Nově navrhované znění § 8 odst. 3 zákona o evidenci tržeb upřesňuje, že je evidovanou tržbou nejen platba, kterou
komisionář
přijme jménem komitenta v rámci nepřímého zastoupení od zákazníka, ale též platba, která je fakticky předáním získaných prostředků komisionářem komitentovi. Předpokladem je naplnění formálních náležitostí pro evidovanou platbu a rozhodného příjmu. Musí tedy jít o předání plnění realizované v hotovosti, směnkou, šekem4) snebo jiným obdobným způsobem, které poplatníkovi zakládá rozhodný příjem (zjednodušeně řečeno, musí jít o příjem z podnikání). Jak z nově navrhovaného ustanovení vyplývá, není v tomto případě relevantním okamžikem okamžik přijetí platby od zákazníka (zde se na povinnosti evidovat tržby na straně komisionáře nic nemění), nýbrž okamžik přijetí prostředků komitentem od komisionáře. Nejpozději v tento okamžik musí
komitent
splnit svou povinnost evidovat tržby. Nejedná se zde o zásadní věcný posun, ale spíše o posílení právní jistoty poplatníků. Tato povinnost byla dovozována i ze současného znění zákona.
 
Zpřesnění úpravy pověření
Zejména v oblasti odpovědnosti a správního trestání činí výkladové problémy ustanovení § 9 odst. 1 zákona o evidenci tržeb a § 9 odst. 4 zákona o evidenci tržeb. Z textu zákona ve stávající podobě totiž není zcela zřejmé a jednoznačné, které z povinností založených zákonem o evidenci tržeb má pověřený poplatník plnit a jaký je vztah jednotlivých účastníků – pověřujícího a pověřeného k odpovědnosti za porušení povinností stanovených tímto zákonem.
Novela Ministerstva financí navrhuje, aby pověřený odpovídal nejen za splnění povinnosti evidovat tržby (zde společně s pověřujícím), ale též za splnění dalších povinností založených zákonem (např. povinnost podat žádost o autentizační údaje, oznamovací povinnost podle § 17 a informační povinnost podle § 25 zákona o evidenci tržeb). Novela Ministerstva financí ČR dále s ohledem na různorodost podnikatelských modelů zavádí i možnost odlišné smluvní úpravy rozsahu přenášených povinností mezi pověřujícím a pověřeným. Povinnost evidovat tržby však musí být přenesena na pověřeného vždy.
 
Vynětí tržeb z hazardu, obchodní letecké přepravy a předplacených telekomunikačních služeb
Na konci minulého roku připravilo Ministerstvo financí ČR návrh změnového nařízení vlády, kterým hodlalo doplnit nařízení vlády č. 376/2017 Sb., o vyloučení některých tržeb, o vynětí následujících tržeb:
Z technických a živých hazardních her, neboť plnění evidenční povinnosti by zcela znemožnilo podnikatelskou činnost (např. v kasinu by každý vklad hráče znamenal povinnost vystavit účtenku, stejně tak např. každé protočení výherního automatu). S ohledem na novou regulaci zákonem o hazardních hrách, který zavádí mj. též nový informační systém provozování hazardní her (ISPHH), který zpracovává data v obdobném rozsahu jako evidence tržeb, je novelou navrhováno vyjmout hazardní hry jako celek. Jen pro úplnost lze v této souvislosti podotknout, že při připravovaném vynětí v rámci nařízení vlády musel zákonodárce respektovat limity dané ust. § 12 odst. 4 zákona o evidenci tržeb a mohl tudíž vyjmout pouze tržby, jejichž evidování znemožňovalo nebo zásadně ztěžovalo plynulý a hospodárný výkon podnikatelské činnosti, proto byl rozsah výjimky v nařízení omezený. Při novele zákona již limitován není a i s ohledem na principy konstatované Nálezem Pl. ÚS 26/16 se jeví jako vhodné dané tržby jako celek vyjmout vzhledem k existenci jiného kontrolního mechanismu (ISPHH).
Z obchodní letecké přepravy, neboť trvání na povinnosti evidovat tyto tržby by vedlo k nemožnosti podnikat a ve svém důsledku i zániku konkurenceschopnosti českých podnikatelů v obchodní letecké přepravě. Tyto tržby jsou spravovány v rámci globálního distribučního systému, který s ohledem na své celosvětové využívání není koncipován k implementaci lokálních funkcionalit. Pokud by měli dopravci vyřešit situaci fungováním mimo globální distribuční systémy, vedl by takový postup, mj. i s ohledem na svou nákladnost, ke ztrátě konkurenceschopnosti českých leteckých dopravců.
Z předplacených telekomunikačních služeb. Zasílání sms (či jiné formy zprávy), jejímž obsahem by byla pouze účtenka, by fakticky mohlo znemožnit výkon podnikatelské činnosti, významně navýšit náklady v této oblasti a způsobit nežádoucí pocit nepřiměřeného obtěžování na straně zákazníků s velmi pochybnou efektivitou.
 
Doplnění měny
V ustanoveních § 19 odst. 1 písm. f), § 19 odst. 2 písm. a), e) a f), § 19 odst. 2 písm. f) zákona o evidenci tržeb se doplňuje, že částka uváděná v datové zprávě s údaji o evidované tržbě je vždy v české měně. Jedná se o legislativně-technické zpřesnění příslušných ustanovení. Na meritu věci se v ustanoveních dotčených touto změnou nic nemění, pouze je toto zpřesnění vedle technické specifikace uvedeno přímo do zákona.
 
Závěr
S ohledem na poměrně ranou fázi projednávání obou novel nelze vyloučit, že oba návrhy ještě doznají třeba i významných změn. Ačkoliv směřují k naplnění požadavků Nálezu Pl. ÚS 26/16, je z povahy věci vyloučeno, aby byly přijaty obě navrhované změny. Zároveň však nelze vyloučit, že nebude nalezena politická shoda ani o jednom z nich a zákon o evidenci tržeb tak zůstane zachován ve znění Nálezu Pl. ÚS 26/16. Proklamace předpokládaného výsledku by byla pouhým vyjádřením názoru autorů, a proto nezbývá než vyčkat výsledků legislativního procesu.
(Článek vychází z právního stavu a informací ke dni 31. 3. 2018)
1) Úplné znění Nálezu Pl. ÚS 26/16 je k dispozici zde: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=100149&pos=3&cnt=453&typ=result.
2) V podrobnostech viz odůvodnění Nálezu Pl. ÚS 26/16, část VI./b Posouzení ústavní konformity legislativního procesu – tvrzené vady v procesu přijetí zákona (str. 13 a násl.).
3) Odlišné stanovisko zaujala též soudkyně Milada Tomková k části výroku I. Nálezu Pl. ÚS 26/16, kterým došlo mj. ke zrušení § 37 odst. 1 písm. b) ve slovech „do konce patního kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“ a písm. c) zákona o evidenci tržeb a jeho odůvodnění. Další odlišné stanovisko vznesl k nálezu pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/16 soudce Ludvík David, který souhlasí s výrokem nálezu, jeho nesouhlasné
votum
se týká pouze části odůvodnění nálezu.
4) Resp. prostředky, které jsou určeny pouze k zaplacení zboží nebo služeb v prostorách využívaných vydavatelem prostředku nebo zboží nebo služeb úzce vymezenému okruhu dodavatelů anebo k zaplacení úzce vymezeného okruhu zboží [ve smyslu návrhu novelizace § 5 písm. b) zákona o evidenci tržeb].