Finanční činnosti osvobozené od DPH

K předpisům:

Vymáhání dluhů a faktoring nejsou finančními činnostmi osvobozenými od DPH bez nároku na odpočet daně.

V rámci odůvodnění výše označeného rozsudku se Nejvyšší správní soud mimo jiné zabýval výkladem pojmu faktoring, který není v českém právním řádu definován. Jak Nejvyšší správní soud připomněl, jedná se o zvláštní způsob správy a vymáhání krátkodobých pohledávek realizovaný zpravidla na základě dlouhodobé rámcové smlouvy, při kterém postupitel úplatně postupuje faktorovi své v budoucnu splatné pohledávky za odběrateli. Postupitel tím získává okamžité finanční prostředky, čímž zvyšuje svoji likviditu.

Zároveň šetří čas a náklady spojené s vymáháním pohledávek, neboť nutnost výkonu těchto činností přechází na faktora jako nového věřitele. Jako protiplnění za faktoring postupitel hradí faktorovi odměnu v podobě faktoringové provize, která je určena zpravidla paušální sazbou z nominální hodnoty postoupené pohledávky. Výše úplaty za postoupení pohledávky tak ve výsledku odpovídá nominální hodnotě pohledávky snížené o faktoringovou provizi. Konkrétní podoba faktoringu vyplývá vždy ze specifických okolností jednotlivých smluvních vztahů - může se lišit jak ve výši faktoringové, tak i v rozsahu postupovaných pohledávek či v podmínkách ručení postupitele za dobytnost. Jak plyne v této souvislosti z čl. 135 odst. 1 písm. d) směrnice 2006/112/ES, členské státy osvobodí od daně „činnosti včetně sjednávání týkající se vkladových a běžných účtů, plateb, převodů, pohledávek, šeků a dalších převoditelných cenných papírů, s výjimkou vymáhání pohledávek“. Shodnou úpravu obsahoval i čl. 13 část B písm. d) bod 3 šesté směrnice Rady 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, nahrazené s účinností od 1.1.2007 směrnicí 2006/112/ES.

Nejvyšší správní soud upozornil na to, že anglické a švédské znění čl. 13 části B písm. d) bodu 3 šesté směrnice zahrnovalo ve výluce z osvobození od daně vedle vymáhání pohledávek výslovně právě i faktoring. Jak odůvodnění popisovaného rozhodnutí dále připomíná, v rozsudku MKGKraftfahrzeugeFactoring, C-305/01, Soudní dvůr mimo jiné uvedl, že ostatní jazykové verze šesté směrnice musí být interpretovány v tom smyslu, že zahrnují veškeré formy faktoringu, a zdůraznil, že základním cílem faktoringu je dosáhnout vymožení dluhu od třetí strany. Proto je třeba na faktoring nahlížet jako na jednu z variant obecného institutu vymáhání pohledávek, bez ohledu na formu, v níž je realizován. Soudní dvůr uzavřel, že obchodování spočívající v nákupu pohledávek při převzetí rizika jejich nesplacení za protihodnotu v podobě provize představuje ekonomickou činnost podle článků 2 a 4 šesté směrnice. Subjekt, který takovou činnost realizuje, se nachází v postavení plátce daně a má nárok na odpočet DPH podle čl. 17 šesté směrnice. Zároveň uvedl, že shora popsaná ekonomická činnost odpovídá pojmu „vymáhání dluhů a faktoring“ podle čl. 13 části B písm. d) bodu 3 šesté směrnice, a je proto vyloučena z osvobození od daně podle tohoto ustanovení. Nejvyšší správní soud k tomu dodal, že shora uvedeným ustanovením směrnic a závěrům Soudního dvora odpovídá i § 54 odst. 1 písm. u) in fine zákona o DPH, podle kterého patří vymáhání dluhů a faktoring mezi finanční činnosti, které nejsou osvobozeny od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51 téhož zákona.

Faktoringová provize je pak podle Nejvyššího správního soudu zdanitelným plněním, neboť vzniká v rámci finanční činnosti výslovně vyloučené z osvobození od DPH.