Úroky ze zaviněného jednání správce daně

Vydáno: 46 minut čtení

Daňoví poplatníci se často setkávají se sankcemi ze strany správce daně za prohřešky, které způsobí. V praxi může ale nastat situace zcela opačná, tedy pochybit může naopak finanční úřad. V dnešním výběru z judikatury se budeme věnovat rozsudkům správních soudů týkajících se § 254 daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb. ) – úroků z neoprávněného jednání správce daně.

Úroky ze zaviněného jednání správce daně
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s.r.o.
Daňový řád dává pro přiznání úroků z neoprávněného jednání správce daně několik pravidel.
1. Musí jít o
rozhodnutí správce daně o stanovení daně,
které je:
a)
zrušeno,
b)
změněno,
c)
prohlášena jeho nicotnost.
Důvody:
-
nezákonnost,
-
nesprávný úřední postup.
Dle důvodové zprávy k zákonu nepostačí k přiznání úroku jakékoli zrušení či změna rozhodnutí, ale musí k němu dojít v souvislosti s konstatací nezákonnosti původního rozhodnutí,
která je způsobena pochybením na straně správce daně (ať už konáním, či nekonáním).
2. Úrok náleží daňovému subjektu z částky,
která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím.
Pokud tedy byla částka pouze neoprávněně vyměřena, ale nebyla uhrazena, úrok se nepřizná.
3. Výše úroku
Úrok náleží ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.
Úrok by měl být počítán z částky, kterou na základě nebo v souvislosti s nezákonným rozhodnutí uhradil, a to za dobu od jejího uhrazení až do jejího vrácení. V této oblasti vznikají střety se správci daně.
 
Z judikatury
 
1. Úrok z neoprávněného jednání správce daně, jeho výše a odkdy se počítá
 
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 3 As 113/2014-47 ze dne 22. 12. 2015, zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí NSS 6/2016 pod č. 3399/2016)
 
Komentář k judikátu č. 1
Daňový řád je v části věnující se úroku z neoprávněného jednání správce daně nepříliš šťastně formulován. Jeho dikce totiž nabízí výklad, že v případě, kdy je daň správcem daně stanovena chybně jen částečně a platební výměr je následně odpovídajícím způsobem změněn, náležel by úrok z neoprávněného jednání správce daně z celé uhrazené částky, tedy i z té, která odpovídá „správně“ uhrazené dani. Takto zákonnou úpravu chápou i některé renomované komentáře k daňovému řádu. Nejvyšší správní soud však zaujal opačné stanovisko, kdy přiznal úrok z neoprávněného jednání správce daně jen ze zaplacené „nezákonné“ části. V další části rozsudku se řeší otázka, od kdy má být úrok počítán. Správce daně doručoval nesprávně jak zástupci daňového subjektu, tak daňovému subjektu samotnému. Ten platbu provedl v návaznosti na lhůtu odpovídající dříve doručenému rozhodnutí a od tohoto data také požadoval úrok. Tento požadavek by byl dle názoru soudu oprávněný za předpokladu, kdy by byla k takovému datu uhrazena celá částka (tedy včetně neoprávněně vyměřené). Pokud však je uhrazena jen „zákonná, správná“ částka, pak z ní není možno počítat sankční úroky správci dan.
   
Právní věty
I. Dojde-li ke změně rozhodnutí o stanovení daně (poplatku), náleží daňovému subjektu úrok z neoprávněného jednání správce daně (§ 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu) jen z částky zaplacené daně (poplatku), která převyšuje jeho zákonnou výši.
II. Dojde-li ke vzniku nároku na úrok z neoprávněného jednání správce daně (§ 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu) a v důsledku změny rozhodnutí o stanovení daně (poplatku) tento úrok vychází pouze z částky přesahující zákonnou výši daně (poplatku), pak rozhodným pro určení počátku doby, za níž úrok náleží, je den, kdy byl poplatek uhrazen ve výši přesahující zákonnou povinnost.
      
Shrnutí k judikátu
Spor se v projednávané věci týká výše úroku z neoprávněného jednání správce daně, který žalobci přísluší podle § 254 odst. 1 daňového řádu, neboť rozhodnutí, jímž byl žalobci stanoven správní poplatek za roky 2005 a 2006, byla finančním ředitelstvím změněna s tím, že žalobce uhradil poplatky ve vyšší než zákonné částce.
Sporná otázka spočívá jednak v určení základu pro výpočet daného úroku, a jednak v určení doby, za kterou má být tento úrok žalobci přiznán.
Relevantní
právní úpravu, jejíž výklad je mezi účastníky sporný, představuje v dané věci § 254 odst. 1 daňového řádu, podle něhož
„dojde-li ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady“.
Při řešení první ze shora vymezených sporných právních otázek vyšel krajský soud v napadeném rozsudku z toho, že pro určení základu pro výpočet úroku z neoprávněného jednání správce daně není rozhodující, zda došlo ke zrušení či změně rozhodnutí o stanovení poplatku (či k prohl