Technické zhodnocení najatého majetku z hlediska daně z přidané hodnoty

V následujícím rozhodnutí se Nejvyšší správní soud věnoval především problematice technického zhodnocení najatého majetku z hlediska daně z přidané hodnoty, tedy otázce, která má nepochybně zejména pro daňovou praxi dosti široký dopad.

Nejvyšší správní soud v dané věci předně dospěl k závěru, že je zde třeba aplikovat § 14 odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty, podle něhož se poskytnutím služby rozumí také poskytnutí práva využití věci nebo práva či jiné majetkově využitelné hodnoty. Jak dále Nejvyšší správní soud zdůraznil, na projednávanou věc je nutno nazírat v kontextu obecného vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem. Ekonomická podstata nájemní smlouvy totiž spočívá v tom, že pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně užíval nebo z ní bral užitky. Změny na věci je nájemce oprávněn provádět jen se souhlasem pronajímatele, přičemž úhradu nákladů s tím spojených může nájemce požadovat jen v případě, že se k tomu pronajímatel zavázal. V popisované věci přitom měl soud za prokázané, že k technickému zhodnocení pronajatých věcí ze strany nájemce skutečně došlo, a to na jeho vlastní náklady a se souhlasem majitele. Změny provedené na najatém majetku stěžovatel přebíral v letech 2000 a 2001. K ukončení nájemního vztahu však došlo až ke dni 30. 9. 2005. Až do tohoto data nemohl majitel takto zhodnocený majetek užívat, neboť s ohledem na existující nájemní právo nebyl v jeho úplné dispozici. Do neomezené dispozice majitele se zhodnocený majetek dostal teprve v okamžiku, kdy jej nájemce opustil, a stal se tak právně volným. Z uvedeného pak Nejvyšší správní soud dovodil nejen skutečnost, že zde existovaly majetkové hodnoty, které se s ukončením nájemního vztahu dostaly z dispozice nájemce do dispozice pronajímatele, ale též okamžik, k němuž dochází ke zdanitelnému plnění. Právě až od tohoto okamžiku je mohl pronajímatel začít užívat, a to buď fyzicky či ekonomicky. Přenechání zhodnocení majetku (s nímž bylo navíc v daném případě zacházeno coby s technickým zhodnocením) nájemcem pronajímateli je tak nutno považovat za poskytnutí práva využití jiné majetkově využitelné hodnoty ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b) zákona o dani z přidané hodnoty. Jak přitom odůvodnění popisovaného rozhodnutí uzavírá, přenecháli nájemce při ukončení nájmu technické zhodnocení za náhradu pronajímateli, tak tato náhrada je ve své podstatě náhradou za obstarání či dodání předmětných stavebních prací nájemcem pronajímateli (byť práce se fyzicky provedly dříve a k jejich předání do dispozice pronajímatele dojde později). Zdanitelným plněním se však tato operace stává až ke dni předání technického zhodnocení pronajímateli, neboť do té doby technické zhodnocení užíval nájemce. Mezi pronajímatelem a nájemcem tudíž předtím nemohlo dojít ke zdanitelnému plnění.