K účastenství v daňovém řízení (odvod za elektřinu ze slunečního záření)

K předpisům:

Daňové řízení, jehož předmětem je odvod za elektřinu ze slunečního záření, je vedeno pouze s plátcem daně (poplatník odvodu účastníkem řízení není).

Předmětem sporu, kterým se Nejvyšší správní soud v popisovaném rozhodnutí zabýval, byl postup správce daně při správě odvodu, při němž se postupuje podle § 233 a násl. daňového řádu. Odvod je vybírán srážkou, tedy způsobem, při kterém daň neodvádí daňový poplatník, ale plátce daně (daňová povinnost je sražena poplatníkovi již při výplatě peněz srážkou plátce daně). Jak v tomto ohledu odůvodnění popisovaného rozhodnutí předně zdůrazňuje, úprava srážkové daně je úpravou speciální, mající přednost před postupem při vyměření daně dle § 139 a násl. daňového řádu. Daňové řízení, jehož předmětem je odvod za elektřinu ze slunečního záření, je vedeno pouze s plátcem daně, resp. v řízení vystupují jako účastníci řízení pouze správce daně a plátce odvodu, nikoli poplatník odvodu. Jak v této souvislosti Nejvyšší správní soud dodal, daňové řízení u plátce srážkové daně je zahájeno na základě podaného vyúčtování, čímž plátce daně plní své břemeno tvrzení a nebude-li případně vyúčtování podáno, na základě úkonu správce daně. Správce daně není u srážkové daně povinen vždy vydat platební výměr. Odůvodnění popisovaného rozhodnutí dodává, že neodchyluje-li se plátcem vyúčtovaná částka od částky, která má být plátcem daně sražena a odvedena, správce daně nevydává platební výměr, ale pouze potvrdí plátcem podané vyúčtování. Platební výměr je správce daně povinen vydat pouze v případech, kdy je vyúčtovaná částka odvodu vypočtena nesprávně. Plátci daně je pak platební výměr doručován a jedině tomu daňový řád zakládá právo brojit proti němu odvoláním. Poplatník daně obdobná oprávnění nemá. Nesouhlasí-li však poplatník s výší sražené daně, může využít jiného opravného prostředku, kterým je stížnost upravená v § 237 a násl. daňového řádu. V následující části popisovaného rozhodnutí se Nejvyšší správní soud vypořádal i s ostatními námitkami uvedenými v posuzované kasační stížnosti, kdy zejména připomněl, že při existenci speciální úpravy v § 235 odst. 1 daňového řádu se neuplatní stěžovatelkou namítaný postup dle § 140 daňového řádu. Současně se soud neztotožnil se stěžovatelkou ani v tom, že by byla porušena její procesní práva. Pravidlo rovnosti podle Nejvyššího správního soudu neznamená, že by v jednom konkrétním řízení měli poplatník a plátce naprosto shodná procesní práva. Vždy je třeba přihlížet k tomu, s kým je daňové řízení vedeno, zda s plátcem daně či poplatníkem daně. Nejvyšší správní soud proto s ohledem na výše uvedené uzavřel, že daňové řízení v dané věci, jehož předmětem byl odvod za elektřinu ze slunečního záření, je dle příslušné procesní úpravy vedeno pouze s plátcem daně, který pod svou majetkovou odpovědností odvádí daň sraženou poplatníkům. V řízení o odvodu tedy vystupují jako účastníci řízení pouze správce daně a plátce odvodu. Pouze plátci daně je oprávněn správce daně formou rozhodnutí stanovovat práva a určovat povinnosti. Jediným příjemcem rozhodnutí je plátce daně. Tomu jsou rozhodnutí doručována. Poplatník odvodu účastníkem řízení není. Platebním výměrem na odvod mu žádná práva ani povinnosti stanovovány nejsou. Poplatníkovi tedy podle Nejvyššího správního soudu nesvědčí ani právo brojit proti rozhodnutím opravnými prostředky.