Technická novela zákona o dani z přidané hodnoty

Jak vyplývá z důvodové zprávy, mezi hlavní změny, které měla přinést tato novela, patří:

K velkým změnám došlo v úpravě daňových dokladů. Pokud bychom vycházeli z právní úpravy platné do konce roku 2012, je možné vystavovat, zasílat a ukládat doklady jako elektronické doklady pouze tak, že jsou opatřeny zaručeným elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou nebo pokud je zaručena věrohodnost původu a neporušitelnost obsahu daňového dokladu elektronickou výměnou informací (EDI). V praxi správci daně tolerovali i poněkud vstřícnější postup při zasílání elektronickou poštou, nicméně právní úprava byla v tomto jednoznačná. Cílem této nové úpravy je zrovnoprávnění daňových dokladů v listinné i elektronické podobě, zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, bez ohledu na podobu dokladu, .

Novelou zákona dochází ke kompletní přeformulaci ustanovení upravující daňové doklady. Tato úprava má nyní tuto strukturu a podobu:

Daňovým dokladem je písemnost, která splňuje podmínky stanovené v ZDPH, pokud nesplňuje, nejedná se o daňový doklad se všemi důsledky, které z toho plynou. Daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu, tyto formy tedy ZDPH staví na stejnou úroveň. ZDPH zavádí v , daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. , dříve byla tato úprava obsažena v § 26 odst. 4 ZDPH. Nově je však souhlas osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, nutný pro veškeré použití elektronického daňového dokladu, což zahrnuje nejen vystavení daňového dokladu, ale i jeho předání nebo zpřístupnění, včetně jeho uchování po celou dobu stanovenou pro uchovávání daňových dokladů. .

Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje, tato úprava byla obsažena i před novelou. Zajímavé ale určitě je, že nebo zjednodušeném daňovém dokladu, neboť obsah daňových dokladů v listinné a elektronické podobě musí zůstat po celou dobu uchovávání nezměněn. Poslední dobou jsme se s touto problematikou mohli setkávat zejména u přenesení daňové povinnosti u stavebních a montážních prací podle § 92a ZDPH.

Povinnost doplnit některé údaje se přesouvá do evidence pro daňové účely, kterou nově vymezuje § 100a ZDPH.

Zcela zásadním pravidlem je to, že vystavování daňových dokladů při dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby . Výjimky z tohoto pravidla jsou obsaženy v § 27 odst. 2 ZDPH.

V § 28 jsou obsažena obecná , jedná se o přeformulaci dřívějších ustanovení § 26 odst. 1 až 3 ZDPH. Ustanovení vyjmenovává případy, kdy je plátce povinen vystavit daňový doklad a kdy je osoba povinná k dani povinna vystavit daňový doklad, to tedy znamená, kdy má povinnost vystavit daňový doklad také neplátce daně. Obecná lhůta pro vystavení daňového dokladu zůstává zachována, tj. do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění. Nově je pro případy vyjmenované v § 28 odst. 4 zavedena odlišná lhůta pro vystavení daňového dokladu, a to do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo plnění nebo byla přijata úplata, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí této úplaty.

V § 29 ZDPH jsou obsaženy náležitosti daňového dokladu, přičemž označení "běžný daňový doklad" je nahrazeno označením "daňový doklad". . Co se týká jednotlivých náležitostí jako jsou obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, jsou nahrazeny jednodušším "označení osoby", co se rozumí tímto označením pro účely daňových dokladů je vymezeno v § 29 odst. 4 ZDPH. Dále je výslovně uvedeno, že výše daně se uvádí v české měně, což dříve nebylo, a dále tato úprava již neobsahuje postup při zaokrouhlování daně, který byl přesunut do § 37 ZDPH s tím, že zůstává zachováno, že vypočtená daň se může zaokrouhlit na celé koruny způsobem, že částka 0,50 Kč a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 Kč se zaokrouhlí na celou korunu dolů.

Dále jsou pro některé konkrétní situace stanoveny , a to v § 29 odst. 2 ZDPH pro některé konkrétní případy uskutečněných plnění,

Zajímavostí nové právní úpravy je vymezení údajů, které daňový doklad obsahovat nemusí, a to v § 29 odst. 3 ZDPH.

Významná změna nastává u zjednodušeného daňového dokladu, který lze vystavit, pokud celková částka nepřesahuje 10 000 Kč, ovšem . I přesto nelze využít zjednodušený daňový doklad vždy, v § 30 odst. 2 jsou vyjmenované některé výjimky, např. reverse charge. Nově lze při splnění všech podmínek v § 30 ZDPH využít institutu zjednodušeného daňového dokladu i v případech splátkového kalendáře, platebního kalendáře, souhrnného daňového dokladu a dokladu o použití.

V § 30a jsou vyjmenovány náležitosti, které zjednodušený daňový doklad obsahovat nemusí, jedná se o označení a DIČ osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, jednotkovou cenu, základ daně a výši daně. Pokud ovšem neobsahuje zjednodušený daňový doklad výši daně, musí obsahovat částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem.

je jako daňový doklad vymezen v § 31 ZDPH a je daňovým dokladem, pokud obsahuje náležitosti daňové dokladu a tvoří součást nájemní smlouvy nebo smlouvy o nájmu podniku nebo je na něj v těchto smlouvách výslovně odkazováno. V podstatě tak nedochází v porovnání se stavem do konce roku 2012 k žádným změnám.

je jako daňový doklad vymezen v § 31a ZDPH a je daňovým dokladem, pokud obsahuje náležitosti daňového dokladu, osoba, pro niž je uskutečňováno zdanitelné plnění, poskytuje úplatu před uskutečněním zdanitelného plnění a je na něm uveden rozpis plateb na předem stanovené období. Platební kalendář nemusí obsahovat den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty. I v tomto případě platí, že věcně nedochází v porovnání se stavem do konce roku 2012 k žádným změnám, jedná se pouze o přesunutí původního § 28 odst. 9 ZDPH s legislativně technickou úpravou textu.

Obdobně k žádným významným změnám nedochází ani v případě souhrnného daňového dokladu, který je vymezen v § 31b ZDPH (dříve § 26 odst. 2 ZDPH). Podle důvodové zprávy text § 31b umožňuje vystavit souhrnný daňový doklad před uskutečněním plnění, pokud vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, také v případě, že bylo přijato více úplat na více plnění. Vzhledem k textu § 31b odst. 1 je však vyloučeno vystavit souhrnný daňový dokladu při přijetí více úplat na jedno plnění, protože jeho vystavení je vázáno na přijetí první úplaty.

V případě dokladu o použití, který je vymezen v § 32 ZDPH, vypadlo jeho použití v případech podle § 13 odst. 4 písm. c) ZDPH, tedy v případě vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě na hmotném majetku, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně. V dokladu o použití se namísto rozsahu a předmětu plnění uvede sdělení o účelu použití.

V případě daňového dokladu při dovozu (§ 33 ZDPH) a daňového dokladu při vývozu (§ 33a ZDPH) dochází k přesunům původní úpravy bez nějakých věcných změn.

Zcela novou úpravou je pak v § 34 ZDPH zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů. Z této úpravy vyplývá, že . Tyto termíny potom ZDPH následně vysvětluje, a to tak, že

Zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu zjednodušeně znamená, že . Příkladem může být uzavřená smlouva, na ni navazující objednávka, následně přepravní doklad a nakonec samotný daňový doklad. Takovýmto řetězcem dokumentů může plátce prokázat, že plnění bylo skutečně přijato od osoby, která je na daňovém dokladu uvedena jako dodavatel a současně také neporušenost obsahu dokladu.

Jak uvádí důvodová zpráva, . Konkrétní způsoby a příklady možností zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu nejsou řešeny v legislativním textu, ale budou upraveny v .

lze zajistit také

Tyto příklady technologií, kterými lze také zajistit věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu (tedy nikoliv v listinné podobě) představují povinnou implementaci článku 233 odst. 2 směrnice 2010/45/EU. I v tomto případě platí, že detailní postupy a příklady použití i dalších způsobů zajištění zmíněných vlastností daňových dokladů budou uvedeny .

Poslední částí úpravy je uchovávání daňových dokladů. , v tomto smyslu tedy nenastává žádná změna. Přesněji je definována osoba, která má povinnost daňové doklady uchovávat, v nové úpravě je označována jako . Uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen uchovávat daňové doklady v tuzemsku. To neplatí, pokud je uchovává způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup. Zůstává také povinnost uchovatele na žádost správce daně zajistit český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce.

Co se týká platí, že , což by proces uchovávání daňových dokladů mělo zjednodušit. Předchozí úprava umožňovala pouze převod z listinné podoby do elektronické za předem jasně stanovených podmínek. Daňový doklad lze uchovávat elektronicky prostřednictvím elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat, jedná se o implementaci článku 241 směrnice o DPH.

Při uchovávání daňových dokladů prostřednictvím elektronických prostředků musí být rovněž elektronicky uchovávána data zaručující věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu, jedná se samozřejmě o novou povinnost související s novou úpravou § 34 ZDPH.

V § 35a odst. 4 ZDPH nadále zůstává zachována povinnost uchovatele zajistit bezodkladně přístup pro správce daně k daňovým dokladům, pokud jsou tyto daňové doklady uchovávány prostřednictvím elektronických prostředků zaručujících nepřetržitý dálkový přístup k uchovávaným datům, a to v souladu s článkem 245 směrnice o DPH.

Z uvedené úpravy tak vyplývá, že fakturace, vystavování a uchovávání daňových dokladů v elektronické podobě má stejnou váhu jako vystavování dokladů v listinné podobě, a to bez složitých a omezujících podmínek, které platily do konce roku 2012.

Jednou z nejdiskutovanějších změn je , a to včetně zveřejnění těchto osob. Příslušná úprava je obsažena v § 106a ZDPH a její smysl spočívá v tom, že příjemce plnění ručí na daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, pokud tento poskytovatel bude v okamžiku uskutečnění plnění na seznamu těchto nespolehlivých plátců.

O tom, kdo je nespolehlivým plátcem, rozhodne správce daně, a to tehdy, poruší-li tento plátce závažným způsobem své povinnosti vztahující se ke správě daně. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že za typické povinnosti vznikající při správě DPH lze považovat například povinnost podat daňové tvrzení, povinnost uhradit daň, povinnost součinnosti se správcem daně při daňové kontrole nebo při ověřování skutečností uvedených v daňovém tvrzení či registračních údajích. Za závažné porušení povinnosti vztahující se ke správě DPH lze považovat takové porušení zákonem stanovené povinnosti, které svou intenzitou ohrožuje veřejný zájem na řádném výběru daně z přidané hodnoty. Nelze tak sankcionovat formální porušení povinností stanovených zákonem, které z hlediska správy a výběru daně by nemělo prakticky žádný negativní dopad.

K tomuto vydalo GFŘ materiál, který je označen jako Informace GFŘ k aplikaci § 106a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (nespolehlivý plátce) a souvisejících ustanovení, zveřejněný pod odkazem: cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/cds/2013_Nespolehlivyplatce. pdf. Za závažná porušení povinností plátce se v souladu s tímto materiálem považují:

Materiál dále uvádí, že jednotlivá výše uvedená porušení plnění daňových povinností posoudí správce daně vždy s ohledem na osobu plátce a jeho dosavadní zkušenosti s tímto plátcem. Správce daně při posuzování porušení plnění zákonných povinností vždy zohlední také objektivní důvody hodné zvláštního zřetele, které vedly k nesplnění zákonných povinností plátce. Může se jednat například o živelné pohromy, závažné zdravotní důvody, důvody vzniku platební neschopnosti či jiné objektivní překážky, které plátci bránily v řádném plnění daňových povinností.

Proti rozhodnutí o přidělení statusu nespolehlivého plátce lze podat odvolání do 15 dnů od doručení a odvolání má v tomto případě odkladné účinky. Z důvodu hodných zvláštního zřetele může správce daně odkladné účinky vyloučit. Tak tomu bude zejména v případě hrozby významných daňových úniků, kdy bude existovat silný veřejný zájem na rychlém nabytí právní moci rozhodnutí, kterým daná osoba získávat nespolehlivého plátce. V případě, že správce daně rozhodne o vyloučení odkladných účinků, musí toto své rozhodnutí řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodnit. Z odůvodnění by mělo být patrné, v čem jsou konkrétně spatřovány důvody hodné zvláštního zřetele.

Plátce, který se stane tímto nespolehlivým plátcem, může požádat o vydání rozhodnutí, že není nespolehlivým plátcem, nejdříve po uplynutí jednoho roku od nabytí právní moci rozhodnutí. Správce daně na žádost nespolehlivého plátce rozhodne, že není nespolehlivým plátcem, pokud plátce po dobu 1 roku závažným způsobem neporušuje své povinnosti vztahující se ke správě daně.

Plátce, který má nespolehlivého plátce, se nemůže rozhodnout, že jeho zdaňovacím obdobím bude kalendářní čtvrtletí, tato skutečnost vyplývá z ustanovení § 99a odst. 1 písm. b) ZDPH.

Právě z důvodu ručení příjemce plnění, pokud je poskytovatel na seznamu nespolehlivých plátců, musí správce daně zajistit zveřejnění informace, že plátce je nespolehlivým plátcem, ale i to že není nespolehlivým plátcem. Tyto informace musí zajistit způsobem umožňujícím dálkový přístup, to znamená zejména prostřednictvím internetu.

Vzhledem k ručení příjemce plnění může takovýto plátce daně v tomto případě využít zvláštní způsob zajištění daně dle §109a ZDPH, tj. zaplatit daň za poskytovatele plnění přímo na účet správce daně.

Další změnou je povinnost . Dosavadní plátci budou povinni oznámit správci daně čísla svých bankovních účtů používaných pro ekonomickou činnost do dvou měsíců od nabytí účinnosti zákona, tj. nejpozději 28. února 2013. Pokud tuto povinnost nesplní, má se za to, že určil ke zveřejnění všechny účty, které správce daně vede na základě registrační povinnosti.

prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci nabytí účinnosti zákona, tj. . Tyto údaje budou k dispozici v informačních systémech o plátcích DPH. Je ale nutné doplnit, že z formulace ustanovení § 96 odst. 2 ZDPH vyplývá, že určení účtů, které mají být zveřejněny, je právem plátce, nikoliv jeho povinností. Pokud ale plátce žádný takový účet neurčí, potom to bude znamenat, že příjemci jeho zdanitelných plnění budou ručit za jím nezaplacenou daň.

Použití jiného než takto uvedeného účtu je opět důvodem za ručení příjemcem plnění za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, jak vyplývá z § 109 odst. 2 písm. c) ZDPH. Institut ručení lze ale v tomto případě využít až od zveřejnění těchto účtů, tj. až po 1. 4. 2013, jak vyplývá z bodu 10. přechodných ustanovení novely zákona.

I v tomto případě může příjemce plnění využít zvláštní způsob zajištění daně dle § 109a ZDPH, tj. zaplatit daň za poskytovatele plnění přímo na účet správce daně.

Smyslem tohoto opatření je podle MF ČR zamezení daňovým podvodům, u nichž se k úhradě využívají různé účty vedené třetími subjekty, aby správce daně nemohl efektivním způsobem provést zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň.

Dále se stanoví (§ 108a ZDPH). Kdo je oprávněným příjemcem vymezuje § 3 písm. i) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřební dani, v platném znění. Oprávněný příjemce, kterému vznikla povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit v souvislosti s přijetím vybraných výrobků z jiného členského státu, ručí za nezaplacenou daň z dodání tohoto zboží třetí osobě osobou, která toto zboží pořídila z jiného členského státu, ledaže prokáže, že přijal veškerá opatření, která od něj mohou být rozumně požadována, aby ověřil, že daň bude osobou, která toto zboží pořídila, řádně zaplacena. Tento oprávněný příjemce tak ručí správci daně za DPH, která nebyla osobou, která pořídila toto zboží z jiného členského státu zaplacena správci daně při dodání tohoto zboží třetí osobě. Ručení se na oprávněného příjemce nevztahuje, pokud si jakýmkoliv způsobem zajistí, například zárukou nebo uzavřením partnerské dohody, že bude daň osobou, která toto zboží pořídila z jiného členského státu nebo toto zboží dovezla, při jeho dodání třetí osobě, správci daně zaplacena. Správce daně je v souladu s § 108a odst. 3 ZDPH oprávněn vyzvat oprávněného příjemce k prokázání toho, že přijal veškerá opatření.

Oprávněný příjemce ručí za nezaplacenou daň pouze do výše daně vypočtené ze základu daně odpovídajícího ceně obvyklé včetně spotřební daně.

I v tomto případě má možnost využít institut zvláštního zajištění daně podle § 109a ZDPH, v takovém případě se oprávněný příjemce považuje za příjemce zdanitelného plnění a osoba, která pořídila zboží z jiného členského státu, které podléhá spotřební dani, a která dodala toto zboží třetí osobě, za poskytovatele zdanitelného plnění.

V souvislosti s se doplňuje § 109 odst. 4 ZDPH, podle kterého příjemce zdanitelného plnění, které spočívá v podle zákona upravujícího pohonné hmoty, ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění není o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je registrován jako distributor pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty. Registr distributorů pohonných hmot je k dispozici na webových stránkách celní správy ČR. I v tomto případě lze využít zvláštní způsob zajištění daně dle §109a ZDPH a zaplatit daň místo poskytovateli plnění přímo na účet správce daně.

Ke změnám dochází , kterou upravuje § 100 ZDPH. Nově je v souladu s § 100 odst. 2 plátce povinen vést v evidenci pro účely DPH u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, také daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění (tj. dodavatele), s výjimkou plnění, u nichž byly vystaveny zjednodušené daňové doklady. Tato změna byla přijata z důvodu efektivnosti a zrychlení systému kontroly týkající se prověření oprávněnosti nároku na odpočet daně.

Současně byl doplněn § 100a ZDPH, který obsahuje zvláštní ustanovení o evidenci pro účely DPH. Novou úpravou je potom, že plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují zboží z jiného členského státu, jsou povinni vést v evidenci pro účely DPH pořízeného zboží .

Ke změnám dochází také . Z § 99 ZDPH vyplývá, že u všech nově registrovaných plátců, včetně plátců, kteří nemají v tuzemsku sídlo ani provozovnu, . Dále jsou stanoveny podmínky, za kterých si může plátce zvolit za zdaňovací období kalendářní čtvrtletí a pravidla pro změnu zdaňovacího období, a to v § 99a ZDPH. Obecně bude platit, že kalendářní měsíc bude zdaňovacím obdobím v kalendářním roce, kdy došlo k registraci a také následující kalendářní rok, až poté může plátce požádat o změnu při splnění podmínek stanovených v § 99a odst. 1 ZDPH. Důležité je, jak se tato změna dotkne současných plátců, kteří mají čtvrtletní zdaňovací období. Z bodu 11. přechodných ustanovení vyplývá, že plátce registrovaný v roce 2012, který splňuje podmínky uvedené v § 99a odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a jehož zdaňovacím obdobím pro rok 2012 bylo kalendářní čtvrtletí, se může rozhodnout, že jeho zdaňovací období pro rok 2013 je kalendářní čtvrtletí. Tuto skutečnost ale bude muset oznámit správci daně do konce ledna 2013, protože bude nutné aplikovat ustanovení § 99a odst. 1 písm. d) ZDPH. Ovšem plátců, kteří byly registrováni v roce 2011 a dříve, se tato změna nedotkne nijak a i nadále mohou být čtvrtletní plátci.

Jak uvedlo MF ČR, zavedení kalendářního měsíce jako zdaňovacího období bylo provedeno z důvodu ztížení daňových úniků v případě rozdílných zdaňovacích období mezi účastníky obchodních transakcí a dále s cílem umožnit správcům daně rychlejší získání informací a rychlejší reakce na zjištěné skutečnosti nasvědčující případným podvodům nebo krácení daně.

K poměrně důležité změně dochází . Věcné změny ve specifických pravidlech pro stanovení místa plnění u těchto služeb si vyžádaly přestrukturování § 10d a zrušení § 10j ZDPH.

Specifické pravidlo týkající se krátkodobého nájmu dopravního prostředku, včetně vymezení tohoto pojmu, je obsaženo v § 10d odstavci 1 bez věcných změn. Krátkodobý nájem se bude i nadále zdaňovat v místě, kde osoba, které je služba poskytnuta, dopravní prostředek skutečně fyzicky přebírá.

Beze změny zůstává vymezení pojmu "krátkodobý nájem dopravního prostředku". Rozumí se jím nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu ne delší než 30 dní, u lodí je tato lhůta prodloužena na 90 dní.

K podstatné věcné změně dochází u dlouhodobého (jiného než krátkodobého) nájmu dopravního prostředku poskytovaného osobě nepovinné k dani. Doposud se místo plnění u tohoto typu nájmu stanovilo podle základního pravidla, tj. podle sídla poskytovatele služby nebo umístění provozovny, jestliže byl nájem poskytován jejím prostřednictvím.

Podle nového specifického pravidla se místo plnění u dlouhodobého nájmu dopravního prostředku poskytnutého osobě nepovinné k dani určí podle místa, kde má příjemce služby sídlo nebo místo pobytu. Vzhledem k tomu, že dlouhodobý nájem dopravního prostředku poskytnutý osobě povinné k dani spadá do působnosti základního pravidla stanoveného v § 9 odst. 1, tj. místo plnění se rovněž určí podle usazení příjemce služby, dochází u tohoto typu nájmu ke sjednocení pravidel pro všechny osoby.

V odstavci 3 je zahrnuta výjimka, která se uplatňuje v případě dlouhodobého nájmu rekreační lodi poskytnutého osobě nepovinné k dani.

S problematikou stanovení místa plnění také souvisí , která se vztahuje na všechny osoby povinné k dani, tedy nejenom na právnické, ale i na fyzické osoby. Předchozí znění ZDPH spojovalo pojem sídlo pouze s právnickými osobami a u fyzických osob bylo používáno místo podnikání. Jedná se o důležitou změnu, protože určení sídla je rozhodné pro stanovení místa plnění v případě služeb podléhající základnímu pravidlu v souladu s § 9 ZDPH.

Jak tedy vyplývá z § 4 odst. 1 písm. j) ZDPH, sídlem u osoby povinné k dani se rozumí ; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu. Místo pobytu fyzické osoby je potom jako nový pojem v ZDPH vymezeno v § 4 odst. 1 písm. i) ZDPH.

Nově je také definována v souladu s předpisy EU , kterou se rozumí organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje. Tato obecná definice se ale nevztahuje na provozovnu příjemce služby, kde novela zavádí speciální úpravu v § 9 odst. 1 ZDPH a vymezuje ji pro tyto účely jako organizační složku této osoby povinné k dani příjemce služby), která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.

Další novou definicí v návaznosti na předpisy EU je , kterou je osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní. Pokud takováto osoba poskytne tyto služby nebo zboží s místem plnění v ČR tuzemské osobě povinné k dani, která dosud není plátcem daně, stane se tato tuzemská osoba nikoliv plátcem, jako tomu bylo doposud, ale pouze . Tato skutečnost vychází z úpravy § 6h ZDPH.

Změna nastává také v § 4 odst. 4 ZDPH, který vymezuje . Nově je umožněno použít pro přepočet nejen kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, ale také poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou. Úprava textu má za cíl implementovat změny v článku 91 směrnice o DPH, který byl změněn směrnicí 2010/45/EU.

Ke změně dochází také ohledně . Jak vyplývá z nové úpravy, tato osoba se v případě překročení obratu stane plátcem , nestane-li se plátcem dříve. Dochází tak k posunutí tohoto okamžiku o jeden měsíc dopředu, dřívější úprava byla od prvního dne třetího měsíce. Důležité ale je, že od tohoto data se tato osoba povinná k dani stane plátcem i v případě, kdyby nepodala včas přihlášku k registraci, bude tedy zaregistrována se zpětnou účinností. V souvislosti s tím byl zrušen institut stanovení daně náhradním způsobem při zanedbání registrační povinnosti a případné sankce za pozdní podání daňového přiznání a úhradu daně budou stanoveny podle § 250 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.

Záměrem základní změny v této oblasti je snížení zbytečně nadměrné administrativní zátěže jak pro podnikatelskou sféru, tak i pro správce daně.

Identifikovanou osobou je potom osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba nepovinná k dani, pokud v tuzemsku pořizují zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, kromě zboží pořízeného prostřední osobou v rámci zjednodušeného postupu při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu, ode dne prvního pořízení tohoto zboží. Tato úprava potom navazuje na nové znění § 2 ZDPH, které stanoví, co je předmětem daně, a na nové znění § 2a ZDPH, které stanoví, co je vyňato z předmětu daně. Identifikovanou osobou je potom také dále osoba povinná k dani, která není plátcem daně, v případě přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi. V důsledku této nové úpravy by se tak v některých případech neměli z osob povinných k dani stát plátci daně, ale pouze identifikované osoby, kterým je přiděleno identifikační číslo pro účely DPH a která mají ve srovnání s plátcem pouze určité omezené povinnosti. Typicky tomu tak bude v případě překročení limitu pro pořízení zboží z jiného členského státu (i nadále zůstává zachován limit 326 tis. Kč - viz § 2a odst. 2 ZDPH) nebo v případě přijetí služby od osoby registrované k dani v jiném členském státě nebo od zahraniční osoby. Tyto osoby tak budou mít povinnost přiznávat DPH při pořízení zboží a přijetí služeb u přeshraničních transakcí, ale z pohledu uskutečňování tuzemských plnění zůstanou osobou osvobozenou od uplatňování daně z důvodu nepřekročení obratu.

Dosavadní osoby identifikované k dani se k 1. 1. 2013 automaticky stanou identifikovanými osobami.

K určitým změnám dochází také u plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně. Mezi tato plnění se rozumí:

Nová úprava je obsažena v § 54a ZDPH.

K důležité změně dochází v § 56 ZDPH ohledně . Dosavadní tříletá lhůta, po jejímž uplynutí byl tento převod osvobozen od daně, se prodlužuje na pětiletou a i po jejím uplynutí se může plátce daně rozhodnout, že uplatní daň a bude tedy toto plnění považovat za zdanitelné.

V případě převodu nemovitostí nabytých do konce roku 2012 se použije i nadále tříletá lhůta, ovšem plátce se bude moci rozhodnout, že daň na výstupu v souladu s novou úpravou uplatní. Tato skutečnost vyplývá z bodu 2. přechodných ustanovení.

K určitým změnám dochází také v § 52 ZDPH, který upravuje , a to zejména v návaznosti na novelu zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů. Změny se dotkly také ustanovení § 55 ZDPH upravující osvobození u pojišťovacích činností, dochází ke zpřesnění v tom smyslu, že osvobození se týká pouze poskytování pojištění a zajištění a dále služeb souvisejících s pojištěním nebo zajištěním poskytované osobami zprostředkovávajícími pojištění nebo zajištění. Změny navazují zejména na judikaturu ESD¹ a přesněji odpovídají znění směrnice. Novelou se z osvobozených plnění vylučují činnosti v oblasti likvidace pojistných událostí, protože toto osvobození jde nad rámec směrnice o DPH.

Ke změnám dochází také v oblasti režimu přenesení daňové povinnosti. Předně, v souvislosti se změnou pravidel pro vystavování a uchovávání daňových dokladů, se , už jen z důvodu, že podle nových pravidel musí zůstat po celou dobu uchovávání obsah daňového dokladu nezměněn. Povinnost doplnit některé údaje se přesouvá do evidence pro daňové účely, jak stanoví nový § 100a ZDPH.

Z pohledu stavebních a montážních prací je , podle kterého pokud plátce, který uskuteční v souvislosti s poskytnutím stavebních nebo montážních prací zdanitelné plnění související s těmito pracemi, použije k tomuto zdanitelnému plnění režim přenesení daňové povinnosti a plátce, pro kterého byly tyto práce poskytnuty, doplní v evidenci pro účely DPH výši daně, má se za to, že toto zdanitelné plnění režimu přenesení daňové povinnosti podléhá. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že dosavadní zkušenosti s aplikací režimu přenesení daňové povinnosti ukazují, že v některých případech lze jednoznačné jistoty, zda aplikovat či neaplikovat režim přenesení daňové povinnosti, dosáhnout jen s vynaložením nepřiměřeného úsilí.

Z tohoto nového ustanovení tak vyplývá, že v případě, kdy plátce, který poskytl stavební nebo montážní práce a v souvislosti s těmito pracemi uskutečnil zdanitelné plnění, u kterého aplikoval režim přenesení daňové povinnosti [vystavil daňový doklad bez výše daně a na tento daňový doklad v souladu s § 29 odst. 2 písm. c) ZDPH uvedl údaj, že "daň odvede zákazník"] a příjemce plnění tento doklad akceptuje (splněním povinnosti doplnit výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty), jedná příjemce plnění ve shodě s poskytovatelem plnění. V takovém případě nastoupí , že bez dalšího dané plnění režimu přenesení daňové povinnosti podléhá. Zakotvení tak umožní reagovat na situace, kdy s ohledem na předmět plnění a další aspekty daného plnění není zřejmé, zda jsou splněny veškeré podmínky pro aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti.

a nedojde k doměření daně nebo zamezení uplatnění odpočtu daně. Nové ustanovení tak respektuje účel zavedení režimu přenesení daňové povinnosti a přináší větší právní jistotu jak pro poskytovatele plnění, tak pro příjemce plnění. Převážná většina sporných případů by tak tímto ustanovením mohla být vyřešena.

Novelou zákona jsou dále do přílohy č. 5 ZDPH, která obsahuje přehled odpadových materiálů, při jejichž dodání se uplatní režim přenesení daňové povinnosti, doplněny další položky (např. hedvábný odpad, odpady z vlny a zvířecích chlupů, bavlněný odpad atd.). Současně úprava § 92f a § 92g ZDPH umožňuje požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti. Na základě podané žádosti vydá Generální finanční ředitelství rozhodnutí o závazném posouzení. Tato možnost se týká právě zboží uvedeného v příloze č. 5 ZDPH, tedy odpadových materiálů. Správní poplatek by měl i v tomto případě činit 10 000 Kč.

Dále novela, ovšem až , zavádí povinnou elektronickou formu podání, úprava bude obsažena v § 101a ZDPH. Tuto povinnost , jejichž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců , pokud nemá zákonem stanovenou povinnost činit podání elektronicky.

Z uvedeného textu je zřejmé, že rozsah novely je v tomto případě značný a změny, které přinesla, jsou často velmi významné. Proto lze jenom doporučit, aby se zejména ty neziskové subjekty, které jsou plátci daně, se zněním novely podrobně seznámily.