Daňové souvislosti využívání vozidel zaměstnanců

Vydáno: 14 minut čtení

V tomto příspěvku bych chtěl navázat na příspěvek z předchozího čísla tohoto periodika a věnovat se ještě problematice využívání vozidel zaměstnanců se zaměřením na daňové hledisko. Tomuto tématu jsme se ve zmiňovaném příspěvku nevěnovali vůbec.

Daňové souvislosti využívání vozidel zaměstnanců
Ing.
Zdeněk
Morávek
daňový poradce
 
Soukromé vozidlo zaměstnance pro služební účely
V praxi neziskových subjektů samozřejmě nastává také situace, že zaměstnavatel a zaměstnanec se dohodnou, že zaměstnanec použije pro účely zaměstnavatele své soukromé vozidlo, případně jiné vozidlo, než je vozidlo zaměstnavatele. Tuto situaci potom upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), a to konkrétně § 157. Z § 157 odst. 3 ZP vyplývá, že použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu, jedná se tedy o náhrady cestovních výdajů. Z daňového hlediska, přesněji řečeno z pohledu daňové uznatelnosti souvisejících nákladů, je potom rozhodující ustanovení § 24 odst. 2 písm. zh) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), podle kterého se za daňové výdaje považují náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zvláštním právním předpisem, kterým je právě ZP. Znamená to, že v těchto případech se daňová uznatelnost nebude řídit ustanovením § 24 odst. 2 písm. k) ZDP, podle této úpravy se postupuje v př