Nahlížení do spisů

Označení rozhodnutí

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.10.2014, sp. zn. 6 Afs 144/2014, www.nssoud.cz

K předpisům:

V daném případě je zřejmé, že překážky, které podle stěžovatele zabránily vyhovět požadavku zástupkyně žalobkyně na nahlížení do spisu, ležely na straně správce daně, byly čistě organizačního charakteru a nebyly ani zdaleka nepřekonatelné. V prvém případě (pátek 9. ledna 2009) se zástupkyně žalobkyně dostavila na finanční úřad sice mimo úřední hodiny, avšak tři dny poté, co e-mailem avizovala finančnímu úřadu, že tak hodlá v uvedený den učinit a svého práva nahlížet do spisu tak využít. Nejvyšší správní soud má za to, že tím bylo povinnosti spolupráce učiněno zadost a rozhodně nelze rozšiřovat její dosah do té míry, že by snad žalobkyně byla v takovém případě odkázána vyčkat na „posvěcení“ své návštěvy ze strany finančního úřadu. Bylo-li snad opravdu potřeba spis jakkoliv připravovat k nahlížení, mohla tak pověřená pracovnice učinit ve dnech předcházejících návštěvě zástupkyně žalobkyně. Osobní přítomnost pověřené pracovnice u nahlížení jistě nezbytná nebyla a mohla ji v samotný den, kdy mělo nahlížení proběhnout, zastoupit jiná pracovnice. Pokud by snad překážkou pro popsaný postup měla být nedostatečná operativnost elektronické podatelny finančního úřadu při evidování došlých podání, pak takovou okolnost nelze přičítat k tíži žalobkyni. Odlišně by snad bylo možno posuzovat jen situaci, pokud by oznámení žalobkyně učinila s nedostatečným předstihem v řádu hodin, v tomto případě však mezi předchozím oznámením a návštěvou finančního úřadu uběhly dva celé pracovní dny.

Finanční úřad tím, že umožnil zástupkyni žalobkyně nahlížet do spisu pouze „po částech“ (resp. trval na časově a prostorově odděleném nahlížení do úzce věcně souvisejících spisů), porušil práva daňového subjektu zakotvená v § 23 zákona o správě daní a poplatků.

Navzdory jasné právní úpravě nahlížení do spisů existují správci daně, kteří i dnes odmítají daňovým subjektům umožnit nahlédnout do spisů v úředních hodinách, případně po předchozím včasném avízu mimo úřední hodiny. Častým argumentem přitom bývá nepřítomnost úřední osoby vedoucí probíhající řízení. Jak vyplývá z rozsudku, tak jakékoliv výmluvy v tomto ohledu nelze přijmout. Je povinností správce daně umožnit daňovému subjektu v úředních hodinách nahlédnout kdykoliv, a mimo úřední hodiny v rámci možností.

Rovněž samotné nahlížení je třeba daňovému subjektu umožnit tak, aby měl veškeré jím vyžádané spisy daňového subjektu u sebe v rámci jednoho nahlížení. Bylo by popřením práv daňového subjektu a rovnosti zbraní mu jednotlivou komparaci písemností spisů znemožnit.