V souladu se zněním zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, mají daňoví rezidenti České republiky daňovou povinnost z celosvětových příjmů (tzv. neomezená daňová povinnost). Na druhé straně však z příjmů, které dosahují ze zdrojů v zahraničí, mohou být dle tamní legislativy zdaněni také. Dochází tak v praxi ke zdanění jednoho příjmu dvakrát. Tuto kolizi mezi domácí a zahraniční legislativou potom řeší smlouvy o zamezení dvojímu zdanění, jimiž je Česká republika vázána. Vyloučení dvojího zdanění probíhá prostřednictvím příslušných metod.
Jak postupovat u příjmů ze zahraničí
Ing.
Pavel
Kyselák
je odborníkem na mezinárodní zdanění
Vyloučení dvojího zdanění
Problematiku vyloučení dvojího zdanění příjmů ze zdrojů v zahraničí v tuzemském zákoně o daních z příjmů prioritně upravuje ustanovení § 38f „Vyloučení dvojího zdanění příjmů ze zahraničí“. Tiskopisy a pokyny k vyplnění daňových přiznání fyzických i právnických osob za rok 2015 (event. za zdaňovací období započatá v roce 2015) konkretizují obecné postupy uvedené v zákoně.
Smluvní státy
Podle prvního odstavce § 38f ZDP některou z metod zamezení dvojího zdanění lze uplatnit pouze v případech, kdy daňový rezident ČR dosahuje příjmy ze státu, se kterým Česká republika má uzavřenou smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, a to dle příslušného ustanovení smlouvy. Jaká metoda se použije a dále na jaké příjmy ze zdrojů z území druhého smluvního státu, uvádí článek smluv o zamezení dvojímu zdanění zpravidla pod názvem „Vyloučení dvojího zdanění“ nebo „Zamezení dvojího zdanění“.
Bezesmluvní státy
Pokud daňový rezident ČR dosáhl příjem ve státě, se kterým Česká republika nemá dosud uzavřenou smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zároveň tento příjem tam byl zdaněn, nelze potom v daňovém přiznání z celosvětových příjmů, které v ČR tento poplatník podává, uplatnit žádnou z příslušných metod zamezení dvojího zdanění (viz dále).
Jedinou „náplastí“ za dvojí zdanění jednoho příjmu je uplatnění ustanovení § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP včetně přihlédnutí k