K nadacím podle nového občanského zákoníku

V souvislosti s procesem soukromoprávní rekodifikace, který bude završen vstupem nového občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) v účinnost k 1.1.2014, je nutno připravit se na komplexní změny systému soukromého práva v České republice. Jedním z důležitých aspektů blížící se změny je pojetí právnických osob obecně, a to i subjektů, které jsou svoji povahou obvykle řazeny mezi neziskové právnické osoby. Blížeji chce tento příspěvek věnovat pozornost nadacím v kontextu nového zákoníku a upozornit na některé důsledky zrušení stávajícího zákonu č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nadacích“).

V rámci struktury nového civilního kodexu jsou nadace včetně nadačních fondů řazeny mezi právnické osoby, konkrétně . Ty jsou, na rozdíl od korporací spočívajících na členském substrátu, založeny majetkovým prvkem, který je vymezen svým účelem. Zatímco typickým představitelem korporací jsou spolky, o nichž lze s jistým nadhledem hovořit jako o pokračovatelích občanských sdružení, charakteristickým subtypem jsou pak právě nadace, které NOZ upravuje v § 306 a následujících. Odlišnost nadace a nadačního fondu spočívá v časovém hledisku; nadace má být trvalou entitou, kdežto nadační fond se vyznačuje svojí dočasností.

Nadaci zakládá zakladatel za společensky nebo hospodářsky užitečným účelem, kterým však nesmí být podpora politických stran nebo hnutí. Výnosy z majetku, případně výtěžky z podnikání mají sloužit k podpoře proklamovaného účelu nadace. Založení nadace se realizuje skrze nadační listinu, ať v podobě zakládací listiny, nebo pořízení pro případ smrti (závětí, dědickou smlouvou), vždy ovšem ve formě veřejné listiny. Nadace tedy může být založena i jednou osobou. Nejdůležitějšími základními náležitostmi zakládacího jednání je uvedení údajů o účelu, výši vkladů zakladatelů, výši nadačního kapitálu, správní radě a dozorčí radě.

Zásadním dokumentem upravujícím poměry nadace je statut. Ten lze vydat v rámci zakladatelského jednání nebo přijmout následně do jednoho měsíce. Vznik nadace je spojen s okamžikem zápisu do veřejného rejstříku. V tomto případě se bude jednat o nadační rejstřík ve smyslu § 31 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. V otázce změny nadační listiny primárně zákon předvídá existenci „seberegulace“ upravené v zakladatelské listině, ale pro zvláštní situace zákon počítá se změnami provedenými zakladatelem za souhlasu správní rady, případně změnou na základě soudního rozhodnutí. Obdobný proces je dle NOZ upraven i pokud jde o změny v účelu nadace. Kromě patrně obvyklých finančních vkladů do nadace lze uvažovat i o nepeněžitých, kde je však nutnost stanovení hodnoty podle znaleckého posudku a zároveň musí být naplněn požadavek trvalé výnosnosti takového vkladu. Minimální souhrn vkladů musí odpovídat částce 500 000 Kč. Zákonodárce předpokládá, že typickým způsobem rozmnožení majetku jsou nadační dary nebo zvýšení základního kapitálu. Majetek nadace se sestává z nadační jistiny a ostatního majetku. Podle zákona musí být zachována minimální výše nadační jistiny 500 000 Kč, a ta případně doplňována. Pro peněžní vyjádření nadační jistiny volí NOZ označení nadační , jehož výše se také zapisuje do nadačního rejstříku. Zákon se snaží důsledně chránit nadační jistinu od jejího zatěžování, resp. zcizování a podobně tak sofistikovaně upravuje otázku zvyšování základního kapitálu v návaznosti na výsledky účetní závěrky.

Třetí subjekty mohou s nadací uzavřít smlouvu o správě a použití jejich majetku tím, že realizují institut podle § 349 NOZ o přidruženém fondu. Jde o užitečný nástroj pro subjekty, které ve vztahu k vlastnímu majetku nechtějí zakládat novou nadaci, ale dohodnou se s jinou stávající.

Výraznou pozornost věnuje NOZ činnosti nadace co do svého účelu, tedy realizováním poskytování příspěvků, kdy upravuje určitá omezení jejich poskytování co do okruhu osob a s ohledem na stav hospodaření nadace. Řádné fungování nadace má být zajištěno zákonnou úpravou jejich vnitřního mechanismu, kdy se však NOZ neodvrací zásadně od platné úpravy tím, že orgány jsou i nadále správní rada, dozorčí rada, příp. revizor. Z praktického hlediska se jeví užitečným, že zákon nezapomíná ani na přeměnu nadací, konkrétně fůzí sloučením s jinou nadací nebo nadačním fondem, anebo změnou právní formy na nadační fond.

Jaký bude osud stávajících nadací založených podle zákona o nadacích, řeší přechodné ustanovení § 3049 NOZ, podle kterého se v zásadě současný režim překlápí do režimu dle NOZ, když zákonodárce stanoví právní fikci, že nadace vzniklé podle dosavadních předpisů se považují za vzniklé podle NOZ. Nadto se zakladateli nadace dává možnost do dvou let od účinnosti nového kodexu změnit zakladatelské právní jednání (stávající nadační listinu) svým rozhodnutím, kterým eventuálně přizpůsobí poměry nadace úpravě podle NOZ a doručí jej nadačnímu rejstříku.

Pro nadace bude nově rovněž častá aplikace ustanovení o veřejné prospěšnosti ve smyslu § 146 NOZ, což může hrát důležitou roli u subjektů, které čerpají veřejnou podporu. Splní-li nadace podmínky přispívání k dosahování obecného blaha, bezúhonnosti rozhodujících osob, majetku nabytého z poctivých zdrojů a hospodárnosti využití svého jmění, může se domáhat zápisu statusu veřejné prospěšnosti do nadačního rejstříku. V podrobnostech pro aplikaci tohoto ustanovení odkazuje NOZ na zákon o statusu veřejné prospěšnosti, jehož návrh byl však Senátem zamítnut a zůstává tak otázkou, zda vůbec a případně kdy bude uveden v život, neboť jeho přijetí bude v povolební Sněmovně potřeba stojedničková většina.