Jiné nároky na chování správce daně a daňového subjektu

K předpisům:

Z d.ř. (stejně jako z jiných procesních předpisů -soudního řádu správního, občanského soudního řádu, trestního řádu, správního řádu, zákona o přestupcích, atd.) nevyplývá, že by výslech nemohl být veden způsobem, že nejdříve se ptá správce daně a až po vyčerpání jeho otázek je prostor k dotazům dán daňovému subjektu, resp. jeho zástupci. To však neznamená povinnost daňového subjektu (jeho zástupce) až do této chvíle jen sedět a mlčet. V případě námitek k protokolaci (nejsou-li zjevně obstrukční či matoucí vyslýchaného - to se však z protokolu o výslechu svědka v tomto konkrétním případě nepodává) je naopak žádoucí, aby byly zaprotokolovány bezprostředně u té části výslechu, kde mělo k nepřesnosti dojít tak, aby případné rozpory v názorech na to, co svědek řekl, či na co vůbec odpovídal, byly odstraněny v okamžiku, kdy všichni přítomní ví, jaký rozpor se odstraňuje. Je-li tu tedy stručná a věcná námitka k protokolaci, bývá žádoucí ji vyřešit ihned. Pokud jde o uložení pořádkové pokuty, je třeba zdůraznit, že zákonodárce vědomě v d.ř. volil termín závažně ztěžuje průběh řízení v § 247 odst. 1, aby naznačil, že právě jen takové jednání, které objektivně dosahuje intenzity závažného ztěžování, zakládá důvod pro udělení pořádkové pokuty. Činil tak u vědomí, že jak subjektivní pocity křivdy daňového subjektu, tak i subjektivní vnímání správce daně jsou exaltovány okolnostmi, souvisejícími s meritem věci, ale i např. s vzájemnou osobní zkušeností z jiných řízení. Institucím a orgánům, jež reprezentují veřejnou moc státu, přísluší vždy větší dávka tolerance, velkorysosti a nadhledu, než je tomu u účastníků řízení. Tomu odpovídá i základní povinnost všech správců daně vystupovat zdvořile (§ 6 odst. 4 d.ř.), zatímco povinností účastníků řízení je chovat se jen tak, aby toto chování závažně neztížilo řízení (§ 247 odst. 1 d.ř.). Zákonodárce tak klade co do intenzity slušnosti chování na správce daně a na daňový subjekt (jeho zástupce) zcela jiné nároky. Ze shora shrnutého skutkového stavu vyplývá (opak správní orgány netvrdí), že žalobci byla udělena pořádková pokuta toliko za tento souhrn žalobcových projevů:

Tyto projevy ani jednotlivě ani ve svém souhrnu nepředstavují podle názoru podepsaného soudu závažné ztěžování průběhu řízení, pročež nejsou důvodem udělení pořádkové pokuty podle § 247 odst. 1 d.ř.

Zástupce daňového subjektu požadoval v průběhu výslechu svědka zaprotokolování námitek svědka proti nejasnosti kladené otázky. Dále zástupce daňového subjektu požadoval pořízení zvukového záznamu, neboť dle jeho názoru docházelo k nepřesné protokolaci.

Správce daně posoudil tyto námitky a požadavky jako závažné ztěžování průběhu řízení a udělil zástupci daňového subjektu pořádkovou pokutu. Krajský soud v jednání zástupce daňového subjektu žádné závažné narušování průběhu řízení neshledal a rozhodnutí o zamítnutí odvolání proti udělení pokuty zrušil. Krajský soud naopak považuje za žádoucí, aby námitka proti protokolaci byla vyřešena ihned. Krajský soud dále zdůraznil, že zákonodárce klade na chování správce daně a daňového subjektu (jeho zástupce) zcela jiné nároky, když správce daně je povinen chovat se zdvořile, zatímco daňový subjekt či jeho zástupce (pouze) nesmí závažně ztěžovat průběh řízení.

Domnívám se, že postup prvostupňového správce daně byl natolik v rozporu se zákonem a základními zásadami pro výkon veřejné správy obecně, že rozhodnutí o udělení pokuty mělo být zrušeno v rámci autoremedury, případně nejpozději v rámci odvolacího řízení.