Ustanovení § 53 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“), taxativním výčtem vyjmenovává situace, ve kterých je zaměstnavateli zakázáno dát zaměstnanci výpověď v ochranné době. Nicméně navazující ustanovení § 54 ZP určuje z tohoto zákazu výjimky, neboli stanoví případy, na které se zákaz výpovědi nevztahuje.
Zákaz výpovědi v pracovním právu z pohledu zdravotního pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Když ochranná doba zaměstnance nechrání
Ochranná doba nemá vliv na skončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou, kdy pracovní poměr skončí, i kdyby byl zaměstnanec v této době v pracovní neschopnosti. Zákaz výpovědi se neuplatní v případech, kdy výpověď z pracovního poměru dává zaměstnanec, nebo když končí pracovní poměr dohodou. V těchto případech zákoník práce nebrání zaměstnavateli skončit pracovní poměr. Zaměstnanec však může podat výpověď kdykoli, tedy i v ochranné době.
Pracovní neschopnost zaměstnance
Nejčastěji se pravidlo pro aplikaci institutu ochranné doby uplatní při podání výpovědi v souvislosti s pracovní neschopností zaměstnance, kdy je zapotřebí rozlišit, zda:
-
zaměstnavatel podal zaměstnanci výpověď v době pracovní neschopnosti (v ochranné době), nebo
-
výpověď byla podána před vznikem pracovní neschopnosti.
Podal-li zaměstnavatel výpověď v době dočasné pracovní neschopnosti nebo v jiném případě ochranné doby, je taková výpověď neplatná.
Zdravotní pojištění
Je-li zaměstnanec nemocen po celý kalendářní měsíc, pojistné se neodvádí. V době nemoci (přesněji – v době čerpání pracovního volna pro důležité osobní překážky v práci podle § 191 ZP) kratší než celý kalendářní měsíc se minimální vyměřovací základ snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů. Snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci, a to bez ohledu na to, zda zaměstnanec aktuálně:
-
nemá nárok na žádnou výplatu příjmů (první tři pracovní dny a nepracovní dny od 4. dne nemoci),
-
má nárok na náhradu mzdy (od 4. do 14. pracovního dne nemoci),
-
má nárok na nemocenské z nemocenského pojištění (od 15. dne nemoci – za kalendářní dny).
Pokud by zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci nadstandardně náhradu mzdy za první tři pracovní dny nemoci, resp. za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn, nebo náhradu mzdy nad rámec stanovený zákonem, podléhá tento příjem zdanění a tedy i povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění.
Příklad
Zaměstnanec pracuje na základě pracovní smlouvy, která skončí dnem 31.1.2016. Dne 20. 1. onemocní a nemoc skončí až v únoru; zaměstnanec v únoru pobírá nemocenské dávky.
Pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, musí být v tomto případě odvedeno pojistné nejméně z poměrné části minima za celkem 19 kalendářních dnů v měsíci lednu, kdy nemoc netrvala. Poměrná část minima a příslušné minimální pojistné se vypočítají takto:
Poměrná část minima = (19: 31) × 9 900 = 6 067,74 Kč
Minimální pojistné = 6 067,74 × 0,135 = 820 Kč
Činí-li dosažený vyměřovací základ zaměstnance za leden alespoň 6 067,74 Kč, odvede zaměstnavatel pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který tak může být i nižší než minimální mzda 9 900 Kč. Pokud by však nebylo výše příjmu částky 6 067,74 Kč dosaženo, provedl by zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima.
Je-li zaměstnanec nemocen v době trvání zaměstnání, tak tuto skutečnost zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje. Jiný režim však platí v situaci, kdy zaměstnání končí.
V tomto případě je zaměstnavateli reálně známá skutečnost, že zaměstnanec pobírá nemocenské dávky. V takovém případě použije kód „N“ na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele, čímž dá zdravotní pojišťovně najevo, že se stal za tuto osobu plátcem pojistného stát. Zároveň si však musí „pohlídat“ ukončení pobírání těchto dávek, což oznámí zdravotní pojišťovně kódem „K“.
Pobíráním dávek nemocenského pojištění v měsíci únoru (po jakoukoli dobu) má pojištěnec v tomto měsíci vyřešeno zdravotní pojištění. Ovšem od měsíce března, pokud nebude v tomto měsíci nemocenské dávky pobírat, se již musí sám začít zajímat o to, aby měl svůj pojistný vztah v pořádku.
Může se stát, že výdělečně činná osoba bydlící v jiném státě a podléhající režimu koordinačních nařízení Evropské unie (č. 883/2004 a 987/2009) ukončí výdělečnou činnost v České republice (ČR) a v souvislosti s ukončením této své výdělečné činnosti onemocní. Ať už onemocní během výkonu výdělečné činnosti, anebo až po jejím skončení, vyplývají pro tuto osobu z titulu příslušnosti k pojištění určité nároky, a to za dále uvedených podmínek i v době, kdy výdělečnou činnost již nevykonává. Z pohledu českých právních předpisů o nemocenském pojištění je z hlediska nároku na nemocenské dávky z českého systému sociálního zabezpečení rozhodující vznik sociální události – onemocnění. Při pobírání nemocenských dávek v souvislosti se skončením zaměstnání se vychází z těchto principů:
a)
Nárok na pobírání dávek vznikl před ukončením zaměstnání
Jsou-li splněny podmínky pro nárok na dávku nemocenského pojištění podle českých právních předpisů, poskytne se tato dávka za celou dobu nemoci (sociální události). Nárok na tuto dávku přechází i do doby po skončení zaměstnání, maximálně však do výše celkového nároku.
b)
Pobírání dávek po skončení zaměstnání
V situacích, kdy bývalému českému pojištěnci s bydlištěm v některém z členských států Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku nebo ve Švýcarsku, vznikne v ochranné lhůtě z pojištění v ČR nárok na peněžité dávky v nemoci a mateřství, přizná příslušná česká instituce tyto dávky za předpokladu, že budou splněny i ostatní stanovené podmínky. Tento postup platí za předpokladu, že dotyčná osoba nezahájila ve státě bydliště výdělečnou činnost zakládající účast na pojištění a ani nezačala pobírat dávky v nezaměstnanosti.
Mateřství a těhotenství jako důvod ochrany
Ochranná doba, tedy zákaz výpovědi ze strany zaměstnavatele, trvá po dobu, kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou nebo zaměstnankyně či zaměstnanec čerpají rodičovskou dovolenou. Ochranná doba také trvá po celou dobu těhotenství. Výpověď z pracovního poměru by nebyla platná ani tehdy, kdyby například bylo dodatečně zjištěno, že v době zaměstnání byla zaměstnankyně již těhotná. V takovém případě postačí, aby zaměstnankyně prokázala tuto skutečnost lékařským potvrzením.
Zdravotní pojištění
Podle § 7 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), je stát prostřednictvím státního rozpočtu ČR plátcem pojistného za příjemce rodičovského příspěvku, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění. S účinností od 1.4.2012 je stát plátcem pojistného i za muže na rodičovské dovolené. Pokud je osoba (muž nebo žena) zařazena u své zdravotní pojišťovny alespoň po část kalendářního měsíce v některé z těchto kategorií, má v příslušném měsíci z pohledu zdravotního pojištění vyřešen svůj pojistný vztah po celý tento kalendářní měsíc. Po narození dítěte se na zákonného zástupce vztahuje povinnost přihlásit toto dítě do 8 dnů po narození u té zdravotní pojišťovny, u které je v den narození pojištěna jeho matka. Není-li matka zdravotně pojištěna podle zákona č. 48/1997 Sb., určí se příslušnost dítěte ke zdravotní pojišťovně podle otce. Nesplnění této povinnosti je pod sankcí, neboť za narozené dítě platí pojistné na zdravotní pojištění taktéž stát. Po ukončení mateřské a rodičovské dovolené může být žena nadále zařazena u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, kde hradí pojistné stát, a to jako příjemce rodičovského příspěvku. Tato kategorie se pak ukončí jeho odejmutím.
Výkon vojenského cvičení
Podle § 53 odst. 1 písm. b) ZP se zakazuje dát zaměstnanci výpověď i z důvodu výkonu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení ode dne, kdy byl zaměstnanci doručen povolávací rozkaz, po dobu výkonu těchto cvičení až do uplynutí 2 týdnů po jeho propuštění z těchto cvičení.
Zdravotní pojištění
Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. h) zákona č. 48/1997 Sb. je stát plátcem pojistného za osoby konající službu v ozbrojených silách (s výjimkou vojáků z povolání) a osoby povolané k vojenskému cvičení. Pro období vymezení této „státní kategorie“ slouží ve zdravotním pojištění kódy V (nástup na vojenské cvičení) a W (ukončení vojenského cvičení). Základní vojenská služba byla zrušena v roce 2004.
Uvolnění pro výkon veřejné funkce
Výkon veřejné funkce je taktéž důvodem, pro který nemůže dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď v ochranné době ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 písm. c) ZP.
Zdravotní pojištění
Pokud je zaměstnanec uvolněn pro výkon veřejné funkce, nedochází k rozvázání pracovního poměru. Zaměstnanci bude v souvislosti s touto novou skutečností poskytnuto neplacené volno. Z tohoto neplaceného volna zaměstnavatel do 31.12.2014 pojistné na zdravotní pojištění neplatil podle ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, od 1.1.2015 nemusí být v takovém případě dodržen minimální vyměřovací základ. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny však musí mít zaměstnavatel ve své evidenci doloženo, že příslušný úřad (jako jiný zaměstnavatel) odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu.