Daň z příjmů (dohoda o narovnání)

Vydáno: 3 minuty čtení
Daň z příjmů (dohoda o narovnání)
Milan
Podhrázký
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. listopadu 2011, čj. 1 Afs 58/2011-94, www.nssoud.cz
K předpisům:
-
§ 8 odst. 1 písm. g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Z hlediska podřazení příjmů z dohody o narovnání pod zdanitelné příjmy je rozhodující ekonomický důvod existence závazku
Předmětem sporu, kterým se v dané věci Nejvyšší správní soud zabýval, především bylo, zda příjmy, které stěžovatelka obdržela na základě dohody o narovnání lze podřadit pod § 8 odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů (ve znění účinném pro příslušné zdaňovací období). Dle tohoto ustanovení jsou příjmem z kapitálového majetku úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů a půjček, úroky z prodlení atd. Z textu odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu stojí především za připomenutí, že titul závazku je nutné odlišovat od jeho kauzy, tedy ekonomického důvodu existence takového závazku. V případě sporu ze závazků, které nejsou obligatorně
abstraktní
jako např. závazky ze směnek a šeků, je věřitel povinen prokázat existenci kauzy, pokud již není vyjádřena ve vlastním závazku (§ 495 občanského zákoníku). Jak Nejvyšší správní soud připomíná, je tomu tak i v případě dohody o narovnání, která není obligatorně abstraktním právním vztahem. Důvodem (kauzou) ve smyslu § 495 občanského zákoníku, na jehož základě je dlužník povinen plnit, se míní bezprostřední hospodářský cíl, pro který závazek vznikl. Tím může být např. darování, půjčka, náhrada škody apod. Kauzou sporného závazku, který narovnáním zanikl, bylo podle popisovaného odůvodnění v projednávané věci poskytnutí půjčky stěžovatelkou. Ačkoliv narovnáním vznikl závazek nový, nepřijal Nejvyšší správní soud závěry stěžovatelky, že se jedná o závazek prostý jakékoliv kauzy. Smyslem dohody o narovnání bylo v dané věci mimosoudní cestou vyřešit spor o výši úroku z prodlení, který jako příslušenství přirostl k včas neuhrazené jistině půjčky. Kauza závazku vzniklého na základě dohody o narovnání tedy rovněž pramení ze smluvního vztahu půjčky. Dohodou o narovnání se změnil právní důvod existence závazku a byla upravena jeho výše, nezměnil se však důvod ekonomický (tj. kauza).
Závěrem pak v odůvodnění popisovaného rozhodnutí Nejvyšší správní soud připomněl, že již v rozsudku ze dne 7. října 2009, čj. 1 Afs 74/2009-62, poukázal na to, že příjmy z dohody o narovnání je třeba pro účely daňové posuzovat dle jejich kauzy.