V možnosti přivýdělku při mateřské nebo rodičovské dovolené můžeme shledávat motivaci jak pro zaměstnankyni, případně zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Na straně zaměstnankyně to může být snaha vylepšit osobní, resp. rodinný rozpočet, udržet si kvalifikaci, nebo zkrátka dlouhodoběji „nevypadnout“ z pracovního procesu. Na straně zaměstnavatele lze touto cestou pokrýt dočasnou potřebu provedení určitých prací třeba i při práci na zkrácený pracovní úvazek a tudíž s nižší nákladovostí.
Přivýdělek při mateřské a rodičovské dovolené a zdravotní pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Překážky v práci na straně zaměstnance
Mateřská a rodičovská dovolená patří do skupiny důležitých osobních překážek v práci na straně zaměstnance podle § 195-198 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“). Skutečnost, že zaměstnankyně (nebo zaměstnanec - viz dále) čerpá mateřskou a rodičovskou dovolenou znamená, že nadále trvá pracovní poměr a případný další výdělek nesmí být v rozporu s již sjednaným pracovněprávním vztahem.
Další základní pracovněprávní vztah
Podle ustanovení § 34b odst. 2 ZP platí, že zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. V případě další pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce u původního zaměstnavatele musí být sjednaný druh práce jiný než v původním pracovněprávním vztahu.
Obecně platí, že bez písemného souhlasu nesmí zaměstnanec pracovat pro jiného zaměstnavatele se stejným předmětem činnosti a ani nesmí tuto činnosti vykonávat jako OSVČ, přičemž rozsah omezení může specifikovat i případná konkurenční doložka, sjednaná podle § 310 ZP. Omezení této povahy se však nevztahuje na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti.
Mateřská dovolená
V případě mateřské dovolené přicházejí v úvahu tři varianty výdělečné činnosti:
1.
Práce u dosavadního zaměstnavatele.
Peněžitá pomoc v mateřství je dávka vyplácená nemocenským systémem, proto matka nemůže v době jejího pobírání pracovat u tohoto původního zaměstnavatele a pobírat za práci mzdu. Může však vykonávat práci s jinou pracovní náplní, než jakou měl původní zaměstnanecký poměr (třeba sekretářka může pracovat v dílně).2.
Práce pro jiného zaměstnavatele.
V této souvislosti lze konstatovat, že člověk může být nemocný pro jeden druh práce, ale jiný typ práce může vykonávat bez omezení, např. pracovník se zlomenou nohou může pracovat na počítači. Proto ženě nic nebrání v práci pro jiného zaměstnavatele bez ohledu na výši výdělku.3.
Podnikání.
Pokud odejde na mateřskou dovolenou žena, která podniká, a je jí z této podnikatelské činnosti stanovena peněžitá pomoc v mateřství, nemůže po dobu mateřské dovolené podnikání vykonávat. Když ale žena podniká a nečerpá peněžitou pomoc v mateřství z této podnikatelské činnosti, může v podnikání pokračovat. Rovněž je možné začít podnikat na mateřské dovolené.Podle ustanovení § 16 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství
osobní nevykonávání
podnikatelské činnosti po dobu jejího pobírání. Podnikat tak lze například prostřednictvím spolupracující osoby (rodinného příslušníka) nebo jiné pověřené osoby, která bude vykonávat činnost ve prospěch OSVČ.Rodičovská dovolená
Jiná pravidla platí pro rodičovskou dovolenou, kde posledním možným dnem čerpání je den třetích narozenin dítěte. Během ní rodič pobírá, resp. může pobírat rodičovský příspěvek, což je dávka státní sociální podpory. Výše přivýdělku není během pobírání této dávky nijak omezena. Rodič může dostávat rodičovský příspěvek a zároveň se vrátit do původního zaměstnání, nebo si najít další zaměstnání. Pro vznik nároku na rodičovský příspěvek je důležité, aby matka prokazatelně zajistila řádnou péči o dítě na dobu, kdy je v zaměstnání.
Zaměstnankyně také může pracovat na kratší dobu na základě své původní pracovní smlouvy. V tomto případě je však zapotřebí si uvědomit, že nástupem do práce na základě původní pracovní smlouvy se ukončuje čerpání rodičovské dovolené. Zaměstnanec tak již není chráněn před výpovědí. Návrat k původnímu zaměstnavateli na původní pracovní místo neznamená ztrátu rodičovského příspěvku. Je-li péče o dítě zajištěna v souladu se zákonem (zletilou osobou), je možné současné pobírání rodičovského příspěvku i nástup do původního zaměstnání. Na rozdíl od mateřské dovolené je třeba o rodičovskou dovolenou zaměstnavatele předem požádat, formu žádosti zákon nestanoví. Zaměstnavatel je vždy povinen žádosti vyhovět. V žádosti je třeba vymezit rozsah doby, na kterou má být rodičovská dovolená poskytnuta. Tato specifikace má praktický význam v tom smyslu, že zaměstnavatel je povinen umožnit opětovný výkon práce zaměstnanci po uplynutí požadované doby rodičovské dovolené. Není-li doba rodičovské dovolené zaměstnancem vymezena, má se za to, že rodičovská dovolená potrvá až do dosažení tří let věku dítěte.
Z pohledu zdravotního pojištění
Podíváme-li se na problematiku mateřské a rodičovské dovolené ve zdravotním pojištění, pak je zapotřebí vycházet z těchto zásad:
-
pokud jsou muž nebo žena zařazeni u své zdravotní pojišťovny alespoň po část kalendářního měsíce jako osoby na mateřské nebo rodičovské dovolené, mají v příslušném měsíci z pohledu zdravotního pojištění vyřešen svůj pojistný vztah,
-
za každou takovou osobu obdrží zdravotní pojišťovna v roce 2014 (fakticky od listopadu 2013) měsíčně částku 787 Kč, což je 13,5% z částky 5 829 Kč,
-
po narození dítěte se na zákonného zástupce vztahuje povinnost přihlásit dítě do osmi dnů po narození u zdravotní pojišťovny, u které je v den narození pojištěna jeho matka; nesplnění této povinnosti je pod sankcí, neboť za narozené dítě platí pojistné na zdravotní pojištění taktéž stát,
-
stát je plátcem pojistného po celou dobu trvání mateřské nebo rodičovské dovolené, nebo pobírání rodičovského příspěvku,
-
pokud je žena zaměstnána, oznamuje její nástup na mateřskou dovolenou (tedy zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát) zaměstnavatel, v ostatních případech je její povinností sdělit zdravotní pojišťovně tuto změnu osobně; vždy je nutno respektovat zákonnou osmidenní lhůtu pro splnění této povinnosti,
-
vyměřovacím základem je vždy dosažený příjem, tedy bez nutnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu za situace, kdy registrace ve „státní“ kategorii trvá po celý kalendářní měsíc, bez ohledu např. na dobu trvání pracovního poměru v rámci kalendářního měsíce, případnou dobu nemoci, počet pracovněprávních vztahů u jednoho nebo u více zaměstnavatelů apod.,
-
ustanovení § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, uvádí situaci, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů, ve kterých se zaměstnanec stal osobou, za kterou platí pojistné stát, nebo jí v průběhu měsíce přestal být (viz příklad):
Příklad 3
Zaměstnankyně byla na rodičovské dovolené do 4.3.2014 a za měsíc březen jí byl zúčtován hrubý příjem ve výši 6 000 Kč.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 27 kalendářních dnů v měsíci březnu, kdy zaměstnankyně již nebyla u zdravotní pojišťovny zařazena ve „státní kategorii“, činí 7 403,22 Kč ((27:31) x 8 500].
To znamená, že při sazbě 13,5% z částky 7 403,22 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnankyni pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnankyně pojištěna, v částce 1 000 Kč (7 403,22 x 0,135). S ohledem na příjem 6 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 810 Kč. Jedna třetina (270 Kč) bude sražena zaměstnankyni z příjmu, zbývající dvě třetiny (540 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5% z rozdílové částky 1 403,22 Kč, tj. 190 Kč. Při úhradě tohoto doplatku platí podmínky již výše uvedené.
Z celkové částky pojistného 1 000 Kč zaplatí standardně zaměstnankyně 460 Kč (270 + 190 Kč) a zaměstnavatel 540 Kč.
-
zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění vzniká tehdy, pokud se osoba považuje za zaměstnance, což je vždy zaměstnání na základě pracovní smlouvy, u dohody o pracovní činnosti však při příjmu alespoň 2 500 Kč a u dohody o provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč,
-
pojistné se neplatí v případě poskytnutého neplaceného volna, a to ani v případě, že registrace osoby na mateřské nebo rodičovské dovolené trvá pouze po část příslušného kalendářního měsíce,
-
v případě neomluvené nepřítomnosti v práci platí veškeré pojistné (prostřednictvím zaměstnavatele) zaměstnanec, v těchto situacích se na úhradě pojistného zaměstnavatel nepodílí, nicméně vypočtené pojistné hradí zdravotní pojišťovně v rámci hromadné platby; ve zdravotním pojištění neexistuje zaměstnanec, u něhož by se neplatilo pojistné v důsledku neomluvené nepřítomnosti v práci; pojistné se odvádí i tehdy, je-li absentérem např. osoba, za kterou současně platí pojistné i stát.
Do konce března 2012 byl stát plátcem pojistného mj. za ženy na mateřské a rodičovské dovolené. Zákonem č. 369/2011 Sb.1) došlo s účinností od 1.4.2012 ke změně v ustanovení § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, kdy je stát od tohoto data plátcem pojistného za ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění. Od data 1.4.2012 je rovněž za muže na rodičovské dovolené plátcem pojistného stát, což znamená, že i v těchto případech používají zaměstnavatelé kódy „M“, resp. „U“.
1) zákon č. 369/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony