Digitalizuji, digitalizuješ, digitalizujeme

Vydáno: 18 minut čtení

Proces postupné digitalizace společnosti pokračuje tempem převyšujícím představy řady spisovatelů sci-fi literatury, přičemž klade nemalé požadavky na běžné uživatele v podobě nutnosti přizpůsobení se tomuto trendu posledních let. Změny se nevyhnuly ani oblasti elektronického podepisování, identifikace a autentizace, tedy oblasti, kterou u nás donedávna upravoval zákon č. 227/2000 Sb. , o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů. Tím základním posunem byla několik let připravovaná nová úprava v rámci Evropské unie, která byla schválena jako nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „eIDAS“). Na toto nařízení navázala tuzemská legislativa v podobě jednak nového zákona č. 297/2016 Sb. , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a dále zákona č. 298/2016 Sb. , 1) kterým bylo upraveno několik desítek jiných předpisů. V současné době probíhá připomínkové řízení k návrhu zákona o elektronické identifikaci, který doplňuje předchozí legislativní změny a přináší některé nové instituty a podmínky.

Digitalizuji, digitalizuješ, digitalizujeme
Milan
Vodička,
daňový poradce, č. osvědčení 1366
Motto: „Budoucnost už není, co bývala.“
 
1. Evropský rozměr elektronické identifikace
Pokud mají být úspěšné procesy sbližování a zjednodušování elektronických transakcí (procesů), ke kterým dochází mezi subjekty z různých členských států Evropské unie, je nezbytnou podmínkou existence důvěryhodné identifikace takových subjektů a kompatibilní legislativní rámec právního jednání a úkonů. Mezi evropskými státy platila proto již od raných devadesátých let směrnice č. 1999/93/ES, o zásadách Společenství pro elektronické podpisy, promítnutá v České republice do zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (dále jen „ZEP“). Kromě jiného tento zákon připouštěl možnost, kdy podepisující osoba byla držitelem kvalifikovaného certifikátu vydaného v zahraničí.2) I z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se záhy začaly objevovat nedostatky evropské směrnice a digitální úkony držitele kvalifikovaného certifikátu vydaného např. v Německu nebo Itálii vůči orgánům finanční správy byly značně omezeny nebo znemožněny.3)
Právě uvedené problémy jsou shrnujícím způsobem popsány v obsáhlé studii, kterou si nechala v roce 20034) vypracovat Evropská komise při tvorbě iniciativy
Digitální
agenda
pro Evropu
jako součást
Strategie Evropa 2020
.5) Bylo zjištěno, že k zásadním problémům při elektronické komunikaci dochází především v případě přeshraničních transakcí, kdy ověřující subjekt (tzv. spoléhající se strana) má jen omezené možnosti, jak získat dostatečně spolehlivou identifikaci osoby, která se elektronicky podepsala.
Jako neúspěšná se ukázala snaha evropských orgánů tento stav napravit vydáním
Rozhodnutí č. 2009/767/ES ze dne 16. října 2009, kterým se stanovují opatření pro usnadnění užití postupů s využitím elektronických prostředků prostřednictvím „jednotných kontaktních míst“ podle směrnice EP a Rady 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu
. Toto rozhodnutí kladlo členským státům za úkol zveřejnit seznamy poskytovatelů certifikačníc