Daňová evidence pro účely daně z příjmů fyzických osob

Vydáno: 34 minut čtení
Daňová evidence pro účely daně z příjmů fyzických osob
Ing.
Jiří
Vychopeň
Do konce roku 2003 byly fyzické osoby, které podnikaly nebo provozovaly jinou samostatnou výdělečnou činnost a prokazovaly své výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů pro zjištění základu daně, účetními jednotkami podle § 1 odst. 2 písm. d) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění platném do 31.12.2003. Podle uvedeného zákona platilo, že pokud zvláštní zákon nestanovil jinak, byli podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku povinni účtovat v soustavě jednoduchého účetnictví o příjmech a výdajích, obchodním majetku, jakož i o závazcích, a to tak, aby bylo možné zjistit výsledek hospodaření. Do konce roku 2002 postupovali podnikatelé při vedení účetních knih v soustavě jednoduchého účetnictví podle příslušných opatření Ministerstva financí, od 1.1.2003 pak také podle vyhlášky č. 507/2002 Sb.
Fyzické osoby účtující v soustavě jednoduchého účetnictví byly povinny zjišťovat skutečný stav veškerého majetku a závazků inventarizací a ověřovat, zda tento stav odpovídá účetnímu stavu majetku a závazků. Fyzické osoby účtující v soustavě jednoduchého účetnictví sestavovaly za jednotlivá účetní období přehledy o příjmech a výdajích a o majetku a závazcích.
S účinností od 1.1.2004 byla soustava jednoduchého účetnictví zrušena a od uvedeného data jsou povinny vést účetnictví už jenom ty fyzické osoby, které jsou účetními jednotkami podle aktuálního znění zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, přičemž i tyto účetní jednotky účtují v soustavě podvojného účetnictví. Podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, jsou fyzické osoby účetními jednotkami, pokud:
-
jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku,
-
jsou podnikateli a jejich obrat podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), včetně plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního roku,
-
jsou podnikateli a jsou společníky sdruženými ve společnosti podle § 2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), pokud alespoň jeden ze společníků sdružených v této společnosti je účetní jednotkou podle zákona o účetnictví,
-
vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí,
-
jim povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis.
Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku je za podnikatele považován každý, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, a to se zřetelem k této činnosti, přičemž podle § 421 odst. 2 téhož zákona platí, že pokud má fyzická osoba živnostenské nebo jiné oprávnění k podnikání, má se za to, že tato fyzická osoba je podnikatelem (obdobně to platí i pro právnické osoby).
Pro účely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), jsou podnikatelé, kteří jsou fyzickými osobami, poplatníky daně z příjmů fyzických osob.
Od zdaňovacího období roku 2004 jsou poplatníci daně z příjmů fyzických osob s příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, kteří nevedou účetnictví a neuplatňují výdaje v procentní výši z dosažených příjmů, povinni pro zajištění zjištění základu daně (dílčího základu daně podle § 7 ZDP) vést
daňovou evidenci podle § 7b ZDP
.
Podle ustanovení § 7b odst. 1 ZDP je účelem
daňové evidence zajištění zjištění základu daně, přičemž podle uvedeného ustanovení daňová evidence obsahuje:
a)
údaje o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně,
b)
údaje o majetku a závazcích.
Pokud ale poplatník daně z příjmů fyzických osob vede účetnictví, vychází se u něj pro zjištění základu daně z účetního výsledku hospodaření, tj. z rozdílu mezi výnosy a náklady (zisk nebo ztráta).
Jestliže fyzická osoba s příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti dosud vedla účetnictví, může jej za stanovených podmínek ukončit a přejít na daňovou evidenci podle § 7b ZDP. Podle § 4 odst. 7 zákona o účetnictví však mohou účetní jednotky, které jsou fyzickými osobami, ukončit vedení účetnictví nejdříve po uplynutí 5 po sobě jdoucích účetních období, ve kterých vedly účetnictví (to neplatí pouze při ukončení činnosti). Pro účely daně z příjmů je postup poplatníka při přechodu z vedení účetnictví na daňovou evidenci speciálně upraven v příloze č. 2 k ZDP.
Příklad 1
Od 1.1.2012 podnikatel, který je poplatníkem daně z příjmů fyzických osob, na základě svého rozhodnutí účtuje v soustavě podvojného účetnictví. V roce 2016 poplatník usoudil, že je pro něj z daňového hlediska výhodnější daňová evidence podle § 7b ZDP. Minimálně do konce roku 2016 však tento poplatník ještě musí vést účetnictví, tudíž na daňovou evidenci může přejít nejdříve od 1.1.2017. Pokud se tak rozhodne, bude povinen provést v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2017 příslušné úpravy základu daně (dílčího základu daně podle § 7 ZDP) podle Přílohy č. 2 k ZDP.
V § 7b ZDP je stanoven
pouze účel a obsah daňové evidence
. Způsob ani formu vedení daňové evidence zákon nestanoví a nic bližšího k tomu není uvedeno ani v pokynu Generálního finančního ředitelství D-22 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení ZDP (nic bližšího ke způsobu a formě vedení daňové evidence nebylo uvedeno ani v předcházejícím pokynu GFŘ D-6, stejně jako v dřívějších pokynech MF ČR D-300 nebo D-190). Záleží tedy jen na poplatníkovi, jaký způsob a konkrétní formu daňové evidence zvolí. Mnozí poplatníci dosud vedou daňovou evidenci obdobným způsobem, jakým bylo do konce roku 2003 upraveno jednoduché účetnictví.
Daňovou evidenci podle § 7b ZDP je třeba vést tak, aby na jejím základě bylo možno zjistit a prokázat správnou výši dílčího základu daně podle § 7 ZDP. Součástí daňové evidence by proto měly být i příslušné doklady (zejména vystavené a přijaté faktury, doklady o hotovostních a bezhotovostních platbách) a také např. uzavřené smlouvy a dohody. Nedostatečná daňová evidence může poplatníkovi zkomplikovat prokazování správnosti jím tvrzeného dílčího základu daně a dalších skutečností, které je poplatník povinen uvádět v přiznání k dani z příjmů fyzických osob v souvislosti s výkonem samostatných činností, a v krajním případě může vést i ke stanovení daně správcem daně podle pomůcek (viz § 98 zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád).
Daňová evidence podle § 7b ZDP nemá nic společného s účtováním (tj. ani s vedením jednoduchého účetnictví) a účetní předpisy se poplatníků vedoucích daňovou evidenci netýkají, pokud není v ZDP výslovně stanoveno jinak.
Daňová evidence je oproti vedení účetnictví administrativně jednodušší a mnohdy vede i k výhodnějšímu zdaňování příjmů ze samostatné činnosti (u poplatníka vedoucího daňovou evidenci se do základu daně nezahrnují dosud neuhrazené pohledávky, zatímco základ daně se snižuje i o výdaje vynaložené na pořízení dosud nespotřebovaných zásob). Daňová evidence slouží výhradně jen pro potřeby zjištění dílčího základu daně podle § 7 ZDP, neposkytuje údaje o výsledku hospodaření podnikatele.
Daňová evidence pro účely daně z příjmů fyzických osob nemá nic společného s evidencí údajů pro účely daně z přidané hodnoty, ve které jsou podle § 100 ZDPH plátce nebo osoba identifikovaná k dani povinni vést údaje vztahující se k jejich daňovým povinnostem podle tohoto zákona, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení.
Podle § 100 odst. 3 písm. b) ZDPH jsou plátci povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty také evidenci obchodního majetku, kterým se podle ustanovení § 4 odst. 4 písm. c) ZDPH pro účely tohoto zákona rozumí souhrn majetkových hodnot, který slouží nebo je určen osobě povinné k dani k uskutečňování ekonomických činností. Tato definice obchodního majetku nemá nic společného s vymezením obchodního majetku pro účely daně z příjmů fyzických osob, jak bude dále uvedeno.
Evidence příjmů a výdajů pro zjištění základu daně
Předmětem daňové evidence jsou
příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2 ZDP
, tj.:
-
příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství,
-
příjmy ze živnostenského podnikání,
-
příjmy z jiného podnikání, ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění (např. příjmy ze samostatné činnosti lékařů, advokátů, notářů, daňových poradců),
-
příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem,
-
příjmy z výkonu nezávislého povolání (např. příjmy ze samostatné činnosti sportovců nebo umělců),
-
příjmy z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku.
Za příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP se považují i příjmy spolupracujících osob, kterými se podle § 13 odst. 1 ZDP rozumí:
a)
spolupracující manžel,
b)
spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti,
c)
člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu.
Podle pokynu GFŘ D-22 se za příjmy podle § 7 ZDP považují příjmy ze samostatné činnosti vykonávané na základě povolení, registrace nebo jiného souhlasu příslušného orgánu, pokud je ho k výkonu takové samostatné činnosti třeba, a to i tehdy, jestliže toto povolení, registrace nebo souhlas byly vydány v průběhu zdaňovacího období, dále příjmy z nájmu majetku vloženého do obchodního majetku poplatníka a příjmy plynoucí z veškerého nakládání s majetkem vloženým do obchodního majetku poplatníka, včetně příjmů z prodeje cenných papírů.
Příklad 2
Poplatník s příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP prodá v roce 2016 osobní automobil, který má od roku 2014 zařazený v obchodním majetku a vede jej v daňové evidenci pro účely daně z příjmů jako hmotný majetek na příslušné inventární kartě. Jestliže bude automobil veden v daňové evidenci poplatníka až do doby uskutečnění jeho prodeje, bude příjem prodeje automobilu uveden v daňové evidenci jako příjem ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP (tento příjem podléhá i pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na veřejné zdravotní pojištění).
Pokud by však poplatník ukončil vedení automobilu v daňové evidenci ještě před uskutečněním jeho prodeje záznamem na inventární kartě o vyřazení automobilu z obchodního majetku do osobního užívání, neuváděl by příjem z prodeje automobilu v daňové evidenci, jelikož by se v takovém případě nejednalo o příjem ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP, ale o jiný příjem podle § 10 ZDP (tento příjem nepodléhá pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na veřejné zdravotní pojištění).
Od zdaňovacího období roku 2014 se za příjmy z jiného podnikání podle § 7 odst. 1 písm. c) ZDP považují i příjmy dosažené při provozování samostatné činnosti bez příslušného podnikatelského oprávnění. Vyplývá to z pokynu GFŘ D-22, podle kterého jsou příjmy z činnosti poplatníka, kterou poplatník vykonává bez podnikatelského oprávnění, přestože k této činnosti podnikatelské oprávnění potřeba je, podřazeny pod § 7 odst. 1 písm. c) ZDP, tj. pod příjmy z jiného podnikání neuvedeného v § 7 odst. 1 písm. a) a b) ZDP. V pokynu GFŘ D-22 je ale k § 7 ZDP také uvedeno, že pokud je některá činnost zákonem zcela zakázána (např. obchodování s lidmi, obchod s drogami apod.), nemůže být taková činnost podnikáním ve smyslu § 420 občanského zákoníku.
Příklad 3
Poplatník daně z příjmů fyzických osob podniká na základě živnostenského oprávnění k provozování volné živnosti, přičemž u ohlášení volné živnosti uvedla jako obor činnosti pouze provozování cestovní agentury a ubytovací služby. Pro účely daní z příjmů vede poplatník daňovou evidenci podle § 7b ZDP. Od roku 2015 poplatník provozuje také hostinskou činnost, ačkoli k této činnosti, která je podle Přílohy č. 1 živnostenského zákona živností řemeslnou, neměl v uvedeném roce příslušné oprávnění. Jelikož se od roku 2014 za příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP považují i příjmy ze samostatné činnosti provozované bez příslušného oprávnění, byl podnikatel povinen uvádět v daňové evidenci za zdaňovací období roku 2015 jako příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP i příjmy z hostinské činnosti provozované bez příslušného oprávnění (tyto příjmy podléhají i sociálnímu a zdravotnímu pojištění).
V daňové evidenci podle § 7b ZDP uvádí poplatník příjmy peněžní i nepeněžní dosažené i směnou (podle ustanovení § 23 odst. 6 ZDP se příjmy získané směnou posuzují pro účely tohoto zákona jako příjmy získané prodejem).
Nepeněžní příjmy se podle ustanovení § 3 odst. 3 ZDP oceňují:
a)
podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku,
b)
jako pětinásobek hodnoty ročního plnění, pokud příjem spočívá v jiném majetkovém prospěchu, jehož obsahem je opakující se plnění na dobu:
1.
neurčitou,
2.
života člověka nebo
3.
delší než 5 let.
Ve stanovených případech vymezených v § 23 odst. 6 písm. a) ZDP jsou nepeněžním příjmem u vlastníka (pronajímatele) výdaje (náklady) vynaložené nájemcem na najatém majetku se souhlasem pronajímatele nad rámec smluveného nájemného a neuhrazené vlastníkem (pronajímatelem). Podle pokynu GFŘ D-22 k uvedenému ustanovení je příjmem vlastníka (pronajímatele), který vede daňovou evidenci, také nepeněžní plnění od nájemce, kterým je zcela nebo zčásti hrazeno nájemné (např. formou technického zhodnocení, oprav, údržby), a to v tom zdaňovacím období, ve kterém bylo nepeněžní plnění nájemcem vynaloženo.
Z § 7b ZDP vyplývá, že předmětem daňové evidence nejsou příjmy, které jsou od daně z příjmů osvobozeny nebo nejsou předmětem této daně
(
např. vklady vlastních peněžních prostředků, přijaté peněžité zápůjčky, přijaté přeplatky pojistného OSVČ na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistného OSVČ na veřejné zdravotní pojištění
)
.
V pokynu GFŘ D-22 k § 23 odst. 6 ZDP jsou vymezeny případy, kdy se za příjem podle tohoto zákona považuje i daň z přidané hodnoty (např. daň z přidané hodnoty, kterou plátce daně z přidané hodnoty uplatní jako nárok na odpočet daně při změně režimu podle § 79 odst. 1 až 3 ZDPH v souvislosti s registrací plátce).
Daňová evidence podle § 7b ZDP neposkytuje přesný údaj o obratu pro účely daně z přidané hodnoty, který je podle § 4a ZDPH nutno zjišťovat z evidence úplat náležejících osobě povinné k dani za uskutečněná dodání zboží a poskytnuté služby, které se podle uvedeného ustanovení započítávají do obratu, nikoliv z evidence příjmů pro účely daní z příjmů.
V daňové evidenci se vedou také údaje o
výdajích vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů ze samostatné činnosti (dále též „daňové výdaje“)
, a to v prokázané výši. Součástí daňové evidence by proto měly být i příslušné doklady k vynaloženým daňovým výdajům. Při evidenci výdajů pro daný daňový účel se poplatník řídí zejména § 24 a 25 ZDP. Podle pokynu GFŘ D-22 jsou výdaje vymezené v § 24 odst. 2 ZDP daňovými výdaji podle § 24 odst. 1 ZDP bez ohledu na skutečnost, zda slouží k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, za předpokladu, že v příslušném ustanovení není omezující podmínka jinými ustanoveními tohoto zákona nebo jiného zvláštního právního předpisu
.
Daňové výdaje uváděné v daňové evidenci mohou mít i nepeněžní podobu, např.:
-
odpisy hmotného majetku uplatněné poplatníkem v příslušném zdaňovacím období v souladu s příslušnými ustanoveními § 26 a násl. ZDP (podle pokynu GFŘ D-22 k § 26 ZDP musí být odpisy za každý jednotlivý hmotný a nehmotný majetek, které jsou uplatňované jako daňový výdaj, vedeny průkazným způsobem po celou dobu odpisování),
-
zůstatková cena prodaného nebo likvidovaného hmotného majetku uplatněná v souladu s § 24 odst. 2 písm. b) ZDP,
-
tvorba rezervy na opravy hmotného majetku podle zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů,
-
náhrada za použití vlastního silničního motorového vozidla nezahrnutého do obchodního majetku poplatníka ve výši sazby základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty uplatněná podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 3. ZDP.
Od zdaňovacího období roku 2009 mohou poplatníci s příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP uvádět v daňové evidenci jako daňový výdaj namísto skutečně vynaložených výdajů na pohonné hmoty a parkovné tzv.
paušální výdaj na dopravu
podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP.
U poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci podle § 7b ZDP, jsou podle § 24 odst. 2 písm. zn) ZDP daňovým výdajem také
výdaje na pořízení nehmotného majetku nebo jeho technického zhodnocení
, a to bez ohledu na jejich výši.
Příklad 4
Poplatník daně z příjmů fyzických osob, který vede daňovou evidenci podle § 7b ZDP, si v roce 2016 pořídí pro své podnikání software, za který v tomto roce zaplatí cenu bez DPH ve výši 250 000 Kč. V daňové evidenci za zdaňovací období roku 2015 uvede poplatník celou uvedenou částku jako daňový výdaj.
Od zdaňovacího období roku 2014 jsou podle § 24 odst. 2 písm. zx) ZDP daňovým výdajem u poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci podle § 7b ZDP, také
výdaje na zřízení práva stavby, není-li toto právo stavby součástí ceny stavby, a to v poměrné výši připadající ze sjednané doby zřízení práva stavby na příslušné zdaňovací období
.
Příklad 5
Poplatník daně z příjmů fyzických osob, který vede daňovou evidenci podle § 7b ZDP, zřídil pro své podnikání právo stavby, a to na dobu od počátku roku 2016 do konce roku 2025, za které v roce 2016 zaplatil sjednanou cenu bez DPH ve výši 1 000 000 Kč. V jednotlivých zdaňovacích obdobích (počínaje zdaňovacím obdobím roku 2016 a konče zdaňovacím obdobím roku 2025) bude poplatník v daňové evidenci uvádět výdaj na zřízení práva stavby v příslušné poměrné výši, tj. ročně ve výši 100 000 Kč (1 000 000 / 10).
Podle § 24 odst. 2 písm. h) bodu 2. ZDP je u poplatníků daně z příjmů fyzických osob, kteří vedou daňovou evidenci podle § 7b ZDP, daňovým výdajem také
plnění v podobě úplaty u finančního leasingu hmotného majetku, který lze podle tohoto zákona odpisovat, a to jen v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období
. K tomu je v pokynu GFŘ D-22 uvedeno, že u poplatníků vedoucích daňovou evidenci se poměrná výše úplaty u finančního leasingu připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období podle § 24 odst. 2 písm. h) ZDP stanoví s přesností maximálně na kalendářní měsíce, a to i za každý započatý měsíc.
Při výpočtu poměrné části úplaty připadající na příslušné zdaňovací období se u poplatníka vedoucího daňovou evidenci obvykle postupuje tak, že se z celkové částky úplaty sjednané ve smlouvě o finančním leasingu vypočte částka této úplaty připadající z celkové sjednané doby finančního leasingu na jeden měsíc, a daňový výdaj připadající na příslušné zdaňovací období se pak vypočítá jako součin počtu měsíců trvání finančního leasingu v tomto zdaňovacím období a výše úplaty připadající na jeden měsíc.
Příklad 6
Poplatník daně z příjmů fyzických osob, který vede daňovou evidenci podle § 7b ZDP, uzavře dne 21.10.2016 smlouvu o finančním leasingu osobního automobilu a téhož dne převezme osobní automobil do užívání pro svou podnikatelskou činnost. Podle smlouvy bude doba finančního leasingu činit 54 měsíců, přičemž tato doba začne běžet od okamžiku uzavření leasingové smlouvy a převzetí předmětu finančního leasingu uživatelem. Celková výše úplaty bez DPH za uvedenou dobu finančního leasingu bude činit 702 000 Kč. Po řádném ukončení sjednané doby finančního leasingu poplatník zaplatí za osobní automobil sjednanou kupní cenu bez DPH ve výši 1 000 Kč a zařadí jej do svého obchodního majetku (tj. bude osobní automobil vést v daňové evidenci podle § 7b ZDP).
Za zdaňovací období roku 2016 poplatník u tohoto finančního leasingu uplatní jako daňový výdaj částku ve výši 39 000 Kč (702 000 / 54 x 3).
Podle § 24 odst. 2 písm. o) ZDP je u poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci, daňovým výdajem také
pořizovací cena u pohledávky nabyté postoupením, a to jen do výše příjmů plynoucích z její úhrady dlužníkem nebo postupníkem při jejím následném postoupení
.
Příklad 7
Poplatník daně z příjmů fyzických osob, který vede daňovou evidenci podle § 7b ZDP, si v roce 2015 v rámci svého podnikání pořídil pohledávku ve jmenovité hodnotě 250 000 Kč, za kterou v uvedeném roce zaplatil postupiteli sjednanou cenu ve výši 100 000 Kč. Při následném postoupení této pohledávky v roce 2016 obdržel od postupníka částku ve výši 120 000 Kč. Částku 100 000 Kč, za kterou poplatník v roce 2015 pohledávku nabyl jejím postoupením, nemohl poplatník v tomto zdaňovacím období uplatnit jako daňový výdaj. Tuto částku ale může poplatník uvést jako daňový výdaj v daňové evidenci za zdaňovacím období roku 2016, jelikož v tomto zdaňovacím období bude mít z následného postoupení pohledávky zdanitelný příjem ve výši 120 000 Kč.
Pokud podle daňové evidence přesáhnou daňové výdaje příjmy uvedené v § 7 ZDP, pak podle ustanovení § 5 odst. 3 ZDP je tento rozdíl
ztrátou
. Podle pokynu GFŘ D-22 k § 5 odst. 3 ZDP se ztrátou rozumějí i případy, kdy poplatník při výkonu činnosti, z níž mohou plynout příjmy podle § 7 ZDP, nedosáhl ve zdaňovacím období příjmů, ale měl pouze výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Rozhodné při tom je, že poplatník samostatnou činnost vykonává. Podle ustanovení § 5 odst. 3 ZDP se o ztrátu upravenou podle § 23 ZDP (tj. daňovou ztrátu) sníží úhrn dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až 10 ZDP s použitím odstavce 1. Pokud poplatník tuto daňovou ztrátu nebo její část nemůže uplatnit ve zdaňovacím období, ve kterém mu tato daňová ztráta vznikla, může ji odečíst od úhrnu dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až 10 ZDP nejdéle v pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po zdaňovacím období, ve kterém byla uvedena v daňovém přiznání (viz § 34 odst. 1 ZDP).
Při správě daňové ztráty se podle ustanovení § 38n odst. 2 ZDP postupuje obdobně jako při správě daňové povinnosti. To například znamená, že poplatník daně z příjmů fyzických osob je postihován pokutou za opožděné tvrzení daně podle § 250 daňového řádu i při opožděném podání daňového přiznání, ve kterém za dané zdaňovací období vykáže daňovou ztrátu. Daňová ztráta se vyměřuje, přičemž platí, že při případném snižování daňové ztráty se postupuje obdobně jako při zvyšování daňové povinnosti (podle § 251 odst. 1 daňového řádu vzniká poplatníkovi povinnost uhradit penále ve výši 1% z částky, o kterou je mu správcem daně snížena původně přiznaná daňová ztráta) a při zvyšování daňové ztráty se postupuje jako při snižování daňové povinnosti.
Majetek a dluhy v daňové evidenci
Majetek, který poplatník daně z příjmů fyzických osob eviduje v daňové evidenci podle § 7b ZDP, se pro účely tohoto zákona považuje za
majetek zahrnutý v obchodním majetku poplatníka
. Podle nepříliš jednoznačně formulovaného ustanovení § 4 odst. 4 ZDP se obchodním majetkem poplatníka daně z příjmů fyzických osob rozumí část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno anebo je nebo byla uvedena v daňové evidenci. K tomu je v pokynu GFŘ D-22 upřesněno, že majetkem zahrnutým v obchodním majetku se rozumí majetek, o kterém poplatník s příjmy podle § 7 ZDP účtuje nebo ho eviduje v daňové evidenci.
Podle § 4 odst. 4 ZDP se dnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku poplatníka se rozumí den, kdy poplatník o této složce majetku naposledy účtoval nebo ji naposledy uváděl v daňové evidenci. Vyřazení majetku z obchodního majetku má zpravidla dopad na uplatňování výdajů u tohoto majetku.
Příklad 8
Poplatník daně z příjmů fyzických osob si v roce 2013 pořídil pro své podnikání nový osobní automobil a od 1.6.2013 jej vede v daňové evidenci podle § 7b ZDP jako hmotný majetek na příslušné inventární kartě. Z této skutečnosti vyplývá, že od uvedeného data je osobní automobil zahrnutý do obchodního majetku poplatníka. V měsíci říjnu 2016 se poplatník rozhodne osobní automobil vyřadit ze svého obchodního majetku, jelikož jej hodlá dále používat pouze pro svou osobní potřebu. Za tím účelem poplatník ukončí dne 31.10.2016 vedení automobilu v daňové evidenci, a to záznamem o vyřazení automobilu z obchodního majetku na příslušné inventární kartě, kde uvede jako důvod převedení automobilu do osobního užívání. Od 1.11.2016 již automobil nebude zahrnutý v obchodním majetku poplatníka. Pokud po tomto datu podnikatel použije automobil pro podnikatelské účely, bude si moci jako daňový výdaj na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem nezahrnutým do obchodního majetku podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 3. ZDP uplatnit jen náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty.
Podle § 7b odst. 2 ZDP se pro
obsahové vymezení složek majetku
v daňové evidenci použijí zvláštní právní předpisy o účetnictví, není-li dále stanoveno jinak:
-
pro obsahové vymezení zásob se použije § 9 prováděcí účetní vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví,
-
pro obsahové vymezení hmotného majetku se použije § 26 ZDP.
Pro
ocenění majetku a dluhů
v daňové evidenci se podle § 7b odst. 3 ZDP oceňují:
-
hmotný majetek vstupní cenou podle § 29 ZDP,
-
pohledávky podle § 5 ZDP (podle § 5 odst. 9 ZDP se pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob rozumí hodnotou pohledávky jmenovitá hodnota nebo pořizovací cena u pohledávky nabyté postoupením a u pohledávky nabyté bezúplatně cena určená ke dni jejího nabytí podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku; u poplatníků, kteří jsou plátci daně z přidané hodnoty nebo jimi byli v době vzniku pohledávky, se jmenovitá hodnota pohledávky snižuje o výši daně z přidané hodnoty, pokud byla splněna vlastní daňová povinnost na výstupu),
-
ostatní majetek (zásoby, pozemky, cenné papíry apod.):
a)
pořizovací cenou, je-li pořízen úplatně (pořizovací cenou se podle § 25 odst. 5 zákona o účetnictví rozumí cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související),
b)
vlastními náklady, je-li pořízen ve vlastní režii (vlastními náklady u zásob vytvořených vlastní činností se podle § 25 odst. 5 zákona o účetnictví rozumí přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost, popřípadě i část nepřímých nákladů, která se vztahuje k výrobě nebo k jiné činnosti,
c)
cenou určenou podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku ke dni nabytí u majetku nabytého bezúplatně (např. zděděním nebo darováním),
-
dluhy při vzniku jmenovitou hodnotou, při převzetí pořizovací cenou,
-
peněžní prostředky a ceniny jejich jmenovitými hodnotami.
Pořizovací cenou pozemku je cena včetně porostu (nejedná-li se o pěstitelský celek trvalých porostů, který je hmotným majetkem podle § 26 ZDP), bez stavby na něm zřízené.
U majetku pořízeného formou finančního leasingu se do pořizovací ceny zahrnou i výdaje související s pořízením, hrazené uživatelem.
V případě úplatného pořízení majetku a dluhů za jednu pořizovací cenu, se cena jednotlivých složek majetku stanoví v poměrné výši k ceně jednotlivých složek majetku oceněných podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku, s výjimkou peněz, cenin, pohledávek a dluhů. Tento postup se v praxi nejčastěji týká koupě pozemku i se stavbou za jednu kupní cenu.
Příklad 9
Poplatník daně z příjmů fyzických osob, který vede daňovou evidenci podle § 7b ZDP, koupí v roce 2016 nemovitou věc (pozemek i se stavbou) za jednu kupní cenu ve výši 2 850 000 Kč. Při ocenění jednotlivých součástí nemovité věci podle zákona o oceňování majetku bude znalcem určena cena pozemku ve výši 1 100 000 Kč a cena stavby ve výši 2 900 000 Kč. Pro účely daňové evidence podle § 7b ZDP bude pozemek oceněn pořizovací cenou ve výši 783 750 Kč (2 850 000 x 1 100 000 / 4 000 000) a stavba bude oceněna pořizovací cenou ve výši 2 066 250 Kč (2 850 000 x 2 900 000 / 4 000 000), která bude zároveň i vstupní cenou pro daňové odpisování stavby (pozemek se neodpisuje).
Podle § 7b odst. 4 ZDP je poplatník vedoucí daňovou evidenci povinen provést
zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a dluhů
, a to k poslednímu dni zdaňovacího období (podle § 16b ZDP je zdaňovacím obdobím daně z příjmů fyzických osob kalendářní rok). Zjišťování stavu peněžních prostředků (v hotovosti a na účtech v peněžních ústavech) není pro poplatníky, kteří vedou daňovou evidenci podle § 7b ZDP, povinné.
O zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a dluhů k poslednímu dni zdaňovacího období (tj. k 31. 12. kalendářního roku) je poplatník vedoucí daňovou evidenci podle § 7b ZDP povinen provést
zápis
, k jehož obsahu a formě ale není v zákoně ani v pokynu GFŘ D-22 nic bližšího stanoveno.
V § 7b odst. 4 ZDP je dále stanoveno, že
poplatník o případné rozdíly upraví základ daně podle § 24 a 25
. Tím se zřejmě rozumí pouze úpravy daňových výdajů podle uvedených ustanovení (např. snížení daňových výdajů o podíl připadající na používání obchodního majetku poplatníka nebo najatého majetku pro osobní spotřebu poplatníka, snížení výdajů vynaložených na pořízení zásob o zjištěná manka a škody apod.). Při ostatních úpravách se poplatníci daně musí řídit § 5 a 23 ZDP.
Cizí měna v daňové evidenci
Pokud má poplatník daně z příjmů fyzických osob, který vede daňovou evidenci podle § 7b ZDP, příjmy a výdaje v cizí měně, postupuje při jejich přepočtu na českou měnu podle § 38 odst. 1 ZDP. Zde je stanoveno, že pro daňové účely mohou poplatníci, kteří nevedou účetnictví, s výjimkou uvedenou v odstavcích 2 až 4 použít
jednotný kurs
(tento kurs se stanoví jako průměr směnného kursu stanoveného Českou národní bankou poslední den každého měsíce zdaňovacího období), pokud nevyužijí
kursy devizového trhu uplatňované podle zvláštních právních předpisů o účetnictví
(tj. aktuální denní kurs nebo pevný kurs). V jednom zdaňovacím období však nelze pro přepočet cizí měny použít současně jednotný kurs a kursy devizového trhu uplatňované podle účetních předpisů.
Při používání jednotného kursu poplatník v průběhu zdaňovacího období uvádí v daňové evidenci příjmy a výdaje v cizí měně a teprve po skončení zdaňovacího období a zjištění jednotného kursu provede přepočet příjmů a výdajů evidovaných v cizí měně na českou měnu příslušným jednotným kursem (od zdaňovacího období roku 2010 jsou jednotné kursy zveřejňovány vždy po skončení kalendářního roku Generálním finančním ředitelstvím v pokynu řady D).
Podle pokynu GFŘ D-22 se v daňové evidenci ke konci zdaňovacího období neprovádí přepočet zůstatku devizového účtu nebo valutové pokladny, ani se nepřeceňují pohledávky nebo dluhy v cizí měně.
Úschova daňové evidence
Podle § 7b odst. 5 ZDP je poplatník povinen uschovávat daňovou evidenci
za všechna zdaňovací období, pro která neuplynula lhůta pro stanovení daně
. Podle § 148 odst. 1 daňového řádu činí tato lhůta 3 roky a obvykle začíná běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového přiznání. V dalších ustanoveních § 148 daňového řádu jsou pak vymezeny případy, kdy se lhůta pro stanovení daně prodlužuje o 1 rok nebo se její běh přerušuje anebo tato lhůta neběží.
V § 38r odst. 2 ZDP je upraveno prodloužení lhůty pro stanovení daně v případě, kdy poplatníkovi vznikla za zdaňovací období daňová ztráta, kterou lze uplatnit v následujících zdaňovacích obdobích jako položku odčitatelnou od základu daně. Podle uvedeného ustanovení končí lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, až současně se lhůtou pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, za které lze daňovou ztrátu nebo její část uplatnit.
Příklad 10
Poplatník daně z příjmů fyzických osob vede od roku 2011, kdy začal provozovat samostatnou výdělečnou činnost, daňovou evidenci podle § 7b ZDP. V přiznání k dani z příjmů fyzických osob za uvedené zdaňovací období poplatník vykázal daňovou ztrátu, kterou mohl v následujících (nejdéle v pěti) zdaňovacích obdobích uplatňovat jako položku odčitatelnou od základu daně. Poslední část daňové ztráty z roku 2011 poplatník uplatní v daňovém přiznání za zdaňovací období roku 2016. V tom případě bude poplatník povinen uschovávat daňovou evidenci za rok 2011 až do té doby, než mu uplyne lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období roku 2016 (tato lhůta uplyne, pokud nebude z nějakého důvodu prodloužena, dnem 1.4.2020 nebo v případě, že bude poplatník při zpracování a podání daňového přiznání za rok 2016 zastoupen poradcem, dnem 1.7.2020).
Daňová evidence při společném podnikání ve společnosti
Při společném podnikání několika fyzických osob sdružených ve společnosti podle § 2716 a násl. občanského zákoníku, kdy každý ze společníků společnosti vede daňovou evidenci podle § 7b ZDP, mohou podle ustanovení § 7 odst. 13 ZDP tito společníci vést i daňovou evidenci, ve které evidují společné příjmy a společné výdaje na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů; přitom na konci zdaňovacího období nebo při ukončení činnosti v průběhu zdaňovacího období uvede každý společník do své daňové evidence podíl na společných příjmech a podíl na společných výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Obdobně se postupuje při evidenci společného majetku, který je ve spoluvlastnictví jednotlivých společníků společnosti, a společných dluhů.
Přechod z daňové evidence na účetnictví
Z hlediska daně z příjmů fyzických osob je postup při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví upraven v , přičemž podle § 23 odst. 14 ZDP může poplatník při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví zahrnout hodnotu pohledávek a zásob, které evidoval v době zahájení vedení účetnictví, do základu daně buď jednorázově v době zahájení vedení účetnictví, nebo postupně po 9 následujících zdaňovacích období, počínaje zdaňovacím obdobím zahájení vedení účetnictví.
Účetní metoda přechodu z daňové evidence na účetnictví je upravena v § 61b vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví.
V § 4 odst. 2 až 6 zákona o účetnictví je pro fyzické osoby, které se z různých důvodů stanou účetní jednotkou, stanoveno, od kterého dne jsou povinny zahájit vedení účetnictví. Například podle ustanovení § 4 odst. 4 uvedeného zákona jsou fyzické osoby, které se stanou účetní jednotkou dobrovolně z vlastního rozhodnutí, povinny zahájit vedení účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém se rozhodly vést účetnictví, nerozhodnou-li se vést účetnictví již ode dne zahájení podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti.
Příklad 11
Fyzická osoba podniká od roku 2005 a dosud vede daňovou evidenci podle § 7b ZDP. V průběhu roku 2016 se podnikatel stane účetní jednotkou podle § 1 odst. 2 písm. f) zákona o účetnictví, jelikož učiní v tomto roce rozhodnutí, že bude vést účetnictví, i když k tomu není povinen. V tomto případě podnikatel ukončí daňovou evidenci dnem 31.12.2016 a od 1.1.2017 zahájí vedení podvojného účetnictví. Příslušnou úpravu základu daně podle přílohy č. 3 k ZDP provede poplatník ve zdaňovacím období roku 2017, popřípadě v tomto zdaňovacím období zahájí postupné zahrnování hodnoty pohledávek a zásob do základu daně podle § 23 odst. 14 ZDP.