Daňový řád, 9b. část - Nalézací řízení (1. díl, vyměřovací řízení)

Vydáno: 28 minut čtení

Ústřední částí správy daní je vlastní nalézací řízení, v rámci něhož se nalezne (stanoví, vyměří, doměří) daň. Je upraveno v hlavě IV, části třetí zákona č. 280/2009 Sb. , daňového řádu, ve znění zákona č. 30/2011 Sb. , kterým se mění daňový řád a další související zákony (dále jen „daňový řád“).

Daňový řád – část IX. Nalézací řízení (díl 1. vyměřovací řízení)
JUDr.
Jana
Jarešová
, Ph. D.
 
1 Pojmy
Úvodem považuji za vhodné osvětlit některé pojmy. Nejširším a nejobecnějším pojmem je správa daně. Správou daně se rozumí postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrad. Úpravu nalezneme hned v úvodních ustanoveních daňového řádu, v § 1 odst. 2 Tato definice není zcela totožná s úpravou předchozího zákona, tj. zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“).1 Úprava daňového řádu se zaměřila pouze na cíl, aniž by popisovala jednotlivé činnosti správce daně, které v rámci správy daní činí. Nemůže být ovšem sporu, že těmito činnostmi jsou řízení (registrační řízení, daňové řízení a další) a postupy (vyhledávání, daňová kontrola, postup k odstranění pochybností).
Daňové řízení tak, jak je popsáno v § 134 daňového řádu, je tedy součástí správy daní. I daňové řízení je v daňovém řádu charakterizováno svým účelem, kterým je správné zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady. Zde volil zákonodárce jednotné číslo, z čehož je patrné, že daňové řízení se bude vždy týkat konkrétní daně buď ve vazbě na zdaňovací období, nebo na jednotlivou skutečnost.2
Daňové řízení se skládá z řízení dílčích:
1)
Nalézací
a)
Vyměřovací
b)
Doměřovací
c)
O řádném opravném prostředku
2)
Při placení daní
a)
O posečkání a splátkování daně
b)
O zajištění daně
c)
Exekuční
d)
O řádném opravném prostředku
3)
O mimořádných opravných a dozorčích prostředcích.
Právě dílčí řízení (a další řízení prováděná mimo daňové řízení, např. registrační řízení) je oním klasickým řízením, tak jak je známe i z jiných procesních předpisů. Tedy takové, které má daný začátek (podání osoby zúčastněné na správě daní nebo
ex officio
)3 a končí dnem nabytí právní moci vydaného rozhodnutí (nalézací rovina)4 nebo úhradou daně (platební rovina). Naproti tomu daňové řízení běží bez ohledu na to, zda v jeho průběhu dochází k nějaké činnosti ze strany daňového subjektu (podání) či správce daně (úkony v dílčím řízení) a končí až uplynutím prekluzivní lhůty pro stanovení daně (§ 148 daňového řádu), příp. prezkluzivní lhůty pro placení daně (§ 160 daňového řádu).
Jednotlivá dílčí řízení nemusí časově navazovat, ale naopak se mohou prolínat, např. proběhlo vyměření daně (tj. nalézací řízení) a běží řízení o placení daně (např. byla podána žádost o posečkání), zároveň může být zahájeno např. daňovou kontrolou doměřovací řízení, tedy opět řízení nalézací.