Osvobození od daně z příjmů při prodeji bytu

Sporná právní otázka, kterou se Nejvyšší správní soud v popisovaném rozhodnutí zabýval, spočívala v tom, zda § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nevylučuje součet dob, po které měla stěžovatelka v dané věci vztah k bytu (nejprve členská práva družstva, později osobní vlastnictví bytu). Nejvyšší správní soud nejprve připomněl, že z judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu dlouhodobě plyne preference výkladu práva s ohledem na jeho smysl a účel, a naopak výklad ryze gramatický či textualistický je upozaďován. Při výkladu a použití práva je totiž nutno brát v potaz rovněž samotnou funkci práva ve společnosti. Společnost legitimně očekává, že právo bude spravedlivé, efektivní a nastolující stav jistoty. Nepatřičné je naopak právo vykládat izolovaně, mimo celkový kontext řešených problémů a formalisticky. V oblasti daňového práva je třeba navíc zohlednit, že se zde jedná o jednoznačně vrchnostenský vztah mezi státní mocí a daňovým subjektem. Stejná státní moc přitom stanoví i obecná pravidla daňového práva, obsažená v zákonech. Za situace, kdy zákonná úprava umožňuje vícero argumentačně podložených výkladů směřujících k odlišným výsledkům, je proto zcela namístě přednostně používat ten způsob výkladu, který co nejvíce respektuje zásadu , resp. in dubio pro libertate. Nejvyšší správní soud měl v projednávané věci za to, že § 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů lze vyložit i tak, že pod pojmem „nabytí“ může být rozuměno nutně nejen nabytí do vlastnictví, nýbrž že pod toto „nabytí“ lze podřadit též nabytí členských práv k danému bytu, nacházejícímu se v družstevním vlastnictví. Je z povahy věci zřejmé, že nájemní vztah, založený na základě existence dohody o převodu členských práv k družstevnímu bytu, se svojí povahou blíží vlastnickému vztahu k bytu, byť se samozřejmě o vlastnické právo nejedná. Tato podoba nájemního vztahu je však kvalitativně odlišná od nájemního vztahu běžného, nepodpořeného zmíněnými členskými právy. Tuto realitu podle Nejvyššího správního soudu ostatně zohledňuje i samotný zákon o daních z příjmů, když v § 4 odst. 1 písm. r) stanoví, že od daně jsou osvobozeny příjmy z převodu členských práv družstva pouze tehdy, přesahuje-li doba mezi nabytím a převodem dobu 5 let. Je tak zcela evidentní, že zákonná úprava dává mezi příjem z prodeje bytu ve vlastnictví daňového poplatníka a z prodeje členských práv v družstvu faktické rovnítko. V tomto ohledu Nejvyšší správní soud uzavřel, že je přesvědčen o neudržitelnosti výkladu § 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů založeného na jeho zcela izolovaném vnímání. Jestliže totiž v daném případě žalovaný ani krajský soud nikterak nezpochybnili, že když by nedošlo k nabytí předmětného bytu do vlastnictví stěžovatelky, tato by prodala pouze svá členská práva a příslušný příjem by s ohledem na časový test svědčící ve prospěch stěžovatelky byl osvobozen od daně z příjmů, nemá žádné rozumné opodstatnění dovozovat, že tato situace se dramaticky v neprospěch stěžovatelky změnila pouze proto, že nabyla předmětný byt do svého vlastnictví.