Zákaz výpovědi v pracovním právu z pohledu zdravotního pojištění

Vydáno: 9 minut čtení

Ustanovení § 53 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“), taxativním výčtem vyjmenovává situace, ve kterých je zaměstnavateli zakázáno dát zaměstnanci výpověď v ochranné době. Nicméně navazující ustanovení § 54 ZP určuje z tohoto zákazu výjimky, neboli stanoví případy, na které se zákaz výpovědi nevztahuje.

Zákaz výpovědi v pracovním právu z pohledu zdravotního pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
 
Když ochranná doba zaměstnance nechrání
Ochranná doba nemá vliv na skončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou, kdy pracovní poměr skončí, i kdyby byl zaměstnanec v této době v pracovní neschopnosti. Zákaz výpovědi se neuplatní v případech, kdy výpověď z pracovního poměru dává zaměstnanec, nebo když končí pracovní poměr dohodou. V těchto případech zákoník práce nebrání zaměstnavateli skončit pracovní poměr. Zaměstnanec však může podat výpověď kdykoli, tedy i v ochranné době.
 
Pracovní neschopnost zaměstnance
Nejčastěji se pravidlo pro aplikaci institutu ochranné doby uplatní při podání výpovědi v souvislosti s pracovní neschopností zaměstnance, kdy je zapotřebí rozlišit, zda: