Zdanění podmíněného stipendia

Finanční úřad v dané věci vyměřil pozdější žalobkyni daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků. Žalobkyně totiž v průběhu daňové kontroly předložila smlouvy o zařazení do stipendijního programu, podle kterých byl po splnění podmínek student zařazen do stipendijního programu a obdržel stipendium. Student se podpisem smlouvy zavázal, že po řádném ukončení studia bude po dobu minimálně tří let v pracovním poměru s žalobkyní jako poskytovatelkou stipendia. Žalobkyně byla dle dotyčné smlouvy oprávněna při nesplnění podmínek ze strany studenta požadovat vyplacené stipendium zpět. Žalobkyně však proti vyměření daně namítala, že stipendium mělo charakter půjčky, přičemž půjčka je výslovně vyjmuta z předmětu daně z příjmů. V rámci odůvodnění popisovaného rozhodnutí Nejvyšší správní soud především připomněl, že Nejvyššího soudu i právní teorie za účel a charakteristické znaky smlouvy o půjčce považují poskytnutí určité částky jedním subjektem druhému s tím, že dlužník půjčenou částku v dohodnuté době vrátí.

Pojmovým znakem půjčky je její dočasnost (přenechání na dohodnutou dobu), avšak nezbytnou náležitostí smlouvy není stanovení doby vrácení. Stěžovatelkou předložené smlouvy 0 zařazení do stipendijního programu daný účel 1 charakteristické znaky smlouvy podle odůvodnění popisovaného rozhodnutí o půjčce nenaplňují. Stěžovatelkou zdůrazňovanou povinnost studenta vrátit poskytnuté stipendium a rovněž ani vymezený dočasný, příp. trvalý zánik práva studenta na stipendium, nelze dle názoru Nejvyššího správního soudu interpretovat jako závazek dlužníka vrátit poskytnutou půjčku ve smyslu § 657 občanského zákoníku, ale jedná se toliko o instrumenty zajišťovacího a sankčního charakteru, kdy je naplnění účelu poskytnutého stipendia zajištěno řádným plněním předem stanovených podmínek a pravidel, přičemž student je při jejich nedodržení či porušení primárně (vedle smluvní pokuty) sankcionován v podobě zániku práva na stipendium, resp. povinnosti již poskytnuté stipendium vrátit. V opačném případě pak podle Nejvyššího správního soudu, za situace, kdy by byla smlouva realizována bez porušení smluvních povinností, a došlo by tedy k naplnění a dodržení všech stanovených podmínek a pravidel, student není povinen poskytnuté stipendium nikdy vracet, a to ani v rámci pracovního poměru u stěžovatelky po ukončení studia, např. formou srážek ze mzdy. Závěrem se pak Nejvyšší správní soud rovněž ztotožnil s výkladem, že pro daňové účely na tento typ plnění dopadá § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů, který jednoznačně definuje okruh příjmů ze závislé činnosti, mezi něž patří ve smyslu § 6 odst. 1 písm. d) téhož zákona i příjmy plynoucí poplatníkovi při tzv. příslibu zaměstnání na základě smluv, které předcházejí vzniku pracovněprávního vztahu, nikoliv však jen výhradně na základě smlouvy o uzavření smlouvy budoucí pracovní smlouvy, ale i např. formou podnikového stipendia nebo jiné finanční výpomoci budoucímu (potenciálnímu) zaměstnanci.