Obchodní majetek u poplatníka daně z příjmů fyzických osob

Zatímco pojem „obchodní majetek“ podnikatele, který je fyzickou osobou, byl vymezen v § 6 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2014 ani v novém zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“), ani v zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů, . V . Jmění osoby pak tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.

Pojem „obchodní majetek“ je vymezen pouze pro daňové účely, a to pro účely daně z příjmů v § 4 odst. 4 (pro fyzické osoby) a v § 20c (pro právnické osoby) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), a pro účely daně z přidané hodnoty v § 4 odst. 4 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Přitom v každém z těchto daňových zákonů je obchodní majetek vymezen jinak.

Podle znění § 4 odst. 4 ZDP

Dnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku poplatníka se rozumí den, kdy poplatník o této složce majetku naposledy účtoval nebo ji naposledy uváděl v daňové evidenci.

Pokud poplatník zakoupí hmotný majetek pro účely podnikání ve zdaňovacím období, kdy uplatňuje paušální výdaje, nemůže tento hmotný majetek vložit do svého obchodního majetku, protože

Z definice obchodního majetku vyplývá, že protože tento poplatník nevede daňovou evidenci.

Při zahájení samostatné činnosti zdaňované dle § 7 ZDP se podle znění § 5 odst. 7 ZDP . Totéž platí obdobně i pro jiné nezbytně vynaložené výdaje spojené se zahájením této činnosti. Pokud se poplatník při zahájení podnikání rozhodne, že povede daňovou evidenci dle § 7b ZDP, pak při vložení majetku do obchodního majetku bude záležet na poplatníkovi, jaký způsob evidence majetku zvolí – zda bude majetek evidovat na inventární kartě, v evidenčním listu, v knize majetku nebo pomocí výpočetní techniky.

Podle znění § 25 odst. 1 písm. u) ZDP

V případě použití nemovité věci k podnikání a u podílového spoluvlastnictví nemovité věci zahrnutí její části ve výši spoluvlastnického podílu. Přitom není rozhodující, zda vložená nemovitá věc je zčásti nebo celá používána pro činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti.

V případě použití majetku, který je součástí společného jmění manželů, k podnikání jednoho z manželů, je nutno postupovat podle znění § 715 ObčZ. Zde se uvádí, že má-li být a přesahuje-li majetková hodnota toho, co má být použito, míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, Byl-li druhý manžel opomenut, může se dovolat neplatnosti takového jednání. Stejně tak se postupuje v případě, má-li být součást společného jmění manželů použita k nabytí podílu v obchodní společnosti nebo družstvu, nebo je-li důsledkem nabytí podílu ručení za dluhy společnosti nebo družstva v rozsahu přesahujícím míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů (např. u veřejné obchodní společnosti).

V § 7 odst. 9 ZDP se uvádí, že jde-li o . To znamená, že pokud podnikají oba manželé a ke svému podnikání použijí věc, která je součástí společného jmění manželů, může se kterýkoliv z manželů rozhodnout k zahrnutí této věci do svého obchodního majetku. Z hlediska uplatnění daňových odpisů hmotného majetku ve společném jmění manželů odpisuje majetek vždy ten manžel, který má majetek zahrnutý ve svém obchodním majetku.

V případě, že tuto věc má v obchodním majetku zahrnutou jeden z manželů a věc je současně využívána pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti také druhým z manželů,

Příjmy z prodeje věci ve společném jmění manželů jsou zdaňovány u toho z manželů, který měl takovou věc zahrnutou v obchodním majetku.

V případě, že podnikají oba manželé a oba využívají například osobní automobil, který je součástí společného jmění, k pracovním cestám souvisejícím s dosažením příjmů ze samostatné činnosti zdaňované dle § 7 ZDP, vloží tento automobil jeden z manželů do obchodního majetku. Výdaje související s provozem vozidla (odpisy, výdaje na opravu a údržbu, zákonné a havarijní pojištění vozidla, silniční dálniční nálepka atd.) se rozdělí mezi oba manžele v poměru, v jakém osobní automobil využívají při své činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, tj. v poměru ujetých kilometrů na základě evidence jízd vedené oběma manžely. V evidenci jízd by měly být evidovány minimálně následující údaje: datum jízdy, cíl jízdy, účel jízdy, ujeté kilometry, dále pak údaje o typu vozidla, státní poznávací značka, stav ujetých kilometrů k 1. 1. a k 31. 12. kalendářního roku.

Do daňových výdajů manžela, který má vozidlo zahrnuto v obchodním majetku, se uplatní výdaje na pracovní cestu podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 1 ZDP v prokázané výši na základě dokladů o nákupu pohonných hmot doložených knihou jízd. :

V případě, že bude je nutné provozní výdaje (kromě silniční daně) krátit v poměru ujetých kilometrů pro činnost, z níž plynou příjmy ze samostatné činnosti obou manželů a celkového počtu ujetých kilometrů vč. jízd pro soukromé účely.

Pokud jsou silničního motorového vozidla ve smyslu znění § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP, a jde o použití silničního motorového vozidla, které je ve společném jmění manželů, oběma manžely k podnikání, mohou si oba manželé v úhrnu uplatnit paušální výdaj na dopravu ve výši nejvýše 5 000 Kč. V případě uplatnění paušálních výdajů na dopravu nelze uplatnit sazbu základní náhrady ve smyslu znění § 25 odst. 1 písm. x) ZDP.

Pokud dojde k prodeji hmotného majetku zařazeného do obchodního majetku poplatníka, je dosažený V případě, že jde o odpisovaný hmotný majetek a k jeho prodeji dojde v průběhu zdaňovacího období, lze dle § 26 odst. 7 ZDP uplatnit do daňových výdajů odpis pouze ve výši jedné poloviny ročního odpisu vypočteného podle § 31 a 32 ZDP. Pokud by došlo k prodeji až 31. 12., pak by bylo možno uplatnit daňový odpis v plné výši ročního odpisu. Daňově uznatelným výdajem je u odpisovaného hmotného majetku ve smyslu § 24 odst. 2 písm. b) ZDP daňová zůstatková cena majetku; daňově uznatelnými výdaji jsou i výdaje související s prodejem. Toto daňové řešení platí i v případě hmotného majetku zahrnutého v obchodním majetku poplatníka, který je najímán a příjmy z nájmu jsou zdaněny podle § 7 odst. 2 písm. b) ZDP a v průběhu nebo po skončení nájmu je tento hmotný majetek prodán.

Příjem z prodeje hmotného majetku po odpočtu daňově uznatelných výdajů vstupuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a na všeobecné zdravotní pojištění.

V ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) ZDP se uvádí rodinného domu a souvisejícího pozemku, nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a souvisejícího pozemku, a v § 4 odst. 1 písm. b) ZDP se uvádí časový test doby uskutečnění prodeje ostatního nemovitého majetku aby tento příjem byl osvobozen od daně z příjmů. Jedná se o dobu dvou let podle § 4 odst. 1 písm. a) ZDP a dobu pěti let podle § 4 odst. 1 písm. b) ZDP od vyřazení z obchodního majetku. Obdobně v § 4 odst. 1 písm. c) ZDP je uveden časový test pěti let od vyřazení movitých věcí z obchodního majetku, aby příjem z prodeje movitého majetku byl osvobozen od daně z příjmů. V § 4 odst. 1 písm. s) ZDP je uveden pro osvobození příjmů z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci, pokud byl pořízen z obchodního majetku poplatníka. V § 4 odst. 1 písm. w) ZDP je rovněž stanoven ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, pro osvobození příjmů z úplatného převodu cenných papírů dle tohoto ustanovení, které jsou nebo byly zahrnuty v obchodním majetku (u kmenového listu jde o dobu 5 let).

Daňově uznatelným výdajem je při prodeji hmotného majetku vyřazeného z obchodního majetku i daňová zůstatková cena tohoto majetku stanovená ke dni vyřazení majetku z obchodního majetku, ale pouze do výše zdanitelných příjmů z prodeje. Tento příjem neovlivní výpočet vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

Pokud uplatňuje v rámci své samostatné činnosti zdaňované dle § 7 ZDP paušální výdaje a nevede účetnictví, . nikoliv podle § 7, ale .

Pokud však poplatník s příjmy zdaňovanými dle § 7 ZDP vede účetnictví a uplatňuje paušální výdaje, má nadále majetek zařazen v obchodním majetku, protože je o něm účtováno. V případě prodeje hmotného majetku ve zdaňovacím období, kdy uplatňuje poplatník paušální výdaje a vede účetnictví, bude .

Pokud poplatník daně z příjmů fyzických osob má příjmy ze samostatné činnosti a současně příjmy z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku, a tato a příjmy z tohoto nájmu zdaňovat v rámci § 9 ZDP, upraví podle znění bodu 2 pokynu GFŘ č. D-22 k § 23 odst. 8 ZDP základ daně jen o ty částky, které se nevztahují k nájmu tohoto majetku (základ daně se neupraví např. o pohledávky a dluhy z titulu nájmu příslušného majetku, rezervu na opravu najímaného majetku).

Z definice obchodního majetku uvedené v § 4 odst. 4 ZDP vyplývá, že protože tento poplatník nevede daňovou evidenci, ale ve smyslu § 9 odst. 6 ZDP poplatník, který má příjmy z nájmu a uplatňuje u těchto příjmů skutečné výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, vede záznamy o příjmech a výdajích v časovém sledu, evidenci hmotného majetku, který lze odpisovat, evidenci o tvorbě a použití rezervy na opravy hmotného majetku, evidenci o pohledávkách a dluzích ve zdaňovacím období, ve kterém dochází k ukončení nájmu, a mzdové listy, pokud vyplácí mzdy.

V § 9 odst. 6 ZDP se uvádí, že přestože k tomu není podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, povinen, pak postupuje podle tohoto předpisu, bude-li takto postupovat po celé zdaňovací období; přitom se ve smyslu daně z příjmů fyzických osob.