Zdravotní pojištění a nekolidující zaměstnání po 1.1.2014

V právní úpravě nekolidujícího zaměstnání sice došlo k datu 1.1.2011 k určitým změnám, ovšem nikoli v tom smyslu, že by byl daný souběh vyloučen.

Uchazeči o zaměstnání, evidovaní na úřadě práce, patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát. Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění nepřicházelo v úvahu, aby mohly tyto osoby současně vykonávat výdělečnou činnost. Vpravdě průlomovou změnu však v této souvislosti přinesl ve sféře placení pojistného na zdravotní pojištění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Podle aktuálně platného ustanovení § 25 odst. 3 tohoto zákona je od 1.10.2004 u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát - uchazeč o zaměstnání.

Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají.

To znamená, že v tzv. nekolidujícím zaměstnání mohl mít zaměstnanec do července 2013 příjem maximálně ve výši 4 000 Kč, od 1.8.2013 se tato horní hranice zvýšila na 4 250 Kč. U zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu, je minimální mzda i po datu 1.8.2013 určena částkou 8 000 Kč. To znamená, že maximální výše příjmu této osoby může v tomto nekolidujícím zaměstnání činit nejvýše 4 000 Kč.

Výkon práce v rámci nekolidujícího zaměstnání nesmí bránit uchazeči o zaměstnání v poskytování součinnosti úřadu práce při zprostředkování zaměstnání a v přijetí vhodného zaměstnání podle § 20 zákona o zaměstnanosti.

Do konce roku 2010 si mohl uchazeč o zaměstnání výkonem činnosti na základě nekolidujícího pracovněprávního vztahu „přivydělat“ k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že byl možný souběh pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti. Od 1. ledna 2011 však byla možnost legálního přivýdělku k podpoře v nezaměstnanosti v tzv. nekolidujícím zaměstnání zrušena. Podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti. Nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, který ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, vykonává některou z činností podle § 25 odst. 3 citovaného zákona.

Po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání tedy nenáleží uchazeči o zaměstnání podpora v nezaměstnanosti. Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání a z tohoto důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrčí doby, a její běh se přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále vyplácena podpora v nezaměstnanosti.

Z uvedeného vyplývá, že nekolidující zaměstnání je vhodné zejména pro ty uchazeče o zaměstnání, kterým buď nevznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti, nebo jim již uplynula podpůrčí doba pro její poskytování. Reálně se tak může stát tato činnost „ekonomicky nezajímavou“, neboli příjem na základě nekolidujícího zaměstnání může být nižší než podpora v nezaměstnanosti.

Je-li zaměstnanec v nekolidujícím zaměstnání registrován u zdravotní pojišťovny ve „státní“ kategorii po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem, tedy bez povinnosti dopočtu do zákonného minima. S účinností od 1.8.2004 již nelze u osob, za které platí pojistné stát, uplatňovat nárok na odpočet od dosaženého příjmu, zákonná výjimka je uvedena v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“).

Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu evidovanou na úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání, vyplývají pro něho úkoly jak při plnění oznamovací povinnosti, tak z hlediska placení pojistného. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel oznamuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně (kódem „P“), že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této kategorie se pak používá kód „J“.

Pokud zaměstnanec již nadále není evidován na úřadě práce, pohlíží se na něj jako na osobu, na kterou se vztahují všechny ostatní zákonné podmínky. Nejedná-li se o osobu vyjmenovanou v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., musí být zabezpečen odvod pojistného alespoň ze zákonného minima 8 500 Kč, tedy včetně eventuálního dopočtu a doplatku pojistného do této částky. Pojistné se odvádí v případě poskytnutí neplaceného volna [pokud se nejedná o situace, vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) až c) zákona č. 592/1992 Sb.] nebo z důvodu neomluvené absence apod. Podotýkám, že pojistné se neodvádí z neplaceného volna na základě registrace v kategorii osob, za které platí pojistné stát, a to i v případě, kdy tato registrace netrvá po celý kalendářní měsíc.

Uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, může současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce), pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. od srpna 2013 částku 4 250 Kč, u poživatelů invalidního důchodu pak 4 000 Kč. Takový zaměstnanec je pak přihlašován u zdravotní pojišťovny a pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu (nepřevyšujícího polovinu aktuální hodnoty minimální mzdy) bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. Naproti tomu není ve zdravotním pojištění u pojištěnce přípustný souběh výkonu samostatné činnosti a registrace uchazeče o zaměstnání.