Zrušení a zánik spolků

Stejně tak bylo nezbytné upravit název spolku tak, aby odpovídal zákonným požadavkům. Nepřizpůsobí-li zapsaná osoba zapsaný stav stavu požadovanému tímto zákonem v této lhůtě, rejstříkový soud ji k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti; uplyne-li dodatečná lhůta marně, soud na návrh rejstříkového soudu nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zapsanou osobu zruší a nařídí její likvidaci.

Ve dvou uvedených lhůtách mnoho spolků může dojít k závěru, že pro jejich činnost již neexistuje opodstatnění nebo že jejich členové již ztratili o konkrétní spolkovou činnost zájem. Někdy ale také nejsou členové orgánů spolku schopni naplnit zákonné požadavky, a proto rozhodují o zrušení, resp. zániku svého spolku.

Stejně jako u jiných právnických osob se na zánik spolku aplikuje dvoufázový režim: zrušení a zánik. Mezi tyto dva okamžiky může přibýt třetí fáze - likvidace.

První fází (soukromoprávní) je zrušení. Spolek může být zrušen dobrovolně, typicky rozhodnutím členů ve formě nejvyššího orgánu (§ 247 odst. 1 NOZ). Postup, jakým je možné spolek zrušit, bývá obvykle upraven ve stanovách. Není-li tomu tak, aplikují se obecná ustanovení o zrušení právnických osob. Spolek se zrušuje dnem přijetí rozhodnutí příslušného orgánu, případně pozdějším dnem, je-li tak stanoveno ve stanovách nebo v rozhodnutí příslušného orgánu.

Rozhodnutí o zrušení spolku však není nevratné. Stejný orgán, který o zrušení spolku rozhodl, jej může změnit (revokovat), pokud ještě nedošlo k naplnění účelu likvidace, tedy takové rozhodnutí je přijato dříve, než bylo započato s rozdělením likvidačního zůstatku mezi věřitele.

Méně frekventovanými způsoby zrušení spolku jsou zrušení uplynutím doby, na kterou byl spolek založen, a dosažení účelu, k němuž byl spolek založen. V obou případech se jedná o zrušení ze zákona, které nastává okamžikem určeným ve stanovách; není třeba přijímat jakékoliv další rozhodnutí spolku. Den zrušení právnické osoby je skutečností zapisovanou do veřejného rejstříku.

NOZ v § 268 upravuje nucené zrušení spolku soudem. Toto ustanovení upravuje zrušení spolku s likvidací pro porušování jeho zákonných povinností. Spolek může být zrušen na návrh osoby, která na tom má oprávněný zájem, nebo i bez návrhu (z úřední moci). Tato osoba musí soudu prokázat svou aktivní legitimaci k podání takového návrhu. Může se jednat například o člena spolku, člena orgánu spolku, ale i o osobu zvnějšku (věřitel či orgán veřejné moci). Soud však může zahájit řízení o zrušení spolku na základě poznatků z vlastní činnosti či dozví-li se patřičné okolnosti od třetí osoby.

Podmínkou pro zrušení spolku je předchozí upozornění soudem a skutečnost, že v tomto jednání pokračuje; je tedy vyžadována určitá trvalost nezákonného jednání. Soud může spolek zrušit v případech, že:

Stejně tak na spolek dopadá obecné ustanovení o nuceném zrušení právnické osoby (§ 172 odst. 1 NOZ), které spočívá v důvodech, že právnická osoba:

Před zánikem spolku se provede majetkové vypořádání. Je nutné, aby likvidace proběhla před zánikem spolku, neboť zanikne-li spolek jako subjekt práva, nelze již likvidaci provést. Vstup do likvidace se zapisuje do veřejného rejstříku. Po dobu likvidace užívá svůj stávající název s dodatkem „v likvidaci“. Likvidace je určitým přechodným obdobím, kdy spolek stále existuje, ale již nevyvíjí svou činnost, neplní svůj původní účel, ale cíleně směřuje ke svému zániku a v této souvislosti provádí nezbytné úkony.

Likvidace spolku bude probíhat podle obecných ustanovení o likvidaci právnických osob v § 187-211 NOZ. Zvláštní ustanovení o likvidaci spolku řeší jen dílčí a specifické otázky, od těchto ustanovení se však nebude možno odchýlit, neboť mají charakter a jsou stanovena na ochranu likvidačního zůstatku spolku:

Přestože existují dvě zákonná omezení použití likvidačního zůstatku pro spolky se statusem veřejné prospěšnosti, zákon neřeší použití likvidačního zůstatku v případě spolků, které tento nenabyly. Byť jednou ze základních zásad spolkového práva je zákaz rozdělování zisku členům, s ohledem na mlčení zákona a zásadu soukromého práva „co není zakázáno, je dovoleno“ (§ 1 odst. 2 NOZ) není vyloučeno, aby byl likvidační zůstatek „rozpuštěn“ mezi členy spolku (jednalo by se tedy o jakýsi vypořádací podíl), poskytnou-li tuto možnost stanovy. Striktně formálně chápáno, likvidační zůstatek již není „zisk z činnosti“. V případě, že tuto možnost stanovy připustí, nemělo by toto ustanovení být překážkou zápisu spolku do spolkového rejstříku. Samozřejmě v případě, že by spolek v průběhu své existence nabyl veřejné prospěšnosti a s trváním tohoto statusu by vstoupil do likvidace, na toto ustanovení stanov by se pohlíželo jako na nicotné, a likvidační zůstatek by byl v souladu s § 272 odst. 1 NOZ použit pro veřejně prospěšné účely.

Druhou fází je samotný zánik spolku, tedy situace, kdy právnická osoba pozbývá svůj , přestává být subjektem práva. V případě provedení likvidace spolku podá likvidátor do třiceti dnů od skončení likvidace návrh na výmaz spolku ze spolkového rejstříku. V případě, že likvidace neproběhla, podá návrh na výmaz statutární orgán a to bezprostředně poté, co nastala skutečnost rozhodná pro zánik spolku. Spolek pak zaniká výmazem ze spolkového rejstříku, který provede rejstříkový soud.