Jak naložit s daňovou a účetní ztrátou

Vydáno: 34 minut čtení

Asi nikdo nezačne podnikat se záměrem dosáhnout ztráty. Nicméně zejména v počátku podnikání je nutno vynaložit více peněz, než kolik se jich ihned vrátí, a tak ekonomické, účetní i daňové výsledky končí v červených číslech neboli ztrátou. Přirozenou příčinou ztráty mohou také být rozsáhlé investice včetně zahraničních akvizic, provádění generálních oprav výrobní linky, které tak provází výpadek produkce apod. Pochopitelně že do ztráty se lze snadno dostat rovněž pro podnikatelské nezdary, z důvodu neplatičů nebo z čistě spekulativních příčin. Je ale zásadní rozdíl mezi daňovým versus účetním pojetím ztráty, které mají nejen rozdílné příčiny, ale i důsledky.

Jak naložit s daňovou a účetní ztrátou
Ing.
Martin
Děrgel,
daňový poradce
 
Vznik daňové ztráty za zdaňovací období
Obecně vzato, zisk nebo ztrátu neodhalíme z jednoho údaje, ale je třeba je vypočíst jako rozdíl nejméně dvou položek: příjmů a výdajů, resp. výnosů a nákladů. Z hlediska daní z příjmů můžeme za daňový zisk označit základ daně, o který zdanitelné příjmy (výnosy) přesahují daňově uznatelné výdaje (náklady) poplatníka za příslušné zdaňovací období. Z čehož logicky vyplývá, že naopak daňovou ztrátou bude
částka, o kterou daňově účinné výdaje (náklady) přesahují zdanitelné příjmy (výnosy)
. Zákonnou definici daňové ztráty najdeme v § 38n odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“):
„Pokud výdaje (náklady) upravené podle § 23 převyšují příjmy upravené podle § 23, je rozdíl daňovou ztrátou.“
Daňovou ztrátu lze připodobnit k „zápornému základu daně“, ovšem s podstatným rozdílem, že z něj odvozenou hypotetickou „zápornou daň“, správce daně rozhodně nevyplatí poplatníkům na podkladě daňového přiznání. Je jim jen
za určitých podmínek umožněno o daňovou ztrátu snížit základ daně z příjmů v dalších letech
. Vstřícnost státu zde prakticky znamená, že přesah daňových výdajů (nákladů) nad zdanitelnými příjmy (výnosy) v jednom zdaňovacím období umožňuje uplatnit v dalších obdobích. Což lze u účetních jednotek označit za výjimku z obecné povinnosti respektovat princip věcné a časové souvislosti podle § 23 odst. 1 ZDP.
Příklad 1
Účetní zisk a přesto daňová ztráta
Společnost s r. o. má účetní období kalendářní rok. Za rok 2017 vykázala účetní výsledek hospodaření (dále jen „VH“) před zdaněním ve výši 100 000 Kč (účetní zisk). V souladu se ZDP poté provedla následující úpravy VH:
1.
Účetní odpisy (oprávky) za rok 2017 byly 500 000 Kč, daňové odpisy jen 400 000 Kč.
Účetní náklad je o 100 000 Kč vyšší než daňový, proto je nutno o tento nedaňový rozdíl zvýšit VH.
2.
Přijaté podíly na zisku 200 000 Kč od tuzemské dceřiné společnosti byly zaúčtovány do výnosů.
a)
Protože jde o příjem osvobozený od daně, bude pro daňové účely o 200 000 Kč snížen účetní VH.
b)
VH naopak zvýší nedaňový paušál 5 % těchto příjmů, tj. 10 000 Kč [viz § 25 odst. 1 písm. zk) ZDP].
3.
Do nákladů bylo zaúčtováno 90 000 Kč smluvních pokut a úroků z prodlení, z čehož byla uhrazena třetina.
Smluvní sankce jsou daňově účinné až při úhradě, o neuhrazených (nedaňových) 60 000 Kč se zvýší VH.
4.
Do výnosů bylo zaúčtováno 50 000 Kč smluvních pokut a úroků z prodlení, z čehož bylo uhrazena jen pětina.
Výnosové smluvní sankce se zdaní až při inkasu, o neinkasovaných (nedaňových) 40 000 Kč se sníží VH.
5.
Nad rámec možností zákona o rezervách byly vytvořeny opravné položky k pohledávkám ve výši 20 000 Kč.
Tento účetní náklad není daňově účinný, tudíž je pro účely daně z příjmů o 20 000 Kč nutno zvýšit VH.
6.
Z důvodu výprodeje problémových zásob byly rozpuštěny k nim vytvořené opravné položky za 80 000 Kč.
O tuto nedaňovou položku si poplatník sníží účetní VH při jeho transformaci na základ daně z příjmů.
Jak tedy dopadl daňový výsledek firmy: 100 000 (výchozí účetní zisk) + 100 000 (1) – 200 000 (2a) + 10 000 (2b) + 60 000 (3) – 40 000 (4) + 20 000 (5) – 80 000 (6) = -30 000 Kč. Z účetního zisku (+100 000 Kč) tak nakonec vyšla daňová ztráta (-30 000 Kč). Tím tedy účetní jednotce odpadá nutnost účtovat o splatné dani z příjmů, přičemž daňová ztráta není účetní položkou a s. r. o. o ní účtovat nijak nebude. Přes daňovou ztrátu ale není vyloučena možnost rozdělit účetní zisk mezi společníky, v souladu se zákonem o obchodních korporacích.
V případě poplatníků daně z příjmů
fyzických osob
je zjištění daňové ztráty složitější kvůli odlišným pravidlům pro každý z až
pěti dílčích základů daně („DZD“), přičemž může vzniknout pouze u dvou z nich
:
ze závislé činnosti podle § 6 ZDP,
ze samostatné (podnikatelské) činnosti podle § 7 Z