Pro zaměstnavatele je poměrně snadnou situací stanovit vyměřovací základ a vypočítat výši pojistného, pokud je zaměstnanci zúčtován prostý příjem bez dalších složek mzdy. Praxe však přináší různé složité případy, ve kterých musí zaměstnavatel mnohdy velmi důkladně vyhodnotit svůj postup tak, aby bylo pojistné odvedeno v souladu se zákonem. Stává se, že i programová úprava sama osobě někdy nezajistí výpočet pojistného ve správné výši.
Zdravotní pojištění – zvláštní případy při placení pojistného v roce 2012
Ing.
Antonín
Daněk
Na základě poznatků z výkonu kontrolní činnosti u zaměstnavatelů se v následujícím textu formou příkladů zaměřuji na analýzu složitějších situací, týkajících se placení pojistného na zdravotní pojištění v aktuálně platných právních podmínkách.
Příklad č. 1
Zaměstnanci byl odejmut invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, počínaje dnem 16. 5. 2012 již není ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné stát, vztahuje se tedy na něho v této souvislosti povinnost odvodu pojistného alespoň z (poměrné části) minimálního vyměřovacího základu. V květnu však pracoval pouze do středy 23. 5. a od čtvrtku 24. 5. mu byla vystavena pracovní neschopnost, trvající do 13. 6. Za měsíc květen mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 3 500 Kč. Jak v tomto případě postupuje zaměstnavatel při výpočtu výše pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ?
Dnem odejmutí důchodu přestává být tento zaměstnanec ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné stát a vztahuje se tedy na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy), v takovém případě s ohledem na jeho poměrnou část. Nicméně v měsíci květnu je zapotřebí vzít v úvahu dvě okolnosti, snižující minimální vyměřovací základ na poměrnou část, a to ve vazbě na kalendářní dny, ve kterých tyto skutečnosti (tj. odejmutí důchodu a nemoc) trvaly. Jelikož byl tento zaměstnanec do dne 15. 5. 2012 registrován u zdravotní pojišťovny ve „státní“ kategorii a od 24. 5. byl uznán práce neschopným, musí být z hlediska placení pojistného odvedeno pojistné z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec pracoval.
Protože se jedná o celkem 8 kalendářních dnů (16. 5.-23. 5.), vypočte se poměrná část minimálního vyměřovacího základu následovně:
PČ minVZ = (8:31) x 8 000 = 2 064,51 Kč
Pojistné za měsíc květen 2012 musí být odvedeno alespoň z vyměřovacího základu 2 064,51 Kč, tedy nejméně v částce 279 Kč (13,5 % z částky 2 064,51 Kč, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru).
Vzhledem k tomu, že hrubý příjem zaměstnance činil v tomto měsíci 3 500 Kč, je pojistné z této částky odvedeno v souladu se zákonem. Za této situace již výše uvedený výpočet sice nemá praktický význam, nicméně za účelem porovnání poměrné části minima a skutečně dosaženého příjmu musí být proveden. Pokud by však byla hrubá mzda zaměstnance nižší než poměrná část minimálního vyměřovacího základu, vypočtená výše uvedeným způsobem, musel by zaměstnavatel provést z rozdílu vyměřovacích základů příslušný doplatek pojistného. Tento doplatek by hradil zaměstnanec za předpokladu, že nižší zúčtovaný příjem nebyl zapříčiněn překážkami na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů..
Příklad č. 2
Dne 18. května 2012 nastoupil u zaměstnavatele do zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek pracovník, který současně vedle zaměstnání již několik let podniká a platí v letošním roce zálohy na pojistné v minimální zákonné výši, tedy 1 697 Kč měsíčně. Za měsíc květen mu byl zúčtován hrubý příjem 3 100 Kč, což je méně než minimální mzda a dokonce méně než poměrná část minimální mzdy, přičemž lze reálně očekávat, že jeho příjmy v dalších měsících budou „balancovat“ na hranici minimální mzdy. Kromě toho mu bylo na den 31. 5. 2012 poskytnuto na jeho žádost neplacené volno. Musí zaměstnavatel za této situace respektovat povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, resp. z jeho poměrné části? Platí se za dané situace pojistné v souvislosti s poskytnutím neplaceného volna? Jak se posuzuje v případě souběhu zaměstnání s podnikáním hlavní a vedlejší zdroj příjmů?
Z hlediska souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností je rozhodující, zda a v jaké výši platí zaměstnanec zálohy na pojistné ve své podnikatelské činnosti. Pokud takový zaměstnanec odvádí zdravotní pojišťovně měsíční zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2012 nejméně v částce 1 697 Kč), postupuje zaměstnavatel ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“). Podle této úpravy neplatí minimální vyměřovací základ pro osobu, která současně vedle zaměstnání podniká a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“). Vyměřovacím základem je u takového zaměstnance skutečně dosažený příjem bez povinnosti dopočtu do zákonného minima. Analogicky tedy není ani povinností zaměstnavatele odvést pojistné z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Rozsah pracovního úvazku nemá v podstatě význam, vždy se posuzuje výše příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce.
Ve věci placení pojistného z poskytnutého pracovního volna bez náhrady příjmu je zapotřebí vycházet z ustanovení § 3 odst. 5 písm. b) citovaného zákona. Jelikož je tento zaměstnanec uveden mezi výjimkami, pojistné se z neplaceného volna neplatí. Pro úplnost řešené problematiky doplňuji obecně platnou podmínku: pokud zaměstnavatel odvádí pojistné z titulu neplaceného volna (týká se tedy těch zaměstnanců, na které se dle zákona povinnost odvodu pojistného za této situace vztahuje), platí se pojistné ve vazbě na minimální mzdu pouze tehdy, je-li zaměstnanci poskytnut alespoň jeden celý kalendářní den neplaceného volna. Části dnů (půldny, hodiny apod.) se v rámci kalendářního měsíce nesčítají a pojistné se z nich neplatí.
V případě souběhu příjmů se občas objevují nejasnosti ohledně posuzování hlavního a vedlejšího zdroje příjmů. Hlavním zdrojem příjmů mohou být buď příjmy ze zaměstnání (případně společně s dalšími příjmy) nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. S ohledem na realitu sděluje pojištěnec tuto důležitou skutečnost jednak při komunikaci se zdravotní pojišťovnou, jednak ji uvádí v Přehledu, který podává jako OSVČ.
Příklad č. 3
Jak se postupuje při výpočtu výše pojistného v případě, kdy má zaměstnanec po celý kalendářní měsíc neplacené volno a zároveň je mu do tohoto měsíce zúčtován doplatek mzdy za předchozí období ve výši 4 000 Kč?
Je-li zaměstnanci, který má po celý kalendářní měsíc neplacené volno, zúčtován v tomto měsíci současně příjem podléhající povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění, je v takovém případě vyměřovací základ tvořen součtem částky příjmu 4 000 Kč a částky 8 000 Kč z titulu pracovního volna bez náhrady příjmu, trvajícího po celý kalendářní měsíc. V případě doplatku mzdy ve výši 4 000 Kč činí 13,5 % z této částky 540 Kč, kdy jedna třetina sražená zaměstnanci představuje 180 Kč, dvě třetiny placené zaměstnavatelem pak 360 Kč. K této složce se připočítá i 13,5 % pojistného z neplaceného volna, tedy z vyměřovacího základu 8 000 Kč, tj. úhrnem 1 080 Kč.
Celková výše pojistného, odvedeného zaměstnavatelem za měsíc březen, činí 1 620 Kč. Pokud nemá zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřenou písemnou smlouvu o úhradě pojistného z neplaceného volna v tom smyslu, že pojistné, hrazené z neplaceného volna zaměstnavatelem, resp. jeho část, uhradí zaměstnanec (§ 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů), podílí se na této platbě jednou třetinou zaměstnanec a dvěma třetinami zaměstnavatel. Za této situace pak činí úhrada zaměstnance 540 Kč (180 + 360) a zaměstnavatele 1 080 Kč (360 + 720). Pokud by však měl zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřenou písemnou smlouvu například v tom smyslu, že veškeré pojistné z titulu neplaceného volna uhradí zaměstnanec, činila by úhrada zaměstnance 1 260 Kč (180 + 1 080) a zaměstnavatele 360 Kč.
Uvedený výpočet platí za předpokladu, že se jedná o zaměstnance, na kterého se vztahuje povinnost placení pojistného v případě poskytnutí neplaceného volna. Pokud by zaměstnanec spadal do některé ze skupin, uvedených v § 3 odst. 5 písm. a)-c) zákona č. 592/1992 Sb., pojistné z neplaceného volna by se neodvádělo.