Je pravdou, že pokud zaměstnavatelé důsledně využijí možnosti stanovené právní úpravou zdravotního pojištění, mohou ušetřit mnohdy nemalé finanční prostředky na pojistném, které jsou povinni za zaměstnance příslušné zdravotní pojišťovně uhradit. V následujícím textu se zaměřím na charakteristiku vybraných situací jak z pohledu zaměstnavatele, tak zaměstnance.
Jak může zaměstnavatel ovlivnit ve zdravotním pojištění výši pojistného placeného za zaměstnance?
Ing.
Antonín
Daněk
Dohoda o pracovní činnosti s příjmem do 2 500 Kč
Pokud je zaměstnanci zúčtován na základě dohody o pracovní činnosti hrubý příjem nižší než 2 500 Kč, nepovažuje se tato osoba z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance, což znamená, že zaměstnavatel:
*
nepřihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny, resp. pokud je přihlášen, musí být na příslušný měsíc odhlášen a
*
neplatí z dosaženého příjmu pojistné na zdravotní pojištění.
Tato výhoda pro zaměstnavatele je však současně nevýhodou pro zaměstnance - pojištěnce, neboť tento nemá u příjmu na dohodu o pracovní činnosti nižšího než 2 500 Kč řešen v daném měsíci ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah. Z tohoto důvodu musí být v tomto měsíci evidován u zdravotní pojišťovny v některé z těchto kategorií:
*
zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 48/1997 Sb."), nebo
*
osoba samostatně výdělečně činná nebo
*
osoba, za kterou je plátcem pojistného stát
Není-li splněna alespoň jedna z těchto tří možností, stává se pojištěnec na příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u své zdravotní pojišťovny do této kategorie a zaplatit pojistné v částce 1 080 Kč.
Dohoda o provedení práce
U dohody o provedení práce platí obdobné podmínky s tím podstatným rozdílem, že "rozhodnou" částkou je 10 000 Kč. Pokud příjem zaměstnance na dohodu o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč, nejedná se z pohledu zdravotního pojištění o zaměstnání, pojistné se neodvádí. Naopak při příjmu vyšším než 10 000 Kč již zaměstnavatel plní za zaměstnance veškeré zákonné povinnosti.
Poznámka
Příjmy na základě dohody o pracovní činnosti do 2 500 Kč a dohody o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč se ve zdravotním pojištění pro účely vzniku zaměstnání
nesčítají,
ať už se jedná o dohody u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů.Zaměstnanci, pro které neplatí minimální vyměřovací základ
Pokud charakter činnosti zaměstnavatele umožňuje angažovat zaměstnance (třeba na zkrácený pracovní úvazek) s příjmem nedosahujícím minimální mzdy, pak je pro zaměstnavatele výhodné přijmout osobu, na kterou se nevztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Tyto osoby jsou vyjmenovány v §3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 592/1992 Sb."), kdy se především jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. Za tyto zaměstnané osoby odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. Pokud však musí být u zaměstnance zajištěn odvod pojistného alespoň z povinného minima, mohou nastat případy, kdy pojistné z rozdílu mezi zúčtovaným příjmem a minimální mzdou doplácí zaměstnavatel. K tomuto postupu je zaměstnavatel donucen u situací, vzniklých v duchu ustanovení § 207 až § 209 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů,, kdy například z důvodu nutných restriktivních opatření dojde ke snížení mzdy zaměstnance (náhrada mzdy) pod úroveň minimální mzdy.
Pracovní volno bez náhrady příjmu - neplacené volno
Obecně platí, že pojistné se v případě poskytnutí neplaceného volna odvádí, pokud se ovšem nejedná o výjimky, taxativně vyjmenované v § 3 odst. 5 písm. a)-c) zákona 5. 592/1992 Sb.
Placení pojistného z neplaceného volna vychází z minimální mzdy, resp. z poměrné části minimální mzdy, podle počtu celých kalendářních dnů trvání tohoto neplaceného volna. Jednu třetinu pojistného hradí vždy zaměstnanec, úhrada zbývajících dvou třetin může být předmětem písemné smlouvy, uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem ve smyslu § 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. Na základě této smlouvy se zaměstnanec zaváže, že zcela nebo zčásti uhradí zaměstnavateli částku odpovídající pojistnému za dobu neplaceného volna, kterou platí zaměstnavatel. V této souvislosti lze konstatovat, že zaměstnavatel tak může nepřímo podmínit udělení neplaceného volna zaměstnanci s tím, že část pojistného z titulu neplaceného volna, jím za zaměstnance hrazenou, zaplatí zcela nebo zčásti zaměstnanec. Pokud taková smlouva uzavřena není, hradí pojistné u neplaceného volna standardně jednou třetinou zaměstnanec a dvěma třetinami zaměstnavatel.
Uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu
Zaměstnavatel nemusí za zaměstnance odvádět pojistné tehdy, pokud:
*
zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců a
*
zaměstnává poživatele invalidního důchodu a
*
zúčtuje takovému zaměstnanci v kalendářním měsíci příjem do částky 5 355 Kč.
Právě částka 5 355 Kč představuje při splnění výše uvedených podmínek odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance, přičemž zákonná úprava nebrání tomu, aby mohl být tento odpočet případně uplatněn i u více zaměstnavatelů.
Dosažení "stropu" v zaměstnání
Ještě v rozhodném období kalendářního roku 2012 byl u zaměstnance (zaměstnavatele) a osoby samostatně výdělečně činné stanoven ve zdravotním pojištění maximální vyměřovací základ, pro tento rok ve výši 1 809 864 Kč.
Za účelem zvýšení příjmů do systému veřejného zdravotního pojištění došlo zákonem č. 500/2012 Sb. ke zrušení maximálního vyměřovacího základu zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné pro rozhodné období let 2013-2015. To znamená, že po toto období nebudou účinná ustanovení řešící maximální vyměřovací základ zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné a pojistné se odvádí bez omezení horní hranicí.
Příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance
Do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnují příjmy podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"), za předpokladu, že jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob ve smyslu tohoto zákonného ustanovení. Mimo příjmů této povahy však zákonná úprava uvádí další plnění, která zaměstnavatel do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrne, kdy se v praxi jedná o:
1.
příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené podle § 3 odst. 4, § 4, § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP,
2.
příjmy vyjmenované v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb.
Pokud se zaměstnavatel rozhodne poskytnout zaměstnanci některé z těchto plnění, pojistné na zdravotní pojištění se neodvádí. Například se může jednat o hodnotu nepeněžních darů, poskytnutých z fondu kulturních a sociálních potřeb nebo ze zisku po zdanění do výše 2 000 Kč ročně u zaměstnance podle § 6 odst. 9 písm. g) ZDP nebo o náhradu škody či odstupné podle zákoníku práce ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 592/1992 Sb. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání podle § 3 odst. 2 písm. f) zákona č. 592/1992 Sb.