Odpočet DPH uplatněný příjemcem dotace

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10.10.2013, čj. 9 Afs 8/2013-42, www.nssoud.cz

K předpisům:

Poskytnutí nemá samo o sobě na výši odpočtu DPH uplatněné příjemcem u následně přijatých zdanitelných plnění žádný vliv. Na úhradu pořizovaných plnění prostřednictvím je nutno hledět pouze jako na zdroj financování, přičemž pro výši uplatněného nároku je určující výhradně účel použití pořízeného plnění.

Předmětem sporu v dané věci řešené Nejvyšším správním soudem byla výše nároku na odpočet DPH. Žalobkyně (později stěžovatelka, jejímž předmětem podnikání je výzkum a vývoj), obdržela od dvou ministerstev a v přiznání k DPH uplatnila nadměrný odpočet, ovšem příslušný finanční úřad zahájil u sporných zdaňovacích období vytýkací řízení, jehož výsledkem bylo snížení odpočtu daně u veškerých přijatých plnění, hrazených (byť i jen částečně) z obdržených dotací. Krajský soud i žalovaný odvolací správní orgán v dané věci zastávají shodný právní názor, že přijetí nelze podřadit pod některou z činností vyjmenovaných v § 72 odst. 2 zákona o DPH, není tedy vůbec předmětem DPH. Je-li tedy na činnost stěžovatele (i jen zčásti) poskytnuta jako plnění, které není předmětem daně, nebudou přijatá zdanitelná plnění nikdy použita pro budoucí komerční účely výhradně, jak vyžaduje § 72 odst. 4 zákona o DPH. Odpočet daně by tak mohl být uznán jen v části nepokryté dotacemi. Nejvyšší správní soud však v odůvodnění popisovaného rozhodnutí dospěl k závěru, že je nutno rozlišovat poskytnutí a přijetí na činnost plátce daně, které je pouhým převodem finančních prostředků od poskytovatele jejímu příjemci a které skutečně není předmětem DPH, od poskytnutí k ceně či poskytnutí peněžních prostředků jako úplaty za konkrétní zdanitelné plnění. k ceně či poskytnutí finančních prostředků za konkrétní plnění se již za úplatu za zdanitelné plnění považuje. Zákon o DPH v žádném ze svých ustanovení neomezuje výši nároku na odpočet DPH z pořízeného zboží či služeb pouze z důvodu, že tato plnění byla hrazena z dotací. K obdobným závěrům ostatně dospěl také Soudní dvůr, který opakovaně konstatoval, že nelze stanovit ve vnitrostátním právu pravidlo, které by omezovalo odpočitatelnost DPH vztahující se na koupi zboží a služeb z důvodu jeho financování prostřednictvím dotací. Jak Nejvyšší správní soud dodal, na úhradu prostřednictvím je nutno hledět pouze jako na zdroj financování, přičemž pro výši uplatněného nároku je určující výhradně účel použití předmětného plnění. Použije-li se přijaté zdanitelné plnění výlučně na činnost podléhající dani, pak plátci vzniká plný nárok na odpočet DPH na vstupu, i kdyby mu poskytovatel uhradil přijatá zdanitelná plnění ze sta procent. Pro učení rozsahu nároku na odpočet daně je v každém jednotlivém případě důležité posoudit účel použití předmětného zdanitelného plnění v návaznosti na § 72 a násl. zákona o DPH, vztahující se k uplatnění nároku na odpočet daně. Nárok na odpočet je nedílnou součástí mechanismu DPH, nemůže být v zásadě omezen a uplatní se ve vztahu ke všem daním, kterými byla zatížena zdanitelná plnění uskutečněná na vstupu. Nárok na odpočet vzniká, pokud přijatá zdanitelná plnění jsou použita pro uskutečnění ekonomické činnosti, přičemž nárok na odpočet v plné výši dle § 72 odst. 4 věty první zákona o DPH vzniká u přijatých zdanitelných plnění, která jsou použita výhradně pro uskutečnění plnění uvedených v § 72 odst. 2 zákona o DPH. Nejvyšší správní soud v odůvodnění popisovaného rozhodnutí pak současně připomněl, že důkazní břemeno ohledně prokázání účelu použití dotovaných plnění nese stěžovatel. Časový okamžik, ke kterému dojde k ekonomickému zhodnocení přijatých zdanitelných plnění, není pro uplatnění nároku na odpočet určující.