Předmět daně z příjmů (platby zaměstnancům na pořízení pracovního oděvu)

K předpisům:

Pokud zaměstnavatel vyplácí zaměstnancům peněžité paušalizované plnění za účelem pořízení pracovního oděvu a obuvi, nespadá takové plnění pod § 6 odst. 7 písm. b) zákona o daních z příjmů

Ustanovení § 6 odst. 7 zákona o daních z příjmů, jehož výkladu se ve výše označeném rozsudku Nejvyšší správní soud věnoval, upravuje několik specifických případů, v nichž zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci určité plnění související s výkonem práce, které není u zaměstnance předmětem daně. Jde o vyplacené cestovní náhrady až do výše určené pracovněprávními předpisy, náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných k výkonu práce. Nejvyšší správní soud dospěl v popisovaném rozhodnutí především k závěru, že ustanovení § 6 odst. 7 písm. b) zákona o daních z příjmů míří toliko na případy, kdy zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci plnění nepeněžité povahy (pracovní oděv, stejnokroj, osobní ochranné pracovní pomůcky). Jak v odůvodnění tohoto rozhodnutí v této souvislosti mimo jiné uvedl, systematickým výkladem citovaného ustanovení, a to ať již ve vztahu k § 6 odst. 7 jako celku, tak ve vztahu k jiným právním předpisům, lze dospět k závěru, že předmětem daně není hodnota pracovních oděvů jen tehdy, jsou-li zaměstnanci poskytnuty v naturální formě. V návaznosti na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud uzavřel, že pokud zaměstnavatel přispívá zaměstnanci paušálně stanovenou finanční částkou na pořízení pracovního oblečení a obuvi, není tato částka vyňata na základě § 6 odst. 7 písm. b) zákona o dani z příjmů z předmětu daně. Jde o plnění, které splňuje podmínky § 3 odst. 2 a § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů, a proto je předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti.