Zaměstnanci (a jejich zaměstnavatelé) odvádějí pojistné na zdravotní pojištění v souladu s právní úpravou uvedenou v zákonech č. 48/1997 Sb. 1) a 592/1992 Sb. ,2) kde je v ustanovení § 3 pro účely placení pojistného definován i minimální vyměřovací základ zaměstnance, kterým je pro daný účel minimální mzda.
Dopady zvýšení minimální mzdy k 1.1.2015 ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění důležitou hodnotu, od které se v mnoha dále popsaných situacích odvíjí placení pojistného jak zaměstnavatelem, tak zaměstnancem. Současně platí, že pokud ve zdravotním pojištění hradí pojistné zaměstnanec, resp. je mu zaměstnavatelem sraženo, pak tyto platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.
S účinností od 1.1.2015 ovlivňuje minimální mzda následující oblasti.
Placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance
Zvýšení minimální mzdy od 1.1.2015
se v souvislosti s placením pojistného zaměstnavatelem projeví především při následujících situacích.a) Provádění dopočtu (a následného doplatku) pojistného do minimálního vyměřovacího základu u těch zaměstnanců, jejichž příjem je nižší než minimální mzda 9 200 Kč. Doplatek do minima platí standardně zaměstnanec (vždy prostřednictvím zaměstnavatele).
Příklad 1
Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek má uzavřen jeden pracovní poměr na dobu neurčitou (pracovní smlouva nebo dohoda o pracovní činnosti) s měsíčním hrubým příjmem 8 000 Kč.
Ve vazbě na výši minimální mzdy od 1.1.2015 odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5% z částky:
(9 200 - 8 000) x 0,135 = 162 Kč
Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 9 200 = 1 242 Kč
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:
(8 000 x 0,135): 3 = 360 Kč
a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem:
360 + 162 = 522 Kč.
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 1 242 - 522 = 720 Kč
Poznámka:
Zákonné minimum musí být dodrženo i v případě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů nebo za situace, kdy:
-
je osoba ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska nebo ze Švýcarska, zaměstnána u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky, tedy účastna všech systémů sociálního zabezpečení v České republice podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/20043) včetně prováděcího nařízení č. 987/20094),
-
se jedná o osobu - zaměstnance z tzv. třetí země (tedy mimo státy výše uvedené).
Naopak, minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen u osob - zaměstnanců, vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
b) Provádění dopočtu a doplatku pojistného do minima, kdy doplatek hradí zaměstnavatel ve smyslu ustanovení § 207-209 zákoníku práce5) z těchto důvodů:
-
prostoje,
-
nepříznivé povětrnostní vlivy,
-
tzv. částečná nezaměstnanost - z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách.
c) Provádění dopočtu za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů a úhrn příjmů nedosahuje minima 9 200 Kč
Dopočet a doplatek pojistného provádí ten zaměstnavatel, kterého zaměstnanec k tomuto účelu pověří, tato okolnost může být případně i součástí pracovní smlouvy. Pro zajištění odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu si „pověřený“ zaměstnavatel vyžádá doklad o výši příjmu zaměstnance u dalšího zaměstnavatele (dalších zaměstnavatelů).
d) Dopočet do poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 9 a odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.
Příklad 2
Zaměstnanec začal pracovat dne 5.1.2015 a za měsíc leden mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 6 000 Kč. Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 27 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci lednu činí 8 012,90 Kč [(27:31) x 9 200].
To znamená, že při sazbě 13,5% z částky 8 012,90 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 082 Kč (8 012,90 x 0,135). S ohledem na příjem 6 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 810 Kč. Jedna třetina (270 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (540 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5% z rozdílové částky 2 012,90 Kč, tj. 272 Kč. Doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady doplatku pouze v situacích vyjmenovaných v § 207-209 zákoníku práce.
Z celkové částky pojistného 1 082 Kč zaplatí zaměstnanec standardně 542 Kč (270 + 272) a zaměstnavatel 540 Kč.
Poznámka:
Pro výpočet výše pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce posuzují zásadně kalendářní, nikoli pracovní, dny.
e) Neplatné rozvázání pracovního poměru
Jestliže soud po přezkoumání zaměstnancem podané žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru rozhodl o nepřetržitém trvání pracovního poměru, pak zaměstnavatel:
a)
dodatečně (se zpětnou platností) přihlásí osobu jako zaměstnance,
b)
odvede standardním způsobem pojistné ze zúčtované náhrady mzdy,
c)
zajistí dodržení minimálního vyměřovacího základu za období neplatné výpovědi, tedy v těch měsících, na které zaměstnance dodatečně se zpětnou platností přihlašuje, s výjimkou osob, které:
-
nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.,
-
byly v uvedeném období zaměstnány v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění s příjmem alespoň na úrovni minimální mzdy,
-
po uvedené období podnikaly a platily si alespoň minimální zálohy jako OSVČ.
f) Řešení přečerpané dovolené
Minimální vyměřovací základ zaměstnance musí být dodržen i tehdy, pokud je zaměstnanci odúčtována náhrada mzdy za přečerpanou dovolenou.
Nemoc zaměstnance
Ve zdravotním pojištění je důležité, jak dlouho nemoc trvá. Pokud je zaměstnanec nemocen po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce, je za této situace postup zaměstnavatele následující:
-
z titulu nemoci nevzniká v tomto případě povinnost placení pojistného ani zaměstnavateli ani zaměstnanci,
-
zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje nemoc zaměstnance (zvláštní postup může být uplatněn při onemocnění v ochranné lhůtě - kódy „N“, resp. „K“, kdy zaměstnavatel oznamuje zdravotní pojišťovně období pobírání nemocenských dávek tehdy, jsou-li mu dané skutečnosti známy),
-
jelikož trvá u zaměstnance pracovněprávní vztah, uvádí jej zaměstnavatel i na předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele s nulovým vyměřovacím základem,
-
i v případě nemoci má zaměstnanec svůj pojistný vztah v příslušném kalendářní měsíci vyřešen.
V kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnanec nemoc zahájí a zároveň ukončí, musí být zaměstnavatelem zajištěn odvod pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu za podmínky, že se na zaměstnance (a zaměstnavatele) tato povinnost vztahuje.
Příklad 3
Jak má zaměstnavatel postupovat v případě, kdy zaměstnanec není nemocný po celý kalendářní měsíc, přičemž mu za tento měsíc není zúčtován žádný příjem?
Určitou zvláštností při placení pojistného na zdravotní pojištění v případě nemoci zaměstnance je situace, kdy je zaměstnanec nepřetržitě nemocen například od 2. dne kalendářního měsíce (například od 2.1.2015) až do jeho konce, neboli 1. den kalendářního měsíce (státní svátek 1.1.) nemocen není, přičemž v zaměstnání nemá vykázaný žádný příjem.
Pokud tedy zaměstnanec onemocní dne 2.1.2015, je nemocný po celý zbytek ledna a za den 1.1. nemá žádný příjem, je povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za kalendářní den 1.1., kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Tento postup vychází z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v příslušném měsíci (31) činit:
(1: 31) x 9 200 x 0,135 = 41 Kč (po zaokrouhlení).
Tímto způsobem se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Zásady platné při odvodu pojistného v návaznosti na minimální vyměřovací základ zaměstnance
V souvislosti s placením pojistného je zapotřebí v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ (případně na jeho poměrnou část) respektovat zejména následující:
-
Pokud se na zaměstnance ze zákona (§ 3 odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb., od 1.1.2015 i § 3 odst. 4) vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu, musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance.
-Nedosahuje-li
hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu, v případě příjmů z více zaměstnání provádí tento dopočet a doplatek tehdy, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen. Tento doplatek hradí zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn překážkou v práci na straně organizace (§ 207-209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.
-
Doplatek pojistného, tedy 13,5% z rozdílu vyměřovacích základů, platí v plné výši buď zaměstnanec, nebo zaměstnavatel - tuto částku pojistného nelze „klasicky“ dělit na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny placené zaměstnavatelem.
-
Má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy nižší než minimální mzda (zakládající účast na zdravotním pojištění), pak se tyto příjmy pro účely placení pojistného sčítají. Je-li součet hrubých příjmů (vyměřovacích základů) zaměstnance v daném kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), pověřuje zaměstnanec za účelem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. V případě posuzování (sčítání) příjmů z více zaměstnání je nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů.
-
Odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek.
-
Pokud se ze zákonných důvodů (§ 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.) snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část, musí být odvedeno pojistné z tohoto sníženého vyměřovacího základu, tedy i včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do této poměrné části.
-
Doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, nemůže hradit sám pojištěnec, tyto se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele.
-
Minimální vyměřovací základ musí být dodržen i v případě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů.
-
Dopočet do minima nebo do jeho poměrné části se provádí u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 2 500 Kč (a současně nižším než 9 200 Kč).
-
V případě uzavřené pracovní smlouvy se dopočet a doplatek pojistného provádí vždy, pokud zúčtovaný hrubý příjem nedosahuje 9 200 Kč.
-
U dohody o provedení práce zaměstnavatel minimální vyměřovací základ „neřeší“, neboť při příjmu vyšším než 10 000 Kč vzniká zaměstnání a současně je i dodrženo zákonné minimum, při příjmu maximálně 10 000 Kč zaměstnání ve zdravotním pojištění nevzniká
Placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů
Za osoby bez zdanitelných příjmů (dále jen „OBZP“) se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:
-
nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a
-
není osobou, za kterou platí pojistné stát (např. poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. - blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.) a ani
-
není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 Sb. a 987/2009 Sb. nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.
Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec, nebo jako OSVČ, nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není v tomto měsíci OBZP.
OBZP platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5% z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného OBZP představuje od 1.1.2015 částku 1 242 Kč, do prosince 2014 činí tato platba 1 148 Kč.
OBZP platí pojistné (obdobně jako OSVČ při placení záloh) nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce, a to již připsáním úhrady na příslušný účet zdravotní pojišťovny. Připadne-li poslední den splatnosti na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den.
Nekolidující zaměstnání
Podle ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, může uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce), pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. od 1.1.2015 částku 4 600 Kč.
U zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu, je minimální mzda po datu 1.8.2013 i po datu 1.1.2015 nadále určena částkou 8 000 Kč. To znamená, že maximální výše příjmu této osoby může v tzv. nekolidujícím zaměstnání činit i po 1.1.2015 nejvýše 4 000 Kč.
Upozornění
Naproti tomu není ve zdravotním pojištění přípustný souběh výkonu samostatné výdělečné činnosti a registrace uchazeče o zaměstnání.
Do konce roku 2010 si mohl uchazeč o zaměstnání výkonem činnosti na základě nekolidujícího pracovněprávního vztahu přivydělat k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že byl možný souběh pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti. Od 1.1.2011 však byla možnost legálního přivýdělku k podpoře v nezaměstnanosti v tzv. nekolidujícím zaměstnání zrušena. Po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání tedy nenáleží uchazeči o zaměstnání podpora v nezaměstnanosti. Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání, a z tohoto důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrčí doby a její běh se
de facto
přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále vyplácena podpora v nezaměstnanosti.1) zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
2) zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů
3) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 Sb., o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (text s významem pro EHP a Švýcarsko)
4) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 Sb., kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (text s významem pro EHP a Švýcarsko)
5) zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů