Daňová evidence pro účely daně z příjmů fyzických
osob
Ing.
Jiří
Vychopeň
Do konce roku 2003 byly fyzické osoby, které podnikaly nebo provozovaly jinou samostatnou
výdělečnou činnost a prokazovaly své výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů pro
zjištění základu daně, účetními jednotkami podle § 1
odst. 2 písm. d) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění platném do 31.12.2003. Podle
uvedeného zákona platilo, že pokud zvláštní zákon nestanovil jinak, byli podnikatelé nezapsaní v
obchodním rejstříku povinni účtovat v soustavě jednoduchého účetnictví o příjmech a výdajích,
obchodním majetku, jakož i o závazcích, a to tak, aby bylo možné zjistit výsledek hospodaření. Do
konce roku 2002 postupovali podnikatelé při vedení účetních knih v soustavě jednoduchého účetnictví
podle příslušných opatření Ministerstva financí, od 1.1.2003 pak také podle vyhlášky č.
507/2002 Sb.
Fyzické osoby účtující v soustavě jednoduchého účetnictví byly povinny zjišťovat skutečný
stav veškerého majetku a závazků inventarizací a ověřovat, zda tento stav odpovídá účetnímu stavu
majetku a závazků. Fyzické osoby účtující v soustavě jednoduchého účetnictví sestavovaly za
jednotlivá účetní období přehledy o příjmech a výdajích a o majetku a závazcích.
S účinností od 1.1.2004 byla soustava jednoduchého účetnictví zrušena a od uvedeného data
jsou povinny vést účetnictví už jenom ty fyzické osoby, které jsou účetními jednotkami podle
aktuálního znění zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví,
přičemž i tyto účetní jednotky účtují v soustavě podvojného účetnictví. Podle
§ 1 odst. 2 písm. d) až h) zákona č. 563/1991
Sb., o účetnictví, jsou fyzické osoby účetními jednotkami, pokud:
-
jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku,
-
jsou podnikateli a jejich obrat podle zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen
„ZDPH“), včetně plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v rámci jejich
podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč, a
to od prvního dne kalendářního roku,
-
jsou podnikateli a jsou společníky sdruženými ve společnosti podle
§ 2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník (dále jen „občanský zákoník“), pokud alespoň jeden ze společníků sdružených v této
společnosti je účetní jednotkou podle zákona o
účetnictví,
-
vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí,
-
jim povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis.
Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku
je za podnikatele považován každý, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou
činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení
zisku, a to se zřetelem k této činnosti, přičemž podle § 421 odst. 2 téhož zákona platí, že pokud má
fyzická osoba živnostenské nebo jiné oprávnění k podnikání, má se za to, že tato fyzická osoba je
podnikatelem (obdobně to platí i pro právnické osoby).
Pro účely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z
příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), jsou podnikatelé, kteří jsou fyzickými
osobami, poplatníky daně z příjmů fyzických osob.
Od zdaňovacího období roku 2004 jsou poplatníci daně z příjmů fyzických osob s příjmy z
podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, kteří nevedou účetnictví a neuplatňují výdaje v
procentní výši z dosažených příjmů, povinni pro zajištění zjištění základu daně (dílčího základu
daně podle § 7 ZDP) vést
daňovou evidenci podle
§ 7b ZDP
.Podle ustanovení § 7b odst. 1 ZDP je
účelem
daňové evidence zajištění zjištění základu daně, přičemž podle uvedeného ustanovení daňová
evidence obsahuje:
a)
údaje o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu
daně,
b)
údaje o majetku a závazcích.
Pokud ale poplatník daně z příjmů fyzických osob vede účetnictví, vychází se u něj pro
zjištění základu daně z účetního výsledku hospodaření, tj. z rozdílu mezi výnosy a náklady (zisk
nebo ztráta).
Jestliže fyzická osoba s příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti dosud
vedla účetnictví, může jej za stanovených podmínek ukončit a přejít na daňovou evidenci podle
§ 7b ZDP. Podle
§ 4 odst. 7 zákona o účetnictví však mohou účetní
jednotky, které jsou fyzickými osobami, ukončit vedení účetnictví nejdříve po uplynutí 5 po sobě
jdoucích účetních období, ve kterých vedly účetnictví (to neplatí pouze při ukončení činnosti). Pro
účely daně z příjmů je postup poplatníka při přechodu z vedení účetnictví na daňovou evidenci
speciálně upraven v příloze č. 2 k ZDP.
Příklad 1
Od 1.1.2012 podnikatel, který je poplatníkem daně z příjmů fyzických osob, na základě
svého rozhodnutí účtuje v soustavě podvojného účetnictví. V roce 2016 poplatník usoudil, že je pro
něj z daňového hlediska výhodnější daňová evidence podle §
7b ZDP. Minimálně do konce roku 2016 však tento poplatník ještě musí vést účetnictví, tudíž
na daňovou evidenci může přejít nejdříve od 1.1.2017. Pokud se tak rozhodne, bude povinen provést v
daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2017 příslušné úpravy
základu daně (dílčího základu daně podle § 7 ZDP)
podle Přílohy č. 2 k ZDP.
V § 7b ZDP je stanoven
pouze účel a
obsah daňové evidence
. Způsob ani formu vedení daňové evidence zákon nestanoví a nic bližšího k
tomu není uvedeno ani v pokynu Generálního finančního ředitelství D-22 k jednotnému postupu při
uplatňování některých ustanovení ZDP (nic bližšího ke
způsobu a formě vedení daňové evidence nebylo uvedeno ani v předcházejícím pokynu GFŘ D-6, stejně
jako v dřívějších pokynech MF ČR D-300 nebo D-190). Záleží tedy jen na poplatníkovi, jaký způsob a
konkrétní formu daňové evidence zvolí. Mnozí poplatníci dosud vedou daňovou evidenci obdobným
způsobem, jakým bylo do konce roku 2003 upraveno jednoduché účetnictví.Daňovou evidenci podle § 7b ZDP je třeba
vést tak, aby na jejím základě bylo možno zjistit a prokázat správnou výši dílčího základu daně
podle § 7 ZDP. Součástí daňové evidence by proto
měly být i příslušné doklady (zejména vystavené a přijaté faktury, doklady o hotovostních a
bezhotovostních platbách) a také např. uzavřené smlouvy a dohody. Nedostatečná daňová evidence může
poplatníkovi zkomplikovat prokazování správnosti jím tvrzeného dílčího základu daně a dalších
skutečností, které je poplatník povinen uvádět v přiznání k dani z příjmů fyzických osob v
souvislosti s výkonem samostatných činností, a v krajním případě může vést i ke stanovení daně
správcem daně podle pomůcek (viz § 98 zákon č. 280/2009
Sb., daňový řád).
Daňová evidence podle § 7b ZDP nemá nic
společného s účtováním (tj. ani s vedením jednoduchého účetnictví) a účetní předpisy se poplatníků
vedoucích daňovou evidenci netýkají, pokud není v ZDP
výslovně stanoveno jinak.
Daňová evidence je oproti vedení účetnictví administrativně jednodušší a mnohdy vede i k
výhodnějšímu zdaňování příjmů ze samostatné činnosti (u poplatníka vedoucího daňovou evidenci se do
základu daně nezahrnují dosud neuhrazené pohledávky, zatímco základ daně se snižuje i o výdaje
vynaložené na pořízení dosud nespotřebovaných zásob). Daňová evidence slouží výhradně jen pro
potřeby zjištění dílčího základu daně podle § 7 ZDP,
neposkytuje údaje o výsledku hospodaření podnikatele.
Daňová evidence pro účely daně z příjmů fyzických osob nemá nic společného s evidencí
údajů pro účely daně z přidané hodnoty, ve které jsou podle
§ 100 ZDPH plátce nebo osoba identifikovaná k dani
povinni vést údaje vztahující se k jejich daňovým povinnostem podle tohoto zákona, a to v členění
potřebném pro sestavení daňového přiznání, souhrnného hlášení nebo kontrolního hlášení.
Podle § 100 odst. 3 písm. b) ZDPH
jsou plátci povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty také evidenci obchodního
majetku, kterým se podle ustanovení § 4 odst. 4 písm.
c) ZDPH pro účely tohoto zákona rozumí souhrn majetkových hodnot, který slouží nebo je určen
osobě povinné k dani k uskutečňování ekonomických činností. Tato definice obchodního majetku nemá
nic společného s vymezením obchodního majetku pro účely daně z příjmů fyzických osob, jak bude dále
uvedeno.
Evidence příjmů a výdajů pro zjištění základu
daně
Předmětem daňové evidence jsou
příjmy ze samostatné činnosti podle
§ 7 odst. 1 písm. a) až c) a
odst. 2 ZDP
, tj.:-
příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství,
-
příjmy ze živnostenského podnikání,
-
příjmy z jiného podnikání, ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění (např.
příjmy ze samostatné činnosti lékařů, advokátů, notářů, daňových poradců),
-
příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví, autorských práv
včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování
literárních a jiných děl vlastním nákladem,
-
příjmy z výkonu nezávislého povolání (např. příjmy ze samostatné činnosti sportovců
nebo umělců),
-
příjmy z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku.
Za příjmy ze samostatné činnosti podle § 7
ZDP se považují i příjmy spolupracujících osob, kterými se podle
§ 13 odst. 1 ZDP rozumí:
a)
spolupracující manžel,
b)
spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící
domácnosti,
c)
člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu.
Podle pokynu GFŘ D-22 se za příjmy podle § 7
ZDP považují příjmy ze samostatné činnosti vykonávané na základě povolení, registrace nebo
jiného souhlasu příslušného orgánu, pokud je ho k výkonu takové samostatné činnosti třeba, a to i
tehdy, jestliže toto povolení, registrace nebo souhlas byly vydány v průběhu zdaňovacího období,
dále příjmy z nájmu majetku vloženého do obchodního majetku poplatníka a příjmy plynoucí z veškerého
nakládání s majetkem vloženým do obchodního majetku poplatníka, včetně příjmů z prodeje cenných
papírů.
Příklad 2
Poplatník s příjmy ze samostatné činnosti podle §
7 ZDP prodá v roce 2016 osobní automobil, který má od roku 2014 zařazený v obchodním majetku
a vede jej v daňové evidenci pro účely daně z příjmů jako hmotný majetek na příslušné inventární
kartě. Jestliže bude automobil veden v daňové evidenci poplatníka až do doby uskutečnění jeho
prodeje, bude příjem prodeje automobilu uveden v daňové evidenci jako příjem ze samostatné činnosti
podle § 7 ZDP (tento příjem podléhá i pojistnému na
sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na veřejné zdravotní
pojištění).
Pokud by však poplatník ukončil vedení automobilu v daňové evidenci ještě před
uskutečněním jeho prodeje záznamem na inventární kartě o vyřazení automobilu z obchodního majetku do
osobního užívání, neuváděl by příjem z prodeje automobilu v daňové evidenci, jelikož by se v takovém
případě nejednalo o příjem ze samostatné činnosti podle § 7
ZDP, ale o jiný příjem podle § 10 ZDP (tento
příjem nepodléhá pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a
pojistnému na veřejné zdravotní pojištění).
Od zdaňovacího období roku 2014 se za příjmy z jiného podnikání podle
§ 7 odst. 1 písm. c) ZDP považují i příjmy
dosažené při provozování samostatné činnosti bez příslušného podnikatelského oprávnění. Vyplývá to z
pokynu GFŘ D-22, podle kterého jsou příjmy z činnosti poplatníka, kterou poplatník vykonává bez
podnikatelského oprávnění, přestože k této činnosti podnikatelské oprávnění potřeba je, podřazeny
pod § 7 odst. 1 písm. c) ZDP, tj. pod příjmy z
jiného podnikání neuvedeného v § 7 odst. 1 písm.
a) a b) ZDP. V pokynu GFŘ D-22 je ale k
§ 7 ZDP také uvedeno, že pokud je některá činnost
zákonem zcela zakázána (např. obchodování s lidmi, obchod s drogami apod.), nemůže být taková
činnost podnikáním ve smyslu § 420 občanského
zákoníku.
Příklad 3
Poplatník daně z příjmů fyzických osob podniká na základě živnostenského oprávnění k
provozování volné živnosti, přičemž u ohlášení volné živnosti uvedla jako obor činnosti pouze
provozování cestovní agentury a ubytovací služby. Pro účely daní z příjmů vede poplatník daňovou
evidenci podle § 7b ZDP. Od roku 2015 poplatník
provozuje také hostinskou činnost, ačkoli k této činnosti, která je podle
Přílohy č. 1 živnostenského zákona živností
řemeslnou, neměl v uvedeném roce příslušné oprávnění. Jelikož se od roku 2014 za příjmy ze
samostatné činnosti podle § 7 ZDP považují i příjmy
ze samostatné činnosti provozované bez příslušného oprávnění, byl podnikatel povinen uvádět v daňové
evidenci za zdaňovací období roku 2015 jako příjmy ze samostatné činnosti podle
§ 7 ZDP i příjmy z hostinské činnosti provozované
bez příslušného oprávnění (tyto příjmy podléhají i sociálnímu a zdravotnímu pojištění).
V daňové evidenci podle § 7b ZDP uvádí
poplatník příjmy peněžní i nepeněžní dosažené i směnou (podle ustanovení
§ 23 odst. 6 ZDP se příjmy získané směnou
posuzují pro účely tohoto zákona jako příjmy získané prodejem).
Nepeněžní příjmy se podle ustanovení § 3 odst.
3 ZDP oceňují:
a)
podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku,
b)
jako pětinásobek hodnoty ročního plnění, pokud příjem spočívá v jiném majetkovém
prospěchu, jehož obsahem je opakující se plnění na dobu:
1.
neurčitou,
2.
života člověka nebo
3.
delší než 5 let.
Ve stanovených případech vymezených v § 23
odst. 6 písm. a) ZDP jsou nepeněžním příjmem u vlastníka (pronajímatele) výdaje (náklady)
vynaložené nájemcem na najatém majetku se souhlasem pronajímatele nad rámec smluveného nájemného a
neuhrazené vlastníkem (pronajímatelem). Podle pokynu GFŘ D-22 k uvedenému ustanovení je příjmem
vlastníka (pronajímatele), který vede daňovou evidenci, také nepeněžní plnění od nájemce, kterým je
zcela nebo zčásti hrazeno nájemné (např. formou technického zhodnocení, oprav, údržby), a to v tom
zdaňovacím období, ve kterém bylo nepeněžní plnění nájemcem vynaloženo.
Z § 7b ZDP vyplývá, že předmětem daňové
evidence nejsou příjmy, které jsou od daně z příjmů osvobozeny nebo nejsou předmětem této daně
(
např. vklady vlastních peněžních prostředků, přijaté peněžité zápůjčky, přijaté přeplatky
pojistného OSVČ na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistného
OSVČ na veřejné zdravotní pojištění)
.V pokynu GFŘ D-22 k § 23 odst. 6 ZDP
jsou vymezeny případy, kdy se za příjem podle tohoto zákona považuje i daň z přidané hodnoty (např.
daň z přidané hodnoty, kterou plátce daně z přidané hodnoty uplatní jako nárok na odpočet daně při
změně režimu podle § 79 odst. 1 až 3 ZDPH v
souvislosti s registrací plátce).
Daňová evidence podle § 7b ZDP
neposkytuje přesný údaj o obratu pro účely daně z přidané hodnoty, který je podle
§ 4a ZDPH nutno zjišťovat z evidence úplat
náležejících osobě povinné k dani za uskutečněná dodání zboží a poskytnuté služby, které se podle
uvedeného ustanovení započítávají do obratu, nikoliv z evidence příjmů pro účely daní z
příjmů.
V daňové evidenci se vedou také údaje o
výdajích vynaložených na dosažení, zajištění a
udržení příjmů ze samostatné činnosti (dále též „daňové výdaje“)
, a to v prokázané výši.
Součástí daňové evidence by proto měly být i příslušné doklady k vynaloženým daňovým výdajům. Při
evidenci výdajů pro daný daňový účel se poplatník řídí zejména
§ 24 a 25
ZDP. Podle pokynu GFŘ D-22 jsou výdaje vymezené v
§ 24 odst. 2 ZDP daňovými výdaji podle
§ 24 odst. 1 ZDP bez ohledu na skutečnost, zda
slouží k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, za předpokladu, že v příslušném
ustanovení není omezující podmínka jinými ustanoveními tohoto zákona nebo jiného zvláštního právního
předpisu.
Daňové výdaje uváděné v daňové evidenci mohou mít i nepeněžní podobu, např.:
-
odpisy hmotného majetku uplatněné poplatníkem v příslušném zdaňovacím období v
souladu s příslušnými ustanoveními § 26 a násl. ZDP
(podle pokynu GFŘ D-22 k § 26 ZDP musí být odpisy
za každý jednotlivý hmotný a nehmotný majetek, které jsou uplatňované jako daňový výdaj, vedeny
průkazným způsobem po celou dobu odpisování),
-
zůstatková cena prodaného nebo likvidovaného hmotného majetku uplatněná v souladu s
§ 24 odst. 2 písm. b) ZDP,
-
tvorba rezervy na opravy hmotného majetku podle zákona č.
593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z
příjmů, ve znění pozdějších předpisů,
-
náhrada za použití vlastního silničního motorového vozidla nezahrnutého do obchodního
majetku poplatníka ve výši sazby základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty
uplatněná podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 3.
ZDP.
Od zdaňovacího období roku 2009 mohou poplatníci s příjmy ze samostatné činnosti podle
§ 7 ZDP uvádět v daňové evidenci jako daňový výdaj
namísto skutečně vynaložených výdajů na pohonné hmoty a parkovné tzv.
paušální výdaj na
dopravu
podle § 24 odst. 2 písm. zt)
ZDP.U poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci podle
§ 7b ZDP, jsou podle
§ 24 odst. 2 písm. zn) ZDP daňovým výdajem
také
výdaje na pořízení nehmotného majetku nebo jeho technického zhodnocení
, a to bez ohledu
na jejich výši.Příklad 4
Poplatník daně z příjmů fyzických osob, který vede daňovou evidenci podle
§ 7b ZDP, si v roce 2016 pořídí pro své podnikání
software, za který v tomto roce zaplatí cenu bez DPH ve výši 250 000 Kč. V daňové evidenci za
zdaňovací období roku 2015 uvede poplatník celou uvedenou částku jako daňový výdaj.
Od zdaňovacího období roku 2014 jsou podle
§ 24 odst. 2 písm. zx) ZDP daňovým výdajem u
poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci podle § 7b
ZDP, také
výdaje na zřízení práva stavby, není-li toto právo stavby součástí ceny stavby,
a to v poměrné výši připadající ze sjednané doby zřízení práva stavby na příslušné zdaňovací
období
.Příklad 5
Poplatník daně z příjmů fyzických osob, který vede daňovou evidenci podle
§ 7b ZDP, zřídil pro své podnikání právo stavby, a
to na dobu od počátku roku 2016 do konce roku 2025, za které v roce 2016 zaplatil sjednanou cenu bez
DPH ve výši 1 000 000 Kč. V jednotlivých zdaňovacích obdobích (počínaje zdaňovacím obdobím roku 2016
a konče zdaňovacím obdobím roku 2025) bude poplatník v daňové evidenci uvádět výdaj na zřízení práva
stavby v příslušné poměrné výši, tj. ročně ve výši 100 000 Kč (1 000 000 / 10).
Podle § 24 odst. 2 písm. h) bodu 2.
ZDP je u poplatníků daně z příjmů fyzických osob, kteří vedou daňovou evidenci podle
§ 7b ZDP, daňovým výdajem také
plnění v podobě
úplaty u finančního leasingu hmotného majetku, který lze podle tohoto zákona odpisovat, a to jen v
poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období
. K tomu je v pokynu GFŘ
D-22 uvedeno, že u poplatníků vedoucích daňovou evidenci se poměrná výše úplaty u finančního
leasingu připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období podle
§ 24 odst. 2 písm. h) ZDP stanoví s přesností
maximálně na kalendářní měsíce, a to i za každý započatý měsíc.Při výpočtu poměrné části úplaty připadající na příslušné zdaňovací období se u poplatníka
vedoucího daňovou evidenci obvykle postupuje tak, že se z celkové částky úplaty sjednané ve smlouvě
o finančním leasingu vypočte částka této úplaty připadající z celkové sjednané doby finančního
leasingu na jeden měsíc, a daňový výdaj připadající na příslušné zdaňovací období se pak vypočítá
jako součin počtu měsíců trvání finančního leasingu v tomto zdaňovacím období a výše úplaty
připadající na jeden měsíc.
Příklad 6
Poplatník daně z příjmů fyzických osob, který vede daňovou evidenci podle
§ 7b ZDP, uzavře dne 21.10.2016 smlouvu o finančním
leasingu osobního automobilu a téhož dne převezme osobní automobil do užívání pro svou
podnikatelskou činnost. Podle smlouvy bude doba finančního leasingu činit 54 měsíců, přičemž tato
doba začne běžet od okamžiku uzavření leasingové smlouvy a převzetí předmětu finančního leasingu
uživatelem. Celková výše úplaty bez DPH za uvedenou dobu finančního leasingu bude činit 702 000 Kč.
Po řádném ukončení sjednané doby finančního leasingu poplatník zaplatí za osobní automobil sjednanou
kupní cenu bez DPH ve výši 1 000 Kč a zařadí jej do svého obchodního majetku (tj. bude osobní
automobil vést v daňové evidenci podle § 7b
ZDP).
Za zdaňovací období roku 2016 poplatník u tohoto finančního leasingu uplatní jako daňový
výdaj částku ve výši 39 000 Kč (702 000 / 54 x 3).
Podle § 24 odst. 2 písm. o) ZDP je u
poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci, daňovým výdajem také
pořizovací cena u pohledávky
nabyté postoupením, a to jen do výše příjmů plynoucích z její úhrady dlužníkem nebo postupníkem při
jejím následném postoupení
.Příklad 7
Poplatník daně z příjmů fyzických osob, který vede daňovou evidenci podle
§ 7b ZDP, si v roce 2015 v rámci svého podnikání
pořídil pohledávku ve jmenovité hodnotě 250 000 Kč, za kterou v uvedeném roce zaplatil postupiteli
sjednanou cenu ve výši 100 000 Kč. Při následném postoupení této pohledávky v roce 2016 obdržel od
postupníka částku ve výši 120 000 Kč. Částku 100 000 Kč, za kterou poplatník v roce 2015 pohledávku
nabyl jejím postoupením, nemohl poplatník v tomto zdaňovacím období uplatnit jako daňový výdaj. Tuto
částku ale může poplatník uvést jako daňový výdaj v daňové evidenci za zdaňovacím období roku 2016,
jelikož v tomto zdaňovacím období bude mít z následného postoupení pohledávky zdanitelný příjem ve
výši 120 000 Kč.
Pokud podle daňové evidence přesáhnou daňové výdaje příjmy uvedené v
§ 7 ZDP, pak podle ustanovení
§ 5 odst. 3 ZDP je tento rozdíl
ztrátou
.
Podle pokynu GFŘ D-22 k § 5 odst. 3 ZDP se ztrátou
rozumějí i případy, kdy poplatník při výkonu činnosti, z níž mohou plynout příjmy podle
§ 7 ZDP, nedosáhl ve zdaňovacím období příjmů, ale
měl pouze výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Rozhodné při tom je, že poplatník
samostatnou činnost vykonává. Podle ustanovení § 5 odst.
3 ZDP se o ztrátu upravenou podle § 23 ZDP
(tj. daňovou ztrátu) sníží úhrn dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů
uvedených v § 7 až 10 ZDP s použitím odstavce 1.
Pokud poplatník tuto daňovou ztrátu nebo její část nemůže uplatnit ve zdaňovacím období, ve kterém
mu tato daňová ztráta vznikla, může ji odečíst od úhrnu dílčích základů daně zjištěných podle
jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až 10
ZDP nejdéle v pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po zdaňovacím období, ve
kterém byla uvedena v daňovém přiznání (viz § 34 odst. 1
ZDP).Při správě daňové ztráty se podle ustanovení
§ 38n odst. 2 ZDP postupuje obdobně jako při
správě daňové povinnosti. To například znamená, že poplatník daně z příjmů fyzických osob je
postihován pokutou za opožděné tvrzení daně podle § 250
daňového řádu i při opožděném podání daňového přiznání, ve kterém za dané zdaňovací období
vykáže daňovou ztrátu. Daňová ztráta se vyměřuje, přičemž platí, že při případném snižování daňové
ztráty se postupuje obdobně jako při zvyšování daňové povinnosti (podle
§ 251 odst. 1 daňového řádu vzniká poplatníkovi
povinnost uhradit penále ve výši 1% z částky, o kterou je mu správcem daně snížena původně přiznaná
daňová ztráta) a při zvyšování daňové ztráty se postupuje jako při snižování daňové
povinnosti.
Majetek a dluhy v daňové evidenci
Majetek, který poplatník daně z příjmů fyzických osob eviduje v daňové evidenci podle
§ 7b ZDP, se pro účely tohoto zákona považuje za
majetek zahrnutý v obchodním majetku poplatníka
. Podle nepříliš jednoznačně formulovaného
ustanovení § 4 odst. 4 ZDP se obchodním majetkem
poplatníka daně z příjmů fyzických osob rozumí část majetku poplatníka, o které bylo nebo je
účtováno anebo je nebo byla uvedena v daňové evidenci. K tomu je v pokynu GFŘ D-22 upřesněno, že
majetkem zahrnutým v obchodním majetku se rozumí majetek, o kterém poplatník s příjmy podle
§ 7 ZDP účtuje nebo ho eviduje v daňové
evidenci.Podle § 4 odst. 4 ZDP se dnem vyřazení
určité složky majetku z obchodního majetku poplatníka se rozumí den, kdy poplatník o této složce
majetku naposledy účtoval nebo ji naposledy uváděl v daňové evidenci. Vyřazení majetku z obchodního
majetku má zpravidla dopad na uplatňování výdajů u tohoto majetku.
Příklad 8
Poplatník daně z příjmů fyzických osob si v roce 2013 pořídil pro své podnikání nový
osobní automobil a od 1.6.2013 jej vede v daňové evidenci podle
§ 7b ZDP jako hmotný majetek na příslušné
inventární kartě. Z této skutečnosti vyplývá, že od uvedeného data je osobní automobil zahrnutý do
obchodního majetku poplatníka. V měsíci říjnu 2016 se poplatník rozhodne osobní automobil vyřadit ze
svého obchodního majetku, jelikož jej hodlá dále používat pouze pro svou osobní potřebu. Za tím
účelem poplatník ukončí dne 31.10.2016 vedení automobilu v daňové evidenci, a to záznamem o vyřazení
automobilu z obchodního majetku na příslušné inventární kartě, kde uvede jako důvod převedení
automobilu do osobního užívání. Od 1.11.2016 již automobil nebude zahrnutý v obchodním majetku
poplatníka. Pokud po tomto datu podnikatel použije automobil pro podnikatelské účely, bude si moci
jako daňový výdaj na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem nezahrnutým do obchodního majetku
podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 3. ZDP
uplatnit jen náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty.
Podle § 7b odst. 2 ZDP se pro
obsahové vymezení složek majetku
v daňové evidenci použijí zvláštní právní předpisy o
účetnictví, není-li dále stanoveno jinak:-
pro obsahové vymezení zásob se použije § 9
prováděcí účetní vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení
zákona o účetnictví pro účetní jednotky, které jsou
podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví,
-
pro obsahové vymezení hmotného majetku se použije
§ 26 ZDP.
Pro
ocenění majetku a dluhů
v daňové evidenci se podle
§ 7b odst. 3 ZDP oceňují:-
hmotný majetek vstupní cenou podle § 29
ZDP,
-
pohledávky podle § 5 ZDP (podle
§ 5 odst. 9 ZDP se pro poplatníky daně z příjmů
fyzických osob rozumí hodnotou pohledávky jmenovitá hodnota nebo pořizovací cena u pohledávky nabyté
postoupením a u pohledávky nabyté bezúplatně cena určená ke dni jejího nabytí podle zvláštního
právního předpisu o oceňování majetku; u poplatníků, kteří jsou plátci daně z přidané hodnoty nebo
jimi byli v době vzniku pohledávky, se jmenovitá hodnota pohledávky snižuje o výši daně z přidané
hodnoty, pokud byla splněna vlastní daňová povinnost na výstupu),
-
ostatní majetek (zásoby, pozemky, cenné papíry apod.):
a)
pořizovací cenou, je-li pořízen úplatně (pořizovací cenou se podle
§ 25 odst. 5 zákona o účetnictví rozumí cena, za
kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související),
b)
vlastními náklady, je-li pořízen ve vlastní režii (vlastními náklady u zásob
vytvořených vlastní činností se podle § 25 odst. 5
zákona o účetnictví rozumí přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost, popřípadě i
část nepřímých nákladů, která se vztahuje k výrobě nebo k jiné činnosti,
c)
cenou určenou podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku ke dni nabytí u
majetku nabytého bezúplatně (např. zděděním nebo darováním),
-
dluhy při vzniku jmenovitou hodnotou, při převzetí pořizovací cenou,
-
peněžní prostředky a ceniny jejich jmenovitými hodnotami.
Pořizovací cenou pozemku je cena včetně porostu (nejedná-li se o pěstitelský celek
trvalých porostů, který je hmotným majetkem podle § 26
ZDP), bez stavby na něm zřízené.
U majetku pořízeného formou finančního leasingu se do pořizovací ceny zahrnou i výdaje
související s pořízením, hrazené uživatelem.
V případě úplatného pořízení majetku a dluhů za jednu pořizovací cenu, se cena
jednotlivých složek majetku stanoví v poměrné výši k ceně jednotlivých složek majetku oceněných
podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku, s výjimkou peněz, cenin, pohledávek a dluhů.
Tento postup se v praxi nejčastěji týká koupě pozemku i se stavbou za jednu kupní cenu.
Příklad 9
Poplatník daně z příjmů fyzických osob, který vede daňovou evidenci podle
§ 7b ZDP, koupí v roce 2016 nemovitou věc (pozemek
i se stavbou) za jednu kupní cenu ve výši 2 850 000 Kč. Při ocenění jednotlivých součástí nemovité
věci podle zákona o oceňování majetku bude znalcem
určena cena pozemku ve výši 1 100 000 Kč a cena stavby ve výši 2 900 000 Kč. Pro účely daňové
evidence podle § 7b ZDP bude pozemek oceněn
pořizovací cenou ve výši 783 750 Kč (2 850 000 x 1 100 000 / 4 000 000) a stavba bude oceněna
pořizovací cenou ve výši 2 066 250 Kč (2 850 000 x 2 900 000 / 4 000 000), která bude zároveň i
vstupní cenou pro daňové odpisování stavby (pozemek se neodpisuje).
Podle § 7b odst. 4 ZDP je poplatník
vedoucí daňovou evidenci povinen provést
zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku,
pohledávek a dluhů
, a to k poslednímu dni zdaňovacího období (podle
§ 16b ZDP je zdaňovacím obdobím daně z příjmů
fyzických osob kalendářní rok). Zjišťování stavu peněžních prostředků (v hotovosti a na účtech v
peněžních ústavech) není pro poplatníky, kteří vedou daňovou evidenci podle
§ 7b ZDP, povinné.O zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a dluhů k poslednímu dni
zdaňovacího období (tj. k 31. 12. kalendářního roku) je poplatník vedoucí daňovou evidenci podle
§ 7b ZDP povinen provést
zápis
, k jehož
obsahu a formě ale není v zákoně ani v pokynu GFŘ D-22 nic bližšího stanoveno.V § 7b odst. 4 ZDP je dále stanoveno,
že
poplatník o případné rozdíly upraví základ daně podle § 24 a 25
. Tím se zřejmě rozumí
pouze úpravy daňových výdajů podle uvedených ustanovení (např. snížení daňových výdajů o podíl
připadající na používání obchodního majetku poplatníka nebo najatého majetku pro osobní spotřebu
poplatníka, snížení výdajů vynaložených na pořízení zásob o zjištěná manka a škody apod.). Při
ostatních úpravách se poplatníci daně musí řídit § 5
a 23 ZDP.Cizí měna v daňové evidenci
Pokud má poplatník daně z příjmů fyzických osob, který vede daňovou evidenci podle
§ 7b ZDP, příjmy a výdaje v cizí měně, postupuje
při jejich přepočtu na českou měnu podle § 38 odst. 1
ZDP. Zde je stanoveno, že pro daňové účely mohou poplatníci, kteří nevedou účetnictví, s
výjimkou uvedenou v odstavcích 2 až 4 použít
jednotný kurs
(tento kurs se stanoví jako průměr
směnného kursu stanoveného Českou národní bankou poslední den každého měsíce zdaňovacího období),
pokud nevyužijí kursy devizového trhu uplatňované podle zvláštních právních předpisů o
účetnictví
(tj. aktuální denní kurs nebo pevný kurs). V jednom zdaňovacím období však nelze pro
přepočet cizí měny použít současně jednotný kurs a kursy devizového trhu uplatňované podle účetních
předpisů.Při používání jednotného kursu poplatník v průběhu zdaňovacího období uvádí v daňové
evidenci příjmy a výdaje v cizí měně a teprve po skončení zdaňovacího období a zjištění jednotného
kursu provede přepočet příjmů a výdajů evidovaných v cizí měně na českou měnu příslušným jednotným
kursem (od zdaňovacího období roku 2010 jsou jednotné kursy zveřejňovány vždy po skončení
kalendářního roku Generálním finančním ředitelstvím v pokynu řady D).
Podle pokynu GFŘ D-22 se v daňové evidenci ke konci zdaňovacího období neprovádí přepočet
zůstatku devizového účtu nebo valutové pokladny, ani se nepřeceňují pohledávky nebo dluhy v cizí
měně.
Úschova daňové evidence
Podle § 7b odst. 5 ZDP je poplatník
povinen uschovávat daňovou evidenci
za všechna zdaňovací období, pro která neuplynula lhůta pro
stanovení daně
. Podle § 148 odst. 1 daňového
řádu činí tato lhůta 3 roky a obvykle začíná běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání
řádného daňového přiznání. V dalších ustanoveních § 148
daňového řádu jsou pak vymezeny případy, kdy se lhůta pro stanovení daně prodlužuje o 1 rok
nebo se její běh přerušuje anebo tato lhůta neběží.V § 38r odst. 2 ZDP je upraveno
prodloužení lhůty pro stanovení daně v případě, kdy poplatníkovi vznikla za zdaňovací období daňová
ztráta, kterou lze uplatnit v následujících zdaňovacích obdobích jako položku odčitatelnou od
základu daně. Podle uvedeného ustanovení končí lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, v němž
daňová ztráta vznikla, i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto daňovou ztrátu nebo její
část uplatnit, až současně se lhůtou pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, za které lze
daňovou ztrátu nebo její část uplatnit.
Příklad 10
Poplatník daně z příjmů fyzických osob vede od roku 2011, kdy začal provozovat samostatnou
výdělečnou činnost, daňovou evidenci podle § 7b
ZDP. V přiznání k dani z příjmů fyzických osob za uvedené zdaňovací období poplatník vykázal
daňovou ztrátu, kterou mohl v následujících (nejdéle v pěti) zdaňovacích obdobích uplatňovat jako
položku odčitatelnou od základu daně. Poslední část daňové ztráty z roku 2011 poplatník uplatní v
daňovém přiznání za zdaňovací období roku 2016. V tom případě bude poplatník povinen uschovávat
daňovou evidenci za rok 2011 až do té doby, než mu uplyne lhůta pro stanovení daně za zdaňovací
období roku 2016 (tato lhůta uplyne, pokud nebude z nějakého důvodu prodloužena, dnem 1.4.2020 nebo
v případě, že bude poplatník při zpracování a podání daňového přiznání za rok 2016 zastoupen
poradcem, dnem 1.7.2020).
Daňová evidence při společném podnikání ve
společnosti
Při společném podnikání několika fyzických osob sdružených ve společnosti podle
§ 2716 a násl. občanského zákoníku, kdy každý ze
společníků společnosti vede daňovou evidenci podle § 7b
ZDP, mohou podle ustanovení § 7 odst. 13
ZDP tito společníci vést i daňovou evidenci, ve které evidují společné příjmy a společné
výdaje na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů; přitom na konci zdaňovacího období nebo při
ukončení činnosti v průběhu zdaňovacího období uvede každý společník do své daňové evidence podíl na
společných příjmech a podíl na společných výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Obdobně
se postupuje při evidenci společného majetku, který je ve spoluvlastnictví jednotlivých společníků
společnosti, a společných dluhů.
Přechod z daňové evidence na účetnictví
Z hlediska daně z příjmů fyzických osob je postup při přechodu z daňové evidence na vedení
účetnictví upraven v ,
přičemž podle § 23 odst. 14 ZDP může poplatník
při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví zahrnout hodnotu pohledávek a zásob, které
evidoval v době zahájení vedení účetnictví, do základu daně buď jednorázově v době zahájení vedení
účetnictví, nebo postupně po 9 následujících zdaňovacích období, počínaje zdaňovacím obdobím
zahájení vedení účetnictví.
Účetní metoda přechodu z daňové evidence na účetnictví je upravena v
§ 61b vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se
provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví pro
účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví.
V § 4 odst. 2 až 6 zákona o účetnictví
je pro fyzické osoby, které se z různých důvodů stanou účetní jednotkou, stanoveno, od kterého dne
jsou povinny zahájit vedení účetnictví. Například podle ustanovení § 4 odst. 4 uvedeného zákona jsou
fyzické osoby, které se stanou účetní jednotkou dobrovolně z vlastního rozhodnutí, povinny zahájit
vedení účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém se rozhodly vést
účetnictví, nerozhodnou-li se vést účetnictví již ode dne zahájení podnikání nebo jiné samostatné
výdělečné činnosti.
Příklad 11
Fyzická osoba podniká od roku 2005 a dosud vede daňovou evidenci podle
§ 7b ZDP. V průběhu roku 2016 se podnikatel stane
účetní jednotkou podle § 1 odst. 2 písm. f) zákona o
účetnictví, jelikož učiní v tomto roce rozhodnutí, že bude vést účetnictví, i když k tomu
není povinen. V tomto případě podnikatel ukončí daňovou evidenci dnem 31.12.2016 a od 1.1.2017
zahájí vedení podvojného účetnictví. Příslušnou úpravu základu daně podle
přílohy č. 3 k ZDP provede poplatník ve zdaňovacím
období roku 2017, popřípadě v tomto zdaňovacím období zahájí postupné zahrnování hodnoty pohledávek
a zásob do základu daně podle § 23 odst. 14
ZDP.