Výpovědní doba a zdravotní pojištění

Vydáno: 14 minut čtení

Běh výpovědní doby má ve zdravotním pojištění u zaměstnance vliv na řešení zdravotního pojištění v tom smyslu, že ještě po dobu této výpovědní doby (tedy po dobu trvání zaměstnání) má osoba jako zaměstnanec řešené zdravotní pojištění. Ovšem od kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnání skončilo, se pojištěnec již sám musí zajímat o to, aby mu ve zdravotním pojištění nevznikl problém.

Výpovědní doba a zdravotní pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
 
Z pohledu pracovního práva
Výpověď představuje typickou formu skončení pracovního poměru, čehož mohou využít jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel.
U výpovědní doby platí především tyto zásady:
Výpovědní doba je stejná pro zaměstnance i zaměstnavatele a činí nejméně dva měsíce.
Délku výpovědní doby ponechává zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), na smluvní volnosti účastníků, takže může být dohodnuta výpovědní doba delší než dva měsíce, nikoli kratší, avšak stejná pro obě smluvní strany.
Běh výpovědní doby počíná prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena. Takže při doručení výpovědi dne 10. března začíná výpovědní doba plynout 1. dubna. Při doručení 1. února pak začíná tato doba plynout 1. března.
Výpovědní doba delší než dva měsíce musí být dohodnuta před tím, než začne běžet.
Výpovědní doba nemůže být prodloužena interním předpisem zaměstnavatele