Závazek umožnit prohlídku domu z hlediska DPH

Ve věci, kterou se Nejvyšší správní soud zabýval, pozdější stěžovatelka jako zhotovitel uzavřela smlouvu o dílo na dokončení novostavby rodinného domu. V ceně díla přitom byla zohledněna dohoda smluvních stran, kterou se objednatelé zavázali k využití svého rodinného domu jako vzorového za účelem propagace, a to formou umožnění návštěv dalším zájemcům o použitý stavební systém (termíny návštěv byly blíže vymezeny v dodatku ke smlouvě o dílo). V dané věci Nejvyšší správní soud především konstatoval, že v rámci posuzovaného smluvního vztahu stěžovatelka uskutečnila pro objednatele plnění spočívající v dokončení stavby rodinného domu a objednatelé poskytli stěžovatelce službu spočívající v propagaci daného stavebního systému. Z pohledu problematiky daní z přidané hodnoty byla na obou stranách tohoto smluvního vztahu uskutečněna zdanitelná plnění. Z takového závěru lze podle odůvodnění popisovaného rozhodnutí dovodit, že pokud stěžovatelka za službu objednatelů nic nezaplatila, úplata za jí uskutečněné plnění zahrnuje nejenom sjednanou cenu za předmětnou stavbu, ale také hodnotu jí poskytnuté služby. V posuzované věci je tedy podle odůvodnění popisovaného rozhodnutí základem daně podle § 36 odst. 1 zákona o DPH právě součet této ceny díla a hodnoty dané služby. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud stěžovatelce nepřisvědčil, že se jednalo o pouhé poskytnutí slevy z ceny stavby, jejíž výše proto neměla být zahrnuta do základu daně z přidané hodnoty. V projednávaném případě nebyla objednatelům poskytnuta sleva jako taková, nýbrž byla sjednána nižší cena z důvodu existence závazku objednatelů vykonat ve prospěch stěžovatelky službu spočívající ve strpění prohlídek jejich rodinného domu. Předmětná služba objednatelů představuje protihodnotu ke snížení ceny. Na základě výše uvedeného právního závěru Nejvyšší správní soud konstatoval, že pro stanovení základu daně bylo nezbytné určit hodnotu poskytnuté služby. Tato hodnota podle soudu musela dosahovat minimálně rozdílu mezi sjednanou cenou a výší nákladů vynaložených na předmětné dílo. Podle soudu je zřejmé, že stěžovatelka jako obchodní společnost založená za účelem dosahování zisků by v rámci své podnikatelské činnosti nesjednala bez dalšího cenu za dílo nižší než je částka, kterou na stavbu předmětného díla vynaložila. Pokud tedy správce daně za těchto podmínek stanovil základ daně jen ve výši odpovídající nákladům na stavbu, bezpochyby rozhodoval ku prospěchu stěžovatelky.