Následné získání a následné vrácení dotace na dlouhodobý majetek

Vydáno: 33 minut čtení

Způsob účtování dotací trápí účetní jednotky již dlouho. Ať již se jedná o dotace na náklady, nebo na pořízení dlouhodobého majetku, jsou s nimi spojeny přísná pravidla, která musí účetní jednotka dodržovat a jejich dodržování následně prokázat. Při sledování aktuálního dění jsme v poslední době často svědky nálezů kontrolních orgánů týkající se porušování podmínek u dotací poskytnutých z evropských fondů, jejichž důsledkem je povinnost dotaci vrátit. Avšak nejen dodržování pravidel čerpání dotací, ale i způsob jejich účtování je to, co účetní jednotky zajímá, zejména v případech, a ty jsou zpravidla standardní, kdy přijatá dotace se nepotká ve stejném účetním (a zdaňovacím) období s vynaloženými náklady na účel, na který je dotace poskytnuta.

Následné získání a následné vrácení
dotace
na dlouhodobý majetek
prof. Ing.
Libuše
Müllerová
, CSc.
Ing. Bc.
Jiří
Nesrovnal
 
1 Úvod
Národní účetní rada (dále jen NÚR) se ve svých interpretacích pravidlům správného účtování dotací dlouhodobě věnuje. Již v roce 2008 byla schválená a zveřejněná
dotace
I-14
Okamžik vykázání nároku na dotaci
, která se zabývala možností účtovat o nároku na dotaci v účetním období, ve kterém byly vynaloženy náklady na dotovaný účel tak, aby ve stejném účetním období byl zaúčtován buď výnos (u dotací na náklady), nebo snížená pořizovací cena dlouhodobého majetku (u dotací na investici). NÚR považuje za úspěch, že byla do českých účetních předpisů doplněna formulace, že o nároku na dotaci je možné (za určitých podmínek) účtovat (ČÚS č. 017 odst. 3.7.). Do té doby totiž platilo pravidlo, že o dotaci se zásadně účtuje až při příjmu peněz na bankovní účet. Formulace uvedená v tomto standardu je sice zrádná, uvádí možnost účtovat pouze v případě „nezpochybnitelného nároku“, který dle právního výkladu je velmi obtížné určit.
O tom, že schvalování
interpretace
I-14 procházelo bouřlivou diskusí, zejména v souvislosti s okamžikem „nezpochybnitelného nároku“, svědčí skutečnost, že v rámci vnějšího připomínkového řízení dostávala NÚR řadu námětů, které byly nakonec k interpretaci připojeny formou dodatku. Pro představu uvádíme jeho úvodní odstavec:
„Na dotaci není právní nárok (ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech). Podmínkou pro zahájení řízení o přiznání
dotace
je podání žádosti podle pravidel vyhlášených pro příslušný dotační titul. Tato pravidla též stanoví další postup, z kterého vyplývá, v jakém okamžiku je o poskytnutí
dotace
rozhodnuto. V některých případech musí být žádáno o poskytnutí platby při současném vykázání splnění podmínek daných pro poskytnutí
dotace
, někdy postačuje pouhé podání žádosti. Pro jejich poskytování je k dispozici určitý objem zdrojů finančních prostředků, o které se uchází neurčitý počet žadatelů, jejichž projekty prochází výběrovým řízením. Všechny žádosti o
dotace
nemusí být uspokojeny. Obvykle je poskytujícím orgánem vydáno rozhodnutí, a to buď o poskytnutí platby, nebo tam, kde se žádost o poskytnutí platby nevyžaduje, rozhodnutí o poskytnutí
dotace
. Den vydání rozhodnutí je obvykle tím okamžikem, který zakládá nezpochybnitelný nárok na poskytnutí
dotace
, a tímto dnem je třeba účtovat o pohledávce na dotaci“
1).
Uvedená
interpretace
I-14 řešila otázku dotací obecně ve vztahu k účtování nároku, bez ohledu na to, zda se jednalo o dotaci na náklady nebo na dlouhodobý majetek. Z účetní praxe se však ozývaly další dotazy, jak konkrétně se má postupovat u dotací na dlouhodobý majetek, kde je situace složitější v souvislosti s jeho odpisováním. NÚR se proto rozhodla zpracovat dvě
interpretace
, které by se zabývaly konkrétními otázkami souvisejícími s následným přijetím a následným vrácením
dotace
na dlouhodobý majetek.
Interpretace
, ke kterým jsou připojeny konkrétní příklady, vznikaly více než půl roku a v průběhu vnitřního i vnějšího připomínkového řízení prodělaly zajímavý vývoj a prošly opět bouřlivou diskusí na zasedáních NÚR. První návrhy obsahovaly kromě účetního řešení i příklady, jak postupovat v daních, neboť nejen účetní, ale i daňové řešení účetní jednotky zajímá (to často především). Ve finální verzi však byl nejen změněn účetní postup od prvního návrhu
interpretace
, ale bylo odstraněno i konkrétní daňové řešení v příkladech a ve zdůvodnění
interpretace
ponechána pouze poznámka, že v daních se postupuje stejně jako v účetnictví. V době psaní tohoto článku mají obě
interpretace
za sebou vnitřní i vnější připomínkové řízení a čekají na konečné schválení na zářijovém zasedání NÚR a na následné zveřejnění na webových stránkách NÚR. Vývoj, který obě
interpretace
v rámci schvalovacího procesu prodělaly, může být pro řadu účetních jednotek zajímavý, proto se ho pokusíme přiblížit v následujícím textu, kde u příkladů necháváme i daňové řešení.
2 Následné přijetí
dotace
na dlouhodobý majetek
Situace u dotací na pořízení dlouhodobého majetku je zvlášť citlivá, neboť
dotace
snižuje jeho pořizovací cenu, která je základnou pro účetní odpisování a zároveň snižuje i vstupní cenu pro daňové odpisy. Nevykázání nároku na dotaci a její přijetí až v následujícím období má za následek uplatnění vyšších účetních i daňových odpisů. Pro správné účetní řešení jsou zásadní následující otázky, na které se
interpretace
pokouší dát správnou odpověď s upozorněním na nutnost posouzení každé individuální situace2:
a)
Je nevykázání pohledávky z titulu nároku na dotaci chybou, a má se tedy opravit starý rok v účetnictví (a stejně i v daních) řádným postupem jako oprava chyby minulých období?
b)
Je získání
dotace
běžnou účetní operací následujícího období, kdy nastaly nové skutečnosti, nevykázání pohledávky z titulu
dotace
v minulém období bylo správné a nej