Základ daně z převodu nemovitostí

K předpisům:

Při určování základu daně z převodu nemovitostí není rozhodující, jak smluvní strany převáděný majetek ve smlouvách rozčlenily, ale zda věci smluvními stranami převáděné mají skutečně takový charakter, že je třeba jejich hodnotu učinit součástí základu daně z převodu nemovitostí.

V popisované věcí, jíž se Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu zabýval, příslušný finanční úřad vyměřil pozdějšímu žalobci daň z převodu nemovitostí. Proti takovému postupu se žalobce bránil s tím, že daň mu byla vypočtena z nesprávného základu, neboť do ceny převáděného pozemku byla započtena i cena konstrukcí podpírající vinnou révu, která však nebyla předmětem převodu nemovitosti. Tato konstrukce byla jejím majitelem samostatně prodána, stejně tak jako sazenice vinné révy. V odůvodnění výše označeného rozsudku Nejvyšší správní soud nejprve připomněl, že na základě zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí je dani podroben převod nebo přechod nemovitostí, a že by tedy této dani v zásadě neměl být podroben převod či přechod věcí movitých. Zmiňovaný zákon však blíže nevymezuje, co je třeba nemovitostí rozumět. S odkazem na občanský zákoník z roku 1964 Nejvyšší správní soud dovodil, že předmětem daně z převodu nemovitostí je převod nemovitosti včetně jejích součástí a příslušenství. V návaznosti na popis právní úpravy plynoucí ze zákona o oceňování majetku, na který odkazuje § 10 zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pro projednávanou věc není rozhodující skutečnost, že v daném případě smluvní strany v kupní smlouvě formálně pojednaly samostatně o věcech nemovitých (pozemek) a věcech movitých (vinice, zařízení vinic - podpěrné konstrukce) a pro tento majetek sjednaly samostatné kupní ceny. Pro určení základu daně z převodu nemovitostí totiž není vůbec rozhodující, jak smluvní strany převáděný majetek ve smlouvách rozčlenily, ale to, zda věci převáděné smluvními stranami (vinice, konstrukce) mají skutečně takový charakter, že je třeba jejich hodnotu učinit součástí základu daně z převodu nemovitostí. V této souvislosti pak přichází v úvahu jejich posouzení jako součásti věci a popřípadě jako příslušenství věci hlavní. S odkazem na související judikaturu Nejvyššího soudu týkající se součástí a příslušenství věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že hodnota keřů vinné révy, jakož i zařízení vinice, se promítají do základu daně z převodu nemovitostí. Věc hlavní se svými součástmi i příslušenstvím tak tvoří jednu věc a tato jedna věc je předmětem zdanění. Nejvyšší správní soud proto v odůvodnění popisovaného rozhodnutí uzavřel, že není rozhodné, jak byly upraveny smluvní vztahy k pozemku a na něm se nacházejícím porostu včetně zařízení, ale že vinice i její zařízení tvořilo hodnotu pozemku, jež měla vliv na stanovení základu daně a daně samotné.