Zdokumentování převodních cen

Vydáno: 16 minut čtení

Proč si vést evidenci k převodním cenám? Problematika převodních cen se ve většině případů týká více než jen jednoho státu a nedostatečná evidence může v budoucnu způsobit řadu potíží. V praxi řeším celou řadu případů, kdy v jednom ze států dojde k doměření daně a vzhledem k tomu, že transakce byla již jednou zdaněna ve druhém státě, došlo tímto doměrkem k mezinárodnímu dvojímu zdanění. Naštěstí je na tyto situace myšleno v mezinárodních smlouvách a je možné je řešit dohodou kompetentních orgánů smluvních států. V některých státech, například v Německu, je lhůta, po kterou je možné daň doměřit, mnohem delší než 3 roky, které pro většinu situací platí v České republice a dohadovací řízení samotné běžně trvá cca 2 roky. Když se všechny tyto roky posčítají, stává se, že se řeší i případy dvojího zdanění, které jsou například staré více než 7 let. Když k této situaci dojde, potřebují mít oba kompetentní orgány k dispozici dostatek informací o předmětné transakci. První zmiňovaný stát, který doměrek provedl, má informace získané z provedené kontroly u svého subjektu, ale druhá daňová správa, která spravuje například sesterskou společnost, je musí během dohadovacího řízení teprve získat. Je samozřejmostí, že obdrží výsledek kontrolního zjištění z prvního státu, ale je logické, že si bude chtít tyto informace ověřit a udělat si na věc vlastní názor, takže bude potřebovat získat veškeré relevantní informace od svého daňového subjektu. A zde se dostáváme k jádru problému. Pokud subjekt správně a úplně vede dokumentaci k převodním cenám ke všem svým transakcím uskutečněným vůči spojeným osobám, tak je situace relativně snadná, neboť dokumentaci předloží správci daně a ten by z ní měl být schopen získat dostatek informací. Naprosto ideální situace je, pokud v podniku ještě ve vedení pracuje někdo, kdo si řešené transakce pamatuje. Bohužel, po tolika letech často už tito lidé pracují jinde a řada českých společností stále ještě dokumentaci k převodním cenám nevede, nebo vede jen formálně, což je pro praktické použití v podstatě stejné, nebo někdy i horší, než když ji nevede vůbec, neboť neposkytuje úplný a věrný obraz transakcí.

Zdokumentování převodních cen
Ing.
Vítězslav
Kapoun
Krom výše uvedeného případu, kde bez řádně vedené dokumentace nebude možné případ mezinárodního dohadovacího řízení vyřešit, pomáhá řádně vedená dokumentace i rychlému dosažení kladného výsledku u žádosti o závazné posouzení dle § 38nc zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZDP“). Při daňové kontrole zaměřené na převodní ceny minimalizuje riziko doměrku a sankcí, neboť poplatník má jistotu, že má zdokumentovány všechny transakce a vedeny k nim veškeré důkazní materiály, kterými je schopen prokázat například uskutečnění přijaté služby a její správné nacenění. Nadto, je-li dokumentace předložena správci daně současně s daňovým přiznáním, nebo při místním šetření před zahájením daňové kontroly samotné, je vysoce pravděpodobné, že správce daně upustí od provedení kontroly, neshledá-li v předložené dokumentaci žádné pochybnosti a poplatník se tak vyhne zdlouhavé daňové kontrole.
Z výše uvedených důvodů přistoupily mezinárodní organizace k tomu, že doporučily státům, aby legislativně zakotvily pravidla pro povinné vedení dokumentace k převodním cenám a většina členských států OECD nebo EU již dnes má zavedenu povinnost dokumentaci vést. Povinnost mít vypracovánu dokumentaci v EU nemají pouze Lucembursko, Kypr, Lotyšsko, Malta a Česká republika tedy z 28 zemí Evropské unie má nějakou formu povinné dokumentace pro alespoň některé typy subjektů (např. pro velké subjekty s obratem přesahujícím 50 mil EUR) 23 z nich. Státy tím daly jasně najevo, že převodní ceny pro ně znamenají důležitou oblast a současně podnikům jednoznačně vymezily mantinely a nastavily pravidla