Byt a dvě nebytové jednotky nacházející se v obytném domě jsou zapsány v obchodním majetku podnikatele, jehož podnikáním je obchodní činnost. V roce 2015 podnikatel přiznával všechny tři jednotky se základní sazbou daně 2 Kč za 1 m2 upravené podlahové plochy. V dubnu 2016 obdržel z finančního úřadu výzvu k podání daňového přiznání k dani z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2016. Využití jednotek se oproti minulému roku nezměnilo, tj. v bytě se nadále bydlí a nebytové prostory pořízené pro podnikání jsou stále prázdné. Nebytové jednotky byly dokončené již v roce 2014, podnikatel pro ně nemá využití, ani je nepronajímá k podnikání, avšak má je zařazeny v obchodním majetku. Jak postupovat?
Nový způsob zdaňování nemovitých věcí zařazených v obchodním majetku podnikatele
Ing.
Anna
Teklá
Ve zdaňovacím období roku 2015 byla podnikatelem daň z nemovitých věcí přiznána správně. Podle ust. § 11 odst. 1 písm. f) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, se v roce 2015 k „ostatním zdanitelným jednotkám“ vztahovala základní sazba daně 2 Kč za 1 m2 upravené podlahové plochy. Pod ostatní zdanitelnou jednotkou zahrnuje zákon bytovou jednotku a nebytovou jednotku, která není garáží a která neslouží k podnikání.
K 1.1.2016 byl zákon o dani z nemovitých věcí mimo jiné novelizován zákonem č. 23/2015 Sb., kterým se mění zákon o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů. Změny provedené novelou se vztahují k předmětu daně z pozemků, k předmětu daně ze staveb a jednotek, v podávání daňového přiznání, k placení pokuty za opožděné podání daňového tvrzení, k zúžení poplatnictví v dani z pozemků a k některým nárokům na osvobození od daně. Novelou došlo také ke změně (upřesnění) použití základní sazby daně u staveb ve vlastnictví podnikatele, které jsou vedeny v obchodním majetku podnikatele, s výjimkou obytných domů a ostatních jednotek, pokud jsou garáží, komorou nebo sklepem.
Podle nového ustanovení, ust. § 11 odst. 7 zákona o dani z nemovitých věcí, má-li podnikatel zařazenu v obchodním majetku podle zákona upravujícího daně z příjmů zdanitelnou stavbu nebo zdanitelnou jednotku, s výjimkou budovy podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) zákona a zdanitelné jednotky podle ust. § 11 odst. 1 písm. f) zákona, která nezahrnuje jiný nebytový prostor než garáž, sklep nebo komoru, použije se u nich sazba podle § 11 odst. 1 písm. d) zákona.
Základní sazba daně činí podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) zákona u zdanitelné stavby a u zdanitelné jednotky, jejichž převažující část podlahové plochy nadzemní části zdanitelné stavby, nebo nemá-li podlahovou plochu, zastavěné plochy zdanitelné stavby nebo podlahové plochy zdanitelné jednotky je užívaná k
1.
podnikání v zemědělské prvovýrobě, lesním nebo vodním hospodářství 2 Kč za 1 m2 zastavěné plochy nebo upravené podlahové plochy,
2.
podnikání v průmyslu, stavebnictví, dopravě, energetice nebo ostatní zemědělské výrobě 10 Kč za 1 m2 zastavěné plochy nebo upravené podlahové plochy,
3.
ostatním druhům podnikání 10 Kč za 1 m2 zastavěné plochy nebo upravené podlahové plochy.
Podnikatelem je podle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ“), považován každý, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Podle § 421 odst. 1 OZ je podnikatelem každá osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Co daň z příjmů rozumí pod obchodním majetkem, je uvedeno v ust. § 4 odst 4 a v § 20c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Obecné ustanovení, které určuje, kdy se u zdanitelné stavby (budova obytného domu, pro rodinnou rekreaci a stavby garáže) použije sazba daně pro podnikání, tj. sazba daně podle § 11 odst. 1 písm. d) zákona, bylo účinné před novelou a je nadále účinné po novele.
Je-li převažující část podlahové plochy nadzemní části zdanitelné stavby uvedené v ust. § 11 odst. 1 písm. a), b), c) nebo e), nebo převažující část podlahové plochy zdanitelné jednotky podle písm. c) nebo f) užívána k podnikání, použije se sazba podle ust. § 11 odst. 1 pím. d) zákona. Podle ust. § 11 odst. 6 zákona o dani z nemovitých věcí se sazba daně mění v závislosti na využití nemovitých věcí s tím, že nemusí být zařazeny v obchodním majetku podnikatele. Ustanovení se vztahuje obecně na všechny vlastníky nemovitých věcí.
Nemovité věci jsou podle ust. § 13b zákona o dani z nemovitých věcí zdaňovány na zdaňovací období podle stavu k 1. lednu roku, na který je daň vyměřována.
K 1.1.2016 ke změnám skutečností rozhodných pro vyměření daně na straně podnikatele nedošlo, ve skutečnosti se nic nezměnilo, změnil se však zákon o dani z nemovitých. Na základě nového ust. § 11 odst. 7 zákona došlo k upřesnění zdaňování nemovitých věcí, které jsou ve vlastnictví podnikatele. Z tohoto důvodu měl podnikatel povinnost nejpozději do 31.1.2016 podat dílčí anebo nové daňové přiznání.
V daňové přiznání v souladu s ust. § 11 odst. 7 a § 11 odst. 1 písm d) zákona měly být obě nebytové jednotky přiznány se základní sazbou daně 10 Kč za 1 m2 upravené podlahové plochy. Pro použití správné sazby daně u nebytových jednotek je rozhodující, že jsou zařazeny v obchodním majetku podnikatele, jehož podnikatelskou činností je obchodní činnost. Skutečnost, že pro dané nebytové jednotky vlastník - podnikatel nemá využití, použitou sazbu daně neovlivňuje. Sazba daně u bytové jednotky, která je ve vlastnictví podnikatele, zůstává beze změny, tj. 2 Kč za 1 m2 upravené podlahové plochy.