V druhém pokračování seriálu o pečovatelské službě (poznámka redakce: první díl seriálu najdete v časopisu UNES č. 7–8/2018 na s. 9) se zaměříme na zajištění stravování v rámci poskytování tohoto druhu sociální služby v terénní formě. Tuto problematiku zhodnotíme základně jak z pohledu legislativního, tak především z pohledu nákladovosti a hospodaření s veřejnými prostředky.
Pečovatelská služba – 2. část
Mgr.
Petr
Mach,
JUDr.
Eva
Janečková
Základní charakteristika s legislativním okénkem
Z pohledu zákonného rámce upravujícího systém sociálních služeb, tedy zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), je podpora a pomoc poskytována osobám v „nepříznivé sociální situaci“. Tedy ne každé a jakékoli osobě, ale osobě, která se v nepříznivé sociální situaci nachází.
Zmíněná právní norma také definuje, co je nepříznivou sociální situací; konkrétně:
„...nepříznivou sociální situací oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením.“
Pokud vycházíme ze skutečnosti, že pečovatelská služba spadá do skupiny služeb sociální péče, vztahuje se daná nepříznivá sociální situace týkající se oslabení nebo ztráty schopností daného člověka na oblasti od péče o domácnost, vaření atd. Tedy osobou, které může být služba poskytována, není každý senior nebo osoba se zdravotním postižením; tato osoba musí mít snížené schopnosti – potřebuje tedy podporu v této oblasti.V rámci ustanovení § 40 zákona o sociálních službách a § 6 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“), jsou uvedeny tyto základní činnosti vztahující se ke stravování:
–
pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, která zahrnuje činnost: pomoc a podpora při podávání jídla a pití,
–
poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, která zahrnuje tyto činnosti:
–
zajištění stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování,
–
dovoz nebo donáška jídla,
–
pomoc při přípravě jídla a pití,
–
příprava a podání jídla a pití.1)
Jedná se vždy o základní činnosti/úkony, které je třeba dle výkladu ustanovení § 35 odst. 2 zákona o sociálních službách, kdy je každý poskytovatel povinen v rámci druhu sociální služby, který má registrovaný, zajistit v návaznosti na potřeby každé osoby. Avšak i z tohoto pravidla uvádí prováděcí právní předpis2) výjimku v podobě volby poskytovatele, kdy nemusí být zajištěn:
–
dovoz nebo donáška jídla,
–
zajištění stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování.
Výše úhrady se řídí opět prováděcím právním předpisem; přehled povinných činností/úkonů ve vztahu ke stravování a hranici maximální úhrady najdete v tabulce.
| Činnost – úkon | Povinné vždy nabízet? | Maximální výše úhrady |
| Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu – pomoc a podpora při podávání jídla a pití | Ano | 130 Kč/za hodinu – úhrada dle skutečně spotřebovaného času |
| Poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy – zajištění stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování | Ne | 75 Kč/za oběd 170 Kč/za celodenní stravování |
| Poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy – dovoz nebo donáška jídla | Ne | 30 Kč/za úkon |
| Poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy – pomoc při přípravě jídla a pití, příprava a podání jídla a pití | Ano | 130 Kč/za hodinu – úhrada dle skutečně spotřebovaného času |
Maximální výše a jednotky úhrady musí být dodrženy i v návaznosti na vymezení jedné ze skutkových podstat přestupku v zákoně o sociálních službách. Důležitou skutečností také je, že se jedná o maximální úhrady, tedy úhrada může být poskytovatelem stanovena níže, avšak je třeba ji sjednat jak ve smlouvě o poskytování sociální služby, jako jednu z náležitostí, tak informovat o této skutečnosti zájemce/žadatele o poskytování sociální služby. Zmíněné povinnosti vycházejí především z ustanovení § 88b zákona o sociálních službách a § 91 odst. 2 zákona o sociálních službách.
Poskytovatel si tedy může „zvolit“, zda bude poskytovat „zajištění“ stravy nebo také „dovoz nebo donášku jídla“, ale další úkony musí v návaznosti na potřeby zajistit vždy. Poskytovatel si může „zvolit“ například „donášku stravy“ a její zajištění v rámci donášky z běžných stravovacích zařízení v okolí (bude realizována obdobným způsobem jako „nákup“).
Nejčastější možné verze zajištění, které můžeme vidět v současné praxi poskytovatelů:
| Úkon | I. Všechny | II. Donáška/dovážka z okolí | III. Zprostředkování stravy a příprava doma |
| Pomoc a podpora při podávání jídla a pití | X | X | X |
| Zajištění stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování | X | ||
| Dovoz nebo donáška jídla | X | X | |
| Pomoc při přípravě jídla a pití | X | X | X |
| Příprava a podání jídla a pití | X | X | X |
Každý z výše uvedených způsobů má samozřejmě své výhody a také nevýhody, ale je třeba danou praxi navázat na jednu z povinností poskytovatele sociálních služeb, kterou lze vyjádřit principem nenahrazování běžně dostupných služeb. Tento princip lze nalézt taxativně uvedený ve standardu č. 8 Návaznost poskytované služby3) na další návazné zdroje4), který má poskytovatel sociálních služeb povinnost dodržovat podle ustanovení § 88h zákona o sociálních službách. Subsidiárně lze v návaznosti na potřebu péče/podpory, zajištění služby v nezbytně nutném rozsahu a neudržování závislosti osoby/klienta/uživatele na poskytované sociální službě odkázat na ustanovení § 2 odst. 2 zákona o sociálních službách, § 38 a 40 zákona o sociálních službách.5)
Zmíněná povinnost ze standardu č. 8 kvality sociálních služeb je vyjádřena v prováděcím právním předpise především v těchto bodech:
–
poskytovatel nenahrazuje běžně dostupné veřejné služby a vytváří příležitosti, aby osoba mohla takové služby využívat,
–
poskytovatel zprostředkovává osobě služby jiných fyzických a právnických osob podle jejích individuálně určených potřeb.
Za běžně dostupné služby neboli veřejné lze považovat služby, které jsou zajištěny mimo sociální služby, ať s cílem daného typu organizace dosáhnout nebo nedosáhnout zisku. Důležitým aspektem je tedy dostupnost v prostředí konkrétního poskytovatele – služby. Na dostupnost můžeme pohlížet z těchto perspektiv:
a.
území – ve všech oblastech/částech daného území – pokud se například jedná o větší město, zda je služba dostupná na celém území nebo je zajištěna danou organizací pouze v určitých částech/obvodech/ulicích/oblastech,
b.
potřeb/schopností
– pro všechny typy osob v návaznosti na jejich potřeby – tedy, zda pro všechny typy našich potencionálních uživatelů. Můžeme si představit uživatele: kteří si dojdou do blízkého okolí/po městě,
kteří si dojdou ke dveřím svého domu – mohou „něco“ převzít,
pokud si nedojdou ani ke dveřím – jsou například upoutání na lůžko,
stravovací potřeby:
-
běžné,
-
dietní.
Nad výše uvedeným je třeba uvažovat s ohledem na typ veřejné služby. Pokud bychom tedy dále přemýšleli, zda neporušujeme daný princip, je třeba si realizovat „průzkum trhu – běžně/veřejně dostupných služeb“ – realizace viz níže.
Průzkum běžně dostupných služeb
Průzkum trhu je možné ve svém důsledku realizovat jak v telefonické, tak v písemné podobě (obtelefonovat nebo například e-mailem obeslat jednotlivé poskytovatele stravování – běžné stravovací provozy). Vždy v návaznosti na prokázání skutečnosti, že průzkum byl realizován a jaké byly jeho výsledky, je třeba vytvořit záznam. Samozřejmě je opět otázkou, v které oblasti se nacházíme s ohledem na počet zmíněných subjektů.
| Název organizace – stravovacího provozu | Jídlo dovážíme (ano/ne) | Pokud ANO | |||
| Rozvoj jídla po celé oblasti nebo částech? | Musí si osoba pro jídlo dojít ke dveřím? (ano/ne) | Předáte jídlo do rukou (ano/ne) | Rozvážíte dietní stravování? Jaké? | ||
| | |||||
Shrnutí legislativního okénka: V návaznosti na povinnost nenahrazovat běžně dostupné služby je třeba vytvořit průzkum v dané oblasti zaměřující se na všechny výše uvedené komponenty. Pokud je z průzkumu zřejmé, že stravování je možné (v rámci zajištění, či dovozu/donášky) zajistit v dané oblasti pro určité typy osob běžně dostupnou službou, poskytovatel by stravování neměl v daném rozsahu zajišťovat. Stravování by nemělo být zajišťováno osobám, které nejsou v nepříznivé sociální situaci.
Provozně nákladový pohled
Pokud bychom se také zamysleli nad samotnou smysluplností zajišťování činnosti v případě dostupnosti běžné služby (viz výsledek výše uvedeného) z pohledu provozně ekonomického/nákladovostního, je třeba zhodnotit následující:
–
Ekonomické a daňové předpisy i v návaznosti na živnostenské oprávnění, zajištění povinností vyplývajících z daných předpisů.
–
Náklady na zajištění provozu prostřednictvím sociální služby nebo na živnostenské oprávnění mimo sociální službu jsou v návaznosti na povinnosti poskytovatele a samotná zákonná pravidla na provoz rozdílná. Zkusme si některé z nich pro ilustraci zvýšené nákladovosti uvést:6)
–
V kontaktu s uživatelem mohou být pouze kvalifikovaní pracovníci – tedy minimálně pracovníci v sociálních službách se splněním příslušných povinností (§ 116 zákona o sociálních službách), konkrétně tedy kvalifikační kurz (pokud neexistují zákonné výjimky pro jeho uznání7)) – ceny takovéhoto kurzu se pohybují ve výši 6–10 000 Kč/za účastníka, neopomineme-li jiné platové zařazení, pokud by daná činnost byla vykonávána příspěvkovou organizací nebo organizační složkou územně správního celku (obcí/městem) i s ohledem na poslední „skokové“ navýšení platů v sociálních službách.
–
Každá sociální služba musí zajišťovat poskytování základního sociálního poradenství, tj. musí být v ní zaměstnán sociální pracovník – § 2 odst. 1 zákona o sociálních službách, § 109 a 110 zákona o sociálních službách.
–
Každý pracovník v sociálních službách musí každý rok absolvovat 24hodinovou povinnost dalšího vzdělávání (§ 111 a 116 zákona o sociálních službách) – pokud by celá vzdělávací povinnost byla naplněna absolvováním tří akreditovaných kurzů v daném rozsahu hodin a náklady na kurz se pohybují mezi 900–2 500 Kč (zhruba – a podle toho jestli je zajištěno dojezdem na kurz nebo se pořádají hromadně v samotné organizaci) – celoročně náklady na další vzdělávání jednoho pracovníka v sociálních službách se pohybují mezi 2 700–7 500 Kč.
–
S každým uživatelem pečovatelské služby musí být uzavřena smlouva o poskytování sociální služby v písemné podobě a provedeno sociální šetření (vč. stanovení nepříznivé sociální situace) – nemalé náklady představuje plat sociálního pracovníka, včetně zajištění dané administrativy (zápisů, jednotlivých vyhotovení smlouvy).
–
Povinnost individuálního plánování – s každým uživatelem musí být individuálně plánováno a o tomto vyhotovovány písemné záznamy (povinnost vycházející z § 88f zákona o sociálních službách je více rozvedena ve standardu č. 5 kvality sociálních služeb, které jsou uvedeny v příloze č. vyhlášky 505/2006 Sb.), včetně hodnocení daného plánování – čas pracovníka zajišťujícího individuální plánování, rozhovory s uživatelem nad jeho potřebami/osobním cílem, včetně zajištění dané administrativy; je třeba zde zdůraznit, že také v rámci zajištění individuálního plánování je pak velmi obtížné vůbec plánovat, pokud není vzhledem k potřebám dané osoby (tj. nejsou v nepříznivé sociální situaci – nemají péči) „co plánovat“.
–
Dodržování dalších povinnost – např. statistické vykazování.
Zpřehlednění výše uvedeného:
| Náklad | Mimo sociální službu (běžně) | V sociální službě |
| Náklady spojené s hygienickými normami | ano | ano |
| Náklady na provoz automobilu (pohonné hmoty, opravy, odpisy/pořízení) | ano | ano |
| Náklady na pracovníky mimo řidičského oprávnění bez kvalifikace | ano | |
| Náklady na pracovníky v sociálních službách + sociálního pracovníka | ano | |
| Náklady na uzavírání písemných smluv, individuální plánování a vedení dokumentace o sociálních službách (vč. dalších nákladů, které vyplývají z povinností podle zákona o sociálních službách) | ano | |
| Povinné další vzdělávání pracovníků v sociálních službách | ano | |
| Náklady na vedení účetní evidence/účetnictví | ano | ano |
| Náklady na koordinaci rozvozů (objednání, odhlášení atd.) | ano | ano |
Pokud bychom zkusili zvýšené náklady, které vycházejí z povinností plynoucích ze zákona o sociálních službách kalkulovat na jednoho uživatele/klienta v rámci sociální služby, a to ročně:
| Proces – povinnost | Zákonné ustanovení | Přepočet hodin (odborný odhad) |
| Jednání se zájemcem o poskytování sociální služby včetně informování (včetně dopravy za ním) – předání potřebných informací a projednání přání, potřeb, vč. očekávání | § 88 písm. b) zákona o sociálních službách a standard kvality sociálních služeb – 3 | 1,5 |
| Písemný záznam z jednání se zájemcem (důkaz o realizaci zákonných povinností) | viz výše | 0,2 |
| Zajištění základního sociálního poradenství (1 x 1 hod za rok) | 1,5 | |
| Uzavření smlouvy v písemné podobě, včetně dodatkování (seznámení se smlouvou, sazebníkem a vnitřními pravidly poskytování soc. služby) | 2 | |
| Individuální plánování, včetně hodnocení/přehodnocování s klientem (1 x plánování + 2 x ročně aktualizace) + přehodnocení při změně rozsahu služby | 2,5 | |
| Vedení písemných záznamů o individuálním plánování a hodnocení | 1,5 | |
| Prokazatelné seznámení s nouzovými a havarijními situacemi | § 88 h zákona o sociálních službách a standard č. 14 kvality sociálních služeb | 1 |
| Seznámení s postupem pro stížnosti – konkrétně o možnosti podat stížnost, jakou formou stížnost podat, na koho je možno se obracet, kdo bude stížnost vyřizovat a jakým způsobem, a o možnosti zvolit si zástupce pro podání a vyřizování stížnosti, včetně informace o možnosti obrátit se v případě nespokojenosti s vyřízením stížnosti na nadřízený orgán poskytovatele nebo na instituci sledující dodržování lidských práv s podnětem na prošetření postupu při vyřizování stížnosti; včetně vedení záznamu o této skutečnosti | § 88 h zákona o sociálních službách a standard č. 7 kvality sociálních služeb | 0,75 |
| Písemné vyúčtování, včetně doručení a prokázání (pro případ sporu a kontroly) | § 91 odst. 2 zákona o sociálních službách a stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí | 0,15 |
Celkem se ročně pro jednoho uživatele jedná o více jak 11,1 hodiny. Avšak je třeba ještě uvést, že se jedná o náklad, který je bez struktury řízení a zajišťování kvality (např. koordinace, vytvoření metodických materiálů, s kterými je uživatel/klient v rámci sociální služby seznamován – např. smlouvy o poskytování sociální služby, sazebníku, vnitřních pravidel, postupu při stížnostech, postupech při nouzových a havarijních situacích). Pokud bychom daný počet hodin vztáhli k platu pracovníka s určitým osobním ohodnocením např. 21 000 hrubého; tedy s odvody na sociálním a zdravotním pojištění, včetně povinného příspěvku na Fond kulturních a sociálních služeb 28 560 Kč; za hodinu je náklad roven 170 Kč/za hodinu. Pouhý rozvoz obědů tedy náklady ročně na jednoho uživatele navýší minimálně o 1 887 Kč. Pouhý rozvoz obědů prostřednictvím pečovatelské služby v návaznosti na náklady vznikající z výše uvedeného je dražší pro danou organizaci, a tedy i pro veřejné peníze.
Nabízí se tedy možnost zajištění dovozu oběda prostřednictvím běžných služeb nebo prostřednictvím služby města, která nebude sociální službou (pokud jiné úkony nejsou příliš zajišťovány), a to i s ohledem na dodržení pravidel veřejné podpory. Na závěr je třeba říci, že pozornost měst a obcí, kterou věnují například seniorům a snaží se výše uvedeným rozvozem obědů saturovat nízké důchody, je obdivuhodná. Avšak je vždy otázkou, zda i s ohledem na nutnost identifikace nepříznivé sociální situace u každé osoby toto musí činit prostřednictvím sociální služby.
Pečovatelská služba – 1. část – úhrada, její specifika a úprava ve smlouvě o poskytování sociální služby
Pečovatelská služba – 2. část – zajištění stravování a náklady na něj
Pečovatelská služba – 3. část – nejčastější fakultativní činnosti – možnosti poskytování a tvorba kalkulace
Pečovatelská služba - 4. část - nejčastější fakultativní činnosti – průzkum běžně dostupných a kalkulace nákladovosti
Pečovatelská služba - 5. část - nejčastější fakultativní činnosti – průzkum běžně dostupných činností a jejich kalkulace – pokračování
1) MACH, P. Terénní služby sociální péče a jejich náklady. Obec a finance. Triada, 2017 (2), ISSN 1211-4189.
2) Ustanovení § 6 vyhlášky č. 505/2006 Sb.
3) Standardy kvality sociálních služeb jsou obsaženy v příloze č. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. v návaznosti na zmocňovací ustanovení § 119 odst. 2 zákona o sociálních službách.
5) Více viz také první díl tohoto seriálu, který naleznete v časopise UNES č. 7–8/2018 na s. 9.
6) MACH, P., JANEČKOVÁ, E. Zákon o sociálních službách s komentářem (dosud nepublikováno).
7) Dané výjimky můžeme nalézt například v ustanovení § 116 zákona o sociálních službách a § 40 vyhlášky č. 505/2006 Sb.