Jak v průběhu zaměstnání, tak při jeho ukončení může být zaměstnanci zúčtována určitá forma náhrady mzdy, resp. příjem související s tímto zaměstnáním.
Náhrada mzdy ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Při rozhodování, zda zahrnout příslušné plnění do vyměřovacího základu zaměstnance, postupuje zaměstnavatel především podle ust. § 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 592/1992 Sb."), kdy:
•
Se do vyměřovacího základu se započítávají i příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání. Tato problematika je upravena v § 3 odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb., se do vyměřovacího základu zaměstnance, který ukončil zaměstnání, rovněž zahrnují příjmy podle odstavců 1 – 3 této právní úpravy, zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání.
•
Do vyměřovacího základu zaměstnance například nepatří odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů (především zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů [dále jen "ZP"]) a odměny při skončení funkčního období podle zákonů o obcích, krajích a hlavním městě Praze podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb.
V dalším textu se zaměřím na charakteristiku vybraných situací, kdy je zaměstnanci, případně bývalému zaměstnanci, zúčtován určitý příjem.
Situace č. 1
Zaměstnanec onemocní, to znamená, že má nárok na vyplácení nemocenských dávek až od 22. kalendářního dne nemoci.
Je-li zaměstnanec nemocen po celý kalendářní měsíc, pojistné se neodvádí. Trvá-li nemoc zaměstnance po dobu kratší, než celý kalendářní měsíc, snižuje se minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání této překážky v práci na straně zaměstnance.
Snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci, a to bez ohledu na to, zda zaměstnanec:
•
nemá nárok na žádnou výplatu příjmů (první tři pracovní dny a nepracovní dny od 4. dne nemoci),
•
má nárok na náhradu mzdy (od 4. do 21. pracovního dne nemoci),
•
má nárok na nemocenské z nemocenského pojištění (od 22. dne nemoci – za kalendářní dny).
Kdyby zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci nadstandardně náhradu mzdy za první tři pracovní dny nemoci nebo náhradu mzdy nad rámec stanovený zákonem, podléhá tento příjem zdanění a tedy i povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění.
Situace č. 2
Zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci odstupné. Ve kterých případech se platí pojistné z vyplaceného odstupného?
Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a)–c) nebo dohodou z týchž důvodů, náleží v přímé vazbě na dobu trvání pracovního poměru u zaměstnavatele odstupné ve výši nejméně jedno-, dvojnebo trojnásobku průměrného výdělku. V tomto případě se jedná o situace, kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje anebo se stal zaměstnanec nadbytečným. Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) ZP (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. V uvedených případech se jedná o odstupné vyplacené podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede. Naopak, zúčtuje-li zaměstnavatel zaměstnanci odstupné podle § 52 písm. e) ZP (zaměstnanec pozbyl způsobilosti dlouhodobě vykonávat dosavadní práci), nejedná se o odstupné vyplacené podle této právní normy a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného. Tento postup vychází z ustanovení § 67 odst. 1 a odst. 2 ZP, ve znění účinném od 1. 1. 2012. Kdyby zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci příjem, který by nazval odstupným, přičemž by se nejednalo o odstupné podle ZP, podléhalo by toto plnění odvodu pojistného na zdravotní pojištění.
Situace č. 3
Zaměstnanec onemocní v ochranné lhůtě po rozvázání pracovního poměru.
Pokud zaměstnanec onemocní v ochranné lhůtě po rozvázání pracovního poměru, může být za něj stát plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát jako za příjemce dávek nemocenského pojištění. Bývalý zaměstnavatel může oznámit zdravotní pojišťovně pobírání dávek nemocenského pojištění, a to kódem "N" na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele (ukončení pobírání těchto dávek se oznamuje kódem "K"), ovšem až od 22. kalendářního dne nemoci, je-li mu tato skutečnost známa. Protože není povinností zaměstnavatele tyto změny oznamovat (jedná se o bývalého zaměstnance), neměl by pojištěnec v tomto směru na zaměstnavatele spoléhat a sám by se měl zajímat o oznámení této skutečnosti zdravotní pojišťovně.
Situace č. 4
Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem konkurenční doložku ve smyslu ustanovení § 310 ZP.
Konkurenční doložka představuje specifický druh plnění, na jehož základě se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Součástí této dohody je i závazek zaměstnavatele, kdy jako protihodnotu poskytne zaměstnanci přiměřené peněžní vyrovnání, nejméně však ve výši poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku. V případě konkurenční doložky je z pohledu zdravotního pojištění postup zaměstnavatele následující:
•
toto plnění má povahu příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem zaměstnanci po skončení zaměstnání podle § 3 odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb., proto se pojistné na zdravotní pojištění odvádí,
•
protože se jedná o bývalého zaměstnance (tedy o osobu, která již není zaměstnancem zaměstnavatele), neuvádí se na měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele,
•
na základě této skutečnosti nemá osoba v příslušném měsíci řešen svůj pojistný vztah, což znamená, že musí být v daném kalendářním měsíci evidována u zdravotní pojišťovny (třeba i jen jeden den tohoto měsíce) bu? jako zaměstnanec, nebo OSVČ – s respektováním podmínek konkurenční doložky, nebo jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Pokud tato podmínka splněna není, stává se pojištěnec na příslušný měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností zaplatit pojistné v částce 1 080 Kč.
Situace č. 5
Dle ustanovení § 209 odst. 2 ZP činí na základě dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací poskytnutá mzda 60 % průměrného výdělku. Jaký postup uplatní zaměstnavatel v případě, kdy hrubá mzda zaměstnance činila 10 000 Kč a na základě této dohody je jeho hrubý příjem na úrovni částky 6 000 Kč?
Vztahuje-li se na zaměstnance povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, je postup zaměstnavatele následující:
Prostřednictvím zaměstnavatele se odvede doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky 2 000 Kč následovně: (8 000 – 6 000) x 0,135 = 270 Kč (ve smyslu ustanovení § 209 ZP hradí zaměstnavatel).
Zaměstnavatel odvede pojistné v celkové výši:
0,135 x 8 000 = 1080 Kč
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:
6 000 x 0,135 = 270 Kč, což představuje celkovou platbu zaměstnance.
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:
•
2/3 pojistného z hrubé mzdy 6 000 Kč, tj. 540 Kč,
•
a dále doplatek pojistného 270 Kč, tj. celkem 810 Kč.
Závěr
Pokud se zaměstnavatel rozhodne poskytnout zaměstnanci některé z plnění dani nepodléhající nebo od daně osvobozené podle § 3 odst. 4, § 4, § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nebo plnění vyjmenované v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., pojistné na zdravotní pojištění se neodvádí.