Pečovatelská služba, 2. část - zajištění stravování a náklady na něj

Vydáno: 17 minut čtení

V druhém pokračování seriálu o pečovatelské službě (poznámka redakce: první díl seriálu najdete v časopisu UNES č. 7–8/2018 na s. 9) se zaměříme na zajištění stravování v rámci poskytování tohoto druhu sociální služby v terénní formě. Tuto problematiku zhodnotíme základně jak z pohledu legislativního, tak především z pohledu nákladovosti a hospodaření s veřejnými prostředky.

Pečovatelská služba – 2. část
Mgr.
Petr
Mach,
JUDr.
Eva
Janečková
 
Základní charakteristika s legislativním okénkem
Z pohledu zákonného rámce upravujícího systém sociálních služeb, tedy zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), je podpora a pomoc poskytována osobám v „nepříznivé sociální situaci“. Tedy ne každé a jakékoli osobě, ale osobě, která se v nepříznivé sociální situaci nachází.
Zmíněná právní norma také definuje, co je nepříznivou sociální situací; konkrétně:
„...nepříznivou sociální situací oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením.“
Pokud vycházíme ze skutečnosti, že pečovatelská služba spadá do skupiny služeb sociální péče, vztahuje se daná nepříznivá sociální situace týkající se oslabení nebo ztráty schopností daného člověka na oblasti od péče o domácnost, vaření atd. Tedy osobou, které může být služba poskytována, není každý senior nebo osoba se zdravotním postižením; tato osoba musí mít snížené schopnosti – potřebuje tedy podporu v této oblasti.
V rámci ustanovení § 40 zákona o sociálních službách a § 6 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“), jsou uvedeny tyto základní činnosti vztahující se ke stravování: