Likvidace versus konkurs společnosti s ručením omezeným

Vydáno: 37 minut čtení

Společnost s r. o. je prakticky vždy zakládána za účelem dlouhodobého – trvalého – provozování podnikatelské činnosti. Někdy ale časem nastanou okolnosti, ať už interní nebo externí, kdy je nejlepší nebo dokonce jedinou variantou ukončení existence firmy. Důvody ovšem nemusejí být vždy dramatické a nepříjemné, např. stěžejní část závodu byla výhodně prodána konkurenci a zisky hodlají společníci využít již plně pro své osobní potřeby, nebo chtějí odejít do důchodu a nenašli za sebe vhodné nástupce. Nicméně nejčastější příčinou ukončení činnosti s. r. o. v praxi bývá podnikatelský neúspěch a vážné rozpory mezi společníky. Je přitom zásadní rozdíl mezi tím, zda firma své dluhy zvládne vyrovnat nebo nikoliv. V prvém případě je právo liberálnější a umožňuje, aby si likvidaci s. r. o. provedla sama, ve druhém se otěží ujímá externí insolvenční správce se silnou kompetencí.

Likvidace versus konkurs společnosti s ručením omezeným
Ing.
Martin
Děrgel
Likvidace
versus
konkurs
Likvidaci lze označit za svobodnější alternativu insolvenčního řízení, která je přípustná, jen budou-li pohledávky věřitelů plně uhrazeny. Předností likvidace je, že nejde o soudem vedené řízení, nýbrž uspořádání majetkových poměrů se děje pod taktovkou likvidátora, kterým může být třeba samotný společník dané firmy.
Likvidace s. r. o. předznamenává její zánik, což má pochopitelně vážné důsledky hlavně pro její věřitele. Proto je likvidace právně regulována, kupodivu nikoli primárně v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), ale společně pro všechny právnické osoby obecnou úpravou § 168 až 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („NOZ“). Účelem likvidace jsou hlavně tři vzájemně provázané úkoly:
1.
vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu),
2.
vyrovnat dluhy věřitelům a
3.
naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem).
Výjimky, kdy pro zánik s. r. o. není zapotřebí likvidace, jsou v praxi opravdu jen zcela výjimečné:
-
Celé jmění přechází na právního nástupce přeměnou (fúze, rozdělení), kdy zůstává zachována právní
kontinuita
a likvidace zanikající firmy by byla zcela proti smyslu její transformace do právního nástupce. Jestliže ale část jmění (tj. určitý majetek a dluhy) zrušené firmy její právní nástupce nenabude – jak je typické v případě rozdělení odštěpením – je zapotřebí projít očistcem likvidace tohoto zbytku firmy.
-
Po skončení konkursu splněním rozvrhového usnesení (tj. po zaplacení insolvenčním soudem přiznaných nároků konkursních věřitelů), nebo zrušením konkursu proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující. Přičemž se nepřihlíží k věcem, právům, pohledávkám nebo jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty (tj. majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, vyjma věcí sloužících k podnikání, dále účelové
dotace
, zboží propuštěné celním úřadem k dočasnému použití...).
Pokud se s. r. o. hodně nedaří – ať už vlastní nebo cizí vinou – a její dluhy jí „přerostou přes hlavu“, pak jednatelé i společníci obvykle rezignují na podle nich už nemožné hledání řešení a snaží se před zaklepáním exekutora ochránit zbývající firemní majetek. A právě tehdy se v zájmu ochrany věřitelů do věci vkládá stát a vynucuje si speciální soudní řízení – insolvenční. Jeho právní úpravu stanoví především zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů („IZ“). Jde o to, že do problémového dlužníka nuceně a rychle s pověřením soudu vstoupí nezávislý profesionál – insolvenční správce, který má prakticky jen dva úkoly:
a)
zpeněžit zbývající majetek,
b)
maximálně uspokojit věřitele.
Ani rychlé zahájení likvidace přitom nezabrání uplatnění insolvenčního zákona, který má s ohledem na ochranu věřitelů absolutní přednost.
Podmínkou uplatnění insolvenčního zákona je, že dlužník je v úpadku, který může mít dvě formy:
-
Platební neschopnost
alias
insolvenci, kdy dlužník:
-
má více věřitelů (než jednoho),
-
peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a
-
tyto závazky není schopen plnit (zastavil podstatnou část plateb, nebo 3 měsíce po splatnosti aj.).
-
Předlužení, které se týká pouze fyzických osob, které jsou podnikatelem a prá