Zálohy na podíl na zisku v kapitálových obchodních společnostech

Vydáno: 12 minut čtení
Zálohy na podíl na zisku v kapitálových obchodních společnostech
doc. JUDr.
Ivana
Štenglová
Ph. D.
Podmínky výplaty zisku v kapitálových obchodních společnostech jsou dlouhodobě předmětem diskuse mezi právníky i ekonomy. Platilo to za její úpravy v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“ nebo „obch. zák.“) a diskuse pokračuje i za účinnosti zákona č. 90/2012 Sb. (dále jen „zákon o obchodních korporacích“ nebo „z. o. k.“). Nejvýraznější debaty svého času vyprovokoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007, uveřejněný v časopisu Daňový expert č. 4, v roce 2010.
V tomto rozsudku Nejvyšší soud konstatoval, že podle ustanovení § 178 obch. zák. má akcionář právo na podíl na zisku společnosti (dividendu), který valná hromada podle hospodářského výsledku schválila k rozdělení. Nevyplývá-li z ustanovení stanov týkajících se prioritních akcií něco jiného, určuje se tento podíl poměrem jmenovité hodnoty jeho akcií k jmenovité hodnotě akcií všech akcionářů.
Společnost nesmí vyplácet zálohy na podíly na zisku. Společnost není oprávněna rozdělit zisk nebo jiné vlastní zdroje mezi akcionáře, je-li vlastní
kapitál
zjištěný z řádné nebo mimořádné účetní závěrky nebo by v důsledku rozdělení zisku byl nižší než základní
kapitál
společnosti, zvýšený o
a)
upsanou jmenovitou hodnotu akcií, pokud byly upsány akcie společnosti na zvýšení základního kapitálu a zvýšený základní
kapitál
nebyl ke dni sestavení řádné nebo mimořádné účetní závěrky zapsán v obchodním rejstříku, a
b)
tu část rezervního fondu nebo ty rezervní fondy, které podle zákona a stanov nesmí společnost použít k plnění akcionářům. Částka určená k vyplacení jako podíl na zisku společnosti nesmí být vyšší, než je hospodářský výsledek účetního období vykázaný v účetní závěrce snížený o povinný příděl do rezervního fondu podle § 217 odst. 2 obch. zák. a o neuhrazené ztráty minulých let a zvýšený o nerozdělený zisk minulých let a fondy vytvořené ze zisku, které společnost může použít dle svého volného uvážení.
Ustanovení § 179 odst. 1 obch. zák. pak určuje, že dividendu přijatou v dobré víře není příjemce povinen vrátit. V pochybnostech se dobrá víra předpokládá. Představenstvo nesmí rozhodnout o výplatě dividendy ani jiných podílů na zisku v rozporu s ustanoveními § 65a a § 178 obch. zák., ani když výplatu schválila valná hromada. Jestliže došlo k takové výplatě podílu na zisku, nemohou se členové představenstva zprostit odpovědnosti za škodu, která tím společnosti vznikne. Došlo-li k výplatě jiných podílů na zisku, než jsou dividendy, v rozporu s ustanoveními § 65a a § 178 obch. zák., je příjemce povinen vyplacený podíl na zisku vrátit a členové představenstva ručí společně a nerozdílně za splnění tohoto závazku.
Dále pak Nejvyšší soud vyšel z toho, že podle ustanovení § 184 odst. 3 obch. zák. se valná hromada koná nejméně jednou za rok ve lhůtě určené stanovami, nejpozději však do šesti měsíců od posledního dne účetního období a svolává ji představenstvo, popřípadě jeho člen, pokud se představenstvo na jejím svolání bez zbytečného odkladu neusneslo a zákon stanoví povinnost valnou hromadu svolat anebo pokud představenstvo není dlouhodobě schopno se usnášet, nestanoví-li zákon jinak.
Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 178 obch. zák. implementuje do českého právního řádu článek 15 a 16 Druhé směrnice Rady Evropských společenství ze dne 13. prosince 1976 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (77/91/EHS), ve znění Směrnice Rady 92/101/EHS ze dne 23. listopadu 1992 (dále jen „Druhá směrnice“). Rozhodnutí soudů nižších stupňů byla založena na skutkovém závěru (jenž dovoláním nebyl ani nemohl být zpochybněn), podle kterého mimořádná valná hromada rozhodla 1. listopadu 2002 o rozdělení zisku pozdější úpadkyně z minulých let, konkrétně o rozdělení částky 7 miliónů Kč, z celkové částky 11.863.761,36 Kč, aniž by tomuto rozhodnutí předcházela (mimořádná) účetní závěrka vyčíslující výši (dosud) nerozděleného zisku.
Přitom v právní teorii není pochyb o tom, že rozhodnutí valné hromady akciové společnosti o vyplacení podílů na zisku z nerozděleného zisku minulých let předpokládá existenci řádné či mimořádné účetní závěrky, jež částku, která má být určena na výplatu dividend, vyčísluje v souladu se zásadami zakotvenými v § 178 obch. zák. (srov. zejména jeho odstavce 2 a 6). Důvod, pro který na mimořádné valné hromadě konané 1. listopadu 2002 nemohla jako podklad pro (opětovné) přerozdělení zisku sloužit účetní závěrka, jež byla podkladem pro jednání valné hromady konané 28. června 2002, plyne především z dikce § 184 odst. 3 obch. zák. Toto ustanovení zjevně směřuje k naplnění účelu obsaženého v ustanoveních § 39 a § 40 obch. zák., jež akciové společnosti ukládají (ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví) jednak ověřování účetní závěrky auditorem [§ 39 odst. 1 obch. zák., § 20 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném v době konání obou valných hromad], jednak zveřejňování údajů z účetnictví. Lhůta ke svolání řádné valné hromady určená (počítaná) od posledního dne účetního období je logicky nejen lhůtou určující, dokdy by měla valná hromada (při řádném a obvyklém chodu věcí) odsouhlasit výsledky onoho účetního období, ale též nejzazší lhůtou, ve které lze výsledky účetní závěrky sloužící pro jednání řádné valné hromady pokládat za ty, jež mohou akcionářům sloužit jako reálný obraz účetnictví akciové společnosti, na jehož základě mohou kvalifikovaně rozhodovat o rozdělení zisku. Mimořádná valná hromada konaná v listopadu 2002 o rozdělení zisku na základě řádné účetní závěrky zobrazující účetnictví akciové společnosti k 31. prosinci 2001 rozhodnout nemohla. Uvedenému závěru nasvědčuje i teleologický výklad ustanovení § 178 odst. 2 obch. zák. Účelem tohoto ustanovení je (jak vyplývá i z preambule Druhé směrnice) zajistit udržení základního kapitálu akciové společnosti, které představuje záruku pro věřitele společnosti, a to zejména zákazem neoprávněného rozdělování zisku akcionářům. K zajištění tohoto účelu je nezbytné, aby splnění podmínek pro rozdělení zisku akcionářům, stanovených článkem 15 Druhé směrnice a ustanovením § 178 odst. 2 obch. zák. bylo podloženo účetní závěrkou, jejíž údaje splnění těchto podmínek dokládají. Takovou účetní závěrkou nemůže být účetní závěrka obsahující údaje o stavu majetku společnosti před deseti měsíci. Jinak řečeno, jestliže valná hromada akciové společnosti konaná do šesti měsíců od posledního dne účetního období (§ 184 odst. 3 obch. zák.) projednala účetní závěrku za ono účetní období a na jejím základě rozhodla o rozdělení zisku, pak mimořádná valná hromada konaná v témže roce po uplynutí šesti měsíců od posledního dne účetního období není oprávněna na základě téže účetní závěrky rozhodnout o jiném rozdělení zisku. K tomu lze doplnit, že ani v rovině společenstevního práva není významné, že takové rozhodnutí valné hromady nebylo napadeno žalobou o určení neplatnosti usnesení valné hromady podanou k tomu oprávněnou osobou podle § 183 obch. zák., ve spojení ustanovením § 131 obch. zák.
Představenstvo akciové společnosti totiž dle výslovné dikce § 179 odst. 1 věty druhé obch. zák. nesmí rozhodnout o výplatě dividendy, která by se udála v rozporu s ustanovením § 178 obch. zák. (zde konkrétně v rozporu se zákonným požadavkem účetní závěrky) ani tehdy, schválila-li výplatu valná hromada akciové společnosti.
Vzhledem k omezené možnosti zpracování mimořádné účetní závěrky byla - vzhledem k tehdejší právní úpravě a uvedenému judikátu možnost, aby valná hromada rozhodla po uplynutí šesti měsíců od posledního dne účetního období o rozdělení zisku značně omezená.
Nová právní úprava v tom směru příliš nového nepřinesla - uvedený
judikát
bude podle mého názoru použitelný i za účinnosti zákona o obchodních korporacích. Co se však v zákoně o obchodních korporacích změnilo, je možnost vyplácet zálohy na podíl na zisku, což obchodní zákoník neumožňoval.
Podle § 40 odst. 2 z. o. k. lze vyplácet zálohu na výplatu podílu na zisku na základě mezitímní účetní závěrky, ze které vyplyne, že obchodní
korporace
má dostatek prostředků na rozdělení zisku. Výše zálohy nemůže být vyšší, než součet
-
výsledku hospodaření běžného účetního období,
-
nerozděleného zisku z minulých let a
-
ostatních fondů ze zisku
snížený o neuhrazenou ztrátu z minulých let a povinný příděl do rezervního fondu.
K výplatě zálohy nelze použít rezervních fondů, které jsou vytvořeny k jiným účelům, ani vlastních zdrojů, jež jsou účelově vázány a jejichž účel není obchodní
korporace
oprávněna měnit. Podle § 40 odst. 1 z. o. k. je další podmínkou výplaty zálohy to, že si společnost její výplatou nesmí přivodit úpadek. Společenská smlouva nebo stanovy mohou stanovit další podmínky poskytování záloh, případně vyplácení záloh na podíl na zisku zakázat.
Uvedené ustanovení tedy otevírá kapitálovým obchodním korporacím možnost, aby - formou zálohy - jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky, rozhodly o rozdělení zisku mezi společníky i poté, co valná hromada konaná do šesti měsíců od posledního dne účetního období, projednala účetní závěrku za účetní období a na jejím základě rozhodla o (ne)rozdělení zisku. Protože jako podklad pro výplatu zálohy postačuje mezitímní účetní závěrka, odpadá tím problém, který představovala povinnost podložit každé rozdělení zisku řádnou nebo mimořádnou účetní závěrkou, která nesměla být starší než šest měsíců.
Orgánem oprávněným k poskytnutí zálohy na podíl na zisku je statutární orgán - valná hromada poskytnutí záloh neschvaluje -ledaže by jí takovou působnost svěřila společenská smlouva či stanovy anebo si (u společnosti s ručením omezeným) takovou působnost vyhradila.
Na první pohled pro mnohé kapitálové obchodní
korporace
dobrá zpráva, při bližším pohledu však toto řešení nepostrádá některá úskalí, a to hned z několika hledisek.
Prvním úskalím poskytování záloh je to, že v době, kdy statutární orgán rozhoduje o výplatě záloh, sice podmínky pro jejich výplatu splněny být mohou, následně však - když má dojít k rozhodnutí o výplatě podílu na zisku, na který byla poskytnuta záloha - již podmínky pro výplatu podílu na zisku splněny nejsou.
Poskytne-li totiž obchodní
korporace
společníkovi zálohu na podíl na zisku, musí být tato záloha následně vypořádána. Rozhodne-li valná hromada po skončení účetního období, ve kterém byla poskytnuta záloha na podíl na zisku, o výplatě podílu na zisku, vyplatí společnost každému společníkovi rozdíl mezi poskytnutou zálohou a přiznaným podílem na zisku. Bude-li ale podíl na zisku přiznaný valnou hromadou nižší, než vyplacená záloha, nebo dokonce valná hromada společníkům podíl na zisku nepřizná, protože nejsou splněny podmínky pro jeho výplatu, společník bude muset poskytnutou zálohu nebo její část vrátit obchodní korporaci.
V souvislosti s tím je třeba řešit otázku, jak postupovat, dojde-li v mezidobí k převodu či přechodu podílu společníka. Který ze společníků bude zálohu vracet? Ten, kterému byla záloha vyplacena, nebo ten, který bude společníkem v době, kdy se bude záloha vracet. Soudím, že zálohu bude povinen vracet ten, který je společníkem v době, kdy se bude záloha vracet. S převodem podílu (akcie) na něj totiž přešla práva a povinnosti společníka, jehož podíl na něj přešel. Na tom nic nemění to, že bude „vracet“ zálohu, kterou nikdy neobdržel. Je věcí dohody mezi převodcem a nabyvatelem podílu, aby si důsledky případné povinnosti vracet zálohu ve smlouvě vypořádali. Nehledě ani na to, že půjde-li o akciovou společnost, jejíž akcie jsou kótované, nelze - dojde-li k jejich převodu na regulovaném trhu - ani zjistit, kdo byl právním předchůdcem konkrétního akcionáře.
To však není jediný problém související s výplatou záloh na podíl na zisku - další sporné otázky lze najít i v oblasti účetní a daňové.