K licenčním smlouvám
Karel
Marek
1) Ustanovení § 3028
občanského zákoníku určuje, že se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne
nabytí účinnosti. Tento zákon č. 89/2012 Sb. přitom
nabyl účinnosti dne 1.1.2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i
právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a
povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle
dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a
povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními
právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto
zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. To zásadně znamená, že licenční smlouvy k předmětům
průmyslového vlastnictví uzavřené do 31.12.2013 se budou řídit
obchodním zákoníkem, a to případně ještě i poměrně
dlouho, a teprve smlouvy uzavřené od 1.1.2014 se řídí zákoníkem občanským. Chceme-li se tedy zabývat
nadepsanou tematikou, pojednáme nejprve o české úpravě obchodněprávní (která koresponduje s právní
úpravou platnou ve Slovenské republice) a posléze o úpravě
občanskoprávní.2)
Důvodová zpráva k občanskému zákoníku uvedla,
že práva a povinnosti z licenčních smluv byla v dřívějším právu upravena nejednotně. Ustanovení o
licenci k předmětům průmyslového vlastnictví obsahoval
obchodní zákoník (v
§ 508 a násl.), ustanovení o licenci k předmětům
chráněným autorským právem obsahoval zákon autorský (§
46 a násl.). Obě tyto úpravy byly speciální.
Podle důvodové zprávy se to jevilo jako nedostatek, který bylo vhodné odstranit, a to tak,
že se obě speciální úpravy spojí do jednoho institutu, přičemž budou respektovány zvláštnosti
licence k předmětům chráněným právem autorským. Nová úprava „sleduje především naplnění
systematického hlediska..., právní úpravu v obou speciálních zákonech přejímá, aniž ji podstatně
mění.“ Práva a povinnosti z licenční smlouvy přecházejí na právního nástupce osoby, které byla
licence udělena. Licenční smlouva může takový přechod práv a povinností na právního nástupce
vyloučit.
Důvodová zpráva pak považovala za důležité uvést, že nabyvatel podlicence může dále
poskytovat další podlicenci jen tehdy, bylo-li tak ujednáno mezi ním a poskytovatelem
podlicence.
Obchodněprávní úprava (podle zákona č.
513/1991 Sb.)
Aby byla produkce zboží na potřebné úrovni, je nutné provádět výzkumné a vývojové práce.
Obecně však není nutné vyvíjet všechno to, co je již objeveno. Je možno -v souladu s právem -
využívat výsledků činností jiných subjektů, dobré pozice jejich označení na trhu i jiných práv.
Přitom lze tyto výsledky a práva na označení, jakož i jiná práva, současně poskytovat. K tomu slouží
uzavírání licenčních smluv.3)
Licenční smlouvou k předmětům průmyslového vlastnictví:
-
opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu
práv z průmyslového vlastnictví (dále též „právo“),
-
nabyvatel se zavazuje k poskytování určité úplaty nebo jiné majetkové
hodnoty.
Smlouva vyžaduje písemnou formu. Tak zní text základního ustanovení licenční smlouvy k
předmětům průmyslového vlastnictví (§ 508 obchodního
zákoníku).
Vzhledem ke kogentnímu ustanovení § 263 odst.
2 obchodního zákoníku je základní ustanovení § 508
obchodního zákoníku
kogentní
.Smluvní typ licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví je tzv. relativním
obchodem, který bylo možné použít na případy, jež splňují podmínky stanovené v
§ 261 odst. 1 a
odst. 2 obchodního zákoníku. Přitom i zde bylo
možné pochopitelně podle ustanovení § 262 obchodního
zákoníku dohodnout, že vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v
§ 261, se též obchodním zákoníkem řídí.
Základní ustanovení
Základní ustanovení určuje podstatné části smlouvy, kterými jsou - vedle konkretizace
smluvních stran (poskytovatele a nabyvatele): specifikace práv, jejichž výkon se poskytuje, včetně
vymezení rozsahu jeho poskytnutí i sjednaného území, a určení úplaty nebo jiné majetkové
protihodnoty.
Přitom je nutno si uvědomit, že použití smlouvy bylo možné jen pro „práva z průmyslového
vlastnictví“. Použití smlouvy je sice široké, ale je vymezené právě určením této smlouvy.
Podle této právní úpravy bylo možné smlouvu použít jen pro předměty průmyslového
vlastnictví, tj. zásadně pro práva chráněná patenty na vynálezy, pro užitné vzory, pro průmyslové
vzory, ochranné známky, topografie polovodičových výrobků, nové odrůdy rostlin a plemena
zvířat.
Sjednání licence přitom nepřichází v úvahu (vzhledem ke speciální povaze vázané jen na
příslušné území) u označení původu a zeměpisných označení.
V jednom z komentářů textu obchodního
zákoníku se objevil tento názor: „Poskytovatel licence podle
§ 508 až 515 může být jen majitel, popř.
přihlašovatel výlučného práva k některému z uvedených nehmotných statků. Úpravu
§ 508 až 515 nelze použít na smlouvu o
sublicenci.“4)
Citovaný názor je plně v souladu s ustanovením
§ 511 odst. 2 obchodního zákoníku. Text
ustanovení § 511 byl však
dispozitivní
. Dohodou
stran bylo možno jej buď vyloučit, anebo ujednat jinak. Proto se domnívám, že v těch případech, kdy
smluvní strany takové odchylné ujednání provedly, nic obecně nebránilo uzavření sublicenční smlouvy,
a nebylo to v rozporu se základním ustanovením tohoto smluvního typu.Poskytovatel je podle § 511 obchodního
zákoníku nadále oprávněn k výkonu práva, jež je předmětem smlouvy, a k poskytnutí jeho výkonu
jiným osobám.
Nabyvatel není oprávněn přenechat výkon práva jiným osobám.
Vzhledem k dispozitivnosti tohoto ustanovení je zde ovšem možnost sjednat jiná řešení.
Jsou pochopitelně možná řešení, že je poskytovatel nadále oprávněn k výkonu práva, nesmí však
poskytnout výkon jiným osobám apod.
Podle obchodního zákoníku se sjednává
licence jako nevýhradní, je ji však možno též sjednat i jako výhradní. Podle obchodněprávní úpravy
nebylo možné licenční smlouvu - smluvní typ upravený
obchodním zákoníkem - uzavírat jinak než k předmětům
průmyslového vlastnictví. Jiné smlouvy tohoto druhu poskytující práva k jiným předmětům než k
předmětům průmyslového vlastnictví bylo možné uzavírat jako smlouvy nepojmenované podle
§ 269 odst. 2 obchodního zákoníku. V takové
situaci se na tyto nepojmenované smlouvy (viz text §
269 odst. 1 obchodního zákoníku) nevztahovala ustanovení
obchodního zákoníku upravující licenční smlouvu,
ledaže by si to smluvní strany ujednaly.
Na podporu tohoto právního stavu se argumentovalo takto: „Licenční smlouvy mají mnoho typů
s velmi rozdílným obsahem. Není proto snadné (ani vhodné) stanovit v zákoně jednotný režim,
vyhovující licencím všech typů na všechny druhy nehmotných statků. Společná úprava licenční smlouvy
jako takové by byla příliš obecná. Omezení úpravy §
508 až 515 obchodního zákoníku pouze na licence k předmětům průmyslového vlastnictví vyplývá
ze společných prvků, např. jejich ochrany na základě rozhodnutí státního orgánu (např. registrace),
což další nehmotné statky nemají.“5)
Podle mého názoru bylo možno zvážit, zda by bylo možno tehdejší licenční smlouvu upravit
tak, aby zahrnovala širší okruh vztahů (s výjimkou autorských licenčních smluv podle
autorského zákona) včetně licenční smlouvy na
know-how, zahrnující např. technologické postupy či materiálové složení přísad zboží, které nejsou
chráněné průmyslovými právy.
Právní úprava v osmi paragrafech obchodního
zákoníku je tak obecná (s výjimkou základního ustanovení), že vyhovuje univerzálnímu použití.
Ostatně tam, kde se jedná o práva zapisovaná do příslušného rejstříku, je na to pamatováno v
kogentním ustanovení § 509 odst. 1 obchodního
zákoníku.
Po vydání obchodního zákoníku jsme se
domnívali, že pro případné budoucí obecné použití licenční smlouvy není nutno v ustanoveních
§ 509 až 515 obchodního zákoníku změnit vůbec
nic. Změny by si vyžádalo jen ustanovení § 508 odst.
1. Sjednání smlouvy umožňovalo výkon práva, nikoli jeho převod. Pokud by strany chtěly
sjednat převod práva, vzhledem k tomu, že obchodní
zákoník takový smluvní typ nevyjmenovává, nezbývalo jim než volit kontrakt
inominátní.
Smlouvu o převodu práva bylo možno sjednat jen tam, kde ji zvláštní právní úprava
nezakazovala. Zákaz převodu práva je např. stanoven podle právní úpravy u tzv. kolektivních
ochranných známek. Je rovněž stanoven zákaz poskytnutí licence u těchto kolektivních ochranných
známek. Platnou právní úpravu zákazu musíme respektovat,
de lege ferenda
ji však lze
zvážit.Zápis do rejstříku práv
Obchodní zákoník určil: „Stanoví-li tak
zvláštní předpis, vyžaduje se k výkonu práva poskytnutého na základě smlouvy zápis do příslušného
rejstříku těchto práv.“ Uvedené
kogentní
ustanovení se uplatňovalo například podle českého práva u
ochranných známek.Licenční smlouva k ochranné známce nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do
rejstříku ochranných známek, který vede Úřad průmyslového vlastnictví.
Přitom je třeba respektovat, že pokud jde o průmyslové vlastnictví a jeho ochranu,
uplatňuje se zde princip teritoriality. Výkon práva je tedy v souladu s tímto principem nutno
zajistit ve všech zemích, kde je podmínka zápisu daným právem stanovena.
Ustanovení, které jsme uvedli v uvozovkách (viz výše) je
kogentní
(viz
§ 509 odst. 1 a
§ 263 obchodního zákoníku). Je to jediné
ustanovení tohoto druhu - kromě základního ustanovení - v právní úpravě této smlouvy. Ostatní
ustanovení obchodního zákoníku u této smlouvy je
dispozitivní
a ujednání stran v těchto případech má přednost před textem zákona.V jednotlivých případech bylo dispozitivnosti textu zákona jistě bohatě využíváno.
Nestačilo zde však po našem soudu učinit dohody odlišné od zákona, ale bylo vhodné upravit smluvně
řadu otázek, které v obchodním zákoníku nejsou
zmíněny. Ve smlouvě mohla být - podle povahy daného případu - mj. sjednána odborná pomoc
poskytovatele, odborné vzdělávání příslušných pracovníků, podrobnosti o předávané dokumentaci a o
obsahu příslušných předávacích zápisů, platební podmínky atd. Protože se jednalo o předmět
průmyslového vlastnictví, bylo nutné seznámit se přitom se speciální právní úpravou, která se na
takový předmět vztahuje.
Při uzavírání smlouvy musel přitom poskytovatel též respektovat ustanovení zákona na
ochranu hospodářské soutěže. Dohody o převodu práv nebo o poskytnutí licencí na vynálezy, průmyslové
vzory, ochranné známky, topografie polovodičových výrobků, užitné vzory a chráněné odrůdy rostlin
nebo plemena zvířat nebo části dohod mohou být neplatné, jestliže nabyvatelům ukládají v
hospodářském styku omezení, která přesahují předmět a rozsah průmyslově právní ochrany těchto
předmětů.
Neplatnost se však nebude vztahovat zejména na omezení nabyvatele práva nebo licence,
jestliže jsou odůvodněna zájmem převodce práva či poskytovatele licence na řádném užití předmětu
ochrany; dále též na závazky nabyvatele práva nebo licence k výměně zkušeností nebo k poskytnutí
licence k patentům na zlepšení či na užití předmětu ochrany, pokud to odpovídá vzájemným závazkům
převodce práva či poskytovatele licence; stejně jako na závazky nabyvatele práva nebo licence
vztahující se na hospodářskou soutěž na trzích mimo oblast platnosti zákona na ochranu hospodářské
soutěže.
Příslušná ustanovení zákona na ochranu hospodářské soutěže se použijí obdobně na převod
nebo poskytnutí výkonu práva na předměty plnění, které nelze podřadit do průmyslového
vlastnictví.
Závisí-li trvání práva poskytovaného licenční smlouvou na jeho výkonu, je nabyvatel k
tomuto výkonu povinen. Například u ochranných známek se užívání práva pro jeho zachování vyžaduje. Z
rejstříku by byla vymazána známka, která by nebyla po dobu pěti let užívána a jejíž majitel by její
neužívání řádně nezdůvodnil. U ochranných známek platí tedy o užívání
kogentní
úprava podle
zvláštního předpisu.Předpisy týkající se průmyslového vlastnictví však v konkrétním případě mohou být jiné než
české, eventuálně je třeba mít na zřeteli i mezinárodní úmluvy.
Udržování práva, podklady
Navazující ustanovení obchodního zákoníku
určila poskytovateli povinnost po dobu trvání smlouvy udržovat právo, pokud to povaha tohoto práva
vyžaduje. To se týká především placení poplatků, případně zajišťování činností souvisejících
například s obnovou zápisů v rejstřících apod. Protože se může jednat i o jiné území než Českou
republiku, platí zde opět poznámka o důležitosti sjednání území a o případném respektování právních
předpisů jiných států a mezinárodních úmluv.
Podle obchodního zákoníku je poskytovatel
povinen bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy poskytnout nabyvateli veškeré podklady a
informace, jež jsou potřebné k výkonu práva podle smlouvy. Nebude-li mezi poskytovatelem a
nabyvatelem dohodnuto jinak, bude plnění této zákonné povinnosti často vlastně jedním z předpokladů
úspěšného výkonu práva.
Zákonnou povinností nabyvatele je utajovat poskytnuté podklady a informace před třetími
osobami, ledaže ze smlouvy nebo z povahy poskytnutých podkladů a informací vyplývá, že poskytovatel
nemá zájem na jejich utajování. Za třetí osoby se nepovažují osoby, jež se účastní na podnikání
podnikatele a které podnikatel zavázal mlčenlivostí.
Po zániku smlouvy je nabyvatel povinen poskytnuté podklady vrátit a dále utajovat
poskytnuté informace do doby, kdy se stanou obecně známými. To upravuje ustanovení
§ 513 obchodního zákoníku a rozšiřuje tak úpravu
§ 17 až 20 o obchodním tajemství a
§ 271 o důvěrných informacích poskytnutých při
jednání o uzavření smlouvy.
Je-li nabyvatel omezován ve výkonu práva jinými osobami nebo zjistí-li, že jiné osoby toto
právo porušují, je povinen bez zbytečného odkladu podat o tom zprávu poskytovateli. Jinak při
porušení této povinnosti, nebude-li sjednána specifická sankce, přichází v úvahu uplatnění
odpovědnosti za škodu jako při porušení povinnosti obecně. Nepodání zprávy by též mohlo být ve
smlouvě označeno za podstatné porušení smlouvy s důsledky z toho plynoucími.
Poskytovatel je povinen bez zbytečného odkladu učinit potřebná právní opatření k ochraně
výkonu práva nabyvatelem. Při těchto opatřeních je nabyvatel povinen poskytnout poskytovateli
potřebné spolupůsobení. Vzhledem k tomu, že „výkon práv“ je podstatnou částí smlouvy, museli bychom
i bez smluvního ujednání o tom, že takové porušení smlouvy je podstatným porušením smlouvy, hodnotit
případné porušení této povinnosti poskytovatelem jako podstatné. Nabyvatel je zde odkázán na
aktivitu poskytovatele.6)
Smlouva mohla být sjednána na dobu určitou i neurčitou. Zákon stanoví, že nebyla-li
sjednána smlouva na dobu určitou, lze ji vypovědět. Jde ovšem opět o
dispozitivní
ustanovení, není
tedy vyloučeno sjednání výpovědi i u smlouvy na dobu určitou. Nestanoví-li smlouva jinou výpovědní
lhůtu, nabývá výpověď účinnosti uplynutím jednoho roku od konce kalendářního měsíce, v němž byla
výpověď doručena druhé straně.Vzhledem k tomu, že je právní úprava zásadně
dispozitivní
, bylo možno konkrétní smlouvu
„ušít na míru“, bylo však třeba nepostupovat povrchně a respektovat i speciální tuzemské právní
úpravy, v daných případech i speciální právní úpravy v jiných právních řádech a mezinárodní
úmluvy.Občanskoprávní úprava (podle zákona č.
89/2012 Sb.)
Právní úprava občanskoprávní není příliš rozsáhlá. V tom se nijak neodchyluje od úpravy
obchodněprávní. Pod nadpisem Licence najdeme obecnou úpravu v ustanovení
§ 2358-2370.
Navazují pak zvláštní ustanovení pro licenci k předmětům chráněným autorským zákonem a
zvláštní ustanovení pro licenční smlouvu nakladatelskou. Tato ustanovení však nejsou předmětem
našeho pojednání.
Přitom řada poznámek, které jsem učinil v části věnované obchodněprávní úpravě, má
platnost i pro úpravu občanskoprávní. Půjde-li o shodný dílčí problém, v takovém případě nebudu již
naše vyjádření v této části článku uvádět znovu. To se týká zejména příkladů využití smluvní
volnosti a odkazů na zvláštní úpravy.
Občanskoprávní úprava je zásadně
dispozitivní
. Ustanovení § 1 odst. 2 totiž určuje:
Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona;
zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení
osob, včetně práva na ochranu osobnosti.Základní ustanovení, výhradní a nevýhradní licence, zápis do veřejného
seznamu
Respektovat je však třeba základní ustanovení tohoto smluvního typu, které obsahuje
podstatné náležitosti smlouvy. Licenční smlouvou podle tohoto základního ustanovení
§ 2358 poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění
k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a
nabyvatel se zavazuje, není-li dohodnuto jinak, poskytnout poskytovateli odměnu.
Podstatné náležitosti smlouvy tedy tvoří:
-
vymezení příslušného práva duševního vlastnictví,
-
poskytovatelovo poskytnutí oprávnění nabyvateli k výkonu práva (v ujednaném omezeném
nebo neomezeném rozsahu),
-
nabyvatelův závazek zaplatit odměnu (není-li dohodnuto jinak, např. při tzv.
křížových licencích, kdy nabyvatel jako poskytovatel poskytuje místo odměny oprávnění k výkonu
jiného práva).
Přitom není možné odchylné ujednání od odst. 2 základního ustanovení, které zde určuje, že
smlouva vyžaduje písemnou formu,
-
poskytuje-li se licence výhradní, nebo
-
má-li být licence zapsána do příslušného veřejného seznamu.
Odchylné ujednání zde není možné s ohledem na ustanovení
§ 559 občanského zákoníku, které vymezuje: Každý má
právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo
zákonem.7)
Pro vymezení kogentních a dispozitivních ustanovení je pak třeba zkoumat ustanovení
§ 2360 odst. 1 a
odst. 2. Odstavec 1 určuje, že je-li ujednána
výhradní licence, poskytovatel nemá právo poskytnout tutéž licenci třetí osobě po dobu, co výhradní
licence trvá. Není-li výslovně ujednán opak, zdrží se i poskytovatel výkonu práva, ke kterému udělil
výhradní licenci. Zde chápeme první větu odst. 1 jako nikoli
dispozitivní
vymezení, zatímco druhá
věta umožňuje (jde-li o výhradní licenci v obvyklém významu tohoto pojmu) výslovně ujednání
odchylného řešení.Ustanovení § 2360 odst. 2 přitom
určuje, že poskytne-li poskytovatel za trvání výhradní licence nabyvatele bez jeho souhlasu
uděleného v písemné formě licenci třetí osobě, licence nevznikne. Byla-li však nevýhradní licence
poskytnuta před poskytnutím výhradní licence, zůstává zachována. Podle mého názoru pak znění odst. 2
první věty neumožňuje jiné ujednání za trvání výhradní licence, ledaže by nabyvatel poskytl souhlas
v písemné formě. Podle druhé věty odst. 2 půjde pak o výhradní licenci podle jejího označení, avšak
dřívější poskytnutá nevýhradní licence zůstane zachována.
Za
kogentní
přitom považuji i ustanovení §
2358 odst. 3, které je součástí základního ustanovení. Pro licence k předmětům průmyslového
vlastnictví zapsané do veřejného seznamu je určeno, že jsou účinné vůči třetím osobám zápisem do
tohoto seznamu. Je zde tedy zvoleno obvyklé řešení; případné nezapsání má význam ve vztahu ke třetím
osobám, strany smlouvy však smluvní ujednání zavazuje. Jak vidíme, zatímco úprava v
obchodním zákoníku vyžadovala obecně pro licenční
smlouvu k předmětům průmyslového vlastnictví písemnou formu vždy,
občanský zákoník tak činí jen pro vymezené
případy.Občanský zákoník přitom nevymezuje území, na
kterém je možno licenci vykonávat. Ujednání o této otázce je však vhodné. Jinak by se muselo při
výkladu zřejmě vycházet z teritoria, na kterém je dané právo chráněno, případně i z jiných
skutečností.
Využití licence, udržování práva
Po sjednání licence není nabyvatel povinen licenci využít, ledaže trvání práva závisí na
jeho výkonu (§ 2359 odst. 1). Dle obsahu druhé
části věty tohoto odstavce si nebudou zásadně moci strany smlouvy dohodnout jinak, a to vzhledem k
jiné právní úpravě, ve které bude povinné užívání práv určeno (např. u ochranných známek).
Ustanovení § 2359 odst. 2 ukládá poskytovateli
povinnost udržovat právo po dobu licence, vyžaduje-li to jeho povaha. Jedná se např. o obnovu zápisů
v příslušných rejstřících (tam, kde to ukládají jiné právní předpisy) apod.
Podle dispozitivního ustanovení § 2361,
je-li sjednána nevýhradní licence, je poskytovatel oprávněn k výkonu práva, ke kterému udělil
nevýhradní licenci, a může poskytnout licenci i další osobě. K této otázce je ovšem možno ujednat
různá smluvní řešení, např. takové, že výkon práva poskytovatele bude nadále možný, avšak další
licenci již nebude moci udělit. Pokud bude moci být další licence udělena, je pak v zájmu
nabyvatele, aby případně byla ve smlouvě taková možnost vymezena.
Bude-li pak nabyvatel chtít poskytnout oprávnění tvořící součást licence k poskytnutí
licence zcela nebo zčásti třetí osobě, může tak učinit jen, bylo-li to sjednáno ve smlouvě
(§ 2363). Pak je podlicence možná.
Kromě problematiky podlicence řeší občanský
zákoník (§ 2364) i případné postoupení
licence třetí osobě. Toto postoupení je zcela nebo zčásti možné jen se souhlasem poskytovatele. Pro
udělení souhlasu je předepsána písemná forma. Jinou formu zřejmě dohodnout nelze.
Nabyvatel-postupitel pak po udělení souhlasu sdělí bez zbytečného odkladu, že licenci
postoupil, a sdělí i osobu postupníka (§ 2364 odst.
2). Tuto dílčí otázku je však možno dohodnout jinak.
Občanský zákoník (v
§ 2365) řeší i licenci ve vztahu k převodu závodu
(dříve podle obchodního zákoníku „převodu podniku“)
nebo jeho části. Byl-li převeden závod nebo jeho část, která tvoří jeho samostatnou složku, souhlas
poskytovatele k převedení licence se vyžaduje jen, bylo-li to zvlášť ujednáno.
Protože z příslušné smlouvy nemusí být zřejmé, zda se jedná o licenci výhradní či
nevýhradní, snaží se občanský zákoník pomoci řešit tuto
situaci a upravuje: Není-li výslovně sjednána výhradní licence, platí, že se jedná o nevýhradní
licenci.
Podklady
Tato problematika je v občanském zákoníku upravena obsahově shodně s dřívější úpravou
obchodněprávní (v § 2367-2369).
Poskytovatel poskytne nabyvateli bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy veškeré
podklady a informace potřebné k výkonu licence. Jak jsem již uvedl v části věnované obchodněprávní
úpravě, plnění této povinnosti bude předpokladem k výkonu práva.
Po zániku licence nabyvatel poskytnuté podklady vrátí; sdělení utají až do doby, kdy se
stanou obecně známými. Nabyvatel utají před třetími osobami podklady a sdělení, jichž se mu od
poskytovatele dostalo, ledaže ze smlouvy nebo z povahy podkladů a sdělení vyplývá, že poskytovatel
nemá na jejich utajování zájem. Za třetí osobu se nepovažuje zaměstnanec ani ten, kdo se na
podnikání podnikatele účastní, byl-li podnikatelem zavázán k mlčenlivosti.
Jinak (shodně s úpravou obchodněprávní) zde podle ustanovení
§ 2369 platí, že je-li nabyvatel omezován ve
výkonu práva jinými osobami nebo zjistí-li, že jiné osoby toto právo porušují, je povinen bez
zbytečného odkladu podat o tom zprávu poskytovateli. Jinak při porušení této povinnosti (shodně jako
podle dřívější úpravy), nebude-li sjednána specifická sankce, přichází v úvahu uplatnění
odpovědnosti za škodu jako při porušení povinnosti obecně. Nepodání zprávy by též mohlo být ve
smlouvě označeno za podstatné porušení smlouvy s důsledky z toho plynoucími.
Odměna
Významným smluvním ujednáním je ujednání o odměně. Rozhodující je zde to, co si strany
dohodly. Většinou bude odměna sjednána. Může být přitom sjednána různými způsoby. Může být pevná
jednorázová, měsíční, výpočtem podle objemu produkce licencovaného zboží, v závislosti na výnosech
apod.
Není-li ujednána výše odměny nebo způsob jejího určení, je smlouva přesto platná,
pokud:
-
z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít úplatnou smlouvu i bez
určení výše odměny; v takovém případě nabyvatel poskytovateli zaplatí odměnu ve výši, která je
obvyklá v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek a pro takové právo,
nebo
-
strany ve smlouvě ujednají, že se licence poskytuje bezúplatně.
Jestliže by tedy nebyly dodrženy tyto podmínky určené podle
§ 2366 odst. 1, nebylo by možno hodnotit smlouvu
jako platnou.
Je-li výše odměny ujednána v závislosti na výnosech z využití licence, umožní nabyvatel
poskytovateli kontrolu příslušných účetních záznamů nebo jiné dokumentace ke zjištění skutečné výše
odměny.
Poskytnuté informace mohou být označeny za důvěrné.
Poskytne-li takto nabyvatel poskytovateli informace označené nabyvatelem jako důvěrné,
nesmí je poskytovatel prozradit třetí osobě ani je použít pro své potřeby v rozporu s účelem, ke
kterému mu byly poskytnuty.
Plnění této povinnosti může být utvrzeno příslušnou konkrétní sankcí, a jestliže by tomu
tak nebylo, bylo by při porušení povinnosti i v těchto případech možno postupovat podle ustanovení o
náhradě škody.
Nabyvatel předloží poskytovateli pravidelná vyúčtování odměny v ujednaných časových
obdobích; není-li ujednáno jinak, je povinen tak učinit alespoň jednou ročně.
Ukončení smluvního vztahu, výpověď
Licenční smlouvy se začasté uzavírají na dobu určitou. I v takových případech je však
možné podle mého názoru dohodnout, jak lze ukončit smluvní vztah v průběhu doby určité.
Platí zde pochopitelně i obecné způsoby ukončení tohoto vztahu, tj. dohodou, odstoupením
atd. To platí pochopitelně i pro smlouvy uzavřené na dobu neurčitou. Při uzavření smlouvy na dobu
neurčitou platí podle § 2370, není-li dohodnuto
jinak, ustanovení o výpovědi. Je-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou, nabývá výpověď účinnosti
uplynutím jednoho roku od konce kalendářního měsíce, v němž výpověď došla druhé straně. Zákonná
výpovědní doba se zde může jevit dlouhá. Je však odůvodněná potřebou opatření, která bude třeba ve
většině případů učinit, a ty nebudou mít začasté krátkodobou povahu.
Pro případ ukončení smluvního vztahu je pak možné dohodnout i případné uhrazení další
části odměny a otázky využívání či nevyužívání získaných poznatků. Je též možné dohodnout i ujednání
obsahově odpovídající konkurenční doložce.
V závěru mého pojednání můžu potvrdit, že nová právní úprava vychází (a zásadně se
shoduje) z úpravy obchodněprávní. Novinkou je možnost sjednání této smlouvy jako bezplatné. Široce
je možno využít smluvní volnosti.
LITERATURA
-
LATTOVÁ, Silvia. Úprava licencií v novom českom Občianskom zákonníku (aj vo svetle
novelizácie autorského práva na Slovensku). Duševné vlastníctvo. 2014, č. 2, s.
35-38.
-
MAREK, Karel. Smluvní obchodní právo, Kontrakty. 4. aktualizované a rozšířené vydání.
Brno: Masarykova univerzita, 2008, 477 s.
-
Pelikánová, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku. Praha: Linde, 1997, s.
435.
-
POSPÍŠIL, Michal. Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví podle
občanského zákoníku. Rekodifikace & praxe. 2014, č. 6, s. 14-17.
-
ŠVARC, Zbyněk a kol. Úplné znění zákona č.
513/1991 Sb., obchodní zákoník s výkladem.
Ekonomický a právní poradce podnikatele. 1996, č. 12-13, s. 174.
-
Tichý, Luboš. in Švestka, Jiří, Jan Dvořák, Josef Fiala. Občanský zákoník, komentář.
Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1380-1384, ISBN 978-80-7478-370-8.
1) Prof. JUDr. Karel Marek, CSc., Akademie Sting Brno - Jundrov; zpracováno v
rámci interního projektu Akademie Sting IGA_AS_03_02.
2) Navazujeme na MAREK, Karel. Smluvní obchodní právo, Kontrakty. 4. aktualizované
a rozšířené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 477 s. POSPÍŠIL, Michal. Licenční smlouva k
předmětům průmyslového vlastnictví podle občanského zákoníku. Rekodifikace & & praxe. 2014,
č. 6, s. 14-17. LATTOVÁ, Silvia. Úprava licencií v novom českom Občianskom zákonníku (aj vo svetle
novelizácie autorského práva na Slovensku). Duševné vlastníctvo. 2014, č. 2, s. 35-38.
3) Navazujeme na MAREK, Karel. Smluvní obchodní právo, Kontrakty. 4. aktualizované
a rozšířené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 212-219.
4) ŠVARC, Zbyněk a kol. Úplné znění zákona č.
513/1991 Sb., obchodní zákoník s výkladem.
Ekonomický a právní poradce podnikatele. 1996, č. 12-13, s. 174.
5) Viz literaturu uvedenou v poznámce 3.
6) Viz též Pelikánová, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku. Praha: Linde, 1997,
s. 435.
7) Blíže viz Tichý, Luboš in Švestka, Jiří, Jan Dvořák, Josef Fiala. Občanský
zákoník, komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1380-1384, ISBN
978-80-7478-370-8.