Za účelem zajištění bilanční vyrovnanosti systému veřejného zdravotního pojištění je dlouhodobým záměrem zákonodárce minimalizovat rozsah plnění, ze kterých zaměstnavatel pojistné na zdravotní pojištění za své zaměstnance neodvádí. V přímé návaznosti na zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zahrnuje zaměstnavatel do vyměřovacího základu zaměstnance příjmy zdaňované podle § 6 této právní úpravy, mimo výjimek, kterými jsou příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené podle § 3 odst. 4 , § 4 , § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 tohoto zákona.
Zdravotní pojištění – plnění nezahrnovaná do vyměřovacího základu zaměstnance
Ing.
Antonín
Daněk
Zákonné výjimky zdravotního pojištění
V zákoně č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), jsou taxativním výčtem vyjmenována plnění, která se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují, byť podléhají zdanění. Začlenění mezi výjimky je v tomto případě nadřazeno zdaňování příslušného plnění. Ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnuje:
1) náhrada škody podle zákoníku práce
Do vyměřovacího základu zaměstnance nepatří ta náhrada škody, která je zaměstnanci zúčtována podle zákoníku práce1).
2) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů a odměna při skončení funkčního období náležející podle zákonů o obcích, krajích a hl. městě Praze
Aby se z plnění této povahy neplatilo zdravotní pojištění, musí být zaměstnanci zúčtováno v souladu s obecně závaznými právními předpisy, například podle zákoníku práce2)3)4).
Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně:
a)
jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
b)
dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
c)
trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.
V tomto případě se jedná o situace, kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje anebo se stal zaměstnanec nadbytečným. Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku. V takových případech se jedná o odstupné vyplacené podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede. Naopak, zúčtuje-li zaměstnavatel zaměstnanci odstupné podle § 52 písm. e) zákoníku práce (zaměstnanec pozbyl způsobilosti dlouhodobě vykonávat dosavadní práci), nejedná se o odstupné vyplacené podle této právní normy a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného. Tento postup vychází z § 67 zákoníku práce.
Pokud zaměstnanec do konce roku 2011 okamžitě zrušil pracovní poměr proto, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů od uplynutí termínu splatnosti, měl podle § 67 odst. 1 zákoníku práce nárok na odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. Z takto vyplaceného odstupného se pojistné neodvádělo, jelikož bylo zúčtováno podle zákoníku práce. S účinností od 1. 1. 2012 přísluší zaměstnanci v takovém případě náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Protože tuto náhradu mzdy nelze zahrnout do některé z výjimek, pojistné na zdravotní pojištění se odvede.
Příjmy funkcionářů, uvolněných i neuvolněných, jsou příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků, které ve zdravotním pojištění podléhají povinnosti placení pojistného. Je-li uvolněnému funkcionáři vyplácena odměna při skončení funkčního období podle zákonů o obcích, krajích a hl. městě Praze, je tato osoba považována za zaměstnance ještě v těch kalendářních měsících, za které je odměna zúčtována, neboť tento příjem je zdaňován podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Protože je však podle tohoto zákonného ustanovení tato odměna osvobozena od placení pojistného na zdravotní pojištění, povinnost placení pojistného nevzniká.
3) věrnostní přídavek horníků
Již dlouhodobě se jedná o formu zvýhodnění určité skupiny zaměstnanců.
4) odměny vyplácené podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, pokud vytvoření a uplatnění vynálezu nemělo souvislost s výkonem zaměstnání
Aby se odměna nezahrnula do vyměřovacího základu zaměstnance, musí být splněna podmínka, podle které vytvoření a uplatnění vynálezu5) nemá souvislost s výkonem zaměstnání. Pokud taková souvislost existuje, zdravotní pojištění se z této odměny odvádí.
5) jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události
Zde právní úprava zdravotního pojištění zohledňuje mimořádné situace, v jejichž důsledku je zaměstnanci poskytnuta jednorázová sociální výpomoc.
6) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání
Toto plnění představuje v podstatě jedinou výjimku, kdy se z příjmu zúčtovaného zaměstnanci po skončení zaměstnání pojistné neodvádí. Obecně se u příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání vychází z ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 592/1992, podle kterého tyto příjmy podléhají povinnosti placení pojistného zaměstnavatelem. Proto se pojistné odvádí například při zúčtování odměny bývalému zaměstnanci nebo u plnění z titulu konkurenční doložky.
Závěr
Pokud nelze nalézt důvody, na jejichž základě by se ze zúčtovaného plnění nemělo odvádět pojistné na zdravotní pojištění, zahrnuje se příslušná částka v daném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance.
1 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
2 zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů
3 zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů
4 zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů
5 zákon č. 527/1991 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů