Transferové ceny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, 2. část

Vydáno: 14 minut čtení

Ve spojení s transferovými cenami je často užívaným pojmem tzv. referenční cena. Ta v zásadě představuje simulaci ceny vytvořené na základě úvahy, jakou cenu by za situace shodné se situací spojených osob tyto osoby sjednaly, nebyly-li by spojené a měly-li by mezi sebou běžné obchodní vztahy1). Tento příspěvek prezentuje požadavky kladené na proces stanovení referenční ceny, které byly dovozeny judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS). I o nich by měl mít daňový subjekt minimálně povědomí, aby byl lépe schopen hájit svá práva.

Transferové ceny v judikatuře Nejvyššího správního soudu (2.)
doc. Mgr. Ing.
Karel
Brychta
Ph. D.
VUT v Brně, Fakulta podnikatelská, Ústav financí
Ing.
Martina
Trögnerová
absolventka oboru Účetnictví a finanční řízení podniku na Fakultě podnikatelské VUT v Brně, FÚ pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno II
 
1. Úvod do problematiky
Ustanovení § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) uvádí: „Liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví se základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl. Nelze-li určit cenu, která by byla sjednávána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, použije se cena určená podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku. Ustanovení věty první a druhé se nepoužije v případě uzavření smlouvy o výprose nebo o výpůjčce a v případě, kdy sjednaná výše úroků z úvěrového finančního nástroje mezi spojenými osobami je nižší, než by byla cena sjednaná mezi nespojenými osobami, a věřitelem je daňový nerezident nebo člen obchodní
korporace
, který je daňovým rezidentem České republiky nebo poplatník daně z příjmů fyzických osob. ...“.
Jak je patrné z vý&