Výdaje daňového subjektu na školení osob

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. června 2012, čj. 7 Afs 76/2011-80, www.nssoud.cz

K předpisům:

Nejvyšší správní soud následujícím rozsudkem opět přispěl do debaty k výkladu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Z hlediska skutkového je podstatné, že stěžovatel a další fyzická osoba (školitel) společně působili v obchodní společnosti, přičemž byli ve smluvním vztahu, z něhož vyplývalo nadřazené postavení žalobce vůči školiteli. Žalobce měl určitý příjem z každé pojistky uzavřené školitelem či jeho podřízenými (pyramidální systém výplaty provizí). V obecné rovině je podle Nejvyššího správního soudu nutno zdůraznit, že k vyhodnocení, zda určité výdaje splňují podmínky uznatelnosti ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, je vždy nutné posuzovat podmínky, za jakých byly vynaloženy.

V popisované věci se přitom jednalo o náklady vynaložené v rámci vícestupňové struktury poskytující služby finančních poradců. Nebylo zpochybněno, že ekonomické výsledky stěžovatele byly ovlivněny i tím, jak úspěšně pracovali lidé v této struktuře na nižší úrovni. Pokud tomu tak skutečně bylo, podle Nejvyššího správního soudu výdaje vynaložené v souvislosti se školením osob, jež měly v takové struktuře pracovat, mohou být výdaji uznatelnými ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Za předpokladu, že (byť i nepřímo) jsou příjmy stěžovatele ovlivněny úspěšností nových s polupracovníků, z nichž má provize školitel, je podle odůvodnění popisovaného rozhodnutí z hlediska uznatelnosti nerozhodné, zda výdaje na pronájem školicích místností hradil školitel nebo stěžovatel, protože každý z nich může v okamžiku, kdy uvedený výdaj vynakládá, očekávat, že to povede ke zvýšení jeho příjmů. To znamená, že ať již vynaložil uvedené výdaje kdokoli z nich, je nutno je zásadně považovat ve vztahu k tomu, kdo je vynaložil, za výdaje splňující podmínky uznatelnosti. Nejvyšší správní soud dodává, že je zároveň také zřejmé, že uznatelné by byly i tehdy, kdyby je vynaložil jeden z nich a druhému vyúčtoval a nechal si je od něho zaplatit. Pak by výdaje vynaložil druhý z nich. Podle soudu samozřejmě platí, že pokud výdaje byly vynaloženy, může si je podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů uplatnit pouze jeden a nikoli oba. V zásadě je však na nich, jak mezi sebou výdaje alokují, neboť u obou by se jednalo o výdaje vynaložené v souladu s citovaným ustanovením. Odůvodnění popisovaného rozhodnutí tedy uzavírá, že je nesprávný právní názor správce daně, že uvedené výdaje mohly být přičitatelné pouze školiteli.