Problém souběhu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace s pracovním poměrem

Rekodifikace soukromého práva účinná od 1.1.2014 přinesla mimo jiné zásadní koncepční změny, mezi nimi také nové vymezení vztahu mezi členem statutárního orgánu obchodní a danou společností samou. Ačkoliv od roku 2012 tehdejší obchodní zákoník výslovně umožňoval, aby jednatelé nebo členové představenstev tyto funkce vykonávaly i v pracovně-právním režimu, nový ZOK¹⁾ (je vykládán ve striktně opačném smyslu). Nadále však není principielně vyloučeno, aby člen statutárního orgánu byl u společnosti zaměstnán na pracovním zařazení, jehož obsah je odlišný od výkonu práv a povinností vyplývajících z funkce člena statutárního orgánu, nicméně podle ustanovení § 61 odst. 1 a 3 ZOK určení mzdy podléhá souhlasu orgánu, který schvaluje smlouvu o výkonu funkce, tedy valné hromady v případě společností s ručením omezeným a akciových společností.

Ustanovení § 59 odst. 1 ZOK upravuje, že Dle ustanovení odst. 2 téhož paragrafu pak Dále zákon vytyčuje nutné obsahové náležitosti smlouvy o výkonu funkce, zejména se zřetelem na jednoznačné vymezení výše a způsobu odměňovaní člena orgánu. Výjimkou je situace, kdy se smlouva o výkonu funkce neuzavře, nebo je neplatná z důvodu na straně společnosti. Pak totiž členovi statutárního orgánu náleží odměna v obvyklé výši, jak vyplývá z ustanovení § 59 odst. 4 ZOK.

Zákonodárce tak na obchodní , resp. členy jejich statutárních orgánů vytvořil tlak v podobě rizika bezplatného výkonu funkce, nedojde-li k uzavření smlouvy o jejím výkonu. Stanovením přísných náležitostí jejich obsahu, které je , tak vyloučil i možnou snahu sjednávat dále pracovní smlouvy ohledně zařazení obsahově odpovídajícímu výkonu takové funkce, neboť ta by mohla být neplatná ve smyslu ustanovení § 53 odst. 2 ZOK pro omezení odpovědnosti člena orgánů, které by jinak ze zákoníku práce²⁾ samozřejmě vyplývalo. Pro úplnost jen zmiňme, že z daňového hlediska se na příjmy z výkonu člena statutárního orgánu hledí jako na příjmy ze závislé činnosti, tudíž se shodným dopadem do odvodové povinnosti.

V návaznosti na výše popsanou legislativní situaci nezbývá než doporučit uzavírat smlouvy o výkonu funkce člena statutárního orgánu, aby se předešlo možným komplikacím spojeným s novým stanovením bezplatného výkonu a zároveň případné stávající pracovní smlouvy členů statutárních orgánů „překlopit“ do režimu smlouvy o výkonu funkce, a to pro eliminaci rizika neplatnosti takové smlouvy nebo některých jejích ujednání. Smlouvy o výkonu funkce s definovanými právy a povinnostmi stran, jakož i jednoznačně určenými odměnami nebo jinými výhodami pro člena statutárního orgánu, stejně jako vymezení jeho odpovědnosti, v konečném důsledku jen přispějí k posílení právní jistoty ohledně vnitřních vztahů v obchodní korporaci samotné.