Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr představují již dlouhá léta poměrně intenzivně využívaný pracovněprávní institut, jakkoli je v ustanovení § 74 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), stanoveno, že plnění svých úkolů má zaměstnavatel zajišťovat především prostřednictvím zaměstnanců v pracovním poměru. Přínos dohod spočívá pro zaměstnavatele především v jejich flexibilitě, tedy v možnosti operativně zapojit zaměstnance k výkonu práce podle potřeb zaměstnavatele. Další výhodou je jejich snadné navázání a ukončení a relativně nižší nákladovost. Výhody pro zaměstnavatele jsou „vyváženy“ nevýhodami pro zaměstnance. Dohody negarantují takovou pracovněprávní ochranu a stejné podmínky jako při výkonu pracovního poměru, kdy ze zákona u dohod přímo nevzniká například právo na cestovní náhrady, odstupné nebo dovolenou. Každou z dohod limituje maximálně přípustný rozsah práce, čímž se také tyto dohody od sebe liší.
Dohody a zdravotní pojištění v roce 2017
Ing.
Antonín
Daněk
Právní úprava nemocenského a zdravotního pojištění
Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr tedy představují svým charakterem – nejen ve zdravotním pojištění – značně specifickou problematiku. Ve zdravotním pojištění existuje na straně jedné návaznost na právní úpravu nemocenského pojištění, a to výší částek rozhodných pro účast na pojištění, na straně druhé má zdravotní pojištění samostatnou právní úpravu týkající se plnění oznamovací povinnosti (viz dále). A od 1. 1. 2015 se i ve zdravotním pojištění již sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Naopak, v rámci rozhodného období kalendářního měsíce nelze pro účel vzniku zaměstnání sečíst příjem z dohody o pracovní činnosti (nižší než 2 500 Kč) s příjmem z dohody o provedení práce (nepřevyšujícím 10 000 Kč).
Výše příjmu
Pro vznik účasti na zdravotním pojištění rozhoduje výhradně výše zúčtovaného příjmu, přičemž není rozhodující, zda zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc, část kalendářního měsíce, anebo dokonce pouze jeden den. V roce 2017 vzniká zaměstnání v kalendářním měsíci, pokud u jednoho zaměstnavatele příjem:
-
u dohody o provedení práce (jedné či více) převyšuje 10 000 Kč,
-
u dohody o pracovní činnosti (jedné či více) činí alespoň 2 500 Kč.
Kdyby byla například sjednána dohoda o provedení práce na jeden den s příjmem 12 000 Kč, vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání a zaměstnavatel přihlašuje osobu na tento den jako zaměstnance (kódem Q). Tímto jednodenním zaměstnáním má pojištěnec vyřešen ve zdravotním pojištění celý příslušný kalendářní měsíc, za zbývající dny se zdravotní pojišťovně nic neoznamuje, ani nedoplácí. Ve zdravotním pojištění se tak neřeší pojem zaměstnání malého rozsahu.
Přihlašování a odhlašování osob jako zaměstnanců
Do konce roku 2007 byla účast zaměstnance na zdravotním pojištění navázána u dohod o pracovní činnosti na jeho účast na nemocenském pojištění, plnění povinností u dohod o provedení práce se datuje až od 1. 1. 2012. S účinností od 1. 1. 2008 má zdravotní pojištění specifickou právní úpravu týkající se přihlašování a odhlašování zaměstnanců, zakotvenou v ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, u dohod pak v písmenu d) tohoto ustanovení.
Zaměstnanec, pracující na některou z dohod, se přihlašuje u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal vykonávat sjednanou práci, a odhlašuje se dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána. Pokud u jednoho zaměstnavatele na sebe dohody plynule navazují, pak zaměstnavatel zdravotní pojišťovně nic neoznamuje, neboť pracovněprávní vztah nadále běží, resp. není přerušen – třeba v situaci, kdy jedna dohoda o pracovní činnosti skončí dnem 31. 1. a další dohoda je uzavřena od 1. 2. za podmínek, že:
-
zaměstnanec dne 1. 2. skutečně začne pracovat a
-
příjem v každém z měsíců ledna i února činí alespoň 2 500 Kč.
Kdyby však zaměstnanec začal pracovat třeba až 3. 2. (i kdyby byla dohoda sjednána od 1. 2.), musel by zaměstnavatel použít kód „O“ k datu 31. 1. a poté kód „P“ k datu 3. 2. s tím, že by se mimo jiné v únoru snížil minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část 10 214,28 Kč [(26 / 28) × 11 000]. Jsou-li v jednom měsíci sjednány dvě dohody takzvaně „za sebou“, které z časového hlediska netrvají celý kalendářní měsíc, pak musí zaměstnavatel zaměstnance dvakrát přihlásit a odhlásit, do počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele však v tomto měsíci započte tohoto zaměstnance jedenkrát.
Odhlášení/neodhlášení zaměstnance
V případě trvající dohody a poklesu příjmu pod rozhodnou částku (viz výše) je zapotřebí osobu jako zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc, případně měsíce, odhlásit. Pokud zaměstnavatel takto neučiní, pak porušuje zákon (s možností zdravotní pojišťovny uložit za toto porušení zákona pokutu až 200 000 Kč) a současně může způsobit problém i zaměstnanci, kdy dodatečným odhlášením nemusí mít tato osoba po období nejméně jednoho celého kalendářního měsíce řešen svůj pojistný vztah, a tudíž by byla zpětně povinna doplatit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, a to včetně penále. Pokud tedy zaměstnavatel osobu jako zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc odhlašuje, měl by v tomto směru informovat i samotného zaměstnance, že po určité období (minimálně jeden celý kalendářní měsíc) nemá řešeno své zdravotní pojištění tímto zaměstnáním. Povinnost odhlásit zaměstnance platí i v u osob, za které hradí pojistné stát, těmto však výše popisovaný problém nevznikne.
Zaměstnanec se však neodhlašuje například tehdy, pokud jsou u jednoho zaměstnavatele současně sjednány dva pracovněprávní vztahy, kdy příjem na základě pracovní smlouvy trvale převyšuje minimální vyměřovací základ a u souběžné dohody o pracovní činnosti je v některých měsících dosaženo příjmu nižšího než 2 500 Kč.
Minimální vyměřovací základ
Počínaje odvodem pojistného za měsíc leden 2017 se zaměstnavatelé zabývají problematikou minimálního vyměřovacího základu nejen u dohod o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele), ale i u dohod o provedení práce, popřípadě u více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele tehdy, pokud příjem, resp. úhrn příjmů, převýší 10 000 Kč.
Jestliže se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu, za kterou je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného i stát, popřípadě pro ni neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění“), nemusí u žádné z dohod dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Vyměřovacím základem je úhrn skutečně dosažených příjmů (alespoň 2 500 Kč u dohody o pracovní činnosti nebo více než 10 000 Kč u dohody o provedení práce) bez ohledu například na dobu trvání zaměstnání v daném kalendářním měsíci, nemoci, případné neplacené volno apod.
Příjmy zúčtované po skončení dohody
Zaměstnavatel musí věnovat pozornost i příjmům případně zúčtovaným na základě těchto dohod po skončení zaměstnání, přičemž se odlišně postupuje v situacích, kdy dohoda (více dohod) výší příjmu účast na zdravotním pojištění založila nebo nezaložila. Pokud příjem nezaložil účast na zdravotním pojištění, považuje se příjem zúčtovaný po skončení takové dohody (dohod) za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž dohoda skončila.
Souběh s výkonem samostatné výdělečné činnosti
Při souběhu zaměstnání na základě dohody s podnikáním je důležité, kterou činnost pojištěnec považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Pro určení, zda je příjem ze samostatné výdělečné činnosti hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, je rozhodující písemné prohlášení. Toto prohlášení učiní pojištěnec jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) při zahájení podnikatelské činnosti a pak vždy v podávaném Přehledu o příjmech a výdajích za uplynulý kalendářní rok zatržením těch měsíců, ve kterých pro OSVČ neplatila povinnost hrazení záloh, resp. neplatil pro ni minimální vyměřovací základ.
Pojištěnec není jako OSVČ povinen platit zálohy v situaci, kdy je zároveň zaměstnancem (pracujícím na dohodu či dohody) a prohlásí, že samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jeho příjmů. Pojistné jako OSVČ pak zaplatí jednorázově do 8 dnů po dni, ve kterém podal, případně byl povinen podat Přehled za předcházející kalendářní rok. Bude-li samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů, musí OSVČ platit alespoň minimální zálohy, což je v roce 2017 částka 1 906 Kč, a u příslušné dohody i pak nemusí v daném souběhu dodržet minimální vyměřovací základ.
Poznámka: I v případě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr přihlíží zaměstnavatel k podmínkám platným pro uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu dle § 3 odst. 7 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění a v případě tzv. nekolidujícího zaměstnání.
Příklad 1
Zaměstnanec pracuje na dohodu o provedení práce od 1. 10. 2016 do 30. 4. 2017 s příjmem 10 800 Kč.
U dohody o provedení práce primárně vycházíme ze zásady, že povinnosti ve zdravotním pojištění (tedy přihlášení osoby jako zaměstnance a placení pojistného podle zákona) plní zaměstnavatel tehdy, pokud příjem převyšuje 10 000 Kč.
V tomto případě bude zaměstnanec přihlášen u zdravotní pojišťovny ke dni zahájení práce na základě této dohody, což bude datum 1. 10. 2016. Vyměřovacím základem bude od října do prosince 2016 částka 10 800 Kč, která je vyšší než minimální vyměřovací základ 9 900 Kč platný v roce 2016.
V důsledku zvýšení minimální mzdy od 1. 1. 2017 na částku 11 000 Kč se mění podmínky i u dohody o provedení práce. Vzhledem k tomu, že zaměstnání trvá od ledna do dubna 2017 po celé kalendářní měsíce, musí zaměstnavatel v těchto měsících provést dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu takto:
Ve vazbě na výši minimální mzdy od 1. 1. 2017 odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky: (11 000 - 10 800) × 0,135 = 27 Kč
Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 × 11 000 = 1 485 Kč.
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu: (10 800 × 0,135) / 3 = 486 Kč
a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 486 + 27 = 513 Kč
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 1 485 - 513 = 972 Kč.
V měsících lednu až dubnu 2017 by zaměstnavatel dopočet do minima 11 000 Kč neprováděl v těchto situacích:
-
zaměstnanec by měl ještě jiného zaměstnavatele, který by potvrzením doložil, že za něj odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu,
-
zaměstnanec by v jiném zaměstnání dosáhl příjmu, který by v součtu s příjmem na dohodu o provedení práce zajistil dodržení minimálního vyměřovacího základu, takže by například postačoval příjem u jiného zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy ve výši 1 000 Kč, zaměstnavatelé by si navzájem vydokladovali výši příjmu v daném měsíci a žádný z nich by neprováděl dopočet do minimálního vyměřovacího základu,
-
zaměstnanec by zároveň podnikal jako OSVČ s placením alespoň minimálních záloh, což by zaměstnavateli dokladoval čestným prohlášením,
-
zaměstnanec by spadal do některé ze skupin osob, pro které minimální vyměřovací základ neplatí podle ustanovení § 3 odst. 8 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.
Příklad 2
Zaměstnanec pracoval v lednu na dvě dohody o pracovní činnosti. První dohoda byla uzavřena od 5. 1. do 13. 1. s příjmem 2 360 Kč a druhá od 19. 1. do 31. 1. s příjmem 2 440 Kč.
Úhrnem dosažených příjmů vzniká pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění povinnost:
-
dvakrát přihlásit a odhlásit zaměstnance a
-
odvést pojistné podle zákona, tedy s dopočtem a doplatkem pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 22 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci lednu činí 7 806,45 Kč [(22 / 31) × 11 000].
To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 7 806,45 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 054 Kč (7 806,45 × 0,135). S ohledem na příjem 4 800 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 648 Kč. Jedna třetina (216 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (432 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 3 006,45 Kč, tj. 406 Kč. Při úhradě tohoto doplatku se postupuje tím způsobem, že rozdílovou částku pojistného, v našem případě 406 Kč, srazí zaměstnavatel ještě navíc zaměstnanci. Na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady tohoto doplatku tehdy, jedná-li se o situace vyjmenované v § 207 až 209 zákoníku práce.
Z celkové částky pojistného 1 054 Kč zaplatí standardně zaměstnanec 622 Kč (216 + 406) a zaměstnavatel 432 Kč.
Pracovní smlouva
Podstatnou odlišností pracovní smlouvy a dohod je pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění skutečnost, že s ohledem na výši zúčtovaného hrubého příjmu zaměstnavatel nepřihlíží u pracovní smlouvy například k rozhodné částce 2 500 Kč, ale pojistné odvádí i tehdy, kdy výše příjmu – vyměřovacího základu – nedosahuje 2 500 Kč. Příjem na základě pracovní smlouvy, byť nižší než 2 500 Kč, se vždy považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnání, neboť zaměstnanci plynou příjmy ze závislé činnosti podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, případně i s potřebou provedení dopočtu do minimálního vyměřovacího základu, eventuálně do jeho poměrné části (viz postup v příkladu 2) ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 a 10 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.