Minimální vyměřovací základ a důležitost dokladu

Minimální vyměřovací základ představuje ve zdravotním pojištění velmi důležitou kategorii, od které se odvíjí placení pojistného jak zaměstnavatelem, tak osobou samostatně výdělečně činnou za podmínky, že pro plátce ustanovení o povinnosti dodržet zákonné minimum platí. Pokud zaměstnavatel nebo podnikatel tuto povinnost nerespektují, stávají se vcelku logicky předmětem zájmu příslušné zdravotní pojišťovny, jejíž důležitou úřední povinností je dbát na to, aby bylo pojistné odváděno plátcem v souladu se zákonem.

Při souběhu příjmů ze zaměstnání a z podnikání je ve zdravotním pojištění z hlediska placení pojistného zaměstnavatelem (záloh na pojistné osobou samostatně výdělečně činnou) důležité, kterou svoji činnost pojištěnec považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Pro tento účel nelze zjednodušeně porovnat prostý objem příjmů ze zaměstnání a z podnikání například i z toho důvodu, že v případě samostatné výdělečné činnosti může být s ohledem na charakter podnikání výše příjmů OSVČ v rámci rozhodného období kalendářního roku nepravidelná. Dále je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že pojištěnec může mít i další příjmy (třeba z nájmu podle § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž zaměstnání musí trvat celý kalendářní měsíc, které společně s příjmy ze zaměstnání považuje za hlavní zdroj svých příjmů.

Pro určení, zda je při souběhu se zaměstnáním příjem ze samostatné výdělečné činnosti hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, je rozhodující písemné prohlášení. Toto prohlášení učiní pojištěnec jako OSVČ při zahájení podnikatelské činnosti a pak vždy v podávaném Přehledu o příjmech a výdajích za uplynulý kalendářní rok zatržením těch měsíců, ve kterých pro OSVČ neplatil minimální vyměřovací základ.

Pokud se pojištěnec rozhodne podnikat při zaměstnání, musí se jako OSVČ přihlásit u zdravotní pojišťovny, u které je pojištěn. Platí zásada, že z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny. Oznámení o zahájení podnikatelské činnosti musí být splněno v zákonné osmidenní lhůtě. Povinnost oznámit zdravotní pojišťovně zahájení (a ukončení) samostatné výdělečné činnosti se na OSVČ vztahuje i tehdy, je-li současně zaměstnána a pojistné za ni odvádí zaměstnavatel. Oznamovací povinnost lze u osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář.

Zaměstnanec současně podniká a jako OSVČ na podávaném Přehledu prohlašuje, že samostatná výdělečná činnost je pro něj vedlejším zdrojem příjmů. Mzdová účetní naproti tomu tvrdí, že jí zaměstnanec sdělil, že je jeho samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů. Zaměstnavatel (mzdová účetní) to nemá doloženo písemně. Zaměstnanec vykonával u obce funkci s měsíčním příjmem 3 499 Kč, dopočet do minimálního vyměřovacího základu prováděn nebyl. Z pohledu zdravotního pojištění se jednalo o jediné zaměstnání dotyčné osoby.

Jestliže platí pro pojištěnce povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, musí být toto minimum zajištěno s ohledem na charakter jednotlivých činností následovně:

V takové situaci by mzdová účetní měla mít (resp. musí mít) čestné prohlášení, ve kterém zaměstnanec uvede, že jako OSVČ platí ve zdravotním pojištění alespoň minimální zálohy – pak se v zaměstnání odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez dopočtu a doplatku pojistného do povinného minima.

Jestliže však zaměstnavatel takové čestné prohlášení nemá, provádí příslušný dopočet. Z hlediska dodržení minimálního vyměřovacího základu je zapotřebí postupovat tím způsobem, že pokud zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu (tedy bez dopočtu a doplatku do minima), pak vždy musí mít k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje. Ten předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny a tímto dokladem může být například právě toto čestné prohlášení.

Minimum nemusí být dodrženo u zaměstnanců vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592//1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a u OSVČ uvedených v § 3a odst. 3 téže právní normy. Kdybychom tedy řešili popisovanou situaci u osoby, za kterou platí pojistné stát, pak by zaměstnavatel odváděl pojistné z příjmu 3 499 Kč. Musel by však disponovat dokladem od zaměstnance, na základě kterého vznikl (a trvá) nárok na zařazení do státní kategorie. V tomto případě by zaměstnavatele fakticky nezajímal výkon samostatné výdělečné činnosti jeho zaměstnance a ani to, v jaké výši (a zda vůbec) si jako OSVČ platí zálohy. Pokud by zaměstnanec na zdravotní pojišťovně prohlásil, že samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jeho příjmů, pak není povinen zálohy platit.

Pokud je tedy příjem zaměstnance nižší než aktuální výše minimálního vyměřovacího základu, tedy je nižší než minimální mzda, zaměstnavatel vždy musí takové situaci věnovat zvýšenou pozornost, aby zpětně nemusel provádět potřebné opravy. V našem případě by prováděl dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu tehdy, kdyby zaměstnanec považoval svoji samostatnou výdělečnou činnost za vedlejší zdroj příjmů, deklaroval by to zdravotní pojišťovně, a tudíž by jako OSVČ nebyl povinen zálohy platit.

Zaměstnavatele samostatná výdělečná činnost jeho zaměstnance v podstatě nemusí zajímat tehdy, pokud je příjem zaměstnance alespoň na úrovní minimálního vyměřovacího základu – bez ohledu na skutečnost, zda je podnikatelská činnost hlavním či vedlejším zdrojem příjmů.

Veškeré změny a opravy se provádějí s ohledem na promlčecí dobu, která je ve zdravotním pojištění desetiletá. I z tohoto důvodu je vždy zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost jednak stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, jednak odvodu pojistného správné zdravotní pojišťovně.