Právní úprava jednatele a společníka v rámci s. r. o.

Jednatel je podle § 44 odst. 5 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným, tedy její výkonnou složkou. Jednatele s. r. o. volí a odvolává valná hromada. Jednatel je odpovědný za obchodní vedení, jedná za společnost navenek, najímá zaměstnance, podepisuje smlouvy a činí veškerá další jednání, nebo k těmto jednáním jiné osoby zmocňuje. Pokud je jednatelů více, lze podepisování smluv nastavit tak, že podepisuje buď více jednatelů společně, anebo každý samostatně. Lze doplnit, že v takovém případě je praktické si stanovit limit hodnoty obchodu, kdy jedná jednatel samostatně a kdy je jednatelů k podpisu potřeba víc. Zjednodušeně lze konstatovat, že je to právě jednatel (a nikoli společník), kdo nese odpovědnost za činnost společnosti, o čemž se píše dále. Zákon výslovně zmiňuje, že společenská smlouva může určit, že jednatelé tvoří kolektivní orgán. Takové řešení neshledávám pro většinu podniků příliš operativní a tedy praktické, protože předpokládá, že se jednatelé budou pravidelně scházet a přijímat kolektivní rozhodnutí o vedení firmy.

Funkční období jednatele bývá standardně na dobu neurčitou, společenská smlouva však může určit jinak. V této souvislosti lze zmínit aktuální pozměňovací „koronavirovou“ legislativu, zákon č. 191/2000 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu (tzv. covid), který upravuje uplynutí funkčního období statutárního či jiného voleného orgánu právnických osob odlišně, když automaticky prodlužuje funkční období těch členů voleného orgánu, kterým by funkční období mělo v době trvání mimořádného opatření skončit, a to až do uplynutí tří měsíců ode dne následujícího po dni skončení mimořádných opatření. Stane se tak i tehdy, pokud funkční období uplyne v době jednoho měsíce ode dne následujícího po dni skončení mimořádných opatření. Člen voleného orgánu má ovšem právo vyjádřit s prodloužením funkce svůj nesouhlas. Pokud zašle svůj nesouhlas s prodloužením funkčního období právnické osobě, k prodloužení nedojde.

S jednatelem bývá standardně uzavírána tzv. smlouva o výkonu funkce, v níž jsou specifikovány vztahy mezi společností a jednatelem. Smlouva sice není povinná, nicméně i vzhledem k tomu, že veškeré formy odměny musí být konkretizovány a písemně uvedeny ve smlouvě, lze ji jedině doporučit. Pokud by odměňování nebylo ve smlouvě sjednáno v souladu se zákonem, na základě § 59 odst. 3 zákona o obchodních korporacích platí, že je výkon funkce bezplatný. Jestliže bude ale ujednání neplatné z důvodu na straně společnosti, nebo smlouvu o výkonu funkce valná hromada neschválí bez zbytečného odkladu, odměna jednatele se bude určovat jako obvyklá v době uzavření smlouvy, a pokud smlouva uzavřena nebyla, jako obvyklá v době vzniku funkce.

Odměnou jednatele se rozumí veškerá plnění poskytovaná jednateli v souvislosti s výkonem funkce, včetně například penzijního pojištění, některé druhy úrazového pojištění nebo věcných plnění jako poskytnutí automobilu nebo bytu. Za odměnu se podle § 60 písm. c) zákona o obchodních korporacích považuje i podíl na zisku.

Jiné plnění ve prospěch osoby, která je členem orgánu obchodní lze dle § 61 odst. 1 zákona o obchodních korporacích poskytnout pouze se souhlasem toho, kdo schvaluje smlouvu o výkonu funkce, a s vyjádřením kontrolního orgánu, pokud byl zřízen. Obdobně se ustanovení použije i na určení mzdy a jiné plnění zaměstnanci, který je současně i členem statutárního orgánu společnosti, nebo osobě jemu blízké. Plnění smlouvy o výkonu funkce nebo jiného plnění podle § 61 odst. 1 zákona o obchodních korporacích se neposkytne, pokud výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku obchodní , ledaže ten, kdo smlouvu o výkonu funkce schválil, rozhodne jinak.

Základní povinností jednatele je tzv. péče řádného hospodáře. Podle § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), se jí rozumí výkon funkce s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Zákon o obchodních korporacích v § 51 doplňuje, že pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní , což ale neplatí, pokud takové rozhodnutí nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

Jednání s péčí řádného hospodáře ale neznamená, že má daná osoba být schopna i odborné péče, ale musí být schopna vyhodnotit, kdy je potřeba pro výkon činnosti kvalifikovanou osobu zajistit. Člen statutárního orgánu společnosti nese důkazní břemeno prokázání, že jednal s péčí řádného hospodáře. Lze proto jedině doporučit pečlivě si vést záznamy o svých aktivitách, aby byl schopen tuto péči v případě sporu prokázat.

Člen orgánu obchodní navíc nesmí porušit povinnost jednat s péčí řádného hospodáře ani při jednání, jímž ze své vůle ukončuje své působení ve funkci. Nejvyšší soud tak rozhodl v listopadu minulého roku (sp. zn. 27 Cdo 3367/2018). Porušením povinnosti péče řádného hospodáře se podle soudu rozumí také porušení zákazu odstoupit z funkce člena (voleného) orgánu obchodní v době pro korporaci nevhodné. Takové odstoupení má za následek vznik povinnosti k náhradě újmy.

Jednatelé patří na rozdíl o společníků z pohledu zdravotního pojištění mezi zaměstnance dle § 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže jednatel pobírá za svou činnost odměnu, tato odměna zdravotnímu pojištění podléhá. Vyměřovací základ upravuje zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Výše pojistného poté činí 13,5 procent z vyměřovacího základu.

Obdobně jako u zdravotního pojištění se jednatelé za zaměstnance považují i v případě sociálního pojištění. Patří sem zaměstnanci v pracovním poměru, zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce, co se týče společnosti s ručením omezeným, jedná se i o jednatele.

Společnost s ručením omezeným jakožto zaměstnavatel odvádí pojistné na sociální pojištění za své zaměstnance i za sebe. Pojistné zahrnuje pojistné na důchodové a nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Odvod pojistného na sociální pojištění je upraven v zákoně č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Sazba pojistného na sociální pojištění, jež je povinen zaměstnavatel odvést, činí (dle § 7 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb.) 24,8 procent z vyměřovacího základu.

Pro účast jednatelů stejně jako u ostatních zaměstnanců je v případě nemocenského pojištění dle § 6 odst. 2 zákona č.187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, podmínkou rozhodný příjem ve výši alespoň 3 000 Kč. Důchodové pojištění je upraveno zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Jednatelé patří pro účely důchodového pojištění mezi zaměstnance s tím, že pro jejich účast je podmínkou účast na nemocenském pojištění.

Relativní novinkou v českém právním řádu je skutečnost, že výsledky tvůrčí činnosti jednatele, kterou provádí pro společnost, náleží plně společnosti. Podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“), se totiž za zaměstnanecké dílo považuje autorské dílo, které bylo vytvořeno jak osobou, jež je v pracovněprávním či služebním vztahu vůči jiné osobě, tak i autorem, který je členem statutárního nebo jiného orgánu v obchodní společnosti nebo společníkem veřejné společnosti. V takovém případě se dle § 58 odst. 10 autorského zákona společnost považuje za zaměstnavatele.

Autorský zákon omezuje majetková práva k vzniklému zaměstnaneckému dílu ve prospěch zaměstnavatele. Podle § 58 odst. 1 autorského zákona přísluší zaměstnavateli výkon výlučných majetkových práv k vytvořenému zaměstnaneckému dílu. Zaměstnavatel je tedy oprávněn být nositelem práv a povinností vyplývajících z hospodářského využití díla, může dílo sám užít, udělovat třetím osobám licenci k užití díla nebo pobírat užitky z výkonu těchto práv.

Osobnostní práva zůstávají autorovi v případě zaměstnaneckého díla nedotčena, má právo osobovat si autorství, právo na nedotknutelnost díla atd. Na základě § 58 odst. 4 autorského zákona ale existuje právní domněnka, že autor udělil zaměstnavateli svolení ke zveřejnění díla, jeho úpravám, zpracování včetně překladu, spojení s jiným dílem, zařazení do díla souborného či tomu, aby uváděl zaměstnanecké dílo na veřejnost pod svým jménem.

Jestliže se strany nedohodly jinak, má zaměstnanec dle § 58 odst. 6 autorského zákona vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou odměnu, pokud se mzda nebo jiná odměna vyplacená zaměstnavatelem dostane do zjevného nepoměru k zisku z využití práv k zaměstnaneckému dílu.

Tato skutečnost přináší právní jistotu zejména smluvním partnerům menších s. r. o., kteří nemusí složitě ověřovat, zda společnost nabyla řádně práva, která jsou předmětem jejich vztahu (IT produkty, marketingové výstupy, grafiky, a další výsledky tvůrčí činnosti).

Podobně jako u jednatele, i společníkem může být fyzická či právnická osoba. Společník má však postavení majitele či spolumajitele společnosti. Společníci tvoří společně valnou hromadu společnosti, a je-li společník jediný, činí jednání sám v její působnosti. Valná hromada je schopna se usnášet, pokud dle § 169 zákona o obchodních korporacích jsou přítomni společníci, kteří mají alespoň polovinu všech hlasů, ledaže by společenská smlouva určila jinak – je možné zvýšení i snížení kvóra. Každý společník má jeden hlas za každou jednu korunu vkladu a valné hromady se zúčastňuje osobně, nebo v zastoupení. Plná moc musí však být udělena písemně a musí z ní vyplývat, zda byla udělena pro zastoupení na jedné nebo na více valných hromadách. Pokud společenská smlouva neurčí jinak, rozhoduje valná hromada prostou většinou hlasů společníků. Ve zvláštních případech vyjmenovaných v § 171 odst. 1 zákona o obchodních korporacích je třeba souhlas alespoň dvoutřetinové většiny hlasů všech společníků. Jedná se například o rozhodování o změně obsahu společenské smlouvy, o připuštění nepeněžitého vkladu či o zrušení společnosti s likvidací.

Náleží mu právo na podíl na zisku, který společnost realizuje. O rozdělení zisku a schválení účetní uzávěrky rozhoduje valná hromada do šesti měsíců od skončení účetního období. Vyplácením zisku nesmí dojít k úpadku společnosti a částka k rozdělení mezi společníky zároveň nesmí dle § 161 odst. 4 zákona o obchodních korporacích překročit výši hospodářského výdělku posledního skončeného účetního období (sníženou o ztráty z předchozích období a o příděly do rezervních a jiných fondů a zvýšenou o nerozdělený zisk z předchozích období. Zákon o obchodních korporacích zároveň přišel s možností výplaty záloh na podílu na zisku. Vyplácet je lze však jen na základě mezitímní účetní uzávěrky, ze kterých plyne, že má společnost dostatek prostředků na rozdělení zisku. Dle § 40 zákona o obchodních korporacích nemůže být výše zálohy na výplatu zisku vyšší, než kolik činí součet výsledku hospodaření běžného účetního období, nerozděleného zisku z minulých let a ostatních fondů ze zisku snížený o neuhrazenou ztrátu z minulých let a povinný příděl do rezervního fondu. Společník má dále právo vykonávat osobní kontrolu nad jejím hospodařením. Podle § 155 zákona o obchodních korporacích může požadovat na valné hromadě i mimo ni od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti, kontrolovat v nich obsažené údaje. Právo na informace mají všichni společníci bez ohledu na velikost jejich obchodních podílů.

Společníci ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně do výše svých nesplacených vkladů, a to podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Dle judikatury společník také ručí za nepodání insolvenčního návrhu. Dle výše citovaného zákona „Lex Covid“ došlo k úpravě uskutečnění valných hromad. Dle zákona je povinnost dlužníka podat na sebe insolvenční návrh v případě úpadku suspendována do uplynutí šesti měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádných opatření státu proti epidemii koronaviru, nejpozději však do 31. 12 2020. Dlužník a členové jeho statutárního orgánu tedy nebudou odpovídat za škodu nebo jinou újmu způsobenou věřitelům kvůli porušení této povinnosti.

Zákon „Lex Covid“ také stanovuje, že orgán právnické osoby může rozhodovat mimo zasedání v písemné formě nebo za použití technických prostředků (tzv. rozhodování ), a to i v případě, kdy to nepřipouští zakladatelské právní jednání.

Zákon o obchodních korporacích v § 116 výslovně zakazuje převod podílu společníka, připouští ale jiné způsoby ukončení účasti. Podle § 110 odst. 1 zákona o obchodních korporacích může společník svoji účast ukončit dohodou o změně společenské smlouvy. Ukončit účast společníka lze dle § 203 zákona o obchodních korporacích i písemnou dohodou s úředně ověřenými podpisy všech společníků a odevzdáním kmenového listu společnosti, pokud byl vydán. Vystoupit může společník, který dle § 202 odst. 2 zákona o obchodních korporacích nesouhlasil s rozhodnutím valné hromady o změně převažující povahy podnikání společnosti nebo prodloužení trvání společnosti a hlasoval na valné hromadě proti.

Společník však může ze společnosti vystoupit jen v případech stanovených v § 202 zákona o obchodních korporacích. Jak rozhodl Vrchní soud v Praze v červnu roku 2019 (sp. zn. 14 Cmo 141/2019), opuštění podílu ale mezi jednostranná právní jednání mající za následek zánik účasti společníka nepatří, z čehož plyne, že podíl ve společnosti s ručením omezeným opustit nelze.

Společnost s ručením omezeným může mít i jediného společníka, který dle § 12 zákona o obchodních korporacích vykonává působnost valné hromady. Zvláštností je, že smlouva mezi jednočlennou společností a jejím společníkem musí mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy, pokud jediný společník při uzavření smlouvy zároveň jedná za společnost. Pokud se společnost stane jednočlennou společností, nepřihlíží se k ustanovením společenské smlouvy, která omezují převod nebo přechod podílu, popřípadě jeho zastavení.