Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně v roce 2019

Pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně je charakteristické, že plátce daně, který tato plnění uskutečňuje, je na jedné straně osvobozen od povinnosti přiznávat z těchto plnění daň na výstupu, na druhé straně však nemá ve vztahu k nim nárok na odpočet daně na vstupu. Osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně jsou vymezena v § 51 odst. 1 zákona o DPH, v němž jsou uvedeny odkazy na navazující § 52 až 62 zákona o DPH, v nichž jsou stanoveny podrobnější podmínky, za nichž se na vymezená plnění vztahuje osvobození od daně. S účinností od 1. 7. 2017 bylo z tohoto odstavce vypuštěno dřívější písmeno b), podle něhož bylo do konce června roku 2017 od daně osvobozeno rozhlasové a televizní vysílání prováděné provozovateli ze zákona. Vypuštění osvobození od daně pro rozhlasové a televizní vysílání bylo v rozporu se směrnicí o DPH, proto bylo toto osvobození novelou zákona s účinností od 1. 4. 2019 do tohoto odstavce znovu doplněno.

I když plátce z uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně nepřiznává daň na výstupu, je podle § 51 odst. 2 zákona o DPH povinen tato osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně přiznat v ř. 50 daňového přiznání ke dni uskutečnění plnění, který se stanoví obdobně jako u zdanitelných plnění v § 21 zákona o DPH. Je-li před uskutečněním plnění osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně přijata úplata, vzniká povinnost přiznat daň z takto přijaté částky k datu jejího přijetí. Tato povinnost nevzniká, není-li plnění osvobozené od daně ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě. Při stanovení hodnoty plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně postupuje plátce podle § 36 zákona o DPH, tj. v přiznání k DPH uvádí vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet za uskutečněné plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně. Při případné opravě hodnoty plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně se postupuje obdobně podle § 42 zákona o DPH, tj. obdobně jako při opravě základu daně a výše daně u tuzemských zdanitelných plnění.

Důvodem vykazování osvobozených plnění bez nároku na odpočet daně v ř. 50 přiznání k DPH je to, že podle § 76 odst. 3 písm. b) zákona o DPH se uvádějí do jmenovatele koeficientu, kterým se krátí nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, u nichž má plátce nárok na odpočet daně pouze v krácené výši. Tento koeficient plátce počítá vždy v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období příslušného kalendářního roku, a to z údajů za uskutečněná plnění za celý kalendářní rok. Vypočtený koeficient se zaokrouhluje na celá procenta nahoru a v daňovém přiznání za toto poslední zdaňovací období kalendářního roku se uvádí v levém sloupci ř. 53. Pro následující kalendářní rok se tento koeficient používá jako zálohový koeficient a uvádí se v levém sloupci ř. 52 přiznání.

Podle navazujícího § 76 odst. 4 zákona o DPH se do výpočtu koeficientu neuvádí poskytnutí finančních služeb včetně finančních činností podle § 54 zákona o DPH a dodání a nájem nemovité věci v případě, že jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou příležitostně. Za příležitostnou činnost se podle výkladu Ministerstva financí považuje taková činnost, která není prováděna pravidelně, neexistuje ani předpoklad její soustavnosti, který je vyjádřen záměrnou opakovaností, na její uskutečňování není vyčleněný personál, náklady a úplata přijatá za takovou činnost je v porovnání s celkovým obratem minimální. Jedná se o činnost, která je uskutečněním něčeho výjimečného, nahodilého a nepředvídaného. Skutečnost, že se jedná o příležitostnou činnost, by měl být plátce v případě potřeby schopen prokázat správci daně. Úplaty za tyto finanční činnosti, které se vylučují z výpočtu koeficientu, se v daňovém přiznání vykazují jak v ř. 50, tak i v pravém sloupci ř. 51. Uvedením do tohoto ř. 51 se prakticky vylučují z výpočtu koeficientu pro krácení nároku na odpočet daně.

Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně jsou podrobněji vymezena, a to obvykle v návaznosti na související právní předpisy v § 52 až 62 zákona o DPH.

V § 52 zákona o DPH, který se novelou zákona o DPH s účinností od 1. 4. 2019 nezměnil, jsou vymezeny poštovní služby, na které se vztahuje osvobození od daně bez nároku na odpočet daně, a to v návaznosti na ustanovení zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů, jenž promítá do českého právního řádu příslušné směrnice v rámci liberalizace evropského poštovního trhu. Podle § 52 odst. 1 zákona o DPH se osvobození od daně vztahuje na poskytnutí univerzálních (všeobecných) poštovních služeb provozovateli, kteří se tyto poštovní služby v daném členském státě zavázali poskytovat. Nevztahuje se tedy na poskytování poštovních služeb, jejichž podmínky byly sjednány individuálně. Základní poštovní službou se přitom rozumí základní služba podle zákona upravujícího poštovní služby poskytovaná držitelem poštovní licence, obsažená v této licenci. Podle § 52 odst. 2 zákona o DPH je od daně osvobozeno dodání poštovních známek platných pro použití v rámci poštovních služeb v tuzemsku a dalších obdobných cenin za částku nepřevyšující nominální hodnotu nebo částku podle poštovních ceníků.

Dřívější znění § 53 zákona o DPH bylo s účinností od 1. 7. 2017 zrušeno a od tohoto data až do 1. 4. 2019 nepatřilo v návaznosti na zrušení § 51 odst. 1 písm. b) rozhlasové a televizní vysílání prováděné provozovateli ze zákona mezi plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Tato úprava byla v rozporu se směrnicí o DPH, a proto s účinností od 1. 4. 2019 je opětovně v § 53 zákona o DPH vymezeno, co pro účely osvobození od daně rozumí rozhlasovým nebo televizním vysíláním. Rozhlasovým a televizním vysíláním, které je osvobozeno od daně, se rozumí pouze vysílání prováděné provozovateli vysílání ze zákona, tj. Českým rozhlasem a Českou televizí. Osvobození od daně se nevztahuje na vysílání obchodního sdělení. Osvobození od daně se vztahuje také na rozhlasové a televizní vysílání z jiného členského státu nebo ze třetí země, které je obdobné rozhlasovému a televiznímu vysílání prováděnému provozovateli vysílání ze zákona, opět s výjimkou vysílání obchodního sdělení. Osvobození od daně se vztahuje i na rozhlasové a televizní vysílání poskytované v reálném čase prostřednictvím internetu.

V § 54 zákona o DPH, který se novelou zákona o DPH s účinností od 1. 4. 2019 nezměnil, jsou ve vazbě na související právní předpisy vymezeny finanční činnosti, na které se vztahuje osvobození od daně bez nároku na odpočet daně. Základní přehled finančních činností je uveden v jednotlivých písmenech § 54 odst. 1 zákona o DPH. Činnosti uvedené v tomto odstavci jsou vymezeny zejména ve vazbě na zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. Ve vazbě na některé výše uvedené nanční činnosti zařazené v tomto odstavci je podle posledního písmene tohoto odstavce nanční činností také jejich sjednávání nebo zprostředkování. Jedná se např. o sjednávání či zprostředkování převodu cenných papírů, spoření, úvěrů a půjček, platebních prostředků a obchodování s devizovými prostředky, sjednávání či zprostředkování poskytnutí bankovní záruky, tj. činnosti, které v rámci tzv. „outsourcingu“ dělají pro banku jiné subjekty.

Podle § 54 odst. 2 zákona o DPH může osvobození od daně v případě operací souvisejících se správou úvěru uplatnit pouze osoba poskytující úvěr. Pokud by tedy tuto činnost např. pro banku, která poskytla úvěr, prováděl jiný subjekt, jednalo by se o zdanitelné plnění podléhající dani na výstupu. Obdobně se podle § 54 odst. 3 zákona o DPH osvobození od daně v případě operací souvisejících s vydáváním platebních karet, zejména správy nebo blokace platební karty, vztahuje pouze na osobu, která tyto karty vydává. Pokud by tedy např. tuto činnost pro banku, která vydala platební kartu, prováděl jiný subjekt, jednalo by se z hlediska tohoto subjektu o zdanitelné plnění podléhající dani na výstupu.

V § 54a zákona o DPH jsou beze změn vymezeny penzijní činnosti. Podle písmene a) je penzijní činností poskytování doplňkového penzijního spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření. Doplňkové penzijní spoření bylo jako III. pilíř důchodové reformy upraveno zákonem č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů. Podle písmene b) je penzijní činností poskytování penzijního připojištění podle zákona upravujícího penzijní připojištění. Penzijní připojištění se státním příspěvkem je upraveno zákonem č. 42/1994. Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Smlouvu o penzijním připojištění se státním příspěvkem bylo možno uzavřít nejpozději do 30. 11. 2012. Podle písmene c) je penzijní činností zprostředkování doplňkového penzijního spoření a penzijního připojištění. S účinností od 1. 1. 2017 bylo z tohoto písmene vypuštěno jako penzijní činnost zprostředkování důchodového spoření, a to v souvislosti s jeho ukončením.

V § 55 zákona o DPH jsou nadále vymezeny pojišťovací činnosti, na které se vztahuje osvobození od daně. Osvobození od daně se nevztahuje na všechny činnosti vyjmenované v definici pojišťovacích, resp. zajišťovacích činností v zákoně č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, ale pouze na skutečné poskytnutí pojištění, kterým se rozumí poskytování služeb takového charakteru, kdy se pojistitel na základě předchozí úhrady pojistného zavazuje zajistit pojištěnému v případě, že dojde k pokrytému riziku, plnění dohodnuté při uzavření smlouvy. Od daně je dále osvobozeno poskytování zajištění a zprostředkování pojištění nebo zajištění podle zákona upravujícího zprostředkování pojištění nebo zajištění.

V § 56 zákona o DPH, který byl opakovaně novelizován, a to naposledy s účinností od 1. 4. 2019, jsou stanoveny podmínky pro osvobození od daně při dodání nemovité věci. Podmínky, za nichž je od daně osvobozeno dodání pozemku, vyplývají beze změn z § 56 odst. 1 zákona o DPH. Podle tohoto odstavce je od daně osvobozeno dodání pozemku, který netvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí a není stavebním pozemkem. Pro osvobození od daně musí být přitom splněny obě uvedené podmínky, tj. musí se jednat prakticky o nezastavěný pozemek, který nesplňuje definici stavebního pozemku, která je uvedena v § 56 odst. 2 zákona o DPH.

Podle § 56 odst. 2 zákona o DPH se stavebním pozemkem rozumí zejména pozemek, na kterém má být zhotovena stavba pevně spojená se zemí a který je nebo byl předmětem stavebních prací. Podle informace GFŘ se jedná o pozemek, na kterém byly provedeny nebo jsou prováděny práce, které vedou ke zhotovení budoucí stavby na tomto pozemku, jako jsou např. příprava staveniště, zpevnění příjezdové komunikace nebo pozemku, výstavba inženýrských sítí, na které bude připojena stavba, nebo odlesnění pozemku. Stavebním pozemkem se také rozumí pozemek, na kterém má být zhotovena stavba pevně spojená se zemí a který je nebo byl předmětem správních úkonů za účelem zhotovení této stavby. Podle informace GFŘ se jedná o pozemek, k němuž byl podán např. návrh na změnu územního plánu či zahájení řízení z moci úřední. Správním úkonem za účelem zhotovení stavby se chápe také schválení územního plánu města či obce. Stavebním pozemkem se dále rozumí také pozemek, na kterém může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby podle zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, zhotovena stavba pevně spojená se zemí.

Podle § 56 odst. 3 zákona o DPH je od daně osvobozeno dodání vybrané nemovité věci, jejichž vymezení vyplývá z navazujícího odstavce 5. Osvobození od daně se obecně uplatní po uplynutí 5 let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo prvního kolaudačního rozhodnutí nebo kolaudačního souhlasu nebo kolaudačního rozhodnutí po podstatné změně dokončené vybrané nemovité věci, tj. zejména stavby, jednotky nebo inženýrské sítě. Při aplikaci tohoto odstavce by se mělo podle právního názoru GFŘ vycházet z principu nedělitelnosti režimu zdanění stavby a přiléhajícího pozemku, který tvoří funkční celek se stavbou. Prakticky to tedy znamená, že podle odstavce 3 se osvobodí i převod pozemku, pokud na něm stojí stavba splňující podmínky pro osvobození. Daňový režim pozemku je tak určen režimem stavby na něm umístěné. Východiskem pro uplatnění osvobození od daně při dodání vybrané nemovité věci by měl být podle informace GFŘ kolaudační souhlas nebo souhlas stavebního úřadu, který umožňuje současný způsob užívání dané nemovité věci. Od tohoto kolaudačního souhlasu se počítá lhůta pro osvobození od daně. Lhůta pro zdanění běží také od podstatné změny dokončené stavby, i když se nezmění účel použití stavby. Co se rozumí podstatnou změnou dokončené stavby, vymezuje informace GFŘ zveřejněná na webových stránkách finanční správy. Jestliže se pro vybranou nemovitou věc nevydává kolaudační souhlas nebo kolaudační rozhodnutí, uplatní se osvobození od daně po uplynutí 5 let ode dne, kdy bylo započato první užívání nemovité věci, nebo kdy bylo započato užívání dokončené vybrané nemovité věci po podstatné změně.

V § 56 odst. 4 zákona o DPH je od 1. 4. 2019 stanoveno, že skutečnosti rozhodné pro počátek běhu pětileté lhůty se v případě pozemku, který tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí, nebo práva stavby, jehož součástí je stavba pevně spojená se zemí, logicky odvozují od stavby pevně spojené se zemí, se kterou pozemek tvoří funkční celek nebo která je součástí práva stavby.

Podle § 56 odst. 6 zákona o DPH se plátce může rozhodnout, že u dodání pozemku, který splňuje podmínky pro osvobození od daně nebo u dodání vybrané nemovité věci po uplynutí lhůty pro osvobození od daně uplatní daň. Prakticky to znamená, že volitelný způsob zdanění je možno uplatnit při dodání pozemku, který není stavebním pozemkem, a při dodání staveb a dalších nemovitých věcí, které splňují časový test pro osvobození od daně podle § 56 odst. 3 zákona o DPH. Je-li kupující plátcem, je možno přitom uplatnit režim zdanění pouze po jeho předchozím souhlasu.

V § 56a zákona o DPH je vymezeno, za jakých podmínek se uplatní osvobození od daně u nájmu nemovité věci. Novelou zákona o DPH byl s účinností od 1. 4. 2019 doplněn odstavec 1 a s odloženou účinností od 1. 1. 2021 novelizován odstavec 3. Podle § 56a odst. 1 zákona o DPH se u nájmu nemovité věci uplatní osvobození od daně, a to s výjimkou krátkodobého nájmu nemovité věci, nájmu prostor a míst k parkování vozidel, nájmu bezpečnostních schránek a nájmu strojů nebo jiných upevněných zařízení. V případě uvedených výjimek je nájem zdanitelným plněním v základní sazbě daně, a nelze u něj tedy uplatnit osvobození od daně. Novelou zákona s účinností od 1. 4. 2019 bylo doplněno, že osvobození od daně se nevztahuje na poskytnutí ubytovacích služeb v návaznosti na jejich klasifikační zařazení. Toto doplnění je odůvodňováno tím, že směrnice o DPH ukládá členským státům vyjmout z osvobozeného nájmu nemovité věci poskytování ubytování a v dosavadním znění zákona o DPH nebyla tato skutečnost výslovně uvedena. Poskytování ubytovacích služeb je zdanitelným plněním v první snížené sazbě daně ve výši 15 %.

Krátkodobý nájem nemovité věci, který nelze osvobodit od daně, je pro účely DPH vymezen v § 56a odst. 2 zákona o DPH. Podle tohoto odstavce se krátkodobým nájmem nemovité věci rozumí nájem pozemku, jehož součástí je stavba, stavby nebo jednotky, popřípadě spolu s vnitřním movitým vybavením nebo dodáním plynu, elektřiny, tepla, chladu nebo vody, který trvá nepřetržitě nejvýše 48 hodin. Krátkodobý nájem nemovité věci je vždy zdanitelným plněním, u něhož se uplatní základní sazba daně. Jako krátkodobý nájem nemovité věci je třeba chápat i nájem prostor, který se pravidelně opakuje v delším časovém období, ale nepřesahuje 48 hodin nepřetržitě.

Podle § 56a odst. 3 zákona o DPH se plátce může rozhodnout, že u nájmu nemovité věci jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností uplatní daň. Z toho lze dovozovat, že zdaňovat nelze nájem nemovité věci neplátci daně, např. nájem bytu občanovi pro jeho osobní potřebu. Novelou zákona, která je součástí daňového balíčku, bylo s odloženou účinností od 1. 1. 2021 schváleno, že režim zdaňování nebude od tohoto data možný u nájmů vymezených staveb pro bydlení, např. bytů nebo rodinných domů. V tomto případě bude muset plátce jako pronajímatel uplatnit vždy režim osvobození od daně bez nároku na odpočet daně.

V § 57 zákona o DPH je vymezeno, co se rozumí výchovou a vzděláváním, na které se vztahuje osvobození od daně bez nároku na odpočet daně. V § 57 odst. 1 zákona o DPH je vymezen základní okruh výchovné a vzdělávací činnosti, na kterou se vztahuje osvobození od daně. Výchovou a vzděláním se rozumí zejména výchovná a vzdělávací činnost poskytovaná podle zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů, v mateřských školách, základních školách, středních školách, konzervatořích, vyšších odborných školách, základních uměleckých školách, dále za stanovených podmínek výchovná a vzdělávací činnost v rámci praktického vyučování nebo praktické přípravy. Výchovou a vzděláním se rozumí i školské služby poskytované ve školských zařízeních, které jsou zapsány ve školském rejstříku a které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisejí, např. školní stravování, kterým se rozumí stravovací služba pro děti, žáky a studenty zabezpečovaná zařízením školního stravování.

Výchovou a vzděláváním jsou také po upřesnění novelou vzdělávací činností poskytované na vysokých školách, a to jak vzdělávací činnosti v akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech, v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných podle zákona o vysokých školách a v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných jako Univerzita třetího věku.

Od daně je dále osvobozena činnost prováděná za účelem rekvalifikace nebo poskytování služeb odborného výcviku podle čl. 44 prováděcího nařízení ke směrnici o DPH, jsou-li tyto činnosti poskytovány osobou, která získala akreditaci k provádění této činnosti nebo která má pro výkon této činnosti akreditovaný vzdělávací program.

Výchovou a vzděláním se rozumí i výchovná a vzdělávací činnost v rámci plnění povinné školní docházky žáků v zahraničních školách zřízených na území České republiky a nezapsaných do školského rejstříku, v níž ministr školství, mládeže a tělovýchovy povolil plnění povinné školní docházky. Jedná se tedy o školy, které nejsou uvedeny v písmeni a) a které mohou být podle školského zákona zřízeny právnickou osobou se sídlem mimo tuzemsko nebo fyzickou osobou, která je cizím státním občanem.

Od daně je osvobozeno jazykové vzdělání poskytované fyzickými a právnickými osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání, které jsou oprávněnými subjekty podle předpisů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a dále jazykové vzdělání poskytované osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání v přípravných kurzech pro vykonání standardizovaných jazykových zkoušek uznaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Výchovou a vzděláním se rozumí také výchovné, vzdělávací a volnočasové aktivity poskytované dětem a mládeži příspěvkovými organizacemi a nestátními neziskovými organizacemi dětí a mládeže. Přitom není podstatné, zda na svou činnost získávají finanční prostředky z veřejných zdrojů či nikoliv.

Podle § 57 odst. 2 zákona o DPH je od daně osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňované v rámci výchovy a vzdělávání oprávněnou osobou uvedenou v § 57 odst. 1 zákona o DPH. V praxi se může jednat např. o dodání zboží učňovskými dílnami, které v rámci praktické výchovy vyrobili učni, nebo o dodání zboží, které bylo vypěstováno studenty na školních statcích v rámci jejich vzdělávací činnosti.

Po úpravě provedené novelou zákona s účinností od 1. 4. 2019 jsou v § 58 zákona o DPH vymezeny v návaznosti na zákon o zdravotních službách, podmínky, za nichž jsou od daně osvobozeny zdravotní služby a dodání zdravotního zboží. Podle § 58 odst. 1 zákona o DPH se zdravotní službou pro účely DPH rozumí zdravotní služba podle zákona upravujícího zdravotní službu poskytovaná poskytovatelem zdravotních služeb uvedená v oprávnění k poskytování zdravotních služeb, pokud se jedná o činnost s léčebným cílem nebo chránící lidské zdraví, a služba s ní související. Poskytovatelem zdravotních služeb se přitom podle § 2 odst. 1 zákona o zdravotních službách rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona. Osvobození od daně se automaticky nevztahuje na všechny zdravotní služby, ale pouze pokud se jedná o činnost s léčebným cílem nebo chránící lidské zdraví. Z toho vyplývá, že osvobození od daně nelze vztahovat např. na plastickou chirurgii prováděnou z estetických důvodů či na lékařské prohlídky či posudky pro státní či soudní orgány, které nelze považovat za činnosti s léčebným účinkem nebo chránící lidské zdraví.

V § 58 odst. 2 zákona o DPH je vymezeno, co se rozumí dodáním zdravotního zboží, které je osvobozeno od daně. Osvobození od daně se podle novelizovaného písm. a) uplatní za stanovených podmínek při dodání lidské krve a jejích složek, při dodání lidských orgánů a mateřského mléka. Novelou zákona se stanoví, že osvobození od daně se při jejich dodání uplatní, pokud není v okamžiku jejich dodání zřejmé, že budou použity pro průmyslové využití. Z této úpravy např. vyplývá, že dodání krevní plazmy pro jiné než průmyslové využití je nadále osvobozeno od daně. Od daně je podle písm. b) nadále osvobozeno také dodání stomatologických výrobků, které jsou zdravotnickými prostředky, stomatologickými laboratořemi a oprava těchto výrobků. Osvobození od daně se tedy vztahuje např. na dodání protézy či zubního implantátu stomatologickou laboratoří zubnímu lékaři.

Z § 58 odst. 3 zákona o DPH vyplývá, že dodáním zdravotního zboží není výdej a prodej léčiv, potravin určených pro zvláštní výživu nebo zdravotnických prostředků na lékařský předpis i bez lékařského předpisu, a proto v těchto případech se osvobození od daně neuplatní. Osvobození od daně je tedy možno uplatnit pouze v případě dodání léčiv a zdravotnických prostředků v rámci zdravotní služby, která je osvobozena od daně ve smyslu § 58 odst. 1 zákona o DPH, jak bylo vysvětleno v předchozím textu. Podle § 58 odst. 4 zákona o DPH je od daně osvobozeno i zdravotní pojištění uskutečňované podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.

Služby sociální pomoci, na něž se vztahuje osvobození od daně bez nároku na odpočet daně, jsou nadále vymezeny v § 59 zákona o DPH. Službami sociální pomoci se pro účely DPH rozumí služby sociální pomoci vymezené zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Sociální službou se podle tohoto zákona rozumí činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona, zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Mezi základní činnosti při poskytování sociálních služeb patří zejména poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, pomoc s běžnými úkony při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, dále pak výchovné, vzdělávací a sociálně terapeutické činnosti.

Podle § 60 zákona o DPH se provozováním hazardních her rozumí jejích provozování podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, který upravuje hazardní hry a jejich druhy, podmínky jejich provozování, opatření pro zodpovědné hraní a působnost správních orgánů v oblasti provozování hazardních her. Hazardní hrou se podle tohoto zákona rozumí hra, sázka nebo los, do nichž sázející vloží sázku, jejíž návratnost se nezaručuje, a v nichž o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost. Osvobození od daně však nelze vztahovat na služby související s provozováním hazardních her, které jsou zajišťovány pro provozovatele hazardní hry jinými osobami, např. distribuci losů, sběr sázenek, možnost umístění technických zařízení (hracích přístrojů) apod.

V § 61 zákona o DPH jsou vymezeny činnosti prováděné obvykle neziskovými subjekty, na které se při splnění zákonem stanovených podmínek vztahuje osvobození od daně bez nároku na odpočet daně. Podle novelizovaného písmene a) je od daně osvobozeno poskytnutí služeb a dodání zboží s nimi úzce souvisejícího jako protihodnoty členského příspěvku pro vlastní členy vymezených právnických osob, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání a jejichž povaha je politická, odborová, náboženská, vlastenecká, filozofická, dobročinná nebo občanská. Pro splnění podmínky pro osvobození od daně je třeba posuzovat nejen právní formu, název nebo formální zařazení příslušné právnické osoby, ale také převažující charakter vykonávané činnosti, který by měl být určující.

Podmínkou pro osvobození od daně nadále je, že toto osvobození nenarušuje hospodářskou soutěž.

Od daně je osvobozeno také poskytnutí služeb a dodání zboží úzce souvisejícího s ochranou a výchovou dětí a mládeže, pokud tyto služby poskytují orgány sociálně-právní ochrany dětí a další orgány nebo osoby, které zajišťují výkon sociálně-právní ochrany dětí podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Od daně je dále osvobozeno poskytnutí pracovníků náboženskými nebo obdobnými organizacemi k vymezeným činnostem např. pro služby zdravotní a sociální péče, výchovu a vzdělávání.

Od daně je osvobozeno podle písmene d) poskytování služeb souvisejících se sportem či tělesnou výchovou právnickými osobami, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, osobám, jež vykonávají sportovní či tělovýchovnou činnost. Osvobození od daně podle tohoto písmene však nelze uplatnit na vstupné vybrané od diváků, kteří pouze sledují sportovní zápas nebo soutěž, protože se nejedná o osoby, které aktivně vykonávají sportovní činnost. Osvobození od daně podle tohoto ustanovení nelze uplatnit ani v případě krátkodobého pronájmu prostor určených obvykle pro sportovní činnost pro jiné účely např. u krátkodobého pronájmu sportovní haly za účelem koncertu nebo jiné kulturní akce. Obdobně je od daně osvobozeno podle písmene e) poskytnutí kulturních služeb a dodání zboží s nimi úzce souvisejícího krajem, obcí, právnickou osobou zřízenou zákonem, právnickou osobou zřízenou Ministerstvem kultury nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, např. provozování městského divadla nebo městského domu kultury.

Od daně je dále osvobozeno podle písmene f) poskytování služeb a dodání zboží osobami, jejichž činnosti jsou osvobozeny od daně podle předcházejících písmen b), c), d) a e) a podle § 57, 58 a 59 zákona o DPH za podmínky, že se jedná pouze o dodání zboží či poskytnutí služeb při příležitostných akcích pořádaných výlučně za účelem získání finančních prostředků k činnostem, pro které jsou tyto osoby založeny nebo zřízeny, pokud toto osvobození od daně nenarušuje hospodářskou soutěž, např. pořádání charitativního koncertu za účelem získání finančních prostředků pro činnost občanského sdružení, jež provádí služby sociální pomoci.

Podle písmene g), které bylo novelou zákona o DPH s účinností od 1. 4. 2019 upřesněno, je od daně osvobozeno poskytování služeb, které poskytují nezávislá seskupení osob, která jsou osobou povinnou k dani, svým členům, kteří uskutečňují plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo plnění, při jejichž uskutečňování nejsou osobami povinnými k dani. Musí se se přitom jednat o služby nezbytné pro uskutečňování plnění těchto členů a úhrada za poskytnuté služby odpovídá nákladům na jejich poskytnutí podle podílu členů na poskytnuté službě a nesmí přitom docházet k narušení hospodářské soutěže.

Podle § 62 zákona o DPH je osvobozeno od daně dodání zboží, při jehož pořízení nemohl plátce uplatnit nárok na odpočet daně. Podle § 62 odst. 1 zákona o DPH je od daně osvobozeno dodání zboží plátcem, u kterého nemohl při pořízení, případně při změně účelu použití, plátce uplatnit nárok na odpočet daně, protože je používal k uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně.