Daňový řád, 11b. část - Placení daní (2. díl)

Vydáno: 33 minut čtení
Daňový řád - část XI. Placení daní (2. díl)
Ing.
Martina
Havránková
JUDr. Ing.
Jana
Jarešová
Ph.D.
Tento příspěvek navazuje na 1. díl k placení daní, uveřejněný v minulém čísle Daňového experta. V něm byla podrobně rozebrána otázka evidence daní, pořadí úhrady, nedoplatku a jeho odpisu. V tomto díle bychom rády pokračovaly problematikou placení, a to přeplatkem, vratitelným přeplatkem, námitkou a způsoby placení daně.
1 Přeplatek
Tak jako zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád") definuje pojem nedoplatku, který se vztahuje k jednotlivým předpisům daně, tzn. je navázán vždy na konkrétní nalézací (vyměřovací nebo doměřovací) řízení, tak rovněž definuje pojem přeplatku, který však představuje kladné
saldo
osobního daňového účtu, tj. hodnotí se vždy jeden druh daně bez ohledu na to, kolik předpisů (dílčích řízení) je na osobním daňovém účtu zaevidováno. Z ustanovení § 154 odst. 1 daňového řádu tedy vyplývá, že pokud úhrn plateb a vratek převyšuje v rámci jednoho osobního daňového účtu úhrn předpisů a odpisů, pak je tento rozdíl považován za přeplatek daného osobního daňového účtu.
Přeplatek tedy může být tvořen např. tak, že je daňovým subjektem uhrazeno více, než je stanovená výše daně, jsou-li uhrazeny ostatní povinnosti na osobním daňovém účtu, ale může k němu dojít i z důvodu pozdějšího snížení daně z titulu buď doměření nižší daně, nebo na základě rozhodnutí o opravném či dozorčím prostředku, popř. na základě rozhodnutí soudu.
Hovoříme-li o přeplatku, nemusí se vždy jednat o přeplatek, který vznikl z titulu plateb, jak je uvedeno výše, ale může jít i o nárok daňového subjektu na vrácení určité částky - v rámci daně z přidané hodnoty jde o nárok na nadměrný odpočet.
Vzhledem k tomu, že § 154 odst. 2 daňového řádu ukládá správci daně povinnost převést přeplatek na úhradu nedoplatku,1) je nutné evidovat, z jakých částek přeplatek vznikl, a tudíž i den jeho vzniku. Novinkou oproti předchozímu zákonu upravujícímu daňový proces, tj. zákonu č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o správě daní a poplatků"), je tzv. 10denní ochranná lhůta při převodu přeplatku, což znamená, že existuje-li na jednom osobním daňovém účtu přeplatek a zároveň na jiném nedoplatek, nebude tento přeplatek použit na jeho úhradu v případě, že je očekáváno, že do 10 dnů od okamžiku, kdy by měl být přeplatek použit, dojde na osobním daňovém účtu s přeplatkem ke vzniku povinnosti uhradit daň. Jedná se převážně o případy, kdy je např. podáno daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob před lhůtou splatnosti (resp. max. 10 dnů předem) a zároveň daňový subjekt uhradí v něm tvrzenou daň. Pokud by stejný daňový subjekt měl na jiném osobním daňovém účtu evidován nedoplatek, nebude na něj předmětná platba převáděna, neboť na osobním daňovém účtu, kam byla platba zaslána, je právě očekávána daňová povinnost z titulu podaného daňového přiznání.
Při převodu přeplatku na nedoplatky postupuje správce daně podle § 154 odst. 3 daňového řádu, a ač jsou nedoplatky v souladu s tímto ustanovením uhrazovány podle pořadí úhrady stanoveného v § 152 odst. 1 daňového řádu, tedy tak, jako je postupováno při úhradě daňových povinností v případě dobrovolné platby, nemůže daňový subjekt pořadí úhrady nedoplatků z přeplatku ovlivnit. V daném případě se nejedná o dobrovolnou platbu, ale pořadí úhrady je jasně stanoveno zákonem a správce daně postupuje podle § 152 odst. 1 daňového řádu napříč všemi osobními daňovými účty, na nichž je v době převodu evidován nedoplatek. Jedinou výjimku při uhrazování nedoplatků z přeplatku tvoří náklady řízení, pokud jsou u daného daňového subjektu evidovány, pak k jejich úhradě dochází ja