Změny ve zdravotním pojištění od 1.1.2015

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle ZDP³⁾ a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci, nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru, anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Příjmům, které podléhají dani z příjmů, se od 1.1.2015 kladou na roveň též příjmy, které by této dani podléhaly, pokud by byl příjem zdaňován v České republice. Toto pravidlo se uplatní především v případech, kdy se příjem podle mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění nezdaňuje podle právních předpisů platných v České republice, ale příslušný zaměstnanec je účasten zdravotního pojištění v České republice a zaměstnavatel proto podle koordinačních pravidel EU odvádí pojistné na zdravotním pojištění podle českých právních předpisů. Stejný postup se uplatňuje již při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance podle § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Touto formulací je rovněž vypuštěno osvobození náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některým státním orgánům a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, které bylo účinné v letech 2013 a 2014.

Výčet těchto plnění je uveden v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. a s účinností od 1.1.2015 je znění tohoto ustanovení následující:

Na rozdíl od předcházejícího odst. 1 upravený § 3 odst. 2 taxativně vyjmenovává plnění, ze kterých se pojistné na zdravotní pojištění neodvádí. Kromě drobné terminologické změny v úvodu tohoto odstavce obsahuje toto zákonné ustanovení pozměněný výčet plnění, která snižují vyměřovací základ zaměstnance. Ve srovnání s právní úpravou platnou do konce roku 2014:

Podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí v § 3 odst. 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li se o příjmy podle § 3 odst. 1) nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odst. 2).

Zákon č. 267/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,⁵⁾ mění v části jedenácté zcela zásadním způsobem problematiku placení pojistného v případě neplaceného volna poskytnutého zaměstnanci, nebo při vykázané neomluvené absenci.

Do konce roku 2014 platilo, že neplacené volno (pracovní volno bez náhrady příjmu) a neomluvená absence zakládaly povinnost zaměstnavatele odvést pojistné. V tomto směru bylo výjimkou pouze neodvádění pojistného z neplaceného volna v případě osob nebo situací vyjmenovaných v § 3 odst. 5 písm. a)-c) zákona č. 592/1992 Sb., kdy se například jednalo o osoby, za které platí pojistné stát. Mimoto ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. dávalo zaměstnavateli možnost uzavřít se zaměstnancem písemnou smlouvu ve věci úhrady dvou třetin pojistného zaměstnavatelem standardně hrazeného v případě neplaceného volna v tom smyslu, že tyto dvě třetiny mohl buď zcela, nebo zčásti uhradit zaměstnanec. Naopak v případě vykázané neomluvené absence platil veškeré pojistné zaměstnanec (prostřednictvím zaměstnavatele), zde žádné výjimky nebyly.

S účinností od 1.1.2015 jsou zrušena ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb. a § 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. v podobě platné do konce roku 2014. Tato skutečnost mimo jiné znamená, že se z obecného pohledu nově neplatí pojistné z neplaceného volna a ani při neomluvené absenci, avšak zaměstnavatel musí zabezpečit dodržení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance, resp. jeho poměrné části tehdy, pokud pro zaměstnance (a zaměstnavatele) povinné minimum ve zdravotním pojištění platí.

Naopak, nemusí-li být zákonné minimum u zaměstnance dodrženo (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), pak se v případě neplaceného volna nebo neomluvené absence k zákonnému minimu nepřihlíží a vyměřovacím základem je buď:

Pokud je zaměstnanci dle § 3 odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb. vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným ZDP. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil.

Vyměřovacím základem pojistného u pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle ZDP, s výjimkou:

Touto změnou dochází k odstranění určité diskriminace u těchto pracovněprávních vztahů, neboť ve znění účinném do konce roku 2014 se z plnění vyjmenovaných v § 3 odst. 2 nezahrnovaly do vyměřovacího základu pouze:

Důležitá změna účinná od 1.1.2015 spočívá ve skutečnosti, že příslušná ustanovení týkající se maximálního vyměřovacího základu jsou v zákoně č. 592/1992 Sb. v § 3 a 3a vypuštěna (včetně zrušení § 3d), což znamená, že „strop“ při odvodu pojistného není nadále určen. Naposledy bylo pojistné do stanovené výše maxima odváděno ve zdravotním pojištění v roce 2012.

V roce 2015 tak budou zdravotní pojišťovny s ohledem na promlčecí dobu řešit případně podané žádosti zaměstnance o vrácení přeplatku na pojistném z titulu překročení maximálního vyměřovacího základu, který vznikl v některém z roků 2010-2012. Nárok na vrácení přeplatku za roky 2008 a 2009 je v roce 2015 již promlčen.

Pro vznik zaměstnání podle zdravotního pojištění nebyla do konce roku 2014 právní opora pro sčítání více příjmů na základě dohod o provedení práce nebo dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele. Novelizované ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. upravuje body 3 a 5 v tom smyslu, že s účinností od 1.1.2015 se pro účely zdravotního pojištění považuje za zaměstnance fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti podle ZDP, s výjimkou:

Z uvedeného vyplývá, že v rozhodném období kalendářního měsíce zaměstnání ve zdravotním pojištění vzniká a povinnost zaměstnavatele přihlásit osobu jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny včetně odvodu pojistného podle zákona platí i tehdy, pokud u jednoho zaměstnavatele:

Do konce roku 2014 nebyly ve zdravotním pojištění legislativně upraveny příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, nicméně při jejich posuzování se výkladově postupovalo obdobně jako u sociálního pojištění. Proto novelizovaná úprava rovněž obsahuje způsob nakládání s příjmy, které pojištěnci plynou po skončení dohody nebo dohodách o provedení práce, resp. o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele. Ty jsou považovány za příjmy zúčtované do kalendářního měsíce, v němž dohoda nebo dohody skončily.

S účinností od 1.1.2015 jsou „státními pojištěnci“ manželé nebo registrovaní partneři státních zaměstnanců podle zákona o státní službě 6 nebo jiných zaměstnanců v organizačních složkách státu, pokud je následují do místa jejich vyslání k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby se souhlasem této organizační složky státu, a nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5, nebo nejsou osobami vykonávajícími obdobné činnosti podle práva cizího státu, do kterého byli jejich manželé nebo registrovaní partneři vysláni k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu zahraniční služby.